6.9 11:00 - Váňa: Velká pardubická? Možná s Tiumenem

Objeví se Josef Váňa starší na startu letošní 119. Velké pardubické České pojišťovny? Pětinásobný vítěz slavného říjnového dostihu zatím nechává tuto otázku bez konkrétní odpovědi.

„Na Velkou pardubickou určitě přijedu, pokud budu zdravý. Jestli ji však pojedu, to ještě nevím," pronesl Váňa, jenž se v sobotu poprvé v letošní sezoně objevil na pardubické dráze jako jezdec. Nikoliv však při dostizích, nýbrž v roli Rudolfa Poplera při vzpomínkovém souboji s Františkem Venturou nebo-li Jaroslavem Hatlou v rámci 11. mezinárodní výstavy Koně v akci.

Pane Váňo, kdy se rozhodnete, zda při letošní Velké pardubické České pojišťovny budete v sedle?
„To nezáleží na mě. Záleží to na koních. Máme ve stáji nepsanou dohodu, že Pepík Bartoš bude jezdit Sixteen. Můj syn byl jezdil Del Soleho. Já jsem měl jezdit Welldancera, ale ten se bohužel zranil. Teď po minulé kvalifikaci dáváme dohromady Tiumena. Splnil ji, ale přišel domů se zraněným kopytem. Dneska to vypadá velice příznivě. Je ještě moc brzy říct definitivně, že to bude v pořádku. Od té doby šel jednu práci. Dopadla dobře, zranění se nezhoršilo. Teď je otázkou času, zda to půjde. Mám ještě Pocciho, který se kvalifikoval na jaře. U něho je dohoda s jeho majitelem, panem Darbovenem, že by s ním poslední kvalifikaci jel Jan Korpas. Pokud by si rozuměli, jel by ho i ve Velké."

Když bude tedy vše probíhat podle představ, počítáte pro letošní Velkou pardubickou se čtveřicí koní?
„Pokud bude vše v pořádku, tak by to tak mělo být."

A vy byste se případně mohl objevit v sedle Tiumena?
„Asi tak. Nechtěl jsem startovat na cizím koni. Chtěl jsem jet na svém nebo na takovém, který je napůl můj. Jet cizího koně jako vloni Juventuse, je sice pěkné, ale když nevyhrajete, je to průšvih. Člověk se pak cítí špatně a vyčítá si, proč ho nedá někomu mladšímu, protože majitele mohl připravit o peníze. Z tohoto důvodu jsem chtěl svého koně. Na Tiumenovi mám poloviční podíl a druhá půlka podílu není proti. Bylo by to schůdné."

Kdy se o všem rozhodne? Je to v řádu dnů?
„V řádu dnů, možná do týdne. Když nepřijde nějaký zánět, tak bychom to mohli zvládnout."

Vy jste letos absolvoval pouze jediný dostih na konci července v Albertovci, v němž jste s Welldancerem neuspěl.
„Dopadlo to neslavně a jiný jsem nejel. To ale není problém. S klukama jezdím denně všechny práce. To není o dostizích. Velká pardubická je speficický závod. Je to také o zkušenostech, což je vidět na super anglických žokejích. Přijedou sem, měli by být papírově lepší než všichni naši. Ovšem statistiky zatím mluví jinak."

Po dostihu v Albertovci se zdálo, že nejste příliš nakloněn svému startu ve Velké pardubické. Bylo to tak?
„Byl jsem otrávený. Ale pak jsem zjistil, že Welldancer po výkonu italského šampiona (pozn. Raffaela Romana) v kvalifikaci toho měl tak plné zuby, že v Albertovci už nechtěl. Postupem času vylezlo skryté zranění. Nebylo vidět, ale už tam bylo naskládáno."

Nyní tedy myslíte na start s Tiumenem. Je to kůň, s nímž byste mohl Velkou pardubickou vyhrát pošesté?
„Velkou už vyhrál i horší kůň než Tiumen. Nebo iks koní. Nemohu o něm říct, že je to špatný kůň. V Meranu dokázal porazit kvalitní koně. Umí to. Jen je potřeba ho převést přes kurz Velké pardubické. Jaký má konec, to ukázal při posledním startu v Pardubicích. Můj syn byl velmi otrávený po pádu z Del Solehov předchozím dostihu, že ho ani nechtěl jet. Nechal ho někde flákat a pak ho trošičku pobídl v cílové rovině. Tam ukázal, že má motor v zadku. Vyhrát Velkou pardubickou prostě může každý kůň."

To je ta motivace, která vás žene zpět do sedla?
„Já si to hrozně užívám. Přeci jenom je to závod, ve kterém se dobře bavíte, pokud máte dobrého koně."

Ještě to je předčasná otázka, přesto co říkáte na soupeře, kteří se rýsují pro vaše koně?
„Věřím tomu, že letos bude zahraniční konkurence nebývalá. Už bych také přál některému cizinci, aby Velkou pardubickou vyhrál. Aby měl pořadatel zadostiučinění a do budoucna sem dostal ještě lepší zahraniční konkurenci."

