Výjimečné setkání aneb sen, který se splnil

6. 7. 2008 Svatopluk Tomíšek Autor fotek: archív Marcuse Nowotneho

Počet fotografií: 8

S odstupem času bych se rád vrátil k události, kterou naše jezdecká periodika přešla tichým mlčením (pouze Jezdectví se zmínilo několika řádky o tom, že se bude tato akce konat). Ve dnech 23. až 25. 11. 2007 se příznivci jezdectví dočkali opravdu největší události v dějinách novověku. Pařížská hala Omnisportu – Bercy uvítala zástupce všech čtyř klasických jezdeckých škol.

Zúčastněné školy:
Le Cadre Noir - francouzská Národní jezdecká škola ze Saumuru,
Escola Portuguese de Arte Equestre - portugalská Škola jezdeckého umění z Lisabonu,
Real Escuela Andaluza del Arte Escuestre – španělská Královská jezdecká škola z Jerezu,
Spanische Hofreitschule - rakouská Španělská vysoká jezdecká škola z Vídně.

Pod názvem Les 4 Ecoles d´Art Equestre se sešly nejen čtyři různé jezdecké školy, ale i čtyři plemena koní:
Francouzi na angloarabských koních,
Portugalci na hřebcích plemene lusitano,
Španělé na andaluských hřebcích,
Rakušané na bílých hřebcích z Piberu – lipicánech.

Otcem této myšlenky a člověkem, který nese hlavní podíl na tomto fantastickém setkání, je Dr. J. Filipe Figueiredo (Graciosa), ředitel lisabonské jezdecké školy. Sám říká, že uskutečnit tuto myšlenku je výsledek 15letého snažení.

Prvně se francouzská a portugalská škola setkaly v roce 2002, kdy Saumur organizoval přehlídku nazvanou „Printemps des Ecuyers“ (Počátky jezdectví) a následně se setkání opakovalo v roce 2003. V roce 2004 již došlo v Lisabonu k setkání 3 škol, neboť pan Figueiredo působil v Jerezu jako instruktor (1974 až 1979), a tak využil svých kontaktů a přesvědčil Španěly ke společnému vystoupení. Vystoupení se konalo v budově Pavillion Atlantico v Lisabonu před 12 000 diváky a mělo fantastický úspěch.

Zdar této akce a následné vystoupení Portugalců v Paříži v roce 2006 přimělo Vídeňskou školu přistoupit k jednání s ostatními školami.

Po mnoha potížích, schůzkách a cestování mezi Vídní a Paříží, se podařilo přesvědčit Vídeňskou španělskou jezdeckou školu, aby se stala součástí tohoto projektu, který měl být radostí pro všechny.

Filipe Figueiredo

Nejdříve byla rozvážným a odměřeným Vídeňanům nabídnuta priorita ve výběru jednotlivých sekvencí pořadu, oni si také přáli mít samostatnou přípravu pro trénink, ale prostředí různých kultur a přátelská atmosféra tento požadavek v myslích všech odsunula.

„Byl to vysněný ideál setkání těchto škol založených na přátelství. Sledovat rozdíly mezi koňmi a atmosféru, kde na sebe jednotliví aktéři nepohlíželi jako konkurenti, byla velmi kladná zkušenost,“ komentoval svůj dojem pan Figueiredo.

Uprostřed jede Wolfgang Eder (Oberbereiter španělské jezdecké školy ve Vídni) na koni Conversano Calcedona (nar. 1992).

Samotné představení bylo rozděleno na dvě části. Zahájení slavnostním nástupem všech 40 koní na plochu probíhalo za zvuků Beethovenovy „Ódy na radost“ ve čtveřicích, složených ze zástupců každé školy, aby se opět rozdělily a vytvořili jednotlivé zástupy. Na závěr vjeli do haly ředitelé jezdeckých škol. Kupodivu to byli právě vídeňští lipicáni, kteří měli malé problémy udržet zástup. Až později jsem se dozvěděl, že v sousedním zástupu Le Cadre Noir, byly i klisny. Francouzi měli také jako jediní ve svých řadách i jezdkyni. Vídeňané se však dokázali s touto skutečností rychle vyrovnat a vše bylo během chvilky v naprostém pořádku.

