Vánoční španělská škola 2009

Vážení čtenáři,

představení Vánoční španělská škola 2009 je již několik týdnů historií. Celkem jej vidělo asi patnáct tisíc z vás a vám, divákům, chci velmi poděkovat jednak za návštěvu, ale hlavně za úžasnou atmosféru, kterou jste dokázali po oba dny v ostravské ČEZ aréně vytvořit. Vy všichni víte, co jste viděli, a tak je zbytečné o tom psát, ale přesto; snad vás pár mých vzpomínek nebude nudit.

Nejprve bych vám ráda řekla několik slov k úvodní etudě, která se jmenovala Entrée a byla na motivy opery Carmen. Bylo to totiž tak, že ve chvíli, kdy jsem tu operu poslouchala z CD v autě někde na cestě, mi bleskla hlavou tato myšlenka. Přece vložím-li do opery o Španělsku koně, bude to jen přirozené! Tak jednoduché to najednou bylo. V tu chvíli jsem věděla, že tentokrát bude potřeba i orchestr odpovídající úrovně a od toho se odvinula podoba celého představení. Znáte to jistě sami - jakmile máte nápad, je ostatní už jednoduché.

Úvod celého představení se tak ovšem stal technicky nejnáročnějším vystoupením večera, protože nazvučit filharmonii, to firma Edward rent, která je u Vánoční španělské školy od jejího zrodu, umí dobře. Technicky složitější bylo ozvučit čtyřiadvacetičlenný sbor Moravskoslezského divadla v Ostravě, který vám závěrem zpíval árii Voici! Voici! z francouzské opery Georgese Bizeta o lásce španělské dívky se šarmem, temperamentem a grácií, které k tomuto dílu patří. Obraz doplnily tanečnice, partnerky jezdců Karla Dvořáka, Petra Skořepy a Miroslava Holého, šermířská skupina Kadeti a dekorace od 3Brothers production, k tomu všemu jezdeckou choreografii vytvořil doslova přes noc ing. Karel Dvořák, vedoucí hřebčína Slatiňany, šéfjezdec tamtéž a jeden z jezdců této sestavy. Bylo to půvabné, že? Ano, nejen pohádky jsou takové.

Volba hudebního doprovodu byla asi ze všech úkolů tím nejsložitějším. Něco bylo dáno - královská andaluská škola vysokých jezdeckých umění z Jerez de la Frontera má pro svá čísla hudbu, zkomponovanou pro tento účel Manuelem Carrascem, a partitury pro orchestr poslala. Ten se s Bizetovou Carmen vpravdě snoubil. Ovšem ouvertura a závěrečná árie z Carmen byly málo pro úvod a nenašli jsme nic vhodného, takže musel mistr Anton Popovič, jenž Janáčkovu filharmonii Ostrava po oba večery dirigoval, sednout a chybějící skladbu zkomponovat. Dva týdny před dnem D, výkon par excellence.

Tentýž problém jsme měli s vystoupením Quadrille, ve které jste měli možnost vidět legendu - olympionika Rafaela Soto a spolu s ním osmnáctiletý zázrak, rakušanku Nicole Berghofer se sestrou Sabi. Doprovodnou skladbu napsal Anton Popovič na téma italských lidovek.

Upřímně, do poslední chvíle jsme si nebyli stoprocentně jisti, jak do sebe vše zapadne s ostatní hudbou z playbacku, kterou měli Jízdní oddíl městské policie Ostrava a Lorenzo. Abyste rozuměli, v pátek při generálce byla jednotlivá vystoupení z mnoha důvodů zpřeházena a tak jsme to viděli poprvé až v sobotu. Tedy, vy jste to viděli - já jsem bohužel žádné ze svých představení naživo neviděla, alespoň ne celé. Museli jsme se spolehnout na to, co by mělo být vždy první v pořadí důležitosti - jezdecké umění samo.

