Jak také vypadal ... Kůň 99 Lysá nad Labem

21. 9. 1999 Jaroslav Drlík Autor fotek: ing. Daniel Jenne

Když jsem se ve vlaku probudil, zvyklý vidět kolem sebe jen vrcholky hor, vykoukl z okna a viděl jen do šílenství uvádějící rovinu, začal jsem si uvědomovat, kam že jsem se to v sobotu 25. září vydal...

Ve vlaku jsem se o své pocity podělil s jedním starým pánem, který si z Poděbrad vezl domů v plastikových lahvích minerální vodu. Teda napřed jsem si chtěl sednout vedle jedné kočky, ale s tou bych si možná ani tak příjemně nepopovídal, jako s tímhle pánem. Během mého povídání o cíli mé cesty dědeček pochopil, proč tento víkend je ve vlaku toliko lidí a já se, po zamávání tomuto příjemnému člověku z perónu, přidal k těm hromadám lidiček, mířícím k nedalekému vstupu do areálu výstaviště v Lysé nad Labem.

Trošku mě překvapilo, že namísto připravené padesátky, zmiňované na internetu, po mě bylo požadována šedesátka, ale zase taková hrůza to není.. Mým úkolem číslo jedna je prodrati se ke stánku Equichannel.cz, kde by mělo být pár lidiček, přesněji dva, které již znám a spousta dalších, které už znám taky :o)

Jednoho človíčka málem nepoznávám, mám na mysli Lachtanku, která s novým učesem vypadá jako docela jiná osoba. Moc jí to sluší. Helča se právě věnuje zájemcům, zahleděným do modře monitoru s profesionální zručností bankovní programátorky a opodál objevuji Pavla, kterému začíná v očích poblikávat nápis ERROR. Stiskl jsem Enter , nápis mizí a my jdeme na burčák, se zjevným úmyslem dělat Heleně chutě.

Poté si podávám pac s dalším osazenstvem tohoto místečka a krátce na to, přepaden Míšou Reichelovou z Brna (studující v Plzni) se vydávám obkouknout, čím vším můžu být v Lysé překvapen. No, hromada zajímavých stánků, dole krásně postavené boxy naplněné krásnými koňmi mnoha různých plemen, jedna krytá a jedna venkovní jízdárna naplněná mnoha náklaďáky písku a venkovní boxy s koňmi arabské krve upoutají snad každého navštěvníka.

Když jsem si to takhle prolítl, vracím se na základnu, kde si prohlížím aktuální stránečky z Lysé, do kterých právě Tomáš "nahustil " videosouborek. Opravdu, ten kdo si zajde k Equichanneláckému stánečku, si může prohlédnout nejen video z páteční večerní show a fotografie, ale i nahlédnout do aktualizovaného prográmku výstavy, který odněkud Tomáš dotáhl a nacpal do kompu. Škoda, že bylo možno tento prográmek získat až ráno toho-kterého dne.

Celá "naše" banda ukazuje lidičkám krásy koňského světa za "scrínem" obrazovky a mnozí na internetu nacházejí své oblíbené jízdárny a plemena koní a třebas i termíny různých závodů a akcí. Zájem o informace na internetu byl za celý den, soudě podle hučení v mé hlavě, obrovský a myslím že mnoho lidí "objevilo Ameriku". Byli i lidé, kteří se na internetu nenašli, ale hodlali to napravit a slíbili se ukázat další den.

Ke stánku přichází příjemná žena, která zdáli mlčenlivě pozoruje nejbližší monitor. Vybízím ji k usednutí a s překvapení zjištuji, že paní je Francouzka. Je nadšena, že na stránkách výstavy, které lidi z Equiku připravili, vidí svou tvář a po chvíli přichází spousta těchto lidiček ze země vína, sýrů a módy a chvíli se živě před monitorem baví.

Sobota ubíhá a teprve okolo šesté hodiny vzhlížíme (upoutaní nezvyklým tichem v areálu) od monitorů počítačů s úsměvem, který říká: "byla to makačka, ale i úspěch." Určitě se naším přispěním zvedne návštěvnost knihoven a internetových kaváren :o) I já jsem objevil mnoho změn na různých stránkách. A jsem moc rád, že jsem mohl poznat i Martina Blažka z Podkovy, kterého jsem dosud znal jen z emailových řádků "koňské" konference a spoustu dalších lidiček, které jsem znal opravdu jen podle jejich jmen.

Na noc jsem byl pozván Helenou a Pavlem do jejich půvabného domečku v Klecanech. Víťa se Simonou se uvolili mě tam po večerním show zavést. Mno , po neúspěšném pokusu proniknout na show coby človíček s foťákem na krku a cedulkou vystavovatele bez 200-korunové vstupenky, jsem získal čas na vyřízení potřebných telefonátů k domluvení pondělní návštěvy První pražské "koňské" galerie v Praze a prohlídku zdejších lákavě vyhlížejících zákoutí a uliček... Ale napřed jsem si zašel něco zbaštit do hospůdky na nádraží. Měl jsem celkem štěstí, protože ještě vařili a vedle u stolu hrála na sladké dřevo a krásně zpívala dívka s dlouhým vlasem a medovým hlasem. Měla nádherný čistý hlas (i vlas) a jen občas jí to kazil o dost starší chlapík s hlasem vepřovým (já to opravdu nebyl, hihi). Škoda, že jim jel ten vlak tak brzy.

