Galashow v Lysé překročila svůj vlastní stín. Diváci měli srdce na dlani

26. 9. 2019 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Letošní 26. ročník největší a nejstarší výstavy koní v Lysé, který proběhl ve dnech 22. – 22. září, v podstatě ničím nepřekvapil. Koncept výstavy se v zásadě nezměnil. Vše při starém. Toto konstatování může možná znít hanlivě, ale myšleno tak není. Výstava v Lysé totiž drží jeden zásadní primát, a tím je kvalita, která neosciluje a nekolísá.

Většina evropských výstav tohoto druhu, a je jedno zda se konají v Rakousku nebo Německu, se stala gigantickým nákupním košíkem, který nemá valný hipologický obsah. O přesahu tedy ani nemluvě. A v tom se Lysá, od většiny svých konkurentů, významně odlišuje. Není jen komerčním projektem populisticky lákajícím masy, ale i chovatelskou událostí, která má stabilně vysokou úroveň. Tato výstava má i dnes co nabídnout nejen běžným „uživatelům“, ale i odbornému publiku.

To potvrdila i letošní večerní koňská galashow. Scenárista a režisér tohoto programového „drahokamu“ výstavy, pan Ing. Cyril Neumann, měl před sebou v tomto roce skutečně nelehký úkol. Loňské představení Escola Portuguesa de Arte Equestre z Lisabonu nasadilo laťku tak vysoko, že na ni bylo těžko dohlédnout. Jak můžete stoupat vzhůru, když již stojíte přímo na vrcholu?

Ing. Cyril Neumann nám ale ukázal, že i vrchol lze překonat, že lze stoupat dál a dál. Až ke hvězdám…:)

 

Program večerní koňské galashow navíc nerozzářila hvězda jedna jediná. Diváci měli na výběr a z jejich spontánních reakcí jasně vyplynulo, že program se pro tentokrát skutečně vydařil.

Pojďme si tedy projít letošní večerní koňskou galashow krok za krokem, a to slovem i obrazem!

Program večerní show již tradičně zahájil Národní hřebčín Kladruby nad Labem předvedením čtyřspřeží v atypické domino kombinaci běloušů a vraníků. Již v první ukázce starokladrubští koně jasně zabodovali. Snad všichni diváci do jediného sledovali naši unikátní národní kulturní památku – starokladrubského koně – s nadšením i pohnutím.

Rok 2019 je pro nás všechny výjimečný. NH Kladruby nad Labem nejen, že oslavil úctyhodných 440 let od chvíle, kdy ho císař Rudolf II. povýšil z obory na císařský dvorní hřebčín, ale stal se i prvním hřebčínem na světě zapsaným na prestižním seznamu světového dědictví UNESCO. A to je něco, co očividně probudilo národní povědomí a hrdost v srdcích nás všech.

Kladruby se v průběhu večerní show prezentovaly ještě jednou. Vsadily na jistotu, kterou jsou adrenalinem nabitá „rychlá kola“ bílých a vraných dvojspřeží, a jak se dalo očekávat, opět u diváků na 100 % uspěly. Přesto si ale nemohu odpustit poznámku. Národní hřebčín by podle mého názoru mohl nabídnout víc. Kladrubští koně mají na to, aby se i pod sedlem předvedli na světové úrovni, a právě tato investice hřebčína mi již dlouhodobě významně chybí.

Jako další se ve večerní show předvedl letošní držitel „Ceny výstavy Kůň 2019“ – pan Josef Kočovský s osmispřežím shetland pony. Co k tomu říci. Stará dobrá klasika? :)

Na programu show byli samozřejmě i atraktivní fríští koně. První ukázka se odehrála pod taktovkou Mariana Rodena, který divákům přiblížil, jak by měl být připraven fríský kůň ke svodu.

