Věřím, že ano, že to takto má většina nás koňomilů. Bohužel často nevzdycháme jen v dobrém, mnohokrát si spíše než toužebně naopak povzdechneme s nevírou: „Jak mohou oplotit tak pěkný pozemek tak nevzhledným, nebezpečným hrazením?“… „Proč pokazili malebnost lesního zátiší přístřeškem, ze kterého visí napůl odtržené plachty a vlají provázky?“… nebo i zděšeným: „Propána, co to je?! – vždyť ti koně žijí ve skladišti železného šrotu!“. Opravdu si naše výběhy, stáje a pozemky kolemjdoucí měří hodnotícíma očima? Opravdu cizím lidem záleží na vzhledu našich staveb, na tom, jak působí v kontextu kraje?

Budete se divit, ale ano. A ne jen proto, že chtějí něco a někoho pomluvit. Důvodem je mnohem častěji prosté (a přece pro někoho nedostupné) estetické cítění. Pokud si estetické cítění definujeme jako cit pro krásu, je jasné, že se její vnímání a hodnocení bude člověk od člověka lišit. Je prokázané, že vnímavost pro krásné věci kolem sebe se lze částečně naučit, pěstovat si ji i rozvíjet. A přestože ten, komu není shůry dáno, možná nebude dosahovat ve zvelebování svého okolí tak lehkých a obdivuhodných výsledků, jako jedinci nadaní od Boha, i tak si při troše úsilí dokážeme naprosto všichni zvelebit koňské prostory alespoň po hranici, kdy nebudeme urážet oko kolemjdoucího…

Veškeré úpravy kolem koní musí podléhat měřítku bezpečnosti. A to jak po stránce technické (žádné ostré hrany; trčící hřebíky a šrouby; žádné mezery takové šíře, že se do nich snadno zaklíní koňská noha …), tak po stránce toxikologické (žádné jedovaté nátěry, postřiky, materiály ani rostliny).

U rostlin se pozastavím ještě s poznámkou ohledně instinktů koní: nespoléhejte na tradované „koně nejsou hloupí, moc dobře ví, co mohou pozřít a čemu se vyhnout“. Není to tak vždy – cit pro dobrou míru často schází především zvířatům z malých prostor, která neznají širé pastviny s druhově pestrým porostem, a tudíž nemají kde tříbit zkušenosti v rozlišování bylin hodnotných a naopak škodlivých. Výsadba jedovatých druhů, především těch méně známých, jejichž toxicita spočívá v postupné kumulaci jedu v organismu, také těch, jejichž problém je míra příjmu (tedy malá dávka pomáhá, velká škodí) se často stává pro koně z malých prostor rizikem, které prověří jeho vrozené instinkty s výsledkem, nad kterým jásat třeba také nebudeme…

Architekt, nebo udělám-si-sám?

Každá výzdoba, osázení nebo úpravy pozemku by měly podtrhovat prostředí, které obklopují. Pokud o pozemky pečujeme s láskou, budou vždy odrážet nás samé, budou s námi propojeny více než prostor navrhovaný nezaujatým architektem. Toto propojení se časem prohlubuje, čím více se pozemku věnujeme, čím větší zásahy a úpravy dotváříme, čím více let na stanovišti žijeme. Nespěchejme. Tvořit se dá pomalu, leč jistě po celý život. Každý kout námi spravovaného koňoareálu může být postupně propojen s naším osobním vnímáním krásna. Ať už jsme technický typ, nebo romantická duše, vždy si najdeme právě takové materiály a právě takové pojetí, které bude odpovídat našemu cítění – stačí se zaměřit na tvorbu svého okolí srdcem, nejen peněženkou.

Mezi místem, dekorativními předměty i rostlinami a osobou zahradního architekta (ať už povoláním, nebo jen domácího měřítka) vzniká postupem času téměř rovnítko. Dejme si pozor, aby o nás samých návštěvám nepodávaly výpověď hromady železného šrotu, odpadků a všudypřítomného hnoje s nezametenou slámou… Vždy bychom se měli, i při budování provizorních staveb, snažit o dodržení alespoň minimálních estetických standardů.