Právě jsem chvíli přemýšlela nad tím, kam zařadit Lorenza samého, zdali je jeho práce přirozenou komunikací s koňmi, nebo akrobatická drezura ve volnosti, nebo co vlastně, ale protože si s tím nevím moc rady, přestože jsem několikrát viděla jeho trénink u něj doma, ponechám vám to jako námět k přemýšlení, myslím, že námět okouzlující i dech beroucí zároveň.

Mně samé přineslo přineslo představení - mimo jiné - moment, kdy mi ztuhla krev v žilách hrůzou a také jeden, kdy se mi naopak vařila hněvem.

Ten první bylo vystoupení Jízdního oddílu MP Ostrava s jablkem na hlavě policisty Tomáše Holého, jemuž ho z hlavy srážel garrochou s ocelovým bodcem velitel oddílu, Miroslav Holý. Měla jsem totiž celou dobu za to, že je to švindl, trik, protože by ho jinak mohl zabít - nabodnout mu hlavu před několika tisícovkami diváků..... a - nebyl to trik. Ten bodec byl ocelový.
Druhý moment vyvrcholil výměnou sobotní moderátorské dvojice za pány Ludvíka Janďourka a Aleše Suchánka a dodnes lituji, že mne to nenapadlo o 24 hodin dříve. Budu se dále držet pravidla "nikdy neměň vítězný tým".

Náš společný adventní podvečer uběhl v docela rychlém sledu a tak bych ráda zmínila některé detaily, které považuji za velmi důležité a zajímavé nejen pro ty z vás, kteří sami aktivně jezdíte, protože se to týká vzdělání koní, které jste viděli a způsobu práce s nimi.

Dnešní svět tak řečené moderní drezury je plný "moderních" učitelů koní a všelijakých guru, kteří jsou většinou samozvaní, nemohou se vykázat svým vzděláním, ovšem mají nepřebernou zásobu metod, jak a kterak naučit koně cviky, potřebné do Grand Prix úlohy za různě krátký čas, obvykle několik měsíců, a klasické vzdělávání odkazují do minulosti jako překonané. Úžasné, nemyslíte?

Jedná se, bohužel, téměř vždy o podvod - na vás a především na vašem koni. Sama jsem, takříkajíc, utrpěla vzděláním - klasickým - u Artura Kottase von Heldenberg, Aloise Goldbergera a od podzimu 2009 dojíždím k Hubertusu Schmidtovi. Pánové jsou bez diskuse nejlepšími mistry drezury těchto dnů a je tady něco, co je s Vánoční španělskou školou spojuje. Je to způsob práce. V Ostravě jsme viděli celkem čtrnáct hřebců z královské andaluské školy vysokých jezdeckých umění a z nich ani jeden nebyl mladší dvanácti let. Vzpomenete-li si na etudu Fantasía a caballo, kterou jel Rafael Soto sám na hřebci Bolero, jenž na závěr úlohy předváděl čtyři a půl minuty pouze passage a piaffe, nuže, tomuto koni je osmnáct let. Na závěr Trabajos en la Mano kůň mezi pilarami (dva sloupy s vlajkoslávou uprostřed haly) setrval v piaffe dobře deset minut. Tomuto koni je šestnáct let. Temático, hřebec, na němž jel Rafael Soto quadrille, je patnáctiletý, aktivně závodí, stejně jako ostatní koně z této sestavy. V tom je celé to kouzlo. Všichni tito koně byli vzděláni klasickým způsobem, tedy během relativně dlouhého času, v průměru pěti a více let. Kladrubskému hřebci Siglavi Basilika, na němž jel ing. Karel Dvořák, který je rovněž žákem Arthura Kottase, trvalo stejně tak dlouho, než ovládl španělské piruety a tanec kolem garrochi s takovou lehkostí. Výsledkem je, co jste viděli - koně jsou zdrávi i v takto vysokém věku, bez problémů s pohybovým aparátem, takže díky dobře vybudované fyzické konstituci snesou velmi vysokou zátěž, jsou psychicky vyrovnaní a sebevědomí. Výborným příkladem toho jsou také kladrubští hřebci Jízdního oddílu MP Ostrava.