Ovšem výtečnou formu při minulé kvalifikaci předvedla vaše Sixteen.
„Vypadá dobře. V pondělí před kvalifikací šla práci s dvouletým koněm a dostala na zadek. Od té doby přestala žrát až do soboty. Asi potřebovala zhubnout. Je pravda, že byla trochu tlustá. Chtěli jsme držet dietu až po kvalifikaci. Zvládla to ale dřív. Za týden shodila 25 kilo, což jí vůbec nevadilo."

 

5.9. 23:00 Odveta souboje Ventura versus Popler skončila 1:1

Popler versus Ventura 1:1. Téměř před stoletím. A stejně tak i nyní, kdy si dvě legendy našeho jezdeckého a dostihového sportu „zopakovaly" souboj na pardubickém závodišti.

Srdce jezdce. To byl název vrcholu sobotního programu, jenž vzdal hold dvěma slavným postavám minulosti. Byl vzpomínkou na olympijského vítěze z roku 1928 Františka Venturu a dvojnásobného vítěze Velké pardubické Rudolfa Poplera. Na pardubické dráze je představovali dva velcí muži současnosti - účastník posledních dvou olympijských her ve všestrannosti Jaroslav Hatla a pětinásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa.

Ale vraťme se nejprve do historie.
Dva nejlepší sportovní jezdci historie samostatného československého a českého státu se v regulérní soutěži utkali na pardubickém závodišti před 89 lety. V té době nadporučík František Ventura a poručík Rudolf Popler se sešli jako soupeři na prvním poválečném pardubickém dostihovém mítinku na podzim roku 1920.
Frekventanti nově založené ekvitační školy jízdy startovali ve dvou steeplechase. Jednu jeli na služebním a druhou na honebním koni. Hlavní dostih přes těžší skoky a s obávaným Hadím příkopem v kurzu vyhrál Popler, Ventura byl třetí.
František Ventura mu porážku vrátil o dva roky později, ve Velké Chuchli. Stalo se tak na kolbišti, nikoliv v dostihu. Ventura zvítězil s klisnou Aspasia v prestižní skokové Velké ceně a začal svou kariéru světového jezdce. Se svým největším přítelem Poplerem se potom potkávali na startu parkurů dalších osm let, od armádních závodů v Čechách až po olympijské hry v Amsterodamu.
Dnešní pardubický souboj byl vzpomínkou na jejich sportovní bitvy.

Popler a Ventura neboli Váňa a Hatla si nejprve zopakovali finiš v cílové rovině, při němž absolvovali jednu proutěnou překážku. A dopadl stejně jako před lety. I tentokrát se vítězem stal jezdec s černobílými pruhy na dresu - tedy Popler.
Odvetu vyhrál jeho přítel a zároveň soupeř, který i tentokrát nastoupil v důstojnické uniformě. Tedy Ventura.

Druhý souboj se uskutečnil v parkuru. Před hlavní tribunou oba jezdci absolvovali dvouskok, který se postupně zvyšoval. Váňa s hřebcem Velesem i Hatla s klisnou Trigou byli pětkrát bezchybní a vždy si vysloužili mohutný aplaus z tribun. Až teprve v šestém kole zaváhal Váňa. Poté se ještě druhá překážka zvýšila na 135 centimetrů a Hatla byl opět úspěšný. Potvrdil tak své vítězství a mohl radostně zasalutovat.
Stejně jako před lety tak souboj Ventura versus Popler skončil 1:1.