Venku vyšel krásný, velký měsíc, takový, jaký by jste čekali v příbězích Jacka Londona. Kráčel jsem po ulici vydlážděné dlažebními kostkami a potkával jsem docela obyčejné tvory. Toulající se kočky, psy táhnoucí své paničky na vodítcích, ale dokonce i hordy rytířů na koních, což už bylo zajímavější. Jdu ulicí nahoru k náměstí, a za mnou ze ozývá řinčení brnění a klepot kopyt o dlažbu. Vlajka s erbem se zajímavě třepotá v měsíčním světle a světle lamp.

Náměstí zeje prázdnotou, jenom od osvětleného kostela pokulhává malý kluk a i ten po chvíli mizí v průjezdu u domova postižených dětí, ke kterému ukazuje oprýskaná cedulka. Světlomety auta občas vytvářejí na dlažbě zvláštní mozaiku stínů, která se dá tušit i, když dlažba opět potemní a spadne další list. Pomalu kráčím zpět a s hlavou již krásně odpočatou si povídám s hlídačem výstavního areálu. Povídá mi o různých akcích, při kterých "štípal" vstupenky a otvírá opožděným návštěvníkům dveře z pletiva. Sedám si na schod vedlejšího domu, kde bydlí místní advokát, a ochutnávám bezinkový likér, který mi dala na cestu mamča a na který jsem přes den dočista zapoměl. Kolem vede jeden pán krásného Norika, aby jej za deset minut zase vedl ulicí zpět. Bujný kůň s člověkem cloumá a po svalech nasvícených měsícem běhají krásné blesky.

Je devět, show skončilo a já se vezu ve Víťově autě, spolu se Simonou a ještě jedním klukem, zamlženou krajinou, za kterou by se nemusel stydět ani ten nejlepší kameraman hororového filmu. Ale mě je pohled z okna velmi příjemný. Měsíc, mlha , světlo reflektorů..a díry v Klecanských cestách a útulný dům a postýlka a ....chrr... Ještě před spaním si s Helenou a Pavlem v rychlosti vyprávíme ty největší zážitky s lidmi a vyhrává Pavel se zažitkem, kdy se jednoho kluka ptá , co by chtěl na internetu vidět, s dobrým záměrem mu s tím pomoci a uzemňuje ho odpověd, že by chtěl hrát Dooma...

Hned poté, co nás ráno Tomáš dováží do Lysé, zapínáme počítače. Dole ve stájích je krásný klid a vůně koní jemně proniká do prvního patra. O koně je dobře postaráno, lidé i koně jsou v pohodě. Chodbičky mezi boxíky zejí prázdnotou a já můžu pěkně pozdravit Červánka, koně, kterého znám z Chlumeckého hřebčína.

Po prohlídce stájí a ranním kafi z automatu usedáme před obrazovky. Honza Kobylka, Tomáš i Helena "ťukají" do klávesnic nové informace o prezentaci lidí, kteří slíbili, že se zastaví a taky se zastavili. Oba - Honza i Helča zuřivě "klávesnicují" do té doby, než se kousek opodál ozve takový celkem príjemně pukající zvuk oznamující, že žárovka splnila svůj úkol a odchází do věčných lovišť a sebou si bere i pojistku a tak nám monitory černají a ja koukám na monitor do míst, kde před chvílí ještě svítila stránka galérie, kterou jsem právě editoval... Tak jsme na sebe všichni tři koukli - a jdeme na kafe...:o)

Moment, já si to radši uložím...

Dnešni den je v mnohém zajímavý.. Helena zjišťuje, že pár minut od domu má chovnou stanici arabů a já ji tiše zavidím, Tomáš zjištuje, že při komunikaci s autem troška toho násilí a temperamentu neškodí, já poprvé držím v ruce digitální foťák Olympus...

Tomáš odbíhá natočit ukázky hiporehabilitace a já občas odskakuju k oknu na chodbě u schodiště, odkud je pěkný výhled na venkovní jízdárnu, a vyčkávám, kdy se budou předvádět arabští koně. Helča se u jednoho počítače věnuje jednomu pánovi se synem, který se zájmem objevuje na internetu kalendář westernových akcí a jiné doma na počítači "nějak" schované zdroje informací...Já mezitím u venkovní jízdárny zuřivě fotím , jednou digitálem, podruhé svým přístrojem předvádění těch krásných arabských koní, a po chvíli infarktového stavu se vracím na "základnu". Syn s otcem zvedají hlavu a z mého nadšeného vyprávění zjišťují, že právě přišli o to, o co nechtěli přijít. Tak jim s Honzou Kobylkou alespoň ukazujeme úlovky na malé obrazovce digitálu.

U dalších počítačů se střídá skupina holek, které mají ve stánku své jízdárny dlouhou chvíli a prohlížejí si spousty fotek koní , vedle surfuje zvědavá rodinka, z nichž jedinému členu, který umí na počítači, není víc než asi pět..

...Kolem páté hodinky však již vše končí a začínají se strhávat nálepky, vypínat počítače a balit. S uspokojením zjišťujeme, že se nám všechno vleze do dvou aut, které jsou k mání, a tak se počítače odvážejí najednou. Jelikož však by měla být tato zavazadla v autě zajištěna, děláme uvnitř ve voze místo i pro Helčítko, která toto zajištění dokonale zajišťuje...

Další den se jedeme s Helenou podívat do připravované galérie na Vlašské ulici v Praze, ale to už je vlastně jiné povídání...

Podobné články
TN.CZ

Už počtvrté se v Praze ukážou největší hvězdy při parkurové show Prague Playoffs, která se v O2 areně uskuteční od 17. do 20. listopadu a akce se…

Národní hřebčín Kladruby nad Labem se ve dnech 14. až 16. října zúčastnil veletrhu Pferd Bodensee 2022 v německém Friedrichshafenu.