Proč tomu tak je? Jste-li jezdci, měli byste odpověď znát sami. Všechno, co s koňmi děláme, je zátěží jejich pohybového aparátu a psychiky. Nedáte-li koni čas, aby při výuce zesílil natolik, aby byl schopen tyto cviky provádět, aniž by si poškodil šlachy a klouby, tedy aniž by si sám ublížil, protože vy ho donutíte vyhovět, nikdy se Vám nepodaří dosáhnout této úrovně. Váš kůň totiž bude nervově labilní a chromý dříve, aniž byste se k tomuto cíli byť jen přiblížili. Budete-li chtít vše rychle a pokud možno bez vynaložení vlastní námahy, zničíte mnoha koním zdraví. A budete s tím muset žít.

Přitom všem, recept na to, jak svého koně naučit v podstatě všechny cviky vysoké školy na zemi je velmi jednoduchý. Je asi tak 500 let starý. Musíte napřed vy sami oplývat nekonečnou trpělivostí a pokorou, to ostatní přijde víceméně samo (máte-li dobrého učitele). Zajímá vás, jak vypadají lekce u mých učitelů? Asi byste byli překvapeni, ale sestávají většinou ze všeho jiného, nežli jsou cviky, o nichž právě píši, které jsou korunou našeho společného snažení. Po nesmírně pečlivém uvolnění a zahřátí koně, které trvává deset minut, ale stejně tak dobře může trvat půl hodiny, je věnována hlavní pozornost přímosti koně (doufám, že je to správně, v němčině "geraderichten"), jeho držení hlavy a krku, uvolněnosti vazu, aktivitě zad, napřímení, ohnutí a kvalitě odevzdávaných chodů, tedy především taktu, správnému tempu, kadenci a prostoru v pohybu. Nemusím snad ani podotýkat, že valná většina této práce se odehrává v klusu, perfektní sebraný klus je samozřejmě výchozím bodem a základním stavebním kamenem piaffe, passage a ještě některých cviků.

Zkusíte-li si to, pak zjistíte, že například v klusu kolem jízdárny a v každém písmenu malý kroužek o průměru 6 m je úkol značně obtížný, má-li být proveden perfektně. Jistě vám neuniklo, že malý kroužek v sobě obsahuje všechny prvky práce na dvou stopách, kromě práce na dvou stopách samé - tedy přistavení, ohnutí, sebrání a napřímení. Klade rovněž značné nároky na vaši znalost zacházení s vlastní rovnováhou. Čas od času je tento trénink prováděn s metronomem, jistě, protože takt je alfa i omega krásného ježdění. Provedete-li všechny cviky krásně, ale budete přitom chybovat v taktu, sami asi víte, co dostanete za známky. (Pokud jsou rozhodčí erudováni do té míry, že to postřehnou.) Na závěr lekce se zajede jedna traversála na každou ruku, letmé změny cvalu, případně ještě něco málo dalších cviků a konec, po lekci následuje procházka do lesa, nebo tak.

Kladrubský vraný hřebec Elo von Traum, kterého jste viděli v sestavě Quadrille, je velmi výjimečný kůň a je dobrým příkladem vynikajících výsledků tohoto způsobu výuky. Bude mu v březnu teprve osm let a jeho vzdělání je dílem Arthura Kottase a Aloise Goldbergera, začalo na podzim roku 2005. Tento kůň nikdy nedělal piruetu ve cvalu, poprvé v Ostravě. Při tréninku se totiž nikdy nejezdí korektní pirueta, jak je definována, nýbrž tzv. pracovní pirueta, kdy zadní končetiny koně opisují kruh o průměru 2 m a přední 5 m, kůň je přitom v korektním postavení dovnitř záď. Důvod? Přivést koně k piruetě pomalu, způsobem hry a nepoškodit mu zdraví. Než byla od tohoto koně žádána piaffe s jezdcem v sedle, byl tři a půl roku pracován na ruce, spolu se souvisejícími cviky v klusu s jezdcem, zaměřené na elasticitu. Díky svému talentu, pracovitosti a vůli vyhovět a také díky svým učitelům může toto skvostné zvíře startovat v příští sezoně, ve věku osmi let, v úrovni intermediaire. Trenéři míní, že by ho nechali startovat ne více než dvakrát. Vzpomínáte, co jsem říkala o trpělivosti?

