Jednou za dva roky v březnu zamíří tisíce koňáků do Essenu, aby se zapojily do kolotoče nakupování, přetlačování se, čekání ve frontách na záchody, ale hlavně do sledování dění na jízdárnách, nejen těch několika menších, které jsou umístěny ve výstavních halách, ale zejména v hlavní aréně, jejíž tribuny pojmou několik tisíc diváků. V ní se konají i večerní show, na které si ti, co toho neměli za den dost, mohou koupit lístky.

Koňáci se Equitanou nemotají sami, vláčí s sebou často i své koňmi nepostižené drahé polovičky, které se odevzdaně, někdy i s potlačovanou hrůzou v očích, plahočí za nimi, obtěžkány (přesněji spíše obtěžkáni, neboť ženská převaha u koní je mezinárodní) igelitkami nacpanými úlovky z nejnovějších i těch starších kolekcí Eskadronu, kyblíčky s koňskými pamlsky, katalogy hřebců známých hřebčínů a nejrůznějšími dalšími nezbytnostmi. A že ta hrůza v očích někdy není bezdůvodná, občas jde skoro o život, vždyť třeba Equitanou 2015 prošlo za 9 dní trvání více než 200 000 návštěvníků! Pokud tedy chcete na Equitanu někdy vyrazit, důkladně zvažte, zda jste vy nebo vaši plánovaní spolucestující na toto davové šílenství připraveni. Já po zralé úvaze vztah neobětovala a vyrazila jsem radši v ryze dámské (a koňmi zasažené) společnosti :-)

Letošní Equitana se konala 18.-26. března a zabírala prostor 12 hal, přesněji spíše patnácti, protože tři haly mají ještě horní patro. Haly jsou tematicky rozděleny, jedna je například plná krmiv, prezentací zaměřených na zdraví koně nebo třeba podkovářství, jinde najdete koňské přepravníky, technologie jízdáren a hal, boxy, nebo různé pomocníky do stáje či do výběhu, speciální dávkovače jádra či sena, nechybí hala prezentující zahraniční plemena a dovolené s koňmi, samozřejmě najdete i prezentace sedlářských firem nebo třeba stánky chovatelských svazů, jinde zase halu dedikovanou westernu... je toho zkrátka opravdu hodně, a navrch k tomu je velká část ploch čistě prodejní, kde je k mání všehochuť jezdeckých potřeb. Je nutné si předem rozmyslet, co vás zajímá nejvíc, protože všechno se prostě stihnout nedá. Jako pomocník může sloužit denní program, který organizátoři každý den pro návštěvníky tisknou a který je v areálu výstaviště ve stojanech k dispozici. V něm je přehledně rozepsáno plánované dění v jednotlivých jízdárnách včetně hlavní arény.

Pokud plánujete na Equitaně koupit něco speciálního, co u nás neseženete, můžete být zklamáni. Prodejci obvykle přivážejí „výprodej", prostory stánků jsou omezené, tvrdě zaplacené, a tak zde najdete spíše zboží, které osloví masového zákazníka. U starších kolekcí se dá občas sehnat něco za velmi zajímavou cenu, u nových žádný cenový trhák nečekejte. Standardem Equitany je smlouvání, cena na výrobku tak často nemusí být konečná. Pokud člověk vládne němčinou, dají se koupit kvalitní knihy za zlomek ceny, třeba i za 3 eura. Obchodů je tam opravdu dost, a tak se vám snadno může stát, že se na cestě zpátky sotva vejdete do auta :)

Na Equitaně můžete potkat opravdové sportovní hvězdy. V rámci programu hlavní arény se v průběhu veletrhu konalo několik veřejných tréninků a jezdeckých ukázek. Hlavními aktéry byli letos Isabell Werth, aktuálně vedoucí světový drezurní žebříček, Ludger Beerbaum, německá skoková legenda, Andreas Ostholt, vrcholový jezdec všestrannosti, Christian Ahlmann, aktuální dvojka světového skokového žebříčku, nebo třeba další dvě drezurní jezdkyně, věčně pozitivní Uta Gräf a dále Nicole Uphoff-Selke, jejíž doménou je v posledních letech hledání mladých drezurních jezdeckých talentů a práce s nimi. Další hvězdy v sedlech pak měl člověk možnost vidět v rámci večerních show, o kterých bude řeč nyní.

Hop Top Show

Jedinou show, která se v průběhu veletrhu opakuje několikrát, konkrétně hned čtyřikrát, je Hop Top Show. Tu lze srovnat s Apassionatou, je to prostě show se vším všudy. Za vstupné začínající na 49 eurech jste si mohli užít program s názvem Passepartout, jež si vytkl za cíl zrcadlit krásné momenty a vzpomínky života. Šestnáct snových obrazů, šestnáct samostatných představení. Popisovat jednotlivá z nich by nedávalo příliš smysl, proto jsem vám z většiny z nich natočila alespoň krátká videa, abyste mohli atmosféru, která během show v Essenu panovala, patřičně nasát. Za zmínku snad ale přeci jen stojí účast Alizée Froment, jejíž video Sentir, ressentir bylo před pár lety „virálem" koňského světa a která, samozřejmě bez udidla, předvedla své dva iberské koně.