Samostatnou ukázkou portugalské školy jakoby ožily rytiny mistra J. E. Ridingera. Ředitel školy, pan Figueiredo, předvedl se svými jezdci ukázky všech školních chodů, práci na ruce a prvek terre-a-terre (ve Španělské jezdecké škole nazývaný mézair), kdy se kůň pohybuje vpřed drobnými skoky, vždy tak, že se zvedne do levády a po jejím ukončení se předníma nohama krátce dotkne země, aby následně opět podsadil zadní nohy do další levády. Tento postup se několikrát opakuje. Na zdůraznění tohoto dvoudobého rytmu tento cvik později zopakovali na dřevěné desce, kde byl poblíž umístěn mikrofon. Pan Figueiredo předvedl piafu, kterou dokázal se svým koněm zrychlit do neuvěřitelného stacatta, aby se opět vrátil do klasického rytmu a předvedl pasáž vzad. Poté další jezdci předvedli na dřevěné desce terre-a-terre tak, že byly slyšet pouze dva údery. Jeden předních a druhý zadních nohou. Velkolepé. Diváci začali bouřit.

Oberbereiter Andeas Hausberger vede lipického hřebce do levády.

Do arény vjelo 8 jezdců z Jerezu, aby předvedli jezdeckou ukázku ve stylu vaquero. Vše ve cvalu, neuvěřitelných obratech a piruetách a cválaných kruzích, kdy vnitřní koně cválali skoro na místě, zatímco vnější dvojice si nezadala s rychlostí dostihových koní.

Obrovské ovace.

Přicházejí Francouzi, jako hostitelé: a na ploše objevují dva stoly, okolo nich skupinky zástupců jednotlivých škol. Na plochu vjedou dva jezdci a zatím co společnost popíjí šampaňské, jezdci skáčí přes stoly, židle a „poštovní schránky“ umístěné na tyči. Finále je skok přes samotnou tyč. Ředitel ze Saumuru Jean Michel Faure, vede evidentně mladého koně a je to zatím jediný kůň ježděný na uzdečce. Následuje zrcadlové souběžné skákání všech překážek.

Odezvu domácího publika netřeba popisovat.

Tma na ploše, do které se vynořuje bílý kůň s červenou uzdečkou zdobenou žlutým kovem, následován postavou v dvourohém klobouku. Přichází Conversano Dagmar a jeho práce na dlouhých otěžích pod vedením Chief Ridera Andrease Hausbergera. Pro tohoto lipického hřebce (ročník nar. 1988), je práce na dlouhých otěžích exelentním předvedením jeho vynikajících vlastností a citu pro takt a přilnutí. S vodičem za svou zádí spolupracuje neuvěřitelným způsobem. Pasáže, piafy, piruety ve cvalu, ale i v pasáži. Plynulé, bez trhání a vzteklého pohazování ocasu. Nádherné. Publikum skanduje potleskem v rytmu hudby.

Pesáda v provedení dvojice SRS.

Následuje vystoupení všech čtyř zástupců škol s předvedením prvků vysoké školy. Koně jsou vedeni ze země. Následuje příval všech nadzemních cviků vysoké školy počínaje levádou (levade), pesádou (pesade), kurbetou (courbetta), krupádou (crouppade), balotádou (ballotade) a kapriolou (capriola) . Zde byly vidět některé opravdu perfektní figury. Vídeňané a nakonec i Lisabonci předvedli vynikající kaprioly (bez kozlovaní, s udržením ohnutí předních nohou při vykopnutí zadníma nohama a dopadem zpět na zem na všechny čtyři končetiny, bez pohybu vpřed při skoku). Španělé ukázali kurbetu zakončenou dlouhou pesádou. Francouzi předvedli svou variantu krupády (ve španělské škole ve Vídni je pod tímto názvem prováděn zcela jiný cvik) s pevným postojem předních mohou na zemi a vykopnutím zadních nohou vysoko nahoru a vzad.

Sám pan Figueiredo hodnotil tyto společné výstupy takto: „Nebylo to stoprocetní, ale jsou to jen koně, nikoli stroje a přece jen přítomnost cizích hřebců, ba dokonce i klisen, způsobila, že koně byli trochu roztěkanější, než jsme zvyklí při samostaných vystoupeních. V tom ale bylo to kouzlo ukázat světu, že náš výcvik je veden tak, abychom ovládali koně ve všech situacích.“

Macus Nowotny, Španělská jezdecká školave Vídni

Marcus Nowotny, Bereiter od října 2007, což jej nominovalo na toto setkání.

Přestávka.

