Tři dny téměř nepřetržitého programu, barevných kostýmů, rozmanitých koní, dobrého jídla a pití - tak by se dal charakterizovat letošní ročník pardubické výstavy Koně v akci pod názvem Uniformy v sedlech.

Odmyslím-li si sobotní nepříjemné větrné počasí, je jen málo věcí, které by se daly třem dním stráveným na pardubickém závodišti vytknout. Z pohledu diváka byl program skutečně nabitý až moc (jako ostatně pokaždé), v jednu chvíli bylo možné sledovat dění hned na čtyřech až pěti místech najednou - a to nemluvím o sobotní ochutnávce „Pardubického mlsu". Člověk měl možnost „online" srovnávat práci s koňmi chladnokrevnými, westernovými i „anglickými", což se hned tak někde nevidí.

Vzhledem k tomu, že tuto výstavu navštěvuji už několik let za sebou, považuji za pozitivní především změnu, kterou prošel program na hlavním předvadišti v cílové rovince. Po několika ročnících se obměnilo složení jednotlivých vystoupení, takže pravidelný divák už nesedal do tribuny s tím, že bude pouze sledovat, jak se daný vystupující od minula zlepšil či zhoršil.

První, co mě hned v pátek uhodilo do očí, byla skutečnost, že - kromě poledního v neděli - neprobíhaly na hlavním předvadišti chovatelské ukázky, které aspoň z mého pohledu představovaly pro běžné laické diváky hluché místo v „hlavním" programu. Především když byly koncipovány tak, jako minulé ročníky výstavy: výčet jmen, rodokmenů a majitelů či chovatelů jednotlivých koní, což nezasvěcenému divákovi vůbec nic neříkalo a vcelku ho to ani nezajímalo. Na druhé straně to s sebou neslo jednu nevýhodu: člověk si nemohl ani odskočil, aby nepřišel o něco zajímavého :-)

Za velký přínos považuji skupinu Štvanci, kteří vnesli do letošního programu život a akci. V dobře secvičených představeních, nádherných kostýmech a se zajímavým komentářem představili několik „bojových uniforem" přímo při činu. Škoda jen, že nedělní diváci přišli o velmi pěkný rytířský turnaj, který patřil v sobotu k nejpopulárnějším představením. Myslím, že lidé, kteří se rozhodli výstavu navštívit až třetí den, by neměli být ochuzeni o ty nejzajímavější ukázky, jimiž jsou obdařeni sobotní návštěvníci.

Za velmi pěknou podívanou považuji i „zlatý hřeb výstavy": duel slavných osobností Fr. Ventury a R. Poplera, které ztvárnili dva současní nejznámější jezdci J. Hatla a J. Váňa. Myslím, že si ho užili nejen oba dva hlavní protagonisté, jak přiznali v rozhovoru, ale i diváci.

V neposlední řadě musím pochválit zástupce našich (a samozřejmě i slovenského) hřebčínů, kteří nejen své uniformy, ale především koně a jezdce představili v tom nejlepším světle. Jejich ukázky byly divácky zajímavé a jezdecky dobře zvládnuté. Nezapomenutelnou pro mě bude především velkolepá sedlová čtverylka dvanácti starokladrubských koní, která byla naprosto profesionální. Za pěkné vystoupení, a to hlavně z jezdeckého hlediska, považuji ukázku hřebčína Albertovec. Korektní, plynulá, citlivá a dobře připravená drezura, která dělá dobré jméno nejen účinkujícím, ale i samotné disciplíně, je na současných výstavách a různých show velmi vzácná.

Poměrně zajímavé, byť málo „akční", bylo trochu netradiční pojetí některých ukázek, v nichž hrál prim informativní komentář. Jako příklad uvedu gotická vystoupení dámy v planžetovém sedle a rytíře na válečném koni, ale také například mušketýry. Pěkné kostýmy a zajímavé informace „na téma" do celého programu dobře zapadly.

Už méně oceňuji ukázky typu „přijedu, chvíli kroužím, odjedu a možná na cestě zpět to před diváky pořádně rozjedu". K nim patřily bohužel některé „drezurní" ukázky, které byly jednak mimo téma svými kostýmy (čili žádná uniforma), jednak svojí výpravnou nebo dokonce jezdeckou úrovní. Myslím, že na výstavu takového formátu by mohli účinkující použít při přípravě svého vystoupení více fantazie a umu. To nemluvím vůbec o ukázkách, kdy i méně znalého diváka uhodí do očí, že koně pod svými jezdci „trpí". Bušení jezdce koni do hřbetu, očividné ocukávání v hubě (na počtu lomení udidla přece vůbec nezáleží!) nevyrovná ani obdivuhodná snaha nadaného čtyřnožce vydat ze sebe to nejlepší, co v tu chvíli lze. A ježdění udělaných dospělců na shetlandských ponících svázaných „pro jistotu" průvlečkami (nebo gumami) považuji za něco, co by soudný člověk neudělal ani doma na dvorku.

A možná ještě jedno postesknutí: tak ráda bych viděla v ukázkách koně, kteří se svojí plemennou příslušností nebo aspoň vzhledem více přibližují koním používaným v prezentovaných dobách a zemích. Fríští koně jsou jistě působiví (a v současné době hlavně nesmírně populární), ale věřím, že by se našli i jiní jedinci, kteří by důstojně odtáhli kočár vezoucí například vojáka v uherské uniformě. (Co třeba furioso?)