Potom finále v podání létajícího Francouze Lorenza, který není na Equitaně nováčkem. Tentokrát své stádo bílých klisen rozšířil ještě o černou „sadu" a začal si hrát s barvami. Jeho skvělé vystoupení jsem se snažila nahrát celé, což baterka mého telefonu před koncem vzdala, přesto doufám, že si to užijete i tak: https://www.youtube.com/watch?v=-AMhBgCxaMk&t=932s

Hengstschau 2017

Chovatelským svátkem, který je nedílnou součástí Equitany, je show hřebců, která se koná vždy první neděli večer. Vstupenky lze koupit již od 19 eur, přesto v tomto případě nebyla všechna sedadla zaplněna. Důvodem možná bylo i to, že tentokrát se prezentovali koně pouze ze státních hřebčínů. Přesto zde hřebčíny ukázaly, že s jejich hřebci je nutné počítat, a že právem jsou považovány za německé „rodinné stříbro".

Do Essenu přijeli hřebci z Marbachu, Neustadt-Dosse, Schwaigangeru, Celle, Dillenburgu, Moritzburgu, Redefinu, Warendorfu a Zweibrückenu. Mezi šedesáti představenými hřebci byla i velmi slavná jména, stejně tak mezi jejich jezdci.

Jednou z nejzářivějších dvojic byl trakénský hřebec Imperio (Connery x Balfour xx), předvedený svým stálým jezdcem Hubertusem Schmidtem ve společnosti svého syna, Illuminati (Imperio x Fürst Heinrich) pod úspěšnou mladou německou jezdkyní Fabienne Lütkemeier. Imperio, účastník olympijských her v Riu (jako náhradník) byl Hubertusem předveden v tom nejlepším světle, pozorný, pracovitý, okamžitě reagující na přání svého jezdce. Na show byl předveden i další hřebec v Hubertusově tréninku, Emilio Sanchez (Estobar NRW x Don Crusador), vítěz testu hřebců 2016. Emilio Sanchez je tak vedle pravých bratrů Escolara a Escoriala dalším synem Grand Prix hřebce Estobara NRW v tréninku Huberta Schmidta.

Další hvězdou, o které v budoucnu ještě jistě uslyšíme, byl DSP Belantis (Benneton Dream x Exposé). Bundesšampion z r. 2014 a vicemistr světa z r. 2015 je od roku 2013 v péči současné světové drezurní jedničky Isabell Werth, která ho i osobně předvedla na Equitaně. Plemeníka Benneton Dream prezentoval další jeho syn, Ben Kingsley (Benneton Dream x Londonderry), v jehož sedle byla opět německá jezdecká star, tentokrát Helen Langehanenberg. Tu jsme dále mohli vidět v sedle hřebce Sarotti Mocca Sahne (Soliman de Hus x Lauries Crusador xx).

Drezurní hřebce prokládaly „letecké" ukázky skokanů, kde jsme mohli vidět skokového vítěze testu hřebců 2016, v tomto případě šlo o Bilbaa PJ (Balou du Rouet x Perigueux). Své enormní skokové schopnosti předvedl i Capistrano (Cornet Obolensky x Pilot) a další šiml Diacontinus (Diarado x Contendro I) nebo warendorfský Captain Jack (Captain Fire x Ferragamo).

Teplokrevní hřebci měli zastoupení i v zápřeži, kde státní hřebčíny dále drží tradici a chov. V jednospřeží byli prezentováni světový vítěz šampionátu mladých koní z r. 2016 Valenzio (Valerius x Ellrado) a vicebundesšampión z posledních dvou let Baldessarini (Balous Bellini x Ratinho).

Abychom nemluvili jen o teplokrevnících, v zápřeži i ve čtverylce byli předvedeni i majestátní chladnokrevní hřebci, které jsme hned v úvodu mohli vidět také v uherské poště, na ruce pak plnokrevný arab Said ox (Pamir ox x Saher), a pod sedlem ukázal pohyb, který směle konkuroval teplokrevným drezurním specialistům, hafling Amore Mio (Atlantic x Nobelius).

Show hřebců byla ukončena tradiční čtverylkou, v rámci které defilovaly před očima diváků desítky hřebců, samozřejmě bez mrknutí oka či byť jen náznaku neposlušnosti.

Ingrid Klimke live

Na Ingrid Klimke jsem se já osobně těšila nejvíce. Jak se ukázalo, nebyla jsem v tom zdaleka sama. Osobně jsme se s ní setkaly již na dopolední tiskové konferenci, kdy všemi jejími odpověďmi jako by rezonovalo motto jejího mentora, Paula Steckena, který zemřel vloni v úctyhodném věku 100 let. „Richtig reiten reicht", tedy „stačí prostě jezdit správně". Správně pro Ingrid znamená klasicky, trpělivě, ohleduplně vůči koni, tak, jak jí to vštěpoval její otec Reiner Klimke, kterého, společně s jeho knihami, nejednou zmíní. I samotná křehká konstituce této skromné jezdkyně dává tušit, že tady se silou skutečně nejezdí. Těšíme se tedy na večer, abychom viděly korektní ježdění v praxi.

V osm večer je hlavní aréna naplněná do posledního místa. Na jízdárně jsou postaveny terénní skoky, na pozadí se rozbíhá film z Go-Pro kamery umístěné na helmě Ingrid v krosu ze hřbetu jejího Bobbyho - Hale Bob OLD, který Ingrid dopodrobna komentuje (originální video jsem pro vás našla zde). Po úspěšném dokončení krosu na plátně se otevírají dveře do haly, dovnitř vcválá Ingrid osobně a ve vysokém tempu překonává připravené terénní skoky. Tahle křehká blondýna se tedy opravdu ničeho nebojí!

Následuje ukázka výcviku mladých koní. I tentokrát je Ingrid v sedle, nyní čtyřletého ryzáka se světlou hřívou Firlefranze (po Franziskus). Doprovází ji stájová kolegyně na o něco okoukanějším tmavém mladíkovi. Firlefranz nedůvěřivě pozoruje fotografy za hranou jízdárny, zvuky zrcadlovek se mu nelíbí. Ingrid má vše pod kontrolou a je v klidu, koně opatrně kolem fotografů vede zkušenou ruku, netrestá ho a dává mu čas si zvyknout na nové vjemy. Vysvětluje přitom principy své práce, na začátku hodiny kůň minimálně 10 minut kluše lehkým klusem, úvodní cval je zásadně v lehkém sedu. Dalším krédem, které zde zazní, je „jezděte pro radost" a na koních je vidět, že i jejich radost a spokojenost je pro jezdkyni klíčová. Na pozadí jsou promítány záběry ze společných vyjížděk, kde koně bez ohledu na zaměření cválají společně po loukách, prochází řekou... a mladý Firlefranz na závěr předvede pořádnou leteckou akrobacii a jezdkyni katapultuje ze sedla... naštěstí jen na plátně, takže my se máme na co dívat dál :)

Ingrid se vrací v sedle sedmiletého trakénského hřebce, Königssee, s kterým v loňském roce zvítězila ve všestrannostním bundesšampionátu šestiletých. Další klidný spokojený kůň, další ukázka uvolněné práce, tentokrát pouze o něco obtížnější.

Na scénu se vrací terénní překážky, Ingrid přichází po svých a ujímá se role trenéra mladých jezdců, kteří vjíždí do haly se svými závodně úspěšnými čtyřnohými partnery. Korektní nájezdy, nácvik nájezdů z ostrého úhlu, klidný přístup, spokojení koně. Žádná věda, takhle by to přeci mělo být, v podání Ingrid a jejích žáků to vše vypadá naprosto jednoduše. Mezi jezdci je i starší dcera Ingrid, Greta Busacker, která se ve svých 14 letech již úspěšně účastní všestrannostních soutěží. V rodině Klimke se jezdecké geny rozhodně dědí, Greta později přijede do haly ještě jednou, s vedeným poníkem, na kterém sedí její sestra, šestiletá Philippa.

U všestrannosti zůstáváme i nadále. Carmen Thiemann je klíčovou členkou týmu Ingrid Klimke, která je zodpovědná za stájový management. Tato droboučká slečna již byla v r. 2013 vyznamenána FEI oceněním „Best Groom" a Ingrid ji nahlas a opakovaně chválí. Carmen nyní vjíždí do haly bez sedla a uzdečky, pouze na nákrčním kruhu, na drobném tmavém hnědákovi. Dost dobře by to mohla být jedna z ukázek přirozené komunikace, kterých na Equitaně člověk může vidět více než dost, kdyby ovšem sedlaným koníkem nebyl Braxxi, tedy mezinárodní hvězda a olympionik FRH Butts Abraxxas. Braxxi byl spolehlivým partnerem i pro Gretu, která v jeho sedle sbírala závodní zkušenosti, nyní je mu ale 20 let a užívá si ve stáji Ingrid již volnějšího nesportovního režimu, ač je evidentně naprosto fit. Vzpomněla jsem si u toho na slova Anji Beran, která jsem nedávno slyšela. Korektně ježděný kůň je zdráv a práceschopný do vysokého věku, klasický přístup je jeho zdraví prospěšný.

A jsme zpět u drezury. Ingrid přijíždí na devítileté Geraldine (naužděné na uzdečce s jednoduchým déčkem) a za komentáře mezinárodního rozhodčího Christopha Hesse předvádí již tu nejobtížnější drezurní práci. Christoph Hess říká nahlas to, co celé hlediště vidí. Že Ingrid je prostě perfektní jezdkyní, která s naprostou lehkostí a korektností předvádí i ty nejnáročnější cviky. A to později i bez třmenů, které má přehozené přes sedlo, což dle vlastních slov dělá často, aby pracovala na svém sedu. Geraldine, která ještě na úrovni Grand Prix nestartovala, bez nejmenšího zaváhání předvede perfektní sérii jedničkových přeskoků, vyskákané piruety, velmi korektní piafu s nízkou zádí a tendencí dopředu.

Nebyla by to Ingrid Klimke, kdyby nezapojila do práce kavalety. A tak nám v sedle Hale Bob OLD společně s Carmen Thiemann s SAP Escadou FRH, další mezinárodně úspěšnou klisnou, názorně ukazují prospěšnost kavaletové práce v klusu a ve cvalu, zaměřenou na rozvoj kvality pohybu. Bobby nemá úplně kvalitní cval, jak Ingrid s úsměvem komentuje, o to více je nutné se na něj zaměřovat a rozvíjet ho, protože ve všestrannosti musí předvést i dobrou drezurní práci.

A opět se vrací kavalety a dvě jezdecké dvojice, v sedle jednoho z koní je opět Greta. Zdánlivě jednoduché zadání, dvě kavalety s distancí 19 m. Ingrid v roli trenéra má ovšem připravené opravdu obtížné cvičení na kontrolu nad délkou cvalového skoku. Oba koně nám tak postupně předvedou, že do těchto 19 m se vejde 6, 8, ale nakonec třeba i 4 cvalové skoky. S délkou cvalového skoku si hraje i následující cvičení, čtyři kavalety rovnoměrně rozmístěné na velkém kruhu. Úkolem je chodit kavalety na vnějším okraji na 4 cvalové, potom pro změnu na vnitřním okraji na 3 cvalové. Cvičení končí tím, že koně musí počet cvalových střídat, tedy jednou jít 4, jednou 3.

A teď už jdeme do finále. Ingrid vjíždí do haly na další své drezurní hvězdě, v růžových šatech a růžové helmě. Pod sedlem je tentokrát Franziskus, druhý z loňského Nürnberger Burg-Pokal, série soutěží pro mladé koně ve věku 7-9 let, kde koně chodí úlohu Prix St. Georg Special, kratší a náročnější verzi Prix St. Georg, jejímž tvůrcem nebyl nikdo jiný než Reiner Klimke. Možná, že všichni nejsou nadšení z oblečení jezdkyně a zvolené hudby, ale předvedený výkon arénu do varu spolehlivě přivádí. Postupně tak všichni diváci tleskají do rytmu až do samotného konce: https://www.youtube.com/watch?v=wpKz1b2mOts&t=11s

Ano, tohle už je opravdu konec. Diváci jakoby nevěřili, a jen pomalu a opatrně začínají tleskat. Postupně se ale zvedají ze židlí a já jsem poprvé na Equitaně svědkem standing ovations pro tu největší hvězdu letošního ročníku. Všichni tleskají, nikdo nebyl zklamán. Byli jsme svědky skutečné stupnice vzdělání koně, tohle je výcviková škála v té nejlepší možné podobě. Viděli jsme všechny její stupně, takt, uvolnění, přilnutí, kmih, narovnání a shromáždění. Tohle je opravdu esence správného a korektního ježdění.

Tímto vystoupením pro nás také Equitana končí a za deštivého následujícího dne se vydáváme domů. A zatímco přibližně 10 let zpátky jsem na stejném místě viděla poprvé na vlastní oči rollkur, nyní mám pocit, že lidé v Německu chtějí vidět skutečně ty šťastné atlety, které si FEI vytkla jako cíl. A jsem ráda, že spokojených koní, ježděných podle propracovaného klasického konceptu stupnice vzdělání koně, tak, jak ji neúnavně propagoval třeba právě Reiner Klimke, bylo k vidění opravdu dost. Za dva roky se na další Equitaně můžeme zase přesvědčit, jak jezdí ti nejlepší a nakolik se tohoto konceptu drží. Výstaviště mezitím projde rozsáhlou rekonstrukcí, která již započala, cílem Essenu není nic menšího, než se stát jedním z nejmodernějších výstavišť v Německu. Equitana, která se zde koná již od roku 1972 a která se letos kvůli rekonstrukci musela trochu uskromnit, se nám tak v roce 2019 ukáže v nových, moderních prostorech. A já už se zase těším!