Quadrille byla sestavou, o níž jsem dlouho přemýšlela, hlavně jak ji dát dohromady. Iritovaly mne totiž názory, vydávané za fakta a rozšířené mezi jezdeckou veřejností na téma, co umí a neumí španělští koně a co všechno umí mladá plemena teplokrevníků. Teplokrevníci jsou to samozřejmě všichni, ale konečně se podařilo ukázat vám čtyři různá plemena - hannoveraner, trakén, andaluský a kladrubský kůň - v jedné sestavě. Je to tak a všichni jste to viděli, že každé plemeno má k něčemu více nadání a k něčemu méně, kvalitami jsou si ale ovšem rovna. Všichni čtyřnozí protagonisté navíc předvedli excelentní výkon a schopnost soustředit se, protože jednak nikdy nebyli v ČEZ aréně, druhak se nikdy předtím neviděli (byli to čtyři hřebci ). Navíc jsme se tu sestavu učili v pátek před představeními při jediné zkoušce, protože původní choreografii vzápětí po svém příletu do Ostravy Rafael Soto dost předělal, se šarmem sobě vlastním a k lepšímu.

Podtrženo a sečteno, v Ostravě jsme viděli krásné ježdění a všichni koně se tomu, co předváděli, naučili výše popsaným způsobem. Nebyl tam jediný, který by byl ke svým znalostem přiveden pomocí hyperflexe, nebo podobných metod trápení zvířat. Proč je tomu tak? Protože žádný kůň, vzdělaný touto a podobnými pseudometodami, neumí nic z toho, co jste viděli.

Milí přátelé, kolegové jezdci, od chvíle, kdy představení Vánoční španělská škola spatřilo světlo světa, bylo ode mne myšleno nejen jako krásný zážitek pro vás diváky i nás samé, ale rovněž jako předloha pro ty z vás, kteří si sami přejete jezdecké umění ovládnout, jako motivující příklad a předloha toho, jak krásné toto umění ve výsledku a na svém vrcholu je. Nezbývá mi než doufat, že na vás tak i působilo.

Hluboce se skláním před výkonem manažera a jezdce Zdeňka Zímy, který bez jediné chyby řídil nejen představení, stejně jako chod stájí a celého malého městečka, které jsme u ČEZ arény postavili, jeho asistenta Jiřího Pažoudka, týmu asistentek jízdního oddílu MP Ostrava a všem dalším, které jste neviděli, ale bez nichž by to nikdy nešlo. Přijměte, prosím, na závěr tohoto povídání jménem všech skoro tří set spolupracovníků, hudebníků a jezdců naše společné přání krásných Vánoc vám všem, mnoha štěstí a zdraví vám i vašim koním a ještě jednou můj srdečný dík za dva nádherné podvečery v Ostravské ČEZ aréně, děkuji, že jste byli u toho.

vaše

Julianne Weinberg-Lessing

Vánoční španělská škola © Julianne von Lessing, 2009

Nevšední koňskou vánoční akci vám představila osobně její autorka. Nyní si můžete přečíst také jeden pohled z hlediště...

Ohlédnutí za Vánoční španělskou školou

Už počtvrté pořádala Julianne Weinberg-Lessing Vánoční španělskou školu v České republice. Ta letošní (vlastně už loňská), pořádaná 5. a 6. prosince 2009 v ostravské ČEZ Aréně měla hned několik prvenství. Poprvé se konala v Ostravě, poprvé se jí zúčastnila Královská andaluská škola jezdeckého umění z Jerez de la Frontera a poprvé byla show tohoto typu doprovázena živou hudbou v podobě Janáčkovy filharmonie Ostrava.

