Kůň 2021... Výstava koní a veletrh všeho, co k nim patří. Známé motto navozuje vizi možného naplnění všech našich shoppingových snů. Plné ruce při návratu z Lysé už ale dávno nejsou realita. Kůň by sice měl mít co nabídnout, ale nic nenabízí. Držet krok s dobou se výstavě a veletrhu nedaří už nějaký ten pátek. Teď se ale zdá, že Koni už došel dech nadobro. I na „mrtvého Koně“ se ale stále platí vstupné, a to přestože to celé působí spíš jako vietnamská tržnice nebo venkovská pouť.

Páteční odpoledne...volnočasové oblečení, obrázky a trdelníky, kde nic, tu nic

Kapitola veletrh

Do Lysé se celé dlouhé roky jezdilo nakupovat, pak to začalo dřít a trochu vrzat. A víc dřít a o zas o trochu víc vrzat. Až se to celé pomalu ale jistě zastavilo. Bod mrazu. Zkusíme citovat ředitele veletrhu, pana Ondřeje Matouše: „Nedílnou součástí výstavy Kůň 2021 bude i účast tuzemských i zahraničních firem z tohoto oboru. Vystavovatelé nabídnou veškeré zboží, výrobky či služby, které jezdec i chovatel potřebují k výkonu své činnosti.“ Realita: koupit jsme si v Lysé mohli snad jen ponožky a mastné čínské nudle, prodejců jezdeckých potřeb asi tolik jako prstů na ruce a i ti měli stánky prakticky vzato poloprázdné. Hurá nakupovat? I při nejlepší vůli zhola nemožné.

Hala poloprázdná, nabídka velmi omezená...

Kapitola výstava

Nechci, opravdu nechci být za škaredou zlou ježibabu, ale myslím si, že veřejnost by si na akci tohoto významu už pomalu ale jistě zasloužila trochu víc. Zastavil se tady totiž čas. Připadá mi, jako by se celý Kůň řídil heslem: „Loni stačilo málo, letos tedy bude stačit ještě míň.“

Chovatelské ukázky budiž. To je stále ještě velmi pěkně upravená výkladní skříň české hipologie, ale odpolední ukázky pracovní využitelnosti koní? Jak kdo, jak co. Ano, máme hvězdné stálice, Národní hřebčín Kladruby nad Labem, Zemské hřebčince, Jízdní policii se stále propracovanějšími prezentacemi zásahů a výcviku policejních koní… ale opravdu můžeme zařadit do odpoledního programu osamělého jezdce, který v rámci svého vystoupení „opracovává“ před publikem v klusu a ve cvalu? Skutečně už ani Tlumačov nemá na víc? Bojím se, že když se budeme neustále mocně plácat po starém dobrém českém rameni, nikdy tu nic o moc lepší nebude.

Osmispřeží shetland pony rodiny Kočovských... jedna z opravdu milých místních tradic 

V současné době je úroveň výstavy vstřícná k rodinám s dětmi, a to především těm, které loni a předloni a předpředloni na výstavě nebyli. Prostě nic nového, každý rok stejný rezavý kolotoč, žádný nápad, ani snaha o něj. A to je rozhodně velká škoda. Mimo to – neměli bychom zapomínat, že i laický svět se dnes velmi pozorně a přepečlivě dívá. Radostná a harmonická všechna předvedení opravdu nebyla a ledacos z toho, co bylo představeno, si o rozpoutání dalších nežádoucích vášní v řadách aktivistů dost hlasitě říkalo.

Boxy koní byli vystavovatelé zvyklí „hájit vlastním tělem“. V pátek ale opravdu nemuseli...:)

I moderování programu protentokrát trpce nevyšlo. Přestože si paní Lenky Gotthardové nesmírně vážím jako hipologa, v roli moderátora opravdu nebyla ve své kůži. Abych zůstala alespoň tady nestranná, váhavě jsem poprosila o názor i své kolegy, letošní účastníky. Takže jeden hlas za všechny. Tereza Hadrbolcová, Stáj Tivani: „Samozřejmě, že jsme velmi rádi, že můžeme prezentovat naše koně na tak tradiční akci, jako je Kůň v Lysé. Jenomže profesionální moderátor dělá polovinu show pro diváky. To, co se dnes v hale dělo, byla katastrofa. Přestože jsme odevzdali podklady a před každým vystoupením za moderátorem pro jistotu znovu osobně zašli, on vůbec nevěděl, která bije, nikoho řádně neodprezentoval, komentáře byly neprofesionální, vlastně spíš úplně mimo...“. Takže tak.

Páteční tribuny zely prázdnotou...

Jako vždy a všude, něco v odpoledních ukázkách vyšlo, něco zas až tak moc ne. To se samozřejmě stává. My i koně můžeme mít lepší nebo horší den... Ale žádná záře se v Lysé nekonala. Otázka proto zní. Bude to do budoucna stačit? A nebylo by náhodou od věci podpořit – a také zaplatit – skvělé a neokoukané koňaře z našich řad? I česká kotlina rozhodně má co nabídnout! Stačí se jen rozhlédnout a zkusit oslovit! Prostě dát si s tím o trochu víc práce... 

