Začněme čtyřnohými účastníky a „jejich lidmi". Půlpánovi předváděli hezkou dvojici: žlutou Orielu a plavého Nugáta Kinského. Zatímco Libuše s Orielou na plné uzdě v ukázce reprezentovala drezurní ježdění, Petr Půlpán se skokovým sedlem a Nugát nenechal nikoho na pochybách, že Kinští koně jsou využitelní i ve skokovém sportu. Na Equitanu prý byli jako zástupci tohoto plemene pozváni. Petr Půlpán trochu zavzpomínal: „Na Equitanu jezdím od roku 95. Těší mě, že nás tu už lidé znají. V začátcích jsme každému museli vysvětlovat, co je to za žluté koně, dnes už nás vidí a vědí, že Kinští. Dostali jsme se do podvědomí a to je dobře." S koňmi vystupovali třikrát denně, jednou ve velké aréně, dvakrát v malé. Přestože cesta i samotné vystupování bylo evidentně velmi náročné, Půlpánovi jsou spokojení: „Líbilo se mi tu. Užili jsme si Hop Top Show, byla vydařená a i koně se chovali velmi dobře, nezklamali."

Další dva žlutí koně, hřebec Rabín s klisnou Turbínou, dorazili až z Moravy a dovezl je sem jejich chovatel, ing. Jelínek z Kývalky u Brna. Ti ale nezastupovali koně Kinské, nýbrž plemeno český teplokrevník, do jehož plemenné knihy jsou zapsaní. Byli vybráni samozřejmě s ohledem na barvu. Jak vysvětluje ing. Lenka Gotthardová, co se zkušeností s Equitanou týče, hlava české equipy: „Je dobře, že byli vyslaní právě koně ing. Jelínka jako zástupci českého teplokrevníka. Takto zde totiž opravdu zaujali, kdyby přijeli koně třeba hnědí, v téhle záplavě kvalitních německých koní by zanikli." Ptala jsem se, zda nehrozí, že si nyní cizinci budou spojovat české teplokrevníky pouze s touto netradiční barvou. Lenka Gotthardová se toho nebojí: „Vysvětluji to. Podávám informace nejen o těchto koních a českých teplokrevnících, ale i třeba o starokladrubských koních. Je důležité, že je tu Česká republika zastoupena, ale ještě lepší by bylo širší zastoupení, třeba právě ti starokladrubští koně nebo naši chladnokrevníci."

Lenka Gotthardová zastupuje Českou republiku na Equitaně dlouhá léta a jezdí sem moc ráda. Ta letošní se jí líbila. Včetně Hop Top show - dříve byl prý kladen důraz hlavně na techniku, nyní se zdůrazňuje přirozenost, což považuje za krok dobrým směrem a zkvalitnění. Přála si, abych zde pochválila ty, kteří přijeli a také vysvětlila proč: „Equitana, to není jen nepřeberné množství zboží a nákupy, ale také spousta informací ze všech oblastí jezdectví a chovu koní, které jsou zde dostupnější než jinde. Je zde mnoho ukázek výcvikových na různých úrovních, začíná se již u dětí. Je vhodné brát ji hlavně jako vzdělávací akci a její návštěva nám pomůže držet krok se světem."

Největším problémem pro většinu lidí je asi vzdálenost. My jsme sem jely asi devět hodin z Prahy. Představa cesty s koňmi až z Moravy nám připadala poměrně nevábná. Zeptala jsem se proto pana Jelínka, jak se jim cestovalo: „Celá cesta měří přes tisíc kilometrů. S koňmi jsme jeli dva dny. První den jsme urazili 406 kilometrů a přenocovali jsme v Nebanicích. Druhý den jsme dojeli zbytek. Bylo to únavné, ale všechno bylo bez problémů. A to přesto, že naši koně jsou hřebec a klisna a celou cestu byli ve vozíku společně." Panu Jelínkovi se zde podařilo hřebce, který byl na prodej, prodat. Domů tedy pojede Turbína větší část cesty sama.

Jak se jezdí na Equitaně?

Zatímco klisna z Kývalky byla předváděna v zápřeži, na hřebci se střídaly Renata Sedláčková a Hanka Resová. Nejlépe se prý jezdilo ve velké aréně, v těch menších se koním nechtělo moc dopředu, navíc tam bylo poměrně horko. Ptala jsem se Hanky, zda nebyla před takovým publikem nervózní. Prý ne, prý ji to bavilo. Já bych tedy trémou na koně ani nevylezla.:-)

Ani na přehlídce toho nejlepšího z koňského světa, na Hop Top show, nechyběli Češi. Byli tam hned tři. Ve voltižním čísle vystupoval Lukáš Klouda, jeden z našich nejlepších voltižních jezdců, který nás mj. reprezentoval už na několikerých světových jezdeckých hrách. Jeho účast v Hop Top show nepřekvapila, Lukáš je opravdu skvělý, ale přesto mě zajímalo, jak se na Hop Top show dostal právě on. „Před dvěma lety jsem byl tady v Essenu závodit. Pak jsem jim tu pomáhal s přípravou na show. A letos jim vypadl jeden kluk ve skupině, tak mě pozvali." Účast na show nebyla prý jen tak, musel přijet týden dopředu na zkoušky. Kromě toho se účastnil i prezentace pro Německou jezdeckou federaci.

Lukáš nedávno ukončil školu a rozhlíží se, kam dál. Rád by ještě několik let zůstal ve voltižním sportu, i když s úsměvem říká, že ví, že už je pomalu za zenitem. Doufá, že díky této šanci by mohl navázat zajímavou spolupráci do budoucna a chtěl by v Německu nějakou dobu zůstat. Samozřejmě jsem z Lukáše zvědavě mámila nějaké informace i o ostatních celebritách z Hop Top show. Chválil si spolupráci s ostatními, všichni prý byli velmi příjemní a pohodoví. Lidi z voltiže prý již znal z dřívějška a obecně prý ve voltiži panují velmi přátelské vztahy. Prozradil mi také další české účastníky Hop Top, bohužel se mi je již nepodařilo odchytit. Ale jednalo se o dva ze skupiny rytířů, bojujících o bílou princeznu (viz naše reportáž z Hop Top show a fotogalerie).

Vystavující firmu Equila jsem neznala, navštívila jsem proto jejich stánek. Je to rodinná firmička se zajímavým sortimentem, která funguje jako internetový obchod, ale především dodává své zboží obchodům s jezdeckými potřebami u nás i v zahraničí. Na Equitanu se vydali proto, že Německo je velkým odbytištěm jejich zboží. Dlužno říci, že netradiční věci za příjemné ceny (pro Němce zejména) přilákaly alespoň během mé krátké návštěvy dost zvědavců a majitel se tvářil velmi spokojeně.

Co se české návštěvnosti týče, vysoká se mi nezdála. V týdnu jsme na Čecha prakticky nenarazili, o víkendu byl znát autobusový zájezd, který využila asi většina českých návštěvníků. Tímto naše pravidelné zpravodajství z Equitany končí, stejně jako skončila celá akce, a jdeme pomoci s balením českého stánku a přesunout se domů.