Neodbývejme připomínky sousedů tím, že „na dědině byl odjakživa hnůj a odjakživa smrad“ – nezlehčujme pocity okolí! Pokud mají koně na vesnicích i v okrajových částech měst zůstat, málo platné, budeme se muset přizpůsobit době – a zbytečně nedráždit ty, co už v nepořádku, puchu a hnoji žít jednoduše nechtějí. Vše má spousty různě nákladných řešení, není jen černá (koně, mouchy, hnůj) a bílá (bez koní, bez hmyzu, voňavě). Neuvažujme v extrémech, ale snažme se propojit zlatý střed s životní praxí. A u toho snažení buďme i trochu ohleduplní k okolí…

Rozhlédněte se občas očima návštěvníka…

Zkuste se rozhlédnout po svých pozemcích očima kolemjdoucích, nebo očima ovlivněnýma těmito řádky – co vidíte? Koňské sběrné suroviny říznuté skládkou nebezpečného odpadu, nebo vysněný pohádkový ranč (statek, farmu, … – jak je libo!) uprostřed zeleně a pohody? Možná některým pohodu evokuje právě neuklizený prostor… kdoví… :-)

Ale nechat koně mezi zbytky techniky a zemědělských strojů není ani estetické, ani bezrizikové – každý rozumný chovatel bere otázku bezpečnosti svých zvířat vážně. Samozřejmě nebudeme vytvářet sterilní prostředí, ani koním odstraňovat z cesty každý kamínek, ale pestrý životní prostor vytvoříme raději v přírodním duchu než železným šrotem, co říkáte? ;)

Velice se přimlouvám, hledejte vždy kvalitní i esteticky únosná řešení! Budujte rovnou důkladně a poctivě, vykašlete se (doslova!) na dočasné slepování „nějak“ postavených přístřešků z poloshnilých palet, střech z igelitů, ohrad z provázky pospojovaných trouchnivých ráhen. Vždyť jak často si koňáci stěžují, že je jejich okolí bere jako narušitele vzhledu vesnice? Že je jim spíláno do výrobců puchů, hmyzu a prachu? Při pohledu do takto komponovaných prostor nikoho podobné invektivy rozhodně nenapadají:

Jak často při sběru podkladů pro články slýchám povzdechnutí, že se na vás dívá okolí s nepochopením, téměř skrz prsty! Celoročně pokálené nesbírané plochy bez zeleně, v létě rozpálené od slunce bez kousku stínu a čehokoli, co by se dalo nazvat přístřeškem, bohužel příliš důvěry v kolemjdoucích nevzbuzují… s nevírou koukají i letití koňáci (obzvláště ti z draze a pracně vybudovaných areálů). Tituly jako koňák z leknutí, amatér, co ničí vzhled obce a občas i velkého kusu krajiny, nebývají vždy neopodstatněné, bohužel… Dá se ale rozhořčení okolí divit, když namísto upravených ohrad s pěkným a funkčně promyšleným designem, s výběhy bez bláta a bez rezavého haraburdí, vidí lidé napůl popadané ohrady a změť starých a nových strojů, balíků s poletujícími sítěmi a igelity, s neuklizenými kobyláky naprosto všude, i po veřejných cestách? Můžeme se divit, když laická veřejnost nabere zkušenost s koňáky tohoto ražení, že si potom dělá nelichotivý obrázek o koňácké obci celkově? A že to není obrázek vůbec lichotivý?

Provizoria – ano, nebo raději ne?

Je samozřejmé, že mnoho majitelů koní nedokáže, vzhledem k času nebo i finančním možnostem, vybudovat nádherný kout pro život svůj a svých koní okamžitě. Při rozjezdu a v začátcích koňaření si člověk projde ledasčím, často je nemožné podchytit všechny informace kolem péče o koně a ještě zvládat organizovat estetickou stránku dvora a pastvin. Přesto by všechno úsilí a snažení mělo směrovat k jedinému cíli: ke smysluplnému vývoji vpřed. Což zcela jistě nezahrnuje stagnaci stran pořádku a zvelebování. Vřele doporučuji, pokud budujete, berte od začátku zřetel nejen na funkčnost, ale i na tak často zanedbávané estetické hledisko. Možná se vám, v prvotní euforii, že máte koně, zdá nedůležité, čím se kdo obklopí, hlavně, že v tom „něčem“ chodí čtyřnozí krasavci – ale je dokázáno, že stav domu a okolního prostředí významně ovlivňuje ladění jednotlivce, míru pohody i zdravotní stránku všech zúčastněných.

