Část I: Drezura

Michael klade velký důraz na drezurní práci. Po fitness je drezurní práce druhou nejdůležitější součástí jeho tréninku. Většinu vítězství si zajistil už na drezurním obdélníku. Obvykle si odnáší skóre nižší než 30 tr. b., což je výsledek, o kterém mnoho jezdců může jen snít. Své koně trénuje dle klasické výcvikové škály: rytmus, prostupnost a kontakt, načež přijde na řadu kmih, narovnání a shromáždění. Ale drezurní práce nesmí být nudná. Michael doporučuje jezdit mimo jezdecké haly co nejvíce to jde. „Proč netrénovat drezurní cviky v otevřeném prostoru, na louce či ve výběhu? Váš kůň bude pozornější, soustředěnější a dopřednější.“

Koně startující ve všestrannosti potřebují mnoho tréninku. Kolotoč je vynikající pomůckou pro trénink koně bez zatížení jezdcem, ale pokud jej nemáte k dispozici, prospěšná je i procházka na volné otěži či pobyt koně ve výběhu.

Každodenní práce začíná a končí krokem. „Ujistěte se, že jedete v rytmickém a uvolněném kroku – nepravidelnosti způsobené krátkými otěžemi se později velmi těžko napravují,“ říká Michael.

Pracovní část tréninku začíná klusem a zahrnuje hodně ohýbání. Vlnovky, kruhy, od stěny ke stěně, ustupování na holeň, přechody – to vše podpoří rytmus a prostupnost. „Na rovných liniích byste měli udržovat stejný kontakt na obou otěžích, na zakřivených liniích stejný jako na kruhu. Můžete vnější otěž podpořit vnitřní nohou, ale udržujte kontakt vnější nohou. Poloviční zádrže jsou alfou a omegou ježdění. Slouží k prodloužení a zkrácení, zlepšení shromáždění a sebenesení, k upozornění na nový cvik nebo upravení kontaktu a přijmutí udidla.“

Po 20–30 minutách uvolňovací práce by měl být váš kůň ohebný a uvolněný, na přilnutí. Můžete si jej otestovat nabídnutím otěží, kdy by měl natáhnout krk, aniž by se snažil o úprk.

Drezura ve všestrannosti nevyžaduje tolik shromáždění, ale stejně musíte předvést rytmický a prodloužený střední klus. Pro zlepšení aktivity zádě svého koně začleňuje Michael do své práce mnoho přechodů a přidává jednoduché změny cvalu, velké a malé kruhy. „Jezdím v přechodech klus-cval a poté zkusím střední klus. Pokud nedojde ke ztrátě rytmu, lehání si do udidla, ale naopak dojde k pěknému prodloužení rámce, pak tato cvičení splnila svůj účel.“

Časté přechody mezi klusem a cvalem jsou základem Michaelovy drezurní práce. Vyzdvihuje také důležitost polovičních zádrží, zádrží, couvání, obratů okolo zádě atd. pro koně startující ve všestrannosti. „Se svými zkušenějšími koňmi také často provádím dovnitř plec. Skutečně se tak centrum rovnováhy posune a můj kůň je tak více shromážděný."

Část II: Parkur

Skokový trénink neznamená skákat příliš vysoké překážky, je o zlepšování techniky. Kůň startující v soutěžích všestrannosti musí být schopen projít kurzem plynule a lehce. Stejně jako jeho týmová kolegyně Ingrid Klimke i Michael miluje práci s kavaletami. Kavalety a malé skoky mohou být trénovány také mimo sezónu a to až dvakrát týdně. Michael obvykle postaví čtyři až šest překážek, které nejsou vyšší než 60–100 cm. Radí měnit pravidelně kurz, protože není nic nudnějšího než skákat to samé týden co týden.

„Skáčeme je téměř vždy z klusu. Příliš mnoho jezdců se snaží odskok ovlivnit silnou zádrží, což je špatně. Váš kůň si musí najít ideální bod odskoku sám a jezdec by jej měl podpořit, ne rušit.“

Tyto cviky uvolní zádové a krční svaly a zlepšují reakce a techniku předních nohou. Stavba těla koně a jeho schopnosti pochopitelně určují objem práce. Pokud máte problémy, snižte nároky. I několik dobře postavených a překonaných skoků může přinést lepší tréninkové výsledky.

„Každý jezdec by se měl na skok dívat očima koně. Aby našel vhodné místo odskoku, zaměřuje se kůň na základnu skoku a nejvyšší bod.“

Michaelův týdenní tréninkový plán zahrnuje překonávání samostatných překážek, částí kurzu a občas i celý kurz. Překážky by měly být vysoké 1,0 – 1,2 m. Michael hodně pracuje se vzdálenostmi, neboť ty jsou hlavními komplikacemi dnešních kurzů, a mnoho jezdců všestrannosti má problém s počítáním cvalových skoků v kombinacích.