Hřebec Armani W.L. majitelky Veroniky Kunové je teprve tříletý a jeho projev ve výsledku nebyl tak přesvědčivý, aby se dokázal vyhnout srovnání s prezentací plemene v předešlých ročnících výstavy. Klisny manželů Novotných každoročně v Lysé předváděly show, na kterou mladý a nezkušený hřebec ještě nestačil. V tomto případě by tedy bývala asi byla lepší sázka na jistotu.

Tatáž nejistá slova lze říci i o prezentaci fríských koní pod sedlem. Vendulka Šponarová a Denisa Budáková předvedly show, která neurazila, ale ani nepotěšila. Jejich frísové nezazářili a ani nebyli v prostředí večerní show příliš disciplinovaní. I tato ukázka tedy chtě nechtě nutila ke srovnání.

Bohužel Vendulčin hvězdný Pieter van Diphoorn, kterého publikum zbožňovalo, před nedávnem uhynul a ve srovnání s ním prozatím všechny „černé perly“ ztratily svůj jas a třpyt… Věřím ale, že čas vše zahojí a Vendulka nám se svým novým čtyřnohým partnerem ještě ukáže! Upřímně jí v této věci přeji mnoho štěstí a mnoho sil!

Zajímavým zpestřením večera bylo předvedení dvojspřeží moravských teplokrevníků. Toto plemeno je úzce spjato s kulturou a historií Moravy, a proto byla ukázka spřežení obohacena i o moravské lidové tance.

Barevnou paletu večera doplnili ještě haflingové v ukázce pod sedlem.

O využití chladnokrevné síly pak byla prezentace zemských hřebčinců. Krásnou ukázku práce v kládě předvedl plemenný hřebec českomoravského belgického koně 1959 Miran - 2 ve spolupráci s dvojspřežím hřebců 56/612 Koby a 2065 Nikon.

Vysoký standard, nádherná podívaná!

Přestože jasnou hlavní hvězdou večera měl být francouzský host programu, okouzlující Gari Zoher, mnoho z nás srovnatelným způsobem oslovil „freiheit“ jednoho z nejvýznamnějších cirkusových drezérů současnosti, pana Jiřího Berouska mladšího. Utkání Berousek vs. Zoher nakonec skončilo, asi ne jen pro mne, ve své podstatě nerozhodně! :)

Od pana Ing. Cyrila Neumanna bylo angažování klasického cirkusu do programu večerní show poměrně odvážným počinem. V loňském roce bouřila Česká republika protesty proti vystupování a drezuře zvířat v cirkusech a Ministerstvo zemědělství dokonce podalo návrh i na jeho úplný zákaz. Tento návrh sice neprošel, ale podán byl. A co nebylo, stále ještě může být.

Názory na tuto problematiku poměrně striktně rozdělily celou naši hipologickou scénu, a to přestože právě česká varietní hipologie vždy byla na vysoké, i ve světě uznávané úrovni. Zde ale pozor. Házení všech zajíců do jednoho pytle totiž je, asi nejen u nás, nectnost zcela běžná. Welfare zvířat je nyní sice mimořádně žhavé téma, ale i v této souvislosti je na místě určitá opatrnost. Od zákazu cirkusového výcviku zvířat bychom snadno mohli zajít dál, než bychom chtěli nebo měli. Výcvik koní a psů by také mohl přijít na řadu!

Mimo to je nesporným faktem, že klasický cirkus patří ke kulturnímu dědictví Evropy a neoddiskutovatelná je i skutečnost, že právě starým cirkusovým rodům vděčíme za zachování některých tradičních výcvikových postupů. A úcta k tradicím a historii by nás rozhodně neměla plošně opouštět.

Důkazem toho, že klasický cirkus má stále ještě co nabídnout, byla právě dechberoucí volná drezura v podání Jiřího Berouska a jeho šesti bílých arabských plnokrevníků. Kdo v Lysé byl, a viděl jejich práci, jistě mi dá za pravdu, že jméno Berousek není jen značka s dlouhou a bohatou historií, ale i velkou a živou budoucností!