Někdy stačí velmi málo, abychom se ve svém životním prostoru cítili lépe, opravdu jsou to občas jen detaily, které dotvoří okolí a pomohou ho pozvednout o několik řádů výš směrem k libým pocitům a poklidnému spočinutí po náročném dni v zaměstnání…

I výhled z okna v pochmurný den může osvěžit…

Vytvořit si doma na statku příjemné zápraží se záplavou květin, kam se podíváš, je opravdu jen otázka chtění.

Ale co estetika v rámci velkých projektů?

Pokud v oblasti jezdectví cílíme na veřejnost, máme promyšlený výdělečný záměr a potřebujeme v rámci podnikání natáhnout lidi takříkajíc „do baráku“, je dnes již estetická stránka projektu naprostou nutností, co si budeme povídat! Většinová část společnosti, lačnící po oddychu nejen v sedle, ale i u stolečku s občerstvením (tedy téměř všichni :-)), přivítá upravené prostředí, i když ne každý touží nutně po přepychu. Mnohým stačí krásný kout přírody s koňmi na odlehlých pastvinách, mimo civilizaci, kde je estetika matičkou přírodou zaručena. Jiní žádají civilizaci a spokojí se i s málem, jen když je zaručena dostupnost k bydlišti. Další vydají své peníze jedině za podstatně více komfortu a nebojí se ho dožadovat i u koní.

Ať spadáme do jakékoli kategorie, jedno máme společné všichni: pokud je potřeba sahat do peněženky hlouběji, chceme tak činit s pocitem, že do ní saháme rádi. A vydat obnos za den strávený v blátě, špíně a bez WC zvládne dnes již jen opravdu malá hrstečka nadšenců…

Fototipy

Nebojte se začít povznášet okolí svých koní naprosto kdykoli! Je jedno, zda je zima nebo léto, mokro nebo sucho. Vymyslet se dá úprava alespoň maličké části pozemku bez ohledu na počasí. Dá se přece libovolně experimentovat s prostředím stájovým i venkovním, s materiály, s předměty. Někdy stačí na čas vytáhnout nevyužívanou bryčku a vyzdobit ji se záměrem podtrhnout roční období, jindy si vystačíme pouze s květinovou výzdobou. Není nutné hned utratit výplatu, někdy nám větší službu než koupené rekvizity udělá vlastní zahrádka nebo les hned za domem. Důležité je začít své prostředí vnímat jinýma očima – nadšenýma pro každou sebemenší změnu, pro ostrůvky krásna, vynořující se nám pod rukama, pro drobná vylepšení, pro tvořivost a zahradničení, pro kutilství.

Při velebení koňských domovů (a domovem koně není zdaleka jen stáj nebo přístřešek, ale především plochy, na kterých se celodenně pohybuje, jeho „revír“ – tedy pastviny a výběhy) nemyslíme samozřejmě jen na lidské pojetí krásna, ale i na to koňské. Co jim budou platné květináče a zametené uličky, když se nedostanou ven z boxu... K čemu jim bude nákladné posezení s barem a restaurací, když sami koukají do zdi v koutě maličkého, uprášeného výběhu mezi stěnami budov? Co má kůň z načančaného okolí jízdárny, pokud se sám nedostane do přírody?

Takže se zkuste na životní prostor svých koní podívat i očima zvířat: vidíte stromy a keře, zeleň a především trávu? Vidíte krom rovných ploch i nějaké terénní nerovnosti, na které koně mohou vyšplhat a rozhlédnout se po kraji? Nějaké přírodní prvky v jinak přetechnizovaném prostoru moderních stájí? Kůň možná nedokáže ocenit barevné ladění a záměr kompozic podle ročních dob, ale jistě přivítá namísto monotónně rovné plochy pestré životní prostředí, ve kterém se mu dostane podnětů k prozkoumávání a objevování. Lidé, kteří svým koním nudný plac výběhu zpestřili o vodní prvek, kus kmene k okusu, pískoviště nebo hliněný kopec, svorně hlásí vyšší míru spokojenosti zvířat.

