Každý ví, že všestrannost sestává ze tří částí. Pořadí jednotlivých disciplín je dané?

Původně bylo vždy dané pořadí drezura–cross–parkur, dnešní moderní všestrannost začala střídat cross s parkurem. Každopádně se pokaždé začíná drezurou, kterou soutěžící položí základ pro další úspěch v celé soutěži. Stejně jako v klasické drezuře se výkon hodnotí na procenta, to, co vám zbývá do sta procent, jsou trestné body, se kterými jezdec startuje do další soutěže. Pokud tedy dvojice obdrží za drezuru hodnocení například 76 %, odnáší si penalizaci 24 trestných bodů (100 – 76 = 24).

Dnes často dochází ke změně pořadí, tedy parkur za cross, ale klasický formát velkých soutěží dodržuje pořadí drezura, cross a parkur. Ta změna umožňuje pořadatelům zkrátit formát soutěže, současně je jednodušší i pro koně a jezdce, protože do parkuru vstupují s čerstvým koněm, který není unavený nebo naopak rozběhnutý po krosové zkoušce.

Drezura je tedy základ všeho, liší se nějak drezurní úlohy ve všestrannosti od klasických drezurních soutěží?

V zásadě ne, úlohy S všestrannosti v podstatě odpovídají L drezuře. Jedná se však o jiné koně, než které jsme zvyklí vídat v drezurním obdélníku, proto se dbá trošku na jiné předvedení. Především nikdo neočekává takový vznos jako u drezurních specialistů, do crossu potřebují koně vytrvalost a rychlost a pro skokovou zkoušku zase skokový potenciál. Ideální je kůň, který podává vyrovnané výkony ve všech disciplínách, ale samozřejmě má každý kůň své silné i slabší stránky. V drezurních úlohách se jedná o prvky S drezury, bez cviků jako piafa nebo pasáž, i přeskoky jsou vyžadovány pouze jednoduché.

Specialitou všestrannosti je krosová zkouška. Jak vypadá taková trať?

Trať crossu je vždy velkou neznámou, i když jedete opakovaně na stejné závodiště, nikdy nevíte, co si stavitel připraví. Dříve se stavěly mohutné skoky, se kterými nešlo hnout, dnes se hodně dbá na bezpečnost, hodně skoků mívá různé bezpečnostní prvky a mechanismy. Buď padá horní břevno, nebo se jakoby rozloží celá překážka.

Při prohlídce si jezdci dělají obraz trati stejně jako na parkuru. Potřebují vědět, kolik je kde cvalových skoků mezi překážkami, kde jsou cvalové pasáže, na kterých se dá nahnat čas. Je stanovené tempo, při 4* je 75 m/min, to už je velmi ostrý cval. Ale ne ve všech pasážích trati se dá jet touto rychlostí, některé překážky se dají skákat v tempu, ale jinde je třeba zpomalit. Musíte si tedy naplánovat celou trať.

Dá se v crossu udělat chyba?

Ano, dnes už ano, u některých skoků již jsou shoditelné prvky. Za chybu v crossu se počítá 11 trestných bodů. Dále může dojít k neposlušnosti, při mezinárodních závodech vylučuje třetí neposlušnost, při národních čtvrtá. Za jednu neposlušnost je 20 trestných bodů, za druhou na stejném skoku pak 40, dvě neposlušnosti na dvou libovolných skocích jsou pokaždé za 20.

Pak je tu ještě další specialita – překážky na crossu jsou stále užší a nájezdy šikmější, může se stát, že jdete takzvaně „přes praporek“ ohraničující skok. Kůň se třeba odrazí do strany a skočí přes praporek nebo jen půlkou těla přes překážku, to posuzuje speciální rozhodčí vybaveníýtabletem nebo kamerou. V pravidlech je jasně popsáno, že kůň se musí vejít mezi praporky plecemi a kyčlemi, když skočí hodně šikmo, může se stát, že celá půlka koňského těla skočí mimo. Jezdec, který si není jistý, jak překonal skok, má pak tři možnosti – buď se může vrátit a skočit skok správně, čímž se přizná k neposlušnosti a zatíží své konto 20 trestnými body. Nebo jede dál a doufá, že skok překonal správně, případně riskuje penalizaci 25 trestnými body za špatné překonání překážky. Také se může stát, že jezdec se domnívá, že skok překonal, ale skočil jej úplně mimo praporky a je pak po překonání dalšího skoku v průběhu trati zastaven a vyloučen za vynechání skoku. Záleží na zkušenostech jezdců, skoky jsou užší, může se stát, že třeba vyjedou ze zatáčky, rychlost je vynese do strany a skáče skok opravdu na hraně. Poslední dobou k těmto situacím dochází poměrně často, a to i na velkých závodech.

Zmínil jste různé rychlosti, kterými je třeba překonat cross, jakým způsobem je jezdci sledují v průběhu trati?

Tempa jsou předem daná podle soutěže, jako vodítko jezdci pomůže proměřit si trať a předem si stanovit, kdy má kde být. Ví pak třeba, že ve třetí minutě má skákat skok číslo 10. Opět to je o zkušenostech, jezdci se cvičí při trénování koní i v poznávání určitého tempa, poznají, jak vypadá tempo 400 m v minutě. Není umění koně hnát a přijít půl minuty před limitem, umění je přijít 5 vteřin před limitem, zvolit správné tempo. Vždy je předepsaný čas, do kterého je dráhu třeba zvládnout.

Poslední částí soutěže je parkur, ten se nějak liší od toho, co známe?

Ne, skoková zkouška je klasický parkur, který se jezdci snaží překonat čistě a v čase, aby již nenasbírali další trestné body. Je to opravdu tak, že v drezuře nasbírá základ a pak se již snaží nepřidat žádné trestné body. Vítězí samozřejmě jezdec s nejmenším počtem trestných bodů.

Taková soutěž je velmi náročná, sledují koně veterináři?

Celou dobu. U dlouhých formátů jsou dvě veterinární kontroly, na začátku je takzvaná kondička, kde se předvádí kůň na ruce a jde o kontrolu zdravotního stavu a kondice koně, zda je schopen absolvovat soutěž. Pak po crossu před parkurem se opět předvádí kůň, aby bylo jasné, že je v pořádku a má dost sil k zakončení soutěže. Veterinář je i v cíli crossu a kontroluje po dojetí dech a tep koně. Hlavním cílem je bezpečnost koně, aby byl opravdu fit a v nejlepší formě do soutěže. Všichni jezdci své koně samozřejmě připravují velmi pečlivě, velkou roli hraje také aktuální klima nebo to, jak kůň přestál dopravu. Obojí bude pravděpodobně zásadní při letošních olympijských hrách v Tokiu – jak úspěšně se koně dokážou aklimatizovat a vyrovnat s následky dlouhého cestování.

Děkuji a budeme vám do Tokia držet palce!

Další zajímavé články najdete v červnovém Jezdectví, které si nyní můžete koupit i v online verzi.