Úvodní drezura se sice příliš nepovedla, ale už po sobotních parkurech se ze 7. místa Rubín vyhoupl až na čtvrtou pozici. V závěrečných crossech uplatnil své dostihové zkušenosti a byl z toho v celkovém pořadí bronz. Radost měla hlavně Martina Růžičková, která si s Rubínem v roce 2014 splnila sen o dokončené Velké pardubické.

„Pro Rubína to byly první závody všestrannosti, šli jsme to prostě zkusit. On vůbec nestárne. Mysleli jsme si, že se zklidní a že na něm budou jezdit děti, ale pořád má spoustu energie. Na novou jízdárnu k nám chodila jedna slečna, která ho tam vzala. A odtud už to bylo kousek k rozhodnutí zkusit všestrannost,“ popisuje začátky Rubínovy kariéry ve všestrannosti Martina Růžičková. Rubínovi se aktuálně věnuje její dcera Vanessa, která jej nejprve vzala na parkurové závody a pak i na soustředění military.

Z toho, že první jeho závody budou v Pardubicích, kde to dobře zná jako dostihový kůň, byla Martina Růžičková trochu nervózní. S dcerou se ale dohodly, že nebudou nic lámat přes koleno a když to nepůjde, pojedou domů. „V drezuře nemá natrénováno, tam to chce čas. Velmi nás potěšil jeho čistý parkur a cross jsme si vyloženě všichni užili. Když skočil poslední proutku, která shodou okolností byla v prostoru cílové roviny, rozběhl se a Vanessa ho musela hodně brzdit,“ směje se Martina Růžičková, která pardubické závody považuje i za pomyslné předání koně z matky na dceru.

V závodech všestrannosti chtějí pokračovat, dokud to zdraví vydrží a dokud bude mít Rubín chuť závodit. Podle Martiny Růžičkové ve výběhu jen chátral, tréninkem narostl a znovu se vrátil do mládí.

Rubín na dostihové dráze poprvé startoval v roce 2005 v Praze – Chuchli, poslední start připsal v roce 2015, kdy s Pavlem Kašným absolvovali Cenu Labe. Rok předtím s Martinou Růžičkovou dokončili Velkou pardubickou na 15. místě. V sedle Rubína se za roky jeho kariéry vystřídali kromě Růžičkové a Kašného třeba také Bára Málková, Dušan Andrés, Michal Köhl nebo Štěpánka Sedláčková – dnes úspěšná trenérka Štěpánka Myšková.