Kapitola Galashow 

Z úcty ke kolegům, z úcty k práci, která se i za nevydařenými výkony skrývá, zkusím letos bez ukazováčku a co nejvíce stručně.

Nacpat do jedné show tolik naprosto chaotických a profesionalitu postrádajících vystoupení, je výkon dechberoucí, a poloprázdné hlediště bylo důkazem, že diváci bídu s nouzí předvídali. Je fajn, že organizátoři dopřáli „nočce bez hvězd“ podporu v podobě živé hudby. Jen by neměli zapomínat, co je co a že někdy je opravdu lepší nic, nežli trapné něco. Pokud chceme kasírovat vstupné, není na škodu nabídnout aspoň špetku k věci. Vařit jezdeckou show  z vody je – jak bylo velmi jasně vidno – nemožné. Svět jde dopředu a jen tahle naše středočeská Galashow tvrdohlavě šlape krok za krokem zpátky. Evropa přece nemusí být před námi na míle daleko!

Okno do minulosti... rychlá kola Národního hřebčína byla úžasná, letos kladrubáci jen jako standardní úvod...

Pokud se produkce nezamyslí a nepokusí se alespoň o sto metrů výš posunout svou rozvrklanou laťku, bylo by možná nejlepší na celou Galashow v Lysé zapomenout. Za mě? Labutí píseň! Laciná prázdnota, excesy, trapně vyznívající pokus o nápodobu profesionálních vystoupení z jiných velkých akcí a opakování, opakování – matka moudrosti. Slibované audiovizuální efekty? My, diváci, přece jen už pár let víme, o co jde! Z nory jsme – velké překvapení – pro tuto příležitost nevylezli! :) A nic na tom nemění, že covid-19 mnoho omezil, samozřejmě včetně přípravy zde předváděných koní. O to lepší asi ale měla být produkce!

Okno do minulosti... Ing. Karel Dvořák a „jeho“ vraník. Jak rádi bychom něco takového znovu viděli!

Jedno se ale organizaci rozhodně upřít nedá. A to je smysl pro humor. Mimořádně zábavnou glosou byl vizuální odkaz na vystoupení Escola Portuguesa de Arte Equestre z roku 2018. Dozvěděli jsme se, že portugalští mistři nám tehdy ukázali vrcholnou drezuru, k níž patří piafa a pasáž, a my – diváci – proto jistě oceníme, když nám tento drezurní cvik letos předvedou čeští aktéři noční show. Pamětníci tedy dostali, co si zasloužili. Velkolepé srovnání jablek s hruškami. Za tuto grotesku rozhodně děkuji! :)

Escola Portuguesa de Arte Equestre na Galashow v Lysé v roce 2018

Myslet si, že česká hipologická scéna je na takové úrovni, jakou měla letošní Galashow, bychom ale neměli. Starší ročníky nočky, vytažené z archivu, mi to doložily, v retrospektivě – staré dobré časy vskutku v Lysé byly!

I tady tedy platí – máme skvělé drezéry a jezdce, kteří jsou konkurenceschopní, jen by je někdo musel oslovit. A co víc. Typicky česky si neumíme vážit toho, co už dávno máme. Ocenit práci těch, kteří kvalitní vystoupení schopni předvést jsou? Ne, ne a ne. Jenomže žádné plemeno není v showmanském soudku výjimečné. Rozvášnit davy totiž dokáže stejně dobře minihorse, jako lusitán – samozřejmě – pokud je dobře veden a předveden. Jenomže produkce v Lysé to zřejmě vidí jinak. Nos nahoru, pro místní velkolepost není každý dobrý. O čem že to mluvím? O incidentu, který souvisí s odvoláním prezentace fjordských koní na noční show. Fjordové z hřebčína Stará Paka, pod vedením Žanety Pfefrové, vždy skvěle prezentují plemeno, a to řadu, řadu let. To víme asi všichni. Rozhodně je nenahradila podivuhodně nezajímavá volná drezura trojice fjordů, které měl pod taktovkou pan Jiří Berousek, sic si jeho práce vážím. Takže co se stalo...