Pokud se jednou pevně rozhodneme mít čistý upravený areál, dvůr či zahradu, nebo třeba jen okolí pastvin, nikdo a nic nám nezabrání ve snažení na tomto poli! I kdyby se spikli sousedé a počasí, stejně alespoň malý, přesto viditelný výsledek zůstane. Počítá se každý květináč, každá vyklizená, zametená plocha. Krůček po krůčku se postupně budeme přibližovat k vysněnému ideálu, těšit se z pocitu, že už nepatříme mezi notorické bordeláře, odhazovače odpadků, pouhopouhé konzumenty – ale že se aktivně snažíme tvořit a budovat, esteticky zhodnocovat prostředí své a vlastně i všech ostatních, co třeba jen náhodně prochází kolem našich pozemků a pastvin.

I maličký prostůrek pod okapem stáje se dá přetvořit na krásné místečko – zde by šel zbudovat i vodní prvek. Pozor na rostlinu hosta (funkie), jsou jedovaté, takže osazovat jimi jen ta zákoutí, kolem kterých neprochází ve volnosti malá zvědavá hříbata, která často ochutnají kde kterou rostlinu. Moje zkušenost je sice kladná, hříbata mi nejedlé cestou potkávané rostliny výjimečně uždibnou, ale následně vyplivnou. Přesto bych si vědomě jedovatý druh k mladým koním nevysadila.

Posezení před domácími stájemi – všimněte si stolku ze starého šicího stroje. Pokud zaháníte koně z pastvin do stájí kolem těchto relaxačních míst, používejte jen takové tvary a materiály na výzdobu posezení, které nemají ostré vyčnívající součástky a při náhodném povalení se nerozbijí nebo alespoň nedělají ostré střepy.

Dobrým nápadům, ladícím se stylem vašeho statku, se meze nekladou. Vodní napajedlo vydlabané z jednoho kusu kmene je esteticky obrovsky hodnotný prvek, obzvláště v případě s funkčním propojením na obyvatele areálu – koně.

Natřít a obložit květináči – a hned vypadá stará zeď veseleji.

I staré domy a stáje s dosud neopravenou fasádou můžeme esteticky zhodnotit – alespoň přes sezónu. Popínavé růže jsou k tomu přímo předurčeny, nemyslíte? Trny sice rostlině zabezpečují ochrannou funkci, ale pozor – koním růže chutná, takže se odradit tak snadno nenechají… Květenství se používá i na zdobení dortů – takže se nebojte, skutečně je jedlá. Radost z ukousnutých růžiček mít sice nebudeme, ale bát se otravy svých koní nemusíte…

Rovné plochy bez čehokoli nejsou to pravé ořechové ani po stránce estetické, ani z pohledu tvorby biopásem (klimaticky přívětivých stanovišť mezi lány), vysazujte tedy stromy a nižší rostlinné patro jako o život! Posloužíte i koním, kteří ze stínu a závětří budou profitovat. Nezapomeňte vysázené ostrůvky stromků a květů odhradit od koní, ať vám je neokoušou – pozor musíte dát také u vzrostlých stromů, i ty umí koně umořit až k smrti.

I jeden květináč dělá divy…

Pěkný koutek a zároveň užitek – to je na nápadu hotelu pro čmeláky a jiný hmyz krásné.

Osázené mísy nám poslouží v místech, kde chceme nechat rozkvést beton nebo dlažbu. Praží-li do takto nazdobených ploch po většinu dne slunce, přidejte přes léto i mělkou mísu s vodou a většími oblázky (kámen nejen zhodnotí vzhled vodního prvku, ale především zajistí, že se nic živého neutopí) – pomůžete drobným živočichům a hmyzu s často obtížným hledáním vody.

Stromy esteticky zhodnotí každou plochu. Máte-li koně, kteří se ke stromům chovají nevšímavě, gratuluji vám! Ti, co mají okusovače, si pořídí ochranné ohrádky, pletiva nebo obloží porost pařezy, kmeny a velkými balvany tak, aby k nim koně nemohli do těsné blízkosti. Některé zoologické zahrady jsou ve směru práce s plochou výběhů skvělou inspirací. I mnozí majitelé domácích, s láskou budovaných malých ustájení mohou sloužit za vzor.

Květináčem z každé strany lavičky nikdy nešlápnete vedle.

Přispívat ke kráse a funkčnosti okolí nenese jen poselství stran estetiky, ale i funkční poslání pro krajinu. A právě o tom si více povíme příště…