Zajímavá byla také obměna westernového městečka, kterému po celé tři dny velela Míša Zachová. Celá jeho činnost se díky tomu výrazně přiblížila k divákům. V sobotu si mohli vyzkoušet, jak funguje napojení koně v kruhové ohradě, a neděle byla vyhrazená westernovému kurzu s Veronikou Cejpovou v přímém přenosu. Diváci nejdříve sledovali průběh takové výcvikové hodiny a odpoledne si mohli sami sednout na půjčeného koně a za instrukcí trenérky si zlepšit svůj sed, vedení koně či provádění jednotlivých westernových cviků. Videoukázky nabízíme připojené pod článkem.

Obměnu zažila i tradiční soutěž ovladatelnosti v kládě, která se netradičně přemístila do lesa. O tom, jakou diváckou účast zažila napínavá podívaná v těžkém tahu, snad ani není třeba psát.

Nicméně se vrátím zpět k výstavě jako celku. Realizační tým, od ředitele, organizátorů až po „výkonné" jednotky, byl po celou dobu v plném nasazení a myslím si, že svoji práci odvedl na výbornou. Je vidět, že tato „mega"akce se v Pardubicích nekoná poprvé, protože organizace z hlediska diváka klapala ve všech směrech.

Na informace z chovatelských přehlídek a šampionátů a z chladnokrevné části programu se můžete těšit ve zvláštních článcích.

Ohlédnutí za 11. mezinárodní výstavou Koně v akci

Dušan Korel

11. ročník mezinárodní výstavy Koně v akci patří minulosti. Na pardubickém závodišti se uskutečnila od 4. do 6. září a jejím letošním ústředním tématem byly Uniformy v sedlech.

„Právě skončenou výstavu hodnotím určitě kladně. Zvolili jsme téma, které se lidem líbilo a bylo zajímavé, což nás pochopitelně potěšilo. Sešlo se hodně vystavovatelů i návštěvnost byla velmi dobrá. Musím poděkovat sehranému realizačnímu týmu, který se podílel na organizaci výstavy. A díky musím vyjádřit rovněž Asociaci svazů chovatelů koní a všem zúčastněným chovatelským svazům za spolupráci a aktivní přístup. Mám z výstavy dobrý pocit a už pomalu začneme vymýšlet téma na rok 2010," pronesl Jiří Kunát, ředitel pořádajícího Dostihového spolku a ředitel výstavy, který v neděli přesně v 17.30 hodin letošní ročník slavnostně ukončil.

Výstava připomněla několik vojenských výročí spojených s Pardubicemi. Před 90 lety byla ve městě založena Ústřední ekvitační vojenská jezdecká škola. O 10 let později Jezdecký pluk 8 sídlící v Pardubicích obdržel čestný název Jezdecký pluk 8 knížete Václava Svatého. Letos uplynulo 110 let od narození dvojnásobného vítěze Velké pardubické Rudolfa Poplera a 40 let od úmrtí jediného českého olympijského vítěze v jezdectví Františka Ventury.

Právě tyto dvě sportovní legendy uctil vrchol výstavy, který se uskutečnil pouze v sobotním hlavním programu. Byl nazván Srdce jezdce a po téměř století byl „odvetou" slavných jezdců, kteří byli přáteli a zároveň soupeři na překážkách. Představovali je dva významní muži současnosti. Poplerem se stal pětinásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa a Venturu představoval účastník posledních dvou olympijských her ve všestrannosti Jaroslav Hatla. Oba se nejprve utkali na dostihové dráze ve finiši a poté překonávali dvě parkurové překážky. A oba při tom byli dobově oblečeni.

Každodenní odpolední hlavní program byl laděn do letošního tématu výstavy. Byl rozdělen do několika bloků podle epoch a divákům nabídl v cílové rovině putování vojenskou historií od antiky až po novověk, na němž se výrazně podílela Divadelní a kaskadérská společnost Štvanci. Návštěvníci tak mohli vidět například římské kvadrigy a gladiátory s vojáky, křižáckého jezdce v sedle ardénského hřebce, barokní drezurní vystoupení, francouzské husary a kyrysníky. A díky 1st Cavalry from Higland byla zastoupena i americká válka Severu proti Jihu.

Lákavým bodem ústředního programu byla i vystoupení jednoho ze dvou hlavních zahraničních hostů. Na pardubickém závodišti se každý den předváděl italský hřebčín Excallibur s koňmi plemen pura raza espaňola. Velký aplaus sklízel zejména mistr Victoriano Fernandez Martinez s ukázkami vysoké španělské školy.

Vedle cílové roviny, kde se uskutečnila i atraktivní soutěž v těžkém tahu, probíhal program ještě na dalších čtyřech předváděcích plochách. Paddock byl vyhrazen chovatelským kolekcím a šampionátům tříletých chladnokrevných klisen a mladých klisen plemen hafling. Na pískovém kolbišti se uskutečnilo finále Ligy zemědělských škol, 7. kolo Pony ligy a Hobby soutěže v parkurovém skákání a na závěr westernový kurz v přímém přenosu. Na travnatém kolbišti se konala soutěž ovladatelnosti, soutěž spřežení a národní výstava a šampionát Shetland pony. A v závěrečný den výstavy na oranici u Poplerova skoku proběhla soutěž v orbě koňmi. Uskutečnila se už posedmé. Letos se konala nově ve dvou kategoriích - „Cena o ruchadlo bratranců Veverkových" s klasickým pluhem a „Cena společnosti Profi Press" s otočným pluhem.

Na letošní výstavě se představilo bezmála 450 koní, kteří patří ke 43 světovým a domácím plemenům.
V areálu závodiště se potřetí uskutečnila soutěž potravinářských výrobků „Mls Pardubického kraje". A konala se zde rovněž 5. Krajská výstava ovcí a koz.

Přestože úvodní den provázelo nepříznivé počasí a déšť, divácký zájem o letošní ročník Koně v akci byl značný. Celková návštěvnost se nakonec dostala k číslu 17 tisíc diváků a vyrovnala loňský návštěvnický rekord.