Michaelova rada: „Udržujte přirozený rytmus cvalu, nenuťte koně cválat pomaleji, než je pro něj přirozené. Omezující ruka vede k chybám a nepravidelnostem. Musíte vést i přirozeně horkokrevné koně – pokud se váš kůň příliš rozehřeje, udělejte velký kruh a uklidněte jej hlasem. Ve skákání byste měli pokračovat až ve chvíli, kdy se váš kůň opět zklidní a jste zase v harmonii. Občas jsou výborným zpestřením tréninku také skoky ve volnosti.“

Část III: Cross-country

A nyní se dostáváme k té zábavné části. Cross country je nejtěžší, ale jak Michael říká, také tou nejlepší částí všestrannosti. A tento všestranný jezdec si dokonce staví vlastní crossové překážky. Mladí koně potřebují mnoho příležitostí ke zvykání si na nejrůznější crossové překážky. Trénink by pak měl probíhat minimálně jednou týdně. Michael také radí naložit koně a vzít ho do jiného jezdeckého areálu právě pro zvyknutí si na nové věci.

„Nikdy nejezděte do terénu sami, a to pro případ nehody. Často je také pro mladé nezkušené koně vhodné přibrat zkušenějšího kolegu. Crossové překážky musíte vybírat tak, aby vašemu koni dodaly sebevědomí a důvěru. Od jednoduchých po ty těžší. Vždy jezděte svého koně dopředu, nejen na závodech, ale také doma. Nedávejte mu čas na zaváhání či odmítnutí. Buďte asertivní, když se skáče do kopce, zdvihněte svou váhu z koňských zad, aby mohl zadní nohy strčit pod sebe, když doskakuje a mohl hned začít cválat.“

Ve všestrannosti způsobuje často problémy voda, což ale bývá jen psychologický problém. Hlavní příčinou jsou odrazy na hladině a skutečnost, že kůň nevidí do hloubky.

„Jak jen můžete, seznamujte koně s vodou, ať si na ni zvyká. Jezděte skrz menší kaluže a za zkušenějším koněm zabrouzdejte i v mělčinách. Ve vodě zůstávejte, dokud kůň nezačne „cákat“ nebo se nenapije. Jakmile dosáhne takového stupně důvěry, můžete začít ve vodě skákat přes malé klády a náspy. Ale co je nejdůležitější – nikdy nezapomínejte nejprve zkontrolovat stav dna a také hloubku vody!“

Pokud váš kůň nemá rád příkopy…

„Přiveďte svého koně k příkopu na ruce. Vezměte si na pomoc dva asistenty, do každého z kroužků udidla připněte lonž a každý z asistentů ať si stoupne na jednu ze stran příkopu. Třetí člověk by měl stát s dlouhým bičem za koněm, aby ohlídal, že neuteče zpět nebo do stran. Nenuťte koně, nechte ho se v klidu podívat na příkop a zpracovat si to vše v hlavě. Dejte mu čas, jaký potřebuje. První skok bude určitě napjatý, ale s každým dalším pokusem se kůň bude uvolňovat. Cvičení opakujte také pod sedlem, zpočátku stále ještě s pomocníky, později už sami, a to z klusu a cvalu. Vždy zůstávejte klidní a nezapomínejte na odměnu.“

Dnešní cross country kurzy jsou plné úzkých a technických skoků, občas na svazích nebo s diagonálním nájezdem. Vyžadují koně, který jde dopředu a lehce. Cvalové skoky zkraťte až co nejpozději před skokem to jde a po doskoku zase obratem zrychlete. Čím jednodušší a méně náročné zkracování a prodlužování cvalových skoků je, tím více energie si váš kůň ponechá v zásobě pro závěr kurzu.

Trénink kondice a rychlosti

Zvládne můj kůň takovou vzdálenost?

„Pokud máte tu možnost, je ideální si „postavit“ 2 000 metrů dlouhou dráhu. Je skvělá pro pomalý cval (200–500 m za minutu). Začněte pomalu a dejte svému koni čas, aby si našel svůj rytmus dýchání, jinak se příliš rychle unaví a nebude schopen si vybudovat fyzičku.“

„U temperamentních koní doporučuji pomalejší, více kontrolované tempo. U zkušenějších koní není problém jezdit krátké vzdálenosti ve vyšším tempu, což stimuluje dýchání. Po každém takovém cvalu kontrolujte dechovou frekvenci koně. Právě tato regenerační fáze vám poskytne cenné informace o fyzičce vašeho koně a také o jejím zlepšování,“ říká Michael.

V případě, že váš kůň počáteční cvalový trénink zvládá bez problémů, můžete po dvou až třech týdnech zvyšovat vzdálenost nebo rychlost. Další navýšení se odvíjí od stupně tréninku, požadavků nadcházející soutěže a samotného koně. Dva až tři týdny před závody je dobré zkrátit vzdálenosti a zvýšit rychlost, není ale potřeba jezdit rychleji než 500–600 m za minutu. Maximální tréninková dávka pro koně v závodní formě by měla být 5 000–6 000 metrů za den.