Na ploše se objevuje vejčitě ohraničený útvar, ve kterém je umístěn orchestr a začíná hrát Chabriér od J. Marche. Vjíždí jezdci Le Cadre Noir a předvádějí čtverylku s prvky nadzemních cviků vysoké školy. Následuje Šostakovičův valčík. Vše končí společnou pesádou všech.

K orchestru se přidává sbor a za tónu Verdiho Trubadúra vjíždí francouzský zástupce, aby předvedl kür, provází ho dále Bersteinova hudba West Side Story.

A jsou tu opět Portugalci a jejich Quadrille. Opět neobyčejné vedení koně, piruety, obraty ve cvalu. Lehké, elegantní, s neznatelnými pomůckami.

Přijíždí Le Cadre Noir, aby předvedl klasickou čtverylku. Jezdci ze Saumuru vedeni Colonelem Jeanem Michelem Faure, převádejí klasické prvky. Složení devět jezdců a jedna jezdkyně. Domácí publikum nešetří chválou.

Na krásném modrém Dunaji, valčík Johanna Strausse, a další hudba vídeňských skladatelů doprovází práci nad zemí všech zástupců, tentokrát v sedlech. Koně si na sebe již zvykli a výkony jsou daleko přesnější. Tři školy provádějí všechny nadzemní figury bez třmenů, pouze Portugalci pracují ve třmenech. Opět nelze vyzvednout jen jednu školu, vynikající nadzemní figury berou dech. Žádné parodie klasických figur vysoké školy, které imponují oku laika a jsou často prezentovány na komerčních akcích cirkusového typu.

Ředitel Šanělské jezdecké školy ve Vídni Emst Bachinger na koni Siglavy Raluca I (nar. 1991)

A další vystoupení patří Rafaelu Soto na Invasorovi II. Ve španělském rytmu kytar a bubnu předvedl opravdový tanec s koněm ve všech chodech i rychlostech jednotlivých chodů. Ve finále tohoto čísla je Invasor II veden pouze jednou rukou.

Závěr všech jednotlivých vystoupení patří Vídeňské Španělské jezdecké škole a jejich Karuselu. Udržet pozornost diváků při karuselu, který trvá dvacet minut, to vyžaduje opravdu veliké umění a širokou škálu nápadů.

Defilé všech zúčastněných - začíná finále. Po objetí arény vjíždí všichni čtyři ředitelé škol pasáží do středu haly, následováni ostatními zástupci. Bercy se otřásá mohutným aplausem a na tvářích všech se postupně objevuje úsměv. I velice strohý a uzavřený Emst Bachinger se začíná usmívat. Francouz a Španělé září a pan Figueiredo (Graciosa) potlačuje dojetí. Snad proto mu dejme slovo na konec: „Přehlídka v Bercy byla ukázkou historie akademické jízdy na koni. Nemyslím si, že přeháním, když řeknu, že to byla nejdůležitější událost vůbec, která se konala v tomto koňském odvětví. Odezva vystoupení, duch, který vládl při tréninku a přátelství, které vzniklo mezi jednotlivými školami, ukázalo, že to mělo cenu. Také se ukázalo, že je možné předvést opravdové umění bez nutnosti soutěže. A co považuji za nejdůležitější, všechny školy se shodly v tom, že jejich cílem je vážnost a autentičnost pokračující pracovní metody bez jakýchkoli komerčních cílů, které by mohly vyplynout z tohoto úspěchu. Všechny považují za důležité schopnost čekat, až jsou koně fyzicky připraveni na další úroveň výcviku, neboť všechny chyby mají dlouhé a trvalé důsledky.“

Hans Riegel, Oberbereiter, Stv. Leiter der Reitschule SRS, vedle Španěl Rafael Soto.

Epilog
Veřejnost v Paříži miluje jezdectví a po tři dny zcela vyprodané hlediště s kapacitou 15 000 diváků aplaudovalo výkonům všech zúčastněných, ačkoli celá doprava Francie kolabovala stávkou dopravců železnic, MHD a energetiky, zahájenou necelý týden před celou akcí, kdy se několik dní před začátkem připojili i němečtí strojvedoucí.
Lituji toho, že jsem se nechal touto komplikovanou situací odradit, a viděl představení pouze zprostředkovaně, neboť další setkání škol se asi hned tak neuskuteční pro finanční možnosti jednotlivých škol.

Závěrem bych rád poděkoval Marcusovi Nowotnemu, Bereiter SRS, za poskytnutí fotografií z jeho archivu.