Žaneta Pfefrová a její svěřenci... Vystoupení v rámci akce Koně pro Kapku naděje

Galashow a Hřebčín Stará Paka

S Žanetou Pfefrovou jsem se setkala v pátek v podvečer, krátce poté, co jsem omrkla program letošní Galashow. Má otázka tedy zákonitě zněla: „Ahoj! Vy nejedete? Proč?“. Odpověď vlastně nepřekvapila, víme, jak to chodí: „Měli jsme, ale nejedeme. Přestože byl letošní rok náročný po mnoha stránkách, snažili jsme se naplno pracovat, trénovat a prezentovat naše koně a práci v co nejlepším světle. Letos jsme však v Lysé při tréninku na večerní Galashow narazili na naprosto neprofesionální přístup. I když chápeme, že vystoupení některých účastníků je více preferováno, nakonec jsme si všichni rovni, a to především v tom, kolik do nácviku svých představení dáváme energie, zápalu, času a v neposlední řadě i financí, které se dokonce většině (až na vyvolené) nikdy nevrátí, a to přesto, že divák platí. Nuž co, máme rádi tu práci a čas strávený s našimi koňmi, ale pokud vám někdo v rámci preferování jiných sebere skladbu, kterou máte vybranou – a nacvičenou – pro vystoupení, a zdůvodní to větou: „Vždyť jsou to „jen” fjordi, můžete být rádi, že vám dáme aspoň nějaký prostor! A usekněte to, tři minuty vám na to musí stačit!“ – a to přestože ostatní mají víc jak 5 minut vystoupení – a pak ještě před dětmi řekne, že je to v té čtverylce stejně pořád na jedno brdo, že to ani žádná čtverylka není??? … Tak to vám pak nezbyde, než zvednout hlavu a – po těch letech tvrdé práce dětí a koní ve prospěch někoho, kdo si toho ani zbla neváží – otočit se čelem k dětem, ke svým koním, poděkovat za jejich tvrdou práci… a prostě jít domů. Pro takovéhle lidi jezdit nebudeme. Rádi bychom bývali jezdili pro diváky, ale musela by nám být umožněna perfektní prezentace – taková, na jakou jsme zvyklí, na jakou jsme připraveni. Nemyslím si, že nestojíme za trochu pozornosti. Na naše čtverylky se můžete podívat na videích z různých vystoupení ať už z minulosti v Lysé nebo třeba v Brně. Začátky byly všelijaké, ale tvrdou přípravou děvčata již dlouho dosahují velmi kvalitních výkonů, za což jim děkuji! Ať už si nějaký člověk říká cokoliv. Museli jsme odstoupit. Na výběr opravdu nebylo.“

Fjordský hřebčín Stará Paka patřil ke Galashow od jejích začátků... Galashow 2013

Tak nějak nevím, co vlastně ještě dodat...

Z pohledu diváků

Prodávat věci šité extra horkou jehlou nejde. Kdysi byla první polovina večerní show vyhrazena ukázkám, které si připravili (na vlastní náklady) sami chovatelé, členi ASCHK ČR a po přestávce je střídali – obvykle placení – „profesionálové“. Odpustit se proto v první polovině dlouhého a přepestrého programu, kde všichni aktéři horečně sálali nasazením, dalo ledacos. Ne každý má možnost seznámit své koně s prostředím noční show a neplánované „výstupy“ se proto stávají a snadno tolerují. V druhé se ale už mnoho odpouštět nemuselo. Dřív to v Lysé sice bývalo možná trochu víc amatérské, ale o to srdečnější, upřímnější a reálně živé. V současné koncepci – krátké a tak trochu namyšlené – se ale bez výhrad už na nic koukat nedá. Vážit čas, cestu, peníze? Za mě prostě ne. Alternativ, vhodných nejen pro děti, ale i aktivní hipology, je hned za rohem dnes už dost! Ještě že v programu nebyl kámen úrazu – tedy fjordové! Ti by totiž do programu vskutku nezapadli. Odvedli by totiž precizní práci a diváci by jim bez obav, že jezdci z koní spadnou, mohli i v průběhu vystoupení zatleskat! :) 

Lipicán Darius, Petr Doubek... i tato klasika byla letos o trochu slabší, bez dámského doprovodu a tak trochu i bez duše

A chcete střípky názorů z řad účastnících se diváků? Tak tady pěkně prosím malá ukázková sbírka...

„Šílený! Větší propadák jsem neviděla. Až mi bylo líto lidí, co si zaplatili lístky.“

„Koně se plašili, dělali si, co chtěli nebo se řítili mezi ostatními přes halu. Snad horší vystoupení jsem v Lysé nezažila a ta ABBA se k tomu také absolutně nehodila.“

„Jako fakt děsný. A osli v noční show, kde vyhýbali překážky, všichni chaoticky běhali jeden před druhého nebo úplně odmítali chodit? Nevěděla jsem vůbec, co si o tom myslet, jestli to bylo schválně anebo se to nepovedlo, za mě opravdu hrozné.“

„Spřežení bezchybný, ale už ohraný, žádná akce. Haflingové chaos a řítili se neovladatelně přes halu. Simandl o ničem, ležící kůň, co mu pak utekl, a projel se po hale na dvou koních ve stoje. Víc jich tam ani neměl. Belgici v zápřeži taky bez chyby, ale taky absolutně o ničem, hudba naprosto nehodící se. Ale Berousek úžasný ...“

Tak to by asi stačilo, třeba jsem se neptala těch pravých... Nu, není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem...

Nashledanou příští rok? A dáte si jako nášup i Galashow? :)