Váňa a Hatla: Užili jsme si to

Bylo pro vás náročné vžít se do rolí slavných předchůdců?
Váňa: „Já jsem docela unavený, celou noc jsem nespal. Strávil jsem ji za volantem při cestě z Baden-Badenu. Ani si to nějak neuvědomuji. Ale všechno dopadlo, jak mělo. Já jsem vyhrál dostih, pan Hatla vyhrál parkur. Určitě jsme oba dva spokojeni."
Hatla: „Když jsem se dozvěděl, že mám představovat Venturu, tak to pro mě bylo docela těžké. Je to člověk, který pro mě hodně znamená. Do jeho výkonů mám ještě hodně daleko. Nemohl jsem to odmítnout, i když jsem měl naplánované závody. Byl jsem moc rád, že jsem se toho mohl zúčastnit. Oba jsme si to užili."
Pane Váňo, vy jste dostihový jezdec. Jak jste se cítil na parkurovém kolbišti?
„Byl vidět rozdíl mezi člověkem, který to umí a který neumí. I když já jsem kdysi i se Železníkem skákal parkury. Sice ne moc vysoký, ale skákal. Kdysi jsem to uměl na úrovni okresního přeboru. Nikdy jsem se ani nesnažil dostat do olympijských kvalit. Celkem jsem si to užíval, protože koník byl stoprocentní. Skákal spolehlivě."
Pane Hatlo, co jste říkal na parkurové umění Josefa Váni?
„Musím říct, že jsem ho velice obdivoval. Jestli to v jeho věku dokážu taky tak, budu hrozně rád."
Pane Váňo, vy jste představoval Rudolfa Poplera. Mnohokrát jste absolvoval skok pojmenovaný na jeho památku. Dělá vám problémy?
„Na Poplerově skoku jsem udělal kotrmelec se Železníkem. Přesto se mi poté povedlo vyhrát Velkou pardubickou. Tehdy tam ale byl jiný problém. Železník ho překonal celkem bez problémů, i když ze šikmého nájezdu. Bohužel tam ležel kůň, zakopl o něj a udělal kotrmelec. Já Poplerák nepodceňuji nikdy, beru ho jako skok, který může být nebezpečný. Tenkrát, jak se to stalo panu Poplerovi, prý nebylo moc vidět. A hlavně byla půda zorána až přímo ke skoku. Koně to měli trochu těžší."
Je něco, co byste si chtěli vzít z doby těchto legend?
Váňa: „Já určitě, protože tenkrát to bylo víc o sportu. Dneska je to byznys."
Hatla: „Já se zase vždycky zarazím, když se píše o Venturovi. Stojí tam, že vyhrál zlatou olympijskou medaili. Člověku to nedá, chce se stále zlepšovat. Netvrdím, že bychom někdy vyhráli, i když se o to chceme pokusit. Ale aspoň se trošku přiblížit k jeho výkonu, to bych si přál."
Hovořili jsme o výkonu Josefa Váni v parkuru. Vy byste si poradil s kurzem Velké pardubické?
Hatla: „To je strašně těžké, je to něco jiného. Na všestrannosti se na každý skok můžu připravit. Tady jdou koně v houfu. Přípravy tolik není. Je to moc těžké. Když jsem byl malý, přemýšlel jsem, že bych to zkusil. Teď si myslím, že už ne."
Váňa: „Jsem přesvědčen, že kdyby pan Hatla měl potřebnou váhu, že by Velkou pardubickou taky spolk. Military na úrovni, co jezdí on, je daleko obtížnější, než Velká pardubická. To je můj názor."

Nedělní program je přiložen opět pod článkem.

5.9. 21:50 Oficiální vyjádření k dopolední nehodě

Během dopoledního programu došlo bohužel k nešťastné události, kdy bylo třeba přivolat záchrannou službu včetně vrtulníku. Požádali jsme proto ředitele výstavy ing. Jiřího Kunáta o oficiální vyjádření:
„Skutečně došlo k nešťastné události, kdy chovatel vedl hřebce na ruce, na tomto seděla jezdkyně a hřebec se lekl, splašil, vytrhl se chovateli z ruky. Běžel areálem stájí, kde se ho lidé pokoušeli zastavit. Hřebec se snažil zahnout do vedlejší stájové uličky, kde uklouzl, jezdkyně spadla a on ji zavalil. Zatím čekáme na oficiální zprávu, vyjádření z hradecké fakultní nemocnice. Určitě zatím víme, že zdravotní stav dané jezdkyně je stabilizovaný, a budeme jenom věřit, že její zranění nebude mít nějaký vážnější průběh. A skutečně nemohu nic říci, dokud nebudu mít oficiální stanovisko z fakultní nemocnice v Hradci Králové. Samozřejmě nám jako pořadatelům je velice líto, že k této události došlo. Na základě šetření, které jsme si sami provedli, můžeme konstatovat, že šlo z našeho pohledu o nešťastnou náhodu a už se případem zabývá i policie ČR, která šetří celou tuto událost."

5.9. 20:00 Libůstky sobotního odpoledne

V odpoledních hodinách se na hlavním předvadišti opět rozjel blok vystoupení zaměřený na uniformy v sedlech. Podobal se páteční sestavě představení, přesto pár nových čísel rozhodně přispělo ke zvýšení jeho atraktivity.

Jedním z nich bylo obohacení „gotické" části bloku o rytířský turnaj. Členové divadelní a kaskadérská skupiny Štvanci se při něm v pohádkových kostýmech utkali coby „královští" a „pardubičtí" rytíři ve sbírání věnečků, „lovu" běžícího divokého kance (v podobě naplněného pomalovaného pytle taženého jezdcem na koni) a skákání přes hořící kládu. Velmi pěkně secvičené profesionální vystoupení, kterých na podobných akcích není nikdy dost.

Sobotní novinkou byla i pěkná „barokní" vozatajská čtverylka dvou bílých a dvou vraných tandemů. Když člověk vidí, jak daleko je přední kůň od rukou kočího a ten ho přesto dokáže spolehlivě vést po různých jízdárenských figurách a zároveň koordinovat pohyb obou koní v obloucích, pochopí, že sehrané „kroužení" těchto spřežení po „place" je velké umění.