Tříhodinové představení zahajovalo Entreé na motivy Carmen. Hospodská rvačka o krásnou dívku, šermířská skupina Kadeti, sbor Moravskoslezského divadla v Ostravě a jezdecké umění Karla Dvořáka, Petra Skořepy a Miroslava Holého diváky snadno přeneslo do horkokrevného Španělska. Scénu navíc gradovala přímo z pódia hudba George Bizeta a rovněž dirigenta Janáčkovy filharmonie Antona Popoviče, který úvodní skladbu složil přímo pro potřeby této předvánoční show.

Jednou z hlavních hvězd večera byl španělský olympionik Rafael Soto, který předváděl vynikající práci s garrochou, ukázky doma vaquera a rovněž v druhé části večera svého 18ti-letého hřebce Bolero, který předvedl všechny náročné prvky španělské školy a na závěr téměř 5 minut střídal piaffu a pasáž. Jezdci Královské andaluské školy ukázali své drezurní umění s šesti andaluzskými hřebci, stejně jako práci ze země, typickou pro práci španělské školy. Na skoky nad zemí se český divák může jet podívat nejblíže do Vídně, proto byly předváděné krupády, kurbety a kaprioly pro mnohé prvním setkáním s tímto druhem práce. Sledovat ohebnost, sílu a lehkost španělských koní byl velmi příjemný zážitek.

O adrenalin i odlehčení se postarali členové Jízdní policie Ostrava, kteří se svými kladrubskými vraníky převedli ukázky poslušnosti koní i policejní práce. Typické pro jejich práci byly skoky přes hořící překážky, průchod pevnou překážkou nebo zadržení padoucha. Diváky nadzvedl ze sedadel pokus o sražení jablka ocelovým bodcem garrochy z hlavy neohroženého policisty. Úspěšný :-)

Čtverylku, která na podobných vystoupeních nemůže chybět, jeli jezdci na hřebcích čtyř různých plemen. Rafael Soto, Nicol a Sabine Berghofer a Julianne Weinberg Lessing představili v úloze úrovně Grand Prix hřebce andaluského, hannoverského, trakénského a kladrubského plemene.

Jednoznačně největší hvězdou show však byl „Létající Francouz" Lorenzo. O jeho show se píše jako o dech beroucí a nepochopitelné. A mně se ani s odstupem času nedaří najít ta správná slova k popsání této podívané. V první ukázce předvedl osm koní na volnosti, kteří v řadě vedle sebe skákali postavenou překážku. V řadě za Lorenzem nebo s Lorenzem stojícím na dvou koních. Už to, jak se koně k němu tlačili a „nikdo nechtěl stát na kraji", myslím fascinovalo nejen mě. K ovládání svých koní používal Lorenzo pouze dvě tušírky, přesto dokázal cválající koně zastavit, otočit a seřadit podle potřeby.

Ve druhém vstupu, skokovém, předvedl Lorenzo „šestispřeží". Tři páry koní střídají skoky v řadě a na posledním páru stojící člověk, který to všechno řídí. Jeho show jsem už viděla na videu, přesto jsem pouze nevěřícně kroutila hlavou. I později, když jsem se o show bavila s dalšími lidmi, jak se jim Španělská škola líbila, odpovídali velmi stručně: „dobrý, pěkný" , a Lorenzo? „Ty jóó, ten byl, co?"

Posledním bodem programu bylo zrcadlové skákání, ve kterém se jezdci Jízdní policie Ostrava utkali s jezdkyněmi z Polska. Dynamická soutěž tak zakončila náročný tříhodinový program.

Celý nedělní program moderovali Ludvík Jandourek a Aleš Suchánek, kteří nenechali diváky ani chvíli vydechnout a program měl celou dobu velmi hladký průběh. Myslím, že pro všechny to byla krásná relaxace v předvánočním shonu.

Kateřina Dziadková