Samostatnou kapitolou letošní večerní koňské galashow je Gari Zoher. Tato francouzská superstar přijela do Lysé v doprovodu svých pěti lusitánských hřebců a jejich vystoupení bylo, zcela po právu, vrcholem programu.

Gari bývá nazýván „man of liberty“. Mě osobně ale víc než volná drezura zaujal Gari Zoher v sedle – to je něco, co podle mého názoru stojí za vidění. Klasické jezdectví na nejvyšší úrovni, které má jako bonus ducha i srdce.

Gari Zoher je nejen excelentní jezdec a domptér, ale také mimořádně milý, laskavý a neformální člověk. Nebylo tedy možné odolat a nepožádat ho o alespoň krátký rozhovor.

Gari, pracujete výhradně s lusitány, anebo jsou ve Vašem hřebčíně i jiná plemena koní?

Pracuji výhradně s lusitány. Jsou mi nejbližší. Neptejte se mne ale proč. Tak to prostě je. Nebo že by to bylo proto, že lusitáni byli po celá staletí nazýváni „koňmi králů“? :)

Nejste ale jen jezdec a drezér, jste i chovatel. Kde sídlí Váš hřebčín? Jaká je Vaše chovatelská filosofie?

Můj hřebčín najdete na jihu Francie, v oblasti Camarque, nedaleko města Arles. Miluji tento kraj a ctím jeho tradice.

V chovu vycházím ze svých potřeb a zkušeností. Hřebce a chovné klisny jsem hledal a hledám v těch nejprestižnějších portugalských chovech, kde jsou soustředěny výjimečné krevní linie. Hříbatům věnuji pozornost od jejich nejútlejšího věku. Podle jejich charakteru, kvality a vloh pak pro každé z nich sestavuji individuální výcvikový plán, který toto vše reflektuje. Jsem přesvědčen, že dobře vzdělaný kůň s dobrými drezurními základy se stane příjemným a ochotným partnerem a tak i šťastným a spokojeným koněm. Právě proto věnuji této části života koní takovou pozornost.

Můj chov stojí na třech pilířích. Těmi jsou kvalitní krev, kvalitní výcvik a následná pomoc při budování a rozvoji vztahu jezdců s jejich koňmi. Cílem je, aby kůň a jezdec vytvořili udržitelnou a harmonicky se rozvíjející kombinaci.

Kolik máte koní?

Mnoho! :)

Kdy se Váš život spojil s koňmi?

Nepamatuji si, kdy přesně. Ale už jako desetiletý kluk jsem jezdil v duchu místních tradic. Camarque, to jsou gardians, jezdecké přehlídky a býčí zápasy. Svoboda. Rychlost.

Na jakém místě jsou koně ve Vašem životě?

Na prvním. Koně jsou můj život.

Vaše show „zlaté hřívy“ vznikla v roce 2013. Kde všude jste s ní již vystupoval?

Vystupoval jsem v Kanadě, Americe, Číně a prakticky po celé Evropě. Ale v České republice jsem poprvé.

A měl byste chuť se k nám vrátit? Jaké bylo české publikum?

Skvělé! Pokud bych byl pozván, bylo by mi potěšením. Velmi rád znovu přijedu!

Nezbývá než poděkovat celému organizačnímu týmu večerní galashow a popřát mu „šťastnou ruku“ při přípravě dalšího ročníku. Snad se podaří a do českých luhů a hájů znovu zavane svěží a inspirativní vítr! :)

Další fotografie naleznete ve fotogalerii! :)

Podobné články

Od čtvrtka 5. do neděle 8. prosince se výstaviště v Salcburku stalo centrem mezinárodního jezdeckého sportu, předvánočních nákupů, vzdělávání a…

Amadeus Horse Indoors...jedinečný předvánoční mix vrcholového sportu, nákupů a zábavy odstartuje již tento čtvrtek v rakouském Salcburku.