Byl čas splatit páteční dluh - a podívat se na exotické italské hosty z hřebčína Excalibur, kteří přijeli do Pardubic předvést španělskou jezdeckou školu na P.R.E. koních. Viděli jsme tři koně z tohoto hřebčína. První byl mladý Lebrijano, šestiletý cruzado (kříženec, zde lusitánského koně a alter real), který je ve výcviku vysoké školy teprve pět měsíců. Předvedl příjemnou a spořádanou klusovou ukázku stranových pohybů, i prvních kroků pasáže. Jako druhý se předvedl přímo majitel hřebčína, pan Claudio Coelli na cruzadovi Cameron. Jeho jízda byla, na rozdíl od předešlé, poněkud chaotická, kůň by očividně rád běžel rychlejším tempem, než které mu jezdec diktoval, takže ladnost pohybu a sehranost dvojice byla ta tam. Samotný maestro Vitoriano Ferdinandez Martinez, stejně jako v pátek, doprovázel na koni tanečnici ze skupiny Samirah. Ta si tentokrát vybrala mírnější hudbu i pohyby, takže celá ukázka byla klidnější a harmoničtější a pohyb koně se nesl skutečně v rytmu hudby. Nejednoho diváka přitom jistě zaujala obdivuhodně vysoká akce předních nohou.

Letošní specialitou, která ukončila sobotní odpolední „gala" program na hlavním předvadišti, byla „Odveta po 77 letech - Ventura vs. Popler". V roli českého olympionika Františka Ventury byl český olympionik Jaroslav Hatla, v roli úspěšného dostihového jezdce Rudolfa Poplera byl úspěšný dostihový jezdec Josef Váňa. Utkali se hned ve dvou disciplinách: v dostihu přes jednu proutěnou překážku a v parkuru přes kombinaci kolmého skoku a postupně se zvyšujícího nepravého oxeru. Za mohutného povzbuzování diváků nakonec dopadl celkový souboj 1:1. Toto akční „závodění" přilákalo na tribuny opravdu dost lidí a doslova je vtáhlo do děje; stejně jako následující atraktivní soutěž v těžkém tahu, které se už stala pardubickou tradicí.

Samozřejmě hlavní předvadiště nebylo jediným místem, kde se něco dělo. Atraktivní podívanou představovalo parkurové skákání hobby dvojic a především pak Pony liga, na travnatém kolbišti národní výstava a šampionát shetlandských pony a následně „poníkovské" sportovní hry, které se jistě staly motivací nejednoho přihlížejícího dítěte, a v neposlední řadě i populární westernové městečko. Letos do něho vnesla Míša Zachová novinku, tzv. Equipoint, kdy si mohli jednotliví dobrovolníci sami osobně vyzkoušet napojení koně.

Venku se šeří a skupinky vystavovatelů a vystupujících ještě postávají mezi stánky s horkými nápoji a propečenými pokrmy. Vítr, který skoro celý den všechny sužoval, se utišil. Zítra by se na pestrý a zatím velmi plynulý program mohli přijít podívat i sluníčko.

5.9 13:00 Sobotní videa a dopolední program

Ranní sluníčko a vymetenou obloku vystřídaly mraky a nepříjemný chladný vítr. Přesto se výstaviště plní návštěvníky a ve stájích vládne před vystoupením horečné připravování a zkrašlování koní. Bohužel tyto dvě věci jdou jen málo k sobě: spousty návštěvníků míří i do stájí, kde se motají koním doslova pod kopyty, maminky jsou ochotné prostrčit své ratolesti snad i do boxů, aby si mohly "toho krásného koníčka" pohladit.

Podívejme se však, co nám sobota přinesla jiného, než včerejší den:

Přesto je nálada výborná a po slavnostním zahájení na hlavním předvadišti už následuje zajímavá ukázka výcviku policejních koní v podání členů jízdního oddílu městské policie Pardubic. Tři kladrubští vraníci se svými jedzci předvádějí skoky přes figuríny, přecházení přes koberce, nafukovací balonky či oheň, imitují i zásah proti demonstrantům, kteří po nich házejí PET-lahve a střílejí z poplašných pistolí. Neplánovaně dokážou divákům klid i při dosedání vrtulníku záchranné služby.

Sobotní novinkou byl dostih východních plemen, konkrétně dvou achaltekinských koní. Ti vyměnili svoji perskou výstroj za běžnou dostihovou a mohli si to spolu rozdat v cílové rovince. Bylo až s podivem, jak rychle se přesunuli z pravého konce cílové rovinky na levý :-)

Z dopoledního prgramu stála za zmínku již tradiční, avšak stále atraktivní ukázka práce s ovcemi. Ovčáka na koni následovalo stádečko ovcí, které hlídala vždy bdělá border kolie. Úžasné pracovní nasazení psa diváky vždy zaujme, poslušnost a vrozenou schopnost ovce shlukovat, nahánět na ovčáka i je od ovčáka na povel vzdalovat. Celou ukázku doplňoval i velice pěkný komentář, který vysvětlil nejen principy tohoto způsobu pasení ovcí, ale přiblížl i charakter těchto hyperkativních čtyřnohých pomocníků člověka.

