Nový organizátor - stáj Kyselý a hlavní sponzor J.K. New Wind, o.s. - převzali pořádání závodů na jaře, což na celé organizaci nebylo znát. Informací bylo dost, a to v dostatečném předstihu, na příslušných stránkách bylo možné získat i mapy jednotlivých kol.

Vše ale změnilo počasí - vytrvalé deště a stavební úpravy si vyžádaly změnu tras, značení a délek jednotlivých kol. O této skutečnosti a o tom, jak bude závod vůbec probíhat jsme se všichni dozvěděli den předem, na technické rozpravě. Byli jsme na ní upozorněni na různá překvapení, která nás na trase mohou čekat - přechod frekventované silnice hned vedle závodiště, podjezd pod železničním přejezdem s výškou 1,90 m. a průjezd po hlavním pardubickém mostě mne přivedly do stavu, kdy jsem začala přemýšlet, jestli na to s našim mladým koněm vůbec máme. Jenže technická rozprava je vždy až po veterinárních prohlídkách, které jsme absolvovali bez ztráty hvězdičky (s nejlepším možným hodnocením), takže jsem si říkala, že první kolo ukáže. Navíc jsme organizátory byli ujištěni, že na problematických místech bude městská policie a soukromá agentura a bude nám pomáhat. Tato informace se druhý den naprosto potvrdila a díky práci příslušníků městské policie Pardubice a této agentury byl průjezd problematickými místy naprosto hladký a plynulý. Poprvé v životě jsem zažila, že jezdecké dvojice měly přednost před auty, motorkami a trolejbusy :o).

V rámci mezinárodních soutěží se konala i soutěž stupně T, ve které startovaly 3 dvojice, pouze jedna dokončila a z vítězství se radoval Josef Toth (HUN) na shagya arabovi O´Bajan Facer. V ČR se taková soutěž koná maximálně 2x ročně.

Galerie Endurance / Photos from this competition: http://www.equichannel.cz/distancni-jezdeni

Pozornost všech zúčastněných se ale upírala k soutěži stupně ST - jak mezinárodní, tak k MČR juniorů (a mladých jezdců). Na umístění v ní totiž měla záviset možnost účasti na MS juniorů a mladých jezdců v Bábolně, které se koná v září 2009. Česká equipa má 6 míst, 4 pro družstvo, a těch, kteří měli splněnou kvalifikaci a nebo ji mohli splnit, bylo více. V mistrovství startovalo 7 juniorů, kteří se o možnost účasti opravdu poprali - vítězná dvojice Markéta Terberová a Wellfare (cena kondice), stejně tak jako druhá v pořadí Tereza Kucharská s Chositou, a třetí Miroslav Jadlovský s Káhirou - převedli výsledek na úrovni skvělých světových časů s průměrnou rychlostí 18,37 km/hod. Detaily viz. předchozí článek - MČR a CEI * ** *** Pardubice 2009 - boj o mistrovský titul rozhodla jediná vteřina.

Vítězkou mezinárodního ST seniorů se stala Kateřina Kyselá s Poesií, která trať absolvovala v rychlosti 18,34 km/hod. a obdržela i cenu sponzora firmy Kertag - distanční sedlo. Na dalších místech se umístili zahraniční závodníci - Odor Erniko (HUN) na Gazal Bátor a Starovecká Lucie se Satenem (SVK).

Pro nás byly Pardubice možností, jak s mladým koněm vyzkoušet středně dlouhou trať - S-ko - v délce 90 km. Velkou překážku - nakládání - jsme za dva měsíce vyřešili (díky dobrým duším Zuzaně Nedbalové, Tereze Šmídové a mému trpělivému manželovi), takže jsme nakládali v řádech minut. Přesto se příprava neobešla bez nervozity a oddychnout jsme si mohli až po cestě. To jsme ještě nevěděli, že je to oddech skoro poslední. Po příjezdu jsme postavili ohrádku a dívali se na našeho valacha, jak není schopen vypnout hlavu a neustále pochoduje. Snaha zavřít ho do boxu přinesla stejný výsledek, kůň nervozně popocházející po boxe, zpocený, nevnímající. To znamenalo, že jeden člen našeho mini týmu se musí stále pohybovat s koněm (naštěstí závodiště je dost prostorné, bylo stále co pást a kam chodit,další dva pak stavěli stan a starali se o organizační stránku. Naštěstí veterinární prohlídka skončila skvělým výsledkem, a tak jsme si řekli, že to opravdu zkusíme. Já jsem zůstala s koněm a manžel se synem pak jeli na trasu a sešli jsme se až na technické poradě. Na dobu nezbytně nutnou jsme koně zavřeli do boxu - bohužel se stejným negativním výsledkem. Pak jsme se u něho střídali až do 22 hod, kdy se zavíraly stáje a musel do boxu. A tam nezbylo, než celý box uzavřít, protože to vypadalo, že vyskočí. Následující noc nebyla klidná, stále jsem se budila s každým zařehtáním a bála se, co najdeme ráno.

