Coby milovnice koní vás to samozřejmě nejvíce táhne na místo, které si během tohoto víkendu říká „westernový ranč John Deere", ale máte smůlu. Pavilon Y, který se svým okolím patří právě těmto hospodářským (nebo pet?) zvířatům, je daleko a na cestě k němu potkáváte jiné atrakce, které lákají nekoňácké manžele i potomky:

Tak třeba pavilon A1, kde sídlí PROPET. Rozuměj výstava potkanů, myší, morčat a podobných malých miláčků, ale užili si tu například i včelaři a milovníci včelích produktů, včetně úžasně dobrých, čerstvých a krásně zdobených perníčků.

Bez povšimnutí nemůžete minout ani pavilony D a B, kde se koná mezinárodní výstava psů Intercanis. Podobné kočičí dění najdete na Interfelisu o kousek dál v pavilonu C.

Pokud vlastníte nějakého „pet" miláčka, zdržíte se i po cestě, protože mezi uvedenými pavilony stojí nepřeberné množství prodejních stánků s různými krmivy, vodítky, pelíšky, psími či kočičími hračkami a jinými nezbytnostmi - samozřejmě za akční „propetové" ceny.

Pavilon V vás nechává chladnými. Nikoli však drahou polovičku, které tu nadšeně mizí mezi stánky nabízejícími nejrůznější technologie zpracování biomasy, krmiv, odpadů a podobné technické a materiálové vybavení pro vaše hospodářství.

Naštěstí vás nos neomylně vede dál, směrem k pavilonu F. Ten žije hospodářskými zvířaty. Děti se proberou a nadšeně se proplétají mezi stáními a boxy, v nichž vegetí krávy, telátka a býci nejrůznějších velikostí, barev, délek rohů i srsti. O kousek dál se v menších boxech rozvalují prasata a na předváděcí ploše se právě posuzuje a hodnotí skupinka barevných ovcí. V „eFku" se tedy zdržujete poněkud déle, než bylo v plánu. Ale nevadí. Je tam příjemně, ani horko ani chladno a vzduch se hýbe tak akorát (na hospodářský zápach se vám čichové receptory adaptují velmi rychle, takže než dojdete od krávy ke krávě, nevnímáte ho).

Protože se blíží poledne, vyjdete ven a hledáte něco na zub. Není problém. Uličku před „eFkem" lemují stánky s různými pochutinami, slanými, sladkými, studenými, horkými, pevnými i tekutými. Nechybí ani speciality, například kozí nebo dokonce pštrosí (a hned si všimnete dvou živých pštrosů, u kterých trávíte díky dětem dalších asi patnáct minut). Na výstavišti nechybí ani restaurace, nebo „rychlé bistro", kupodivu poloprázdné a nabízející dobrý guláš, řízek, rizoto či dokonce svíčkovou.

Posilněni, napiti i vyprázdněni se vydáváte dál, konečně směr koně. Ale omyl! Na druhé straně „koňského" pavilonu Y, kousek od kolbiště, míjíte zelenou plochu posetou překážkami. Psími... A na ní se celý den střídají nejrůznější hyperaktivní psi v soutěži agility; nelze se nezastavit. Psi ochotně, ba nadšeně přeskakují tyčky, proskakují kruhy, přelézají kladiny či prolézají tunely, u toho štěkají, vrtí ocasy a doslova visí očima na svém pánečkovi, který jim dává rukama či tělem neznatelné pokyny. Postesknete si: „Kdyby se takto nadšeně vrhali do parkurů koně...". Ale psi jsou psi. A koně jsou koně a vy jste k nim konečně dorazili.

Na nevelkém obdélníkovém kolbišti s velmi příjemným povrchem (na gumové rohoži vrstva jemného písku s textilií) a kovovým hrazením běží sobotní program. Tribuna je zaplněná diváky, stejně jako celý obvod kolbiště. Podél krátké stěny, před tribunou, leží na zemi červený „kobereček", kam si sednou vaše znavené děti a můžete se konečně dívat, co si pro vás připravila ACHK i westernový ranč, dirigovaný Míšou Zachovou.

Průběžně odbíháte, abyste se podívali do stájí na vystavované koně (a že jich není málo!), nebo abyste se v blízkém okolí porozhlédli po nějakých stáncích nabízejících „něco pro jezdce a koně". A tady - bohužel - narazíte na první a naštěstí poslední zklamání. Krom pár výjimek, nabízejících krmné doplňky a malované obrázky i hrníčky (stojí za to!), nevidíte žádné jezdecké potřeby ani jiné nezbytnosti, které by vám udělaly „koňáckou" radost či užitek. Holt, pejskaři jsou na tom výrazně lépe. Škoda.

Vracíte se tedy zpět, propouštíte drahou polovičku s utahanými potomky a konečně máte čas na sebe a sledování chovatelských i jezdeckých ukázek.

Přestože v Brně nejde o skutečnou koňskou výstavu, program tu má co nabídnout. A hlavně je sestaven a komentován tak, že upoutá i diváky, kteří toho o koních moc nevědí a u pavilonu Y se ocitli vlastně náhodou. Mohou shlédnout koně v zápřeži, ať už ušlechtilé lipicány, kromě běžných bílých dokonce i hnědáky, elegantní starokladrubáky, taky dvou barev, rozevláté frízy, líbivé haflingy, nebo jako zástupce chladnokrevných plemen mohutné českomoravské belgiky. Mohou se však podívat i na drezurní ukázky, jednu „sportovní" s představitelem koní Kinských, druhou „barokní" v hlavní roli se španělským hnědákem plemene pura raza espaňola. Tak trochu jiné ježdění nabídl pan Kubeša se svým paso fino colombiano.

Po těchto ukázkách převzala žezlo Míša Zachová a diváky provázela programem westernového ranče John Deere. Představili se zástupci tří westernových plemen (QH, PH a APH) a předvedli ukázky několika westernových disciplín: trailu, halteru, reiningu a dokonce i trochu modifikovaného team penningu (nazvaného „team Mášing", protože místo jalovičky naháněl tým ponici Mášu, kterou měl za úkol přimět proběhnout mezi dvěma kužely).

Poměrně dost času věnoval westernový ranč i práci s koňmi ze země. Míša Zachová předvedla na svém flekatém valachovi „Čonkinovi" napojení a dokonce ho půjčila i dobrovolníkům z řad diváků, aby si tento postup vyzkoušeli. Podíváte se i na westernové lonžování, neboli „long lining", a vystoupení Vandy Hybnerové s tečkovaným poníkem „Pišonkem", který se již zcela zotavil po zlomenině zadní nohy.

Takovou atraktivní tečkou za celým westernovým programem je pak vožení dětí na flekatých tinkerech ze ZOO Brno. A že zájemců o svezení nebylo málo!

A je tady konec. Spokojení diváci odcházejí, stánkaři balí své produkty a vy si můžete dát něco na zub a trochu lahodného chlazeného moku, posedět se známými, které jste už léta neviděli a taky se pomalu odebrat k východu.

V tašce sice jen pár reklamních a nabídkových letáků, žádné jezdecké doplňky, ale zato příjemně unavení pestrým dnem stráveným na pod širým, zataženým, ale suchým nebem.
Nebo to u vás probíhalo jinak?