Odpolední program má podobnou strukturu, jako v pátek, krom malých obměn, jako je například předvedení arabského plnokrevníka v tradiční výstroji pod sedlem i na ruce nebo sokolnické vystoupení pana Straky, které jako vždy bere dech, když se člobvěk dívá do nebem, zda vypuštěný dravec skutečně přiletí zpět ke svému... "pánečkovi".

Odpolední program je v plném proudu a k večeru můpžete očekávat další postřehy.

Pod článkem se i dnes budou pomalu přidávat jednotlivá videa.

5.9. 8:27 Pardubice se probudily do krásného dne

Po opravdu vichrné noci zůstal stát nejen náš (velmi dobře zavětrovaný :o)) stan, ale také všechny ostatní, mírně pocuchané byly jen ty otevřené. V poklidu noc přečkali lidé, koně i dravci a nebe je jako vymetené. Můžete se těšit na skvělý, byť trochu větrný den a nemusíte se tedy bát, že byste v Pardubicích mokli.

Ráno v osm hodin vyrazili chladnokrevní koně, přihlášení do soutěže v těžkém tahu, do nedaleké vsi na převážení - jak jsme se dozvěděli, budou se výsledky hodnotit právě vzhledem k váze koní. Tyto údaje, společně s výsledky včerejšího prvního kola ovladatelnosti, bychom měli mít k dispozici nejdéle večer.

Znovu upozorňujeme, že slavnostní nástup bude posunut o půl hodiny dopředu, tedy na 12:30.

Přesunutá je také ukázka městské policie Pardubice, která má bohužel odpoledne jiné, neočekávané aktivity, proto vystoupí hned po slavnostním zahájení. Koňská záchrnka bude z této doby přesunuta operativně do průběhu dne.

4.9. 21:45 Upozorňujeme na zítřejší změny, program a nové foto

Postupně pro vás doplňujeme další a další snímky a videa pod článek a jelikož jich budou opravdu desítky, není možné je vždy všechny vypisovat do textu. Proto, prosíme, občas tento článek zkontrolujte, co je nového :o)

Upzorňujeme zároveň všechny, kdo se chystali jen na sobotní odpoledne, že program nezačíná ve 13, ale již o půl hodiny dříve, tedy ve 12:30! Pokud chcete vidět slavnostní průvod, musíte tedy vyrazit dřív. Program je tak nabitý, že na dnešní organizační schůzce se "ladilo" na minuty a některá čísla dokonce bylo nutné vypustit kvůli celkové délce dne.

Na závodišti dnes prakticky celý den pršelo nebo poprchávalo a nyní večeru se velmi ochladilo. Hlášeny jsou další přeháňky a (v noci) vichřice. Doufejme, že se nám vyhnou, stan jsme se pokusili ukotvit velmi dlouhými hřeby v zemi a zátěžovými díly ze sanitky, bohužel i nyní v podstatě středním větru, se značně chvěje - držte nám palec.

Pokud se chcete zastavit i za námi na stánku, většinou je přítomna Alish (znáte jako moderátorku diskuzních fór), Helena bude celé dopoledne u chladnokrevníků, Lucka na dalších šampionátech a Dominika s Bělou dle potřeby :o) Podrobný program sobotní výstavy je ke stažení pdo článkem.

4.9. 19:20 Pátek: odpolední program slovem i obrazem

Celé páteční odpoledne probíhal na hlavním předvadišti celý blok, věnovaný vojenským uniformám. Jednalo se o průřez vojenskou historií lidstva napříč několika epochami i kontinenty. V téměř všech ukázkách jsme tak mohli vychutnávat různorodé pestré a bohaté kostýmy a náležitě vystrojené koně.

Jako první se představila perská jízda. Na achaltekinských hřebcích Mingam a Damask se představily Petra Marešová a Zdenka Skopalová coby perští vojáci na cvičišti. Jejich úkolem bylo stínat házené čepice a skákat přes nataženou kožešinu. Na ně navázala svým orientálním tancem pětice sličných dívek taneční skupiny Semirah. Když jsem se dívala po tvářích diváků, řekla bych, že jejich oči však směřovaly k něčemu jinému: k připravující se římské kvadrize černých starokladrubáků. Pohled na ně byl skutečně úchvatný. Energičtí vraníci poslušně kroužili po zeleném trávníku závodiště a táhli červený bojový vůz. Když pak přišla na řadu jejich ukázka, za burácení dřevěných kol vtrhli před tribuny, aby přivezli k souboji římského vojáka a gladiátora. Musím říct, že přestože bylo zařazení tohoto plemene do historického kontextu zcela absurdní, jako celek působili nanejvýš impozantně. Římané by jistě zapřahali kladrubské vraníky, kdyby v té době již existovali!