Zásady všestrannosti nám říkají, že bychom po koni v tréninku měli chtít o 20–25 % méně, než jsou požadavky dané soutěže. Intervalový trénink také zahrnuje fitness. V prvním intervalu jezděte v klidném cvalu rychlostí 200–300 metrů za minutu na vzdálenost 1 000 metrů. V druhém intervalu zvyšte rychlost na 400 metrů za minutu na 500 metrech. Třetí interval je stejný jako první.

Samozřejmě můžete práci zpestřit tréninkem v kroku, klusu a cvalu, opakováním, ježděním v kopcovitém terénu – to vše už záleží na vašem individuálním posouzení, což patří k dobrému koňákovi.

Trénink síly:

Ano, Jungovi žijí blízko Švýcarska, ale to není jediný důvod, proč mají rádi práci v kopcovitém terénu. 

„Vždy si vyberte přímou cestu nahoru a dolů z kopce, zůstaňte v rovnováze a nebojte se krátká strmější stoupání jezdit ve cvalu,“ radí Michael.

„Poblíž naší jezdecké školy jsou dva rozdílné kopce. Vždy si předem naplánuji, co chci jet, řekněme tři kola na každý kopec. Menší kopec je cca 100 metrů dlouhý, ten větší asi 300 metrů. Nejprve kopec vyjedu a sjedu v kroku, poté to vyjedu nahoru v klusu a cvalu, ale dolů jezdím vždy jen v kroku. Asi bych měl dodat, že ten menší kopec má strmější stoupání.“

Management zdraví:

Malá trocha veterinárních vědomostí neuškodí. Michael klade velký důraz na kontrolu srdeční a dechové frekvence svých koní, a to před jízdou a dvakrát po každé jízdě. Poprvé ihned po skončení práce a podruhé po chvíli, kdy má kůň čas nabrat síly. Jak Michael říká, pomůže vám to určit, zda je váš kůň fit pro závody. Dospělý kůň má srdeční frekvenci kolem 38 tepů za minutu. Díky fyzickému stresu může být frekvence tři až čtyřikrát vyšší. Srdeční aktivita by se měla vrátit na běžnou pravidelnou úroveň po cca 15 minutách. Puls je paralelou srdeční aktivity. Dechovou frekvenci můžete kontrolovat sledováním nozder nebo slabin. Osm až šestnáct nádechů za minutu je normální hodnota, ve stresu ale může vyšplhat až na 80–100. Také tělesná teplota může stoupnout.

Michael radí: Čím dříve se srdce i dechová frekvence vrátí na svou běžnou úroveň, tím lepší je kondice vašeho koně. Pokud je srdeční i dechová frekvence i po deseti minutách více než dvojnásobná oproti běžnému stavu, není váš kůň v kondici nebo jste po něm chtěli příliš.

Zde je příklad tréninkového plánu pro CCI* závody v šesti- až osmitýdenním horizontu:

Pondělí	Úterý	Středa	Čtvrtek	Pátek	Sobota	Neděle
30minutové uvolňování Lehké skokové cvičení přes jednotlivé překážky a skokové řady Zakončit krokovou/klusovou/cvalovou prací v kopcovitém terénu	30minutové uvolňování Poté cvalový trénink s přestávkami v kroku Zakončení 30 minutovou procházkou na volné otěži	30minutové uvolňování s následnou prací na rovině Trénink drezurních cviků nebo celé drezurní úlohy Zakončení vyjížďkou	90minutový crossový trénink Kroková a klusová práce do kopce a z kopce a na tvrdém povrchu Několik jednoduchých crossových skoků Následuje cval na 1,5 až 2 km	Opakování středečního programu	Opakování pondělního programu, je možné přidat i vodu	Vyjížďka na 1–2 hodiny Kroková práce a odpočinek

 

Rady na závěr:

• Vždy používejte stejné sedlo a uzdění na práci doma i na závodech, abyste se vyvarovali bolestí zad a odřenin. Je ale vhodné zkoušet různá udidla, abyste našli to, které vašemu koni vyhovuje nejlépe.
• Zúčastněte se drezurních nebo skokových závodů týden před závody ve všestrannosti. Je to vynikající příležitost seznámit vašeho koně i sebe se závodní atmosférou.
• Maximalizujte vaše drezurní hodnocení tím, že budete korektně provádět drezurní cviky – až do daných bodů (písmen).
• Kurz si pořádně a pečlivě projděte a zkontrolujte místa odskoku i doskoku každé jednotlivé překážky. Ptejte se sami sebe: jaká je aktuální kondice mého koně, jak zvlněný je kurz a jak hodně to ovlivní povolený čas?
• Po závodech – zaměřte se na celkový výkon, ne na jednotlivé chyby. Jak jste si oba se závody poradili? Může váš kůň pokročit na další úroveň?