Ráno byl kůň kupodivu docela v pořádku, až na pár oděrek na hlavě, a tak šel zase ven - pást se. Do prvního kola (40 km) jsme startovali poměrně pozdě - v 7:30 - a hned ze začátku si vyzkoušeli cval na oválu. Habibovi se dráha líbila a tak jsem druhé kolo musela pořádně zasáhnout, abych z něho neměla dostiháka. Trasa se ukázala v některých partiích velmi technicky náročná - kupodivu nízký podjezd se dal projít na ruce bez problémů. Ani most se zastaveným provozem nás nezpomalil, stále bylo za kým jít. Ošklivá ale byla úzká stezka podél Labe, kde vystupovaly velké kameny a byla i místa se sesuvy po deštích. Na této stezce jsme se museli ještě vyhýbat protijedoucím jezdcům.

Skupina jezdců naší distance (mezinárodní i národní soutěž) se roztrhala až po cca 15 kilometrech, kdy jsem se vydala za maďarskou jezdkyní a ostatní zůstali vzadu. Stalo se to v úseku trati, kde se stýkala různá značení. Zajížďka cca 4km nás posunula až na samý konec skupiny. Maďarská jezdkyně, po konzultacích s kolegy na chladicím bodě, se rozhodla pro stíhací jízdu a my jsme se připojili. Takže druhou část trasy jsme skoro celou procválali, a to včetně nízkého podjezdu (od utržení hlavy mne zachránila přilba - na vršku je teď hezky zabroušená...), na dostihovém oválu jsme přidali a rychle jeli do cíle. Pro našeho mladého koně to nebyl optimální průběh a i díky velmi teplému a vlhkému počasí jsme chladili poměrně dlouho, skoro 12 minut z možných dvaceti. Do druhého kola (30 km) jsme pak vybíhali předposlední. Bylo to ve chvíli, kdy vedro a dusno dosáhlo maxima, a tak anii čistokrevný arab neměl moc chuti jít rychle dopředu. Přesto jsme dojeli Natálku Terberovou na Mufovi (hucul) a společně pak absolvovaly druhé kolo vlastním tempem. To se ukázalo jako dobrá volba, uklidnění bylo rychlejší.

Na startu do třetího kola jsme se připletli do stíhací jízdy MČR juniorů. A tak jsem zase musela obživlého araba držet. První Chositu (T. Kucharská), která startovala 6 vteřin po nás a pustila se rychlým cvalem vpřed, ještě nezahřátý arab nebral na vědomí. Ale za druhou Wellfare (M. Terberová), která nás dostihla cca po 1 km, se rozběhl. V minulém článku jsem nechápala cval po asfaltu, nyní jsme ho předváděli také a já jsem měla co dělat, abych dokázala valacha zadržet alespoň natolik, aby nám Wellfare zmizela. Třetí, kdo nás doběhl, byla Kahira (M. Jadlovský) a té se Habib už prostě pustit nechtěl. A tak jsem ho přemlouvala, chlácholila a snažila zadržet. Nakonec se to povedlo a poslední kolo jsme absolvovali s průměrnou rychlostí „pouze" 21 km/hod., za kterou jsem dostala od svých wranglerů pěkně vynadáno. V cíli jsme pak byli ve veterinární kontrole za 8 minut a já mohla sledovat, jak se vypořádají s chlazením junioři. Na národní soutěži jsme pak získali druhé místo (za Watanem - T. Hrubá) a za námi doběhla N. Terberová s Mufem. Tímto statečným výkonem také Natálka získala cenu sponzora Emco - pro nejúspěšnějšího jezdce do 15ti let.

Mezinárodní soutěž v této distanci pak ovládla rodina Jadlovských - viz. výsledky.

Soutěže L a Z ukázaly, že distanční ježdění v ČR má mnoho nových nadějí, průměrné rychlosti v L (65 km) 18,92 - Amir al Asmar s M. Studničkovou, a 24,05 v Z (45 km) - Scott Al Sah´r s L. Švecovou snad není nutné komentovat.

Na druhou stranu se teplé a velmi vlhké počasí společně s tvrdou tratí stalo osudným mnoha dvojicím. V některých soutěžích z různých příčin nedokončilo 50% jezdců, pouze soutěže S (mezinárodní i národní) dokončili všichni jezdci. Dobrým signálem je, že někteří jezdci se sami rozhodli své koně ze soutěží stáhnout.

Co říci na závěr - velké DĚKUJEME - organizátorům, sponzorům, rozhodčím a veterinářům. Především však všem policistům a členům agentury, kteří po celý den (poslední dojezd ve večerních hodinách) organizovali dopravu tak, abychom mohli soutěžit. No a samozřejmě děkujeme všem obyvatelům Pardubic, kteří nás povzbuzovali, mávali a dávali nám přednost, za pochopení a toleranci.

A velké děkuji jde i mému mini týmu, bez kterého by se můj velký sen o vytrvalostních soutěžích nemohl realizovat.

PS: koho by zajímalo, jak jsme nakládali na cestě zpět - tak zase cca 1 minutu - jenže po cestě se nám kůň málem oběsil. Ještě štěstí, že existují kamery.