Atmosféru antiky měla navodit i další ukázka, a to haflingové v pas de deux. Jejich jezdci však nenesli žádnou „uniformu" (byli oděni do řeckého bílého hábitu), ani nepředváděli nějaké vojenské manévry, takže jejich zařazení do programu bylo - pravda - poněkud záhadné.

Tématu neobvyklých zápřeží se držela i kvadriga shetlandských poníků pana Kočovského, byť ani ona nepředstavovala antickou ani jinou „vojenskou" dobu. Čtyři malí „hřebečci" však vedle sebe táhli svěřený vozík stejně bravurně, poslušně a přitom ohnivě, jako jejich velcí vraní předchůdci a přestože si vysloužili upřímný a pobavený smích, jejich závěrečný trysk před tribunami byl provázen potleskem. Následovala již poněkud klidnější jízda trigy haflingů pana Drápely.

A přišla poctivá evropská gotika. Zde jsem musela - kromě nádherných kostýmů - ocenit komentář, který zajímavě popisoval, jak v době gotiky cestovaly ženy na koních. Jezdily v tzv. planžetovém sedle, předchůdci známého dámského sedla, převážně na pohodlných mimochodnících. Dozvěděli jsme se také něco o gotické módě a účesech. Ardenský hřebec Raleur de la Seille nyní nesl na svém hřbetě rytíře z dob křižáckých výprav. Upřímně řečeno - k tomuto mohutnému koni pasoval mnohem lépe než drezurní jezdec v cylindru a černém sáčku.

Renesanční kostýmy předvedli především mušketýři v sedlech; opět za zajímavého komentáře popisujícího jejich „uniformy" i vybavení.

Pestré baroko plné volánů a krajek jsme mohli obdivovat při drezurní ukázce tří vraných starokladrubáků. Opět bych ji nazvala především přehlídkou kostýmů, i když nikoli vojenských, jak by se dalo čekat.

Odpolední program byl opravdu poctivě nadupaný, takže když si člověk na chvíli odběhl, minul tolik očekávanou ukázku zahraničních hostí, italského hřebčína Excalibur, prezentujícího na této výstavě koně plemene P.R.E. Takže, video i přiblížení toho, co nám vlastně ve španělském duchu přinesli, necháme na zítra... Nakonec se přece jen ještě předvedl samotný mistr Victoriano Fernandez Martinez jako doprovod tanečnici flamenca (pasážovaný klus okolo tančící dívky). Hřebec se zpočátku bál rozvířené sukně a nutno uznat, stoický klid jezdce byl úctyhodný. Jeho chvějící se paže však dávaly najevo, jakou váhu drží po celou dobu ukázky v každé ruce...

Přenesli jsme se přes„velkou louži" do Ameriky. Na plac vjela do dvojic seřazená 1.kavalerie z Vysočiny (pardon, 1st Cavalry from Highland). Na pochodově laděné „Buráky" pak předvedla vojenskou čtverylku - prostou, ale sehranou.

Opět mimo vojenské téma následovala westernová ukázka, komentovaná - jak jinak - Míšou Zachovou. Názorná a pro diváky zajímavá ukázka práce kovbojských koní: něco z trailu a superhorse plus dva spiny; na trávě se reiningové cviky předvádět nehodí. O to více mě zarazilo, že o kus dál, ale na stejném trávníku, stejná dvojice spinovala ještě hodnou chvíli... Na sobotu „westerňáci" plánují i ukázky práce s lasem a v neděli se bude na pískovém kolbišti konat westernový kurz.

Jižní Amerika měla i letos v Pardubicích své zastoupení v podobě paso fino colombiano pana Kubeši. Neobvyklé cupitavé a rychlé krůčky těchto drobných koní a zajímavý komentář o jejich historii a využití diváky jako vždy zaujaly. Už by to ale chtělo něco nového i pro nás, kteří paso finy vídáme každý rok.

A přišly napoleonské války - tedy tři Napoleonci (z toho jeden s přilbou místo třírohého klobouku) na welsh pony, dva francouzští husaří a rakouští kyrysníci. Vývoj vojenských uniforem pokračuje mílovými kroky vpřed...

Dobu Rakousko-Uherska měla reprezentovat i následující zápřež pana Pojezného. Znovu se mi však drala do hlavy neodbytná otázka, proč se pořád všude předvádějí fríští koně... Copak patří do uherského typu spřežení, copak patří k uherské uniformě?

Uherská hraběnka a její doprovod v honosných kostýmech. Nic zvláštního - pokud by oba nejeli na skutečně malinkých shetlandských ponících. A pokud by v těch kostýmech na těch ponících byly děti, nikoli dospělí... Přiznám se, že závěrečný cval na průvlečkách (gumách?) vyvázaného poníčka nesoucího dospělého chlapa, který mu navíc co cvalový skok drcal do hřbetu, ve mně vyvolat špatný dojem. Škoda.

