„Černé Cáchy“… jezdecký sport nad propastí?

7. 7. 2022 Gabriela Rotová Autor fotek: Michael Rzepa, The Official British Eventing Facebook page, Ingo Waechter Images
Ros Canter a Allstar B
Ros Canter a Allstar B

Welfare a práva zvířat se v posledních letech staly tématy, o kterých se víc než živě diskutuje. Je to celosvětový fenomén a hlasy skupin, pro které je tato problematika ústřední společenskou hodnotou, mají stále větší hodnotu i sílu. Z toho důvodu se každý přešlap proti welfare, i každá sportovní tragédie ihned ocitá pod drobnohledem a k rozpoutání skandálu o síle tornáda stačí obvykle jen málo.

Koně a sport

Nepřiměřené chování jezdců, kvalifikované jako týrání zvířat, a fatální nehody ve sportovních kolbištích jsou přesně ten typ „propagace“, kterou jezdecký sport potřebuje ze všeho nejméně. Bohužel v jezdeckém sportu není o skandály a tragické nehody nouze a mediální šum proto jen zřídka kdy na delší dobu utichá.

Jen co se alespoň trochu zapomnělo na „výkon“ Anniky Schleu v Tokijském pětiboji a kauzu kolem tréninkových metod Ludgera Beerbauma, ocitá se jezdecký sport znovu před veřejným mediálním tribunálem. Tentokrát kvůli událostem na Světovém jezdeckém festivalu v Cáchách. V centru pozornosti se zde vzhledem k nešťastné konstelaci hvězd ocitly hned dvě disciplíny. Drezura a všestrannost.

V sobotu musela přerušit svou drezurní úlohu sedminásobná olympijská vítězka, zkušená matadorka německého týmu, Isabell Werth. Její dvanáctiletý hřebec DSP Quantaz se totiž kousl do jazyka a měl v hubě krev. Dvojice byla samozřejmě diskvalifikována. To ale ticho v médiích a na sociálních sítích nezajistilo