Equitana 2009 - ESSEN(ce) koní...

19. 3. 2009 Magdaléna Straková Autor fotek: Magdaléna Straková

Počet fotografií: 40

Ten NEJ veletrh všeho okolo koní otevřel v německém Essenu své brány v sobotu 14. března a zavírat je bude až v neděli 22. března. My jsme na Equitanu zavítali v první polovině jejího konání a přineseme vám sérii fotoreportáží z průběhu této monstrózní akce - třeba vás ještě stihneme navnadit k návštěvě. A ti, co už jsou rozhodnuti jet, se alespoň mohou správně naladit na essenskou vlnu...

Tradičně to nejzajímavější, kvůli čemu se na Equitanu jezdí (když pominu výprodej těsně před ukončením výstavy), je světově proslulá Hop Top Show – tak proč nezačít rovnou fotoreportáží z ní? Držte si klobouky (helmy, kšiltovky...), cesta s koňmi okolo světa, nazvaná Viamondo, právě začíná...

Svět byl zrozen z ohně, a tak začátek Hop Top Show nemohl být jiný než ohnivý.
Skupina Rolanda Heisse k tomu také měla patřičně ohnivé iberské koně a jejich tanec s hořícími garrochami okolo planoucích glóbů byl opravdu tím pravým nažhavujícím začátkem. Roland Heiss projížděl svou ohnivou korunu (spíš ohnivý stan...) sem a tam, louče v rukou, koně ovládal jen sedem a nohama.

Další kůň se pak pod ohnivou konstrukcí vzepjal až přímo k plamenům a nakonec se pod korunou sešli dva andalusani, kteří v souznění kroužili kolem sebe.

Na začátku byla Země pustá a holá, prostě poušť. V pouštích jsou noci extrémně chladné a dny horké, písek barvy slunce je rozpálený a vzduch nad ním se tetelí... Jaké plemeno se vám s tímto obrazem asociuje? Samozřejmě arabští koně... Do arény zatím za šera a svitu hvězd vbíhá stádo arabských běloušů a ve volnosti předvádí své ladné křivky a temperament.

Pomalu přichází rozbřesk a s ním se krása arabských plnokrevníků z Ismeru, největšího arabského hřebčína v Evropě, projeví při volné drezuře naplno. Na závěr jsou hřebci opět vypuštěni k hrám a je opravdu úchvatné je sledovat, jak klenou krky, vyhazují a hrají si.

Kde by byl život bez vody? Pokrývá 70 procent světa a v tomto čísle i 70 procent (no možná víc) celé arény. Tedy obrazně řečeno, tento element byl totiž ztvárněn opravdu originálně: modrým igelitem... Plachta byla personálem bleskově natažena od strany ke straně, pod ní se zastrčily jakési fukary a už byly mořské vlny na světě...

Hvězdou tohoto vizuálně překvapivého čísla byl Bruno Boilisveu, ten má ostatně se šokováním při vymýšlení jezdeckých čísel praxi – na předminulé i minulé show zaujal třeba svým opravdu neotřelým balonovým a planetárním číslem... I tentokrát předvedl práci s garrochou na svém plavém lusitánovi a byl to skutečný požitek. Hřebec absolutně bez obav plul vlnami vzdouvajícího se igelitu a iluze byla dokonalá.

Zbývající element vzduch vyjádřili tvůrci poletujícím chmýřím z pampelišek a jako pápěří lehce poletovali vzduchem i tanečníci, doprovázející francouzskou drezurní jezdkyni Alizée Froment.

Vzduchu vládnou ptáci, a tak druhá polovina čísla byla ve znamení ptačího letu a graciézních opeřenců. Dokonce i hlavní tanečník se k (na pozadí promítaným) plameňákům přiblížil tak věrně, že jednu chvíli to vypadalo, že má snad opravdu jen jednu nohu :-)

Země už má všechny svoje elementy, a tak se můžeme vydat cestovat. První na řadě je Skandinávie, kam nás zavedou fjordští koně. Alespoň svou plemennou příslušností (pocházejí z Norska), protože jinak se všech dvanáct párů vikingských koníků dostavilo z německých stájí.