Následovaly dámy v sedle, tenkrát coby císařovna Sissi a její dvorní dáma (opět na fríských koních...) v pas de deus. Na tyhle holky nezvykle skromné kostýmy :-) (ale ony si to vynahradily dřív a jistě ještě vynahradí).

Poté, co se do města Pardubic vydal zvací průvod, jsme se přenesli do současnosti. Představily se nám některé české a slovenské hřebčíny, opět ve svých tradičních uniformách. Napajedla předvedla své plnokrevníky ve skokové ukázce, Motešice se pochlubily všestranným využitím svého furiosa, čili ukázaly koně v drezuře, nad terénním i parkurovým skokem, Tasov představil kolekci furiosů na ruce. Korektní prezentace těchto chovných zařízení.

Za velmi pěknou ukázku jsem však považovala čtverylku kladrubských koní. Naprosto sehrané, téměř spartakiádní kreace předvedlo pod sedly osm vraníků a čtyři bělouši. Naprostým právem si zasloužili uznalý potlesk!

Zahanbit se nedal ani Albertovec, v jehož barvách se představila Daniela Křemenová na plemeníkovi Likeur. Musím uznat, že tak korektní a líbivou drezurní ukázku jsem už na výstavě/show dlouho neviděla.

A samozřejmě již tradiční kombinace oveček, tinkera a border kolie ukončila páteční den na poněkud zataženém a chvílemi i mokrém hlavním předvadišti pardubického závodiště.

Těšíme se na vás zítra ;-)

4.9. 12:30 Páteční dopoledne

V polední pauze, která nje příliš krátká na oběhnutí výstaviště, oběd, kafe a nedejbože napsání článku, vám aspoň ve zkratce přiblížíme program, který během dopoledne proběhl na hlavním předvadišti.

Po úvodním nástupu, v němž se divákům - dnes především školákům - představili téměř všichni „účinkující" ve svých kostýmech a sestavách, přišlo na řadu první vystoupení. Tím bylo praktické předvedení tzv. Koňské záchranky. Tříčlenný tým: dva záchranáři, Pavel Čechovský a Tomáš Förchtgott, společně s fiktivním veterinářem, předvedli kompletní naložení zraněného koně, zde figurínu Emila. Zatímco veterinář ležícího pacienta ošetřovat, záchranáři přijeli, otevřeli a připravili rampu, rozprostřely zástěny a vyjeli s kovovou konstrukcí, do které pověsili ošetřeného koně a pomoci kladkostroje vytáhli zpět do vozíku. Celá akce byla provázená komentářem, popisujícím průběh takového zásahu i všechny problémy, které bohužel stále brzdí plošnější rozšíření podobných záchranek.

Následovala drezurní ukázka na mohutném hnědém ardenském hřebci Raleur de la Seille, který pochází přímo z Francie, země tohoto impozantního chladnokrevného koně. Přestože se jedná o koně typicky pracovního, byl snadno voditelný i pod sedlem, pouze jeho mohutné tělo a dusající kroky znemožňovaly pravé drezurní „legerete".

Již z minulého ročníku Koní v akci známe nádhernou historickou ruční hasičskou stříkačku pana Františka Pecky. Letos ji za sebou táhly dvě huculské klisny, matka a dcera Monča a Maska. Doufáme, že nám tento vášnivý sběratel „všeho hasičského" ze Sobětuch předvede toto skvostné zařízení přímo v akci, tedy při hašení.

Čtverylka shetlandských poníků na dlouhých otěžích a pod sedlem, reprezentující stáj Dominika, se nesla v sice cupitavém, ale jinak poklidném duchu. První uniformy jsme tak mohli sledovat na pozadí písničky „Já husárek malý". Děti v sedlech těchto malých koníků a dospělí vodiči byli dobře sehraní, škoda jen, že do celé akce nezapojili i nejmenšího účinkujícího v šatech Turka na miniappaloose, který po celou dobu pouze stálopodál.

Následně se představil pan Hladík v gigu taženém plavým valachem plemene welsh part bred jménem Falco. Tento všestranný rodinný kůň, úspěšně reprezentující své majitele na vozatajských soutěžích, využívaný pod sedlem i na pravidelné „dovolenkové" turistické ježdění, se předvedl skutečně na jedničku a můžu říct, že v jednospřežní se díky své ušlechtilosti i pěkným chodům dobře vyjímá.

Nádherné a neobvyklé chody mohli diváci obdivovat (a taky že obdivovali) u hnědého hřebce P.R.E. Desado při další drezurní ukázce. Energický pohyb, vysoká akce, ochota pracovat i dobrá přiježděnost je určitě vizitkou jeho výcviku, který proběhl přímo ve Španělsku. Viděli jsme ho v pasáži, stranových chodech, piafě i cvalu a musím jen suše konstatovat, že takto vycvičený, pěkný a ochotný kůň by zasloužil profesionální předvedení citlivým a korektním jezdcem.

Samozřejmě program jede dál i na jiných místech a my se pokusíme všude aspoň trochu nahlédnout.

