Westernové ježdění - Western Horsemanship (4)

11. 1. 2008 Jana Bílková

Počet fotografií: 3

Dnešní díl povídání o western horsemanshipu věnujeme strategii jízdy a na dvou rozdílných případech si ukážeme, že sto procent není vždy na sto...

Jak již víme, v úloze western horsemanshipu může rozhodčí požadovat prakticky jakýkoliv manévr. Pokud startujeme ve western horsemanshipu, musíme mít koně, který zvládá širokou škálu cviků a je schopen porozumět jezdci, je-li potřeba jednotlivé cviky nezvykle kombinovat. Pro každého koně budou některé manévry snazší než jiné. Pokud chce jezdec předvést kvalitně úlohu, která se skládá z mnoha manévrů, měl by umět odhadnout, co bude pro jeho koně snadné a kde by mohl mít problém a podle toho zvolit strategii své jízdy.

Dobrý jezdec horsemanshipu nezdůrazňuje své slabiny, ale umí prodat to, co jeho kůň umí nejlépe. Pokud se v úloze vyskytuje pro něj náročná část, spokojí se na ní s průměrným, nevýrazným výkonem bez vážných chyb. Naopak v místě, kde jsou manévry, které jeho kůň bezpečně ovládá, dovolí si zvýšit náročnost provedení.

Zvýšení náročnosti představuje nejen například zvýšení tempa, ale také extrémní přesnost, lehkost provedení, poddajnost koně. V celkovém dojmu bude taková jízda nadprůměrná.

Zvýšení náročnosti v manévru, ve kterém je kůň dobrý.
Naopak strategickou chybou je snaha o maximální přesnost v manévrech, které kůň dokonale neovládá. Jako příklad můžeme vzít úlohu, kde je předepsáno u značky zastavení z klusu. Ideální provedení by ukázalo živý, pravidelný klus s uvolněným koněm, který by přímo u značky měkce zastavil a zůstal stát, uvolněný, připravený na další pokyn jezdce.
Nyní jak manévr může vypadat v praxi:

První případ:
Záporně hodnocené zastavení
Jezdkyně se snaží o maximálně přesné provedení "za každou cenu". Kůň kluše svižným tempem až ke kuželu, kde ho jezdkyně přiměje náhle zastavit. I kdyby byl klus hezký a výsledkem bude kůň stojící přesně v předepsaném místě, dojem z takového zastavení bude jednoznačně záporný a promítne se do celkového hodnocení ztrátou bodů. Navíc kůň po takovém zásahu do huby bude sotva působit i v následujícím manévru uvolněným a poddajným dojmem, pravděpodobněji ztuhne a i jeho bezprostředně následující výkon bude maximálně průměrný.

Druhý případ:
Kladně hodnocené zastavení
Jezdkyně při snaze o pěkné přesné provedení neriskuje "ztrátu koně". I když kůň nezastaví přesně u kuželu, ale překluše o pár kroků dál, zastavení zůstává plynulé, rovné a měkké. Takové zastavení zanechá dobrý dojem. Navíc kůň zůstává v klidu, což je nejlepší předpoklad pro přesné splnění dalšího požadovaného manévru.

A jak jste na tom v praxi vy? :-)