Čtverylka pro 96 pádících nohou je fascinující, hned při vjezdu na nás rovnou dýchne severská zima (simulovaná oblaky dýmu) a pak už jen kolem sviští kola a létá písek. Fjordští krasavci jsou téměř identičtí a lidé na kozlících také – všichni dostali ledově bílé stejnokroje, aby byl dojem zimy úplný.

Ze zimy rovnýma nohama do léta, a to přímo na Havaj! V písku haly číslo 6 náhle vyrostly palmy (nafukovací) a éterem se line letně rozjařená píseň Surfin’ USA od skupiny Beach Boys. A jednoho beach boye tu hned máme, Kai Vorberg vjíždí na svém bílém koni do arény a všichni už vědí, že bude následovat špičková voltiž.

Ukázka je o to úchvatnější, že kůň je bez lonže i bez lonžéra, a sám cválá dokola... Kai stojí na jeho hřbetě jak na prkně a s plachtou coby windsurfer (nebo možná plachetnice?) brázdí havajskou pláž. Po něm přichází na řadu ještě tým Wintermühle a on mezitím odpočívá na lehátku, zřejmě popíjí nějaký ten koktejl a sleduje sestavy svých spoře oděných kolegyň.

Christina Korte, Friederike Tophoff-Kaup, Marie-Louisa Meyer a Eva Christin Putz – to jsou dívky a ženy, soutěžící v military, které si pro Hop Top Show připravily fantastickou skokovou čtverylku, nazvanou Les (naše planeta má přece zelené lesní plíce, tak zeleň nemohla chybět...). V dokonalém rytmu skákaly přes řadu košů se smrkovými větvemi a přes proutěné překážky, míjely se na diagonálách (se skákáním, jak jinak) a nevadlo jim ani překonávání lesních nástrah hodně zešikma či úzké profily.

Copak by se cesta okolo koňského světa mohla odehrávat bez zastávky ve Španělsku? Kdepak, už k nám kráčí kobra - a logicky tím nemyslím hada, ale pět andaluských klisen, spojených za obojky k sobě a ovládaných jedním jezdcem.

P.R.E. koně na vystoupení dovezla Yeguada de la Cartuja, měli jsme tedy možnost vidět přímo kartuziánské klenoty z Jerezu. Atmosféru dokreslovaly tanečnice flamenka a donkichotské větrné mlýny.

Nejen na španělských koních jsme mohly my, dámy, oči nechat... No jen se podívejte, tyhle snědé krasavce snad nabrali přímo z modelingové agentury! K tomu to hrdé držení těla, obdivuhodné jezdecké dovednosti a široký úsměv... A nemusíte za nimi jezdit až do dalekého Španělska :-)

Španělský vstup završil jezdec a trenér Manolo Oliva, se svým sněhobílým P.R.E. hřebcem předvedl ukázkovou tradiční jízdu s garrochou a vypadalo to, že piruety a piafy přece nejsou žádný problém (takový pocit ostatně obecenstvo muselo nabýt i z vystoupení ostatních účinkujících).

Už jste viděli skákat kozu přes překážky? Já tedy ne, až na Equitaně. Stádečko čtyř koz walliských, horského plemene ze švýcarských Alp, přeháněly po vysočině (název čísla zněl totiž Highlands) čtyři perfektně vycvičené border kolie, které pískáním ze svého koně bravurně ovládala Anne Krüger-Degener. A když chtěla, aby kozli skočili přes překážku, nebyl pro psy žádný problém příkaz splnit...

Její bělouš mezitím piafoval a Anne z jeho hřbetu stále bezchybně stádo koordinovala. Dokonce si pak všichni psi dokázali spolu s koněm na povel najednou lehnout...

A aby těm kozím šílenostem nebylo málo, dokázaly borderky přehnat kozly opakovaně přes překážku, spořádaně je navedly k Anne a wallisky pak prostě přeskákaly ležícího bělouše a pokračovaly dál... Neuvěřitelné!

Z hor jsme se přenesli do Camargue, francouzské oblasti v deltě řeky Rhony. Nezavedli nás tam sice přímo camargští koně, ale camargský rodák. Ten s camargskými bělouši sice začínal, ale přešel na větší a krevnatější lusitána a jejich křížence. Jeho kousky na koňských hřbetech mu vynesly přezdívku Létající... Moudří už vědí, že přišla chvíle na nepochopitelnou a strhující show Lorenza a jeho skákání ve stoje na holých hřbetech. Jak je vidět z fotky, jde mu to i pozadu...

Na Lorenzovo vystoupení se dá koukat znovu i znovu, i když mnoho inovací od posledních představení neuvidíte, pořád je neokoukané a zdvihá lidi ze sedadel. Zlatým hřebem bylo již tradičně skákání jeho šestky, kdy každý pár skáče jiný skok.

Evropu vystřídala Jižní Amerika, což naznačovala na pozadí promítaná aztécká pyramida. Aktéři tohoto vstupu si říkají Los Rios a pochází ze zavedené cirkusové rodiny, všichni vyrůstali dohromady s koňmi a artisty nejrůznějších talentů, od nichž se mnohému přiučili.

V jejich vystoupení se prolínalo klasické ježdění a džigitovka (bez provazů, vymezujících koni dráhu!) s gymnastikou.

Pod vodní hladinou na korálovém útesu lze najít celý nový svět a žije tam mnoho podivných stvoření, mezi jinými třeba i... roztleskávačky. :-)

Kulisu shromážděných dívek-rybek rozhání mořský koník (spíš pořádné konisko) a s ním Oliver Jubin a hbitá tanečnice Ana Ayromlou, duo známé pod označením Dancing Legs, tedy Tančící nohy.

K Oliverovi se v tomto na komparz přebohatém čísle přidává ještě další jezdkyně a společně proplouvají vlnami, vytvářenými vlajícími šátky.

Nakonec se z hladiny spustí (jsme v moři, takže zeshora dolů) dva závěsy a Oliver se svou kolegyní na vystřídaných koních (asi že se jim ti hnědáci ve vodě umyli...) pruhy roztáčejí ve vodní víry. Oba koně jsou fantastičtí, piruety, pasáže, piafy... a jak je na jejich příkladu vidět, nemusí majitelé koní s očními problémy házet flintu do žita – oběma totiž chybí jedno oko a mají tam jen prázdný důlek. A jak je všichni obdivovali...

Lávové proudy předznamenaly, že se kruh života se pomalu uzavírá a blíží se konec celé show. Na scénu nastupují Movieriders z Itálie ve složení Gianluca Coppetta, Francesco Nidoli, Andrea Giovannini a Aldo Petricca...

Jejich ohnivá show se nesla ve znamení bravury, elegance a lehkosti, jako kdyby například skákat přes ohnivé švihadlo v sedle koně byla to nejpřirozenější věc na světě... A to dokonce i ve stoje na hřbetech koní dvou!

Finále celé Hop Top Show patřilo hvězdě nejzářivější, dnes už prakticky legendárnímu J.-F. Pignonovi v představení se symbolickým názvem Svoboda, kde se snoubily všechny elementy – ohnivě dynamický byl cval na hřbetech koní, pádících po naší krásné zemi, na pozadí zurčel vodopád a vzduchem (jak jinak než svobodně) poletovaly tisíce mýdlových bublinek...

Jean-Francois jako obvykle předvedl naprostou souhru se svými čtyřnohými dámami, a představil i poníka svojí dcery. Pár otoček na závěr, pak ještě hromadné lehnutí a program definitivně končí...

Cesta okolo koňského světa po dvou a půl hodinách dospěla do cílové stanice, aktéři děkují a užívají si ohlušující řev a ovace publika. Ani na chvíli neměla Viamondo jalová místa, všechna čísla byla naprosto precizně promyšlená a připravená, což je ostatně standard všech Hop Top Show. Jen nechápu, jak to organizátoři dělají, že je pokaždé lepší a lepší... No mají na to rovnou dva roky, tak se už těším, jak se s výzvou připravit dokonalou show poperou a čím nás příště zase překvapí... Určitě to bude zase ohromující pocta pravé esenci koňské krásy – však jsme přece v Essenu!