Krátké videozáznamy jednotlivých ukázek najdete za chvíli přímo pod článkem! Budeme je průběžně přidávat.

4.9. 9:45 Páteční programy

Hlavní předváděcí prostor

10:00-10:40 Nástup v cílové rovince - všechna období, plemena

10:40-10:50 Koňská sanitka - demonstrace zásahu u zraněného koně - Pavel Čechovský

10:50-11:00 Drezura na ardenském hřebci Raleur de la Seille

11:00-11:05 Hasičská stříkačka tažená dvojspřežím huculů - František Pecka

11:10-11:10 Shetland pony - Já husárek malý

11:10-11:15 Sportovní zářah paní Pospíšilové a gig pana Hladíka - Welsh part bred

11:15-11:20 PRE hřebec Deseado - drezurní vystoupení paní Veroniky Živnové

11:20-11:30 Polní obvaziště - Bataglion paní Bártové

11:20-11:40 Westernové vystoupení haflingů a welsh pony (P. Musilová - Enzo, B. Remeňová - Fabie, Z. Kňavová - Fairy, I. Remeňová - Šemík)

11:40-12:00 Chovatelská kolekce shagya arab - Otto Dlabola

12:00-13:00 Přestávka

13:00-14:15 Orient: perská jízda - dobové vystoupení koní plemene achalteke a plnokrevných arabských koní (Petra Marešová, Šárka Němečková), perský tanec - skupina Samirah

13:15-13:25 Antika: římská kvadriga - NH KLadruby - Dyvid Myška a vraníci a kvadriga shetland pony - Josef Kočovský, gladiátoři - Štvanci, rej římských zápřahů (kvadriga chladnokrevníků - Jan Blizňák, triga haflingů - Jaroslav Drápela, triga ČMB hřebců - Petr Nývlt), drezura v antickém stylu - Iveta Bihuncová, František Volek a haflingové

13:25-13:30 Středověk, gotika: ardénský hřebec s křižáckým jezdcem v sedle, dáma a panoš v gotických kostýmech a sedle - Karolína Fränkelová a Jana Vedralová

13:30-13:40 Renesance: renesanční equipáž - Josef Iš a spřežení fríských koní a sokolnické vystoupení Milana Straky, mušketýři na koních - Štvanci

13:40-14:10 Baroko: barokní drezurní vystoupení - kür Karla Dvořáka na starokladrubském hřebci a dámy v sedlech (Iva Hejlová a Kateřina Neumanová), tandemová čtverylka starokladrubských koní - NH Kladruby, famenco taneční skupiny Samirah, zahraniční host: italský hřebčín Excalibur a hřebci plemene P.R.E - vysoká španěská škola - předvede Victoriano Martinez a ukázka španělského zápřahu

14:10-14:35 Amerika - Sever proti Jihu: jezdecká ukázka 1st Cavalry from Highland, westernové vystoupení - Michaela Zachová, Jižní Amerika: tradiční vystoupení koní plemene Paso Fino Colombiano - Jan Kubeša

14:35-14:45 Francie - Napoleonské války: napoleonské válkyv podání dětí a welsh pony, francouzští husaři a kyrysníci - Štvanci

14:45-15:50 Zvací průvod výstavy do centra města Pardubice pod vedením pardubické jízdní policie (Vagonet - p. Groul a hudebníci, eskadrona jezdců vedená kapitánem Sašou Andrejsem - kovbojové, jezdci z 1st Cavalry from Highland, Martin Velecký - Sharp Trivio)

15:50-16:05 Rakousko-Uhersko: zápřah fríských koní Radima Pojezného v uherských uniformách, drezurní vystoupení v uniformách z doby císařovny Sissi - Dámy v sedle - Karolína Fränkelová a Jana Vedralová v doprovodu jezdců na shetland pony

16:05-16:30 Čechy, Morava, Slovensko - hřebčíny a hřebčince v uniformách: Napajedla v uniformách, Motešice a Tasov - furioso na ruce a drezurní vystoupení, NH Kladruby - velká sedlová čtverylka starokladrubských běloušů a vraníků, drezura v uniformě Albertovec - Daniela Křemenová - Likeur

16:30-16:50 ovce a kůň paní Michaely Kvísové

Další předvadiště:

Paddock:

13:00-14:00 chovatelské kolekce ČMB, N, SN

14:00-14:10 chovatelská kolekce furioso

14:10-14:20 chovatelská kolekce shetland pony

14:20-14:40 chovatelská kolekce Zemského hřebčince Tlumačov

14:40-15:00 chovatelská kolekce hafling

15:00-15:20 chovatelská kolekce achalteke

15:20-15:35 chovatelská kolekce welsh pony

15:35-15:55 chovatelská kolekce mini shetland pony

Travnaté kolbiště

14:00-16:00 1. kolo soutěže ovladatelnosti

Pískové kolbiště

13:00-15:10 liga středních škol - parkur

15:10-17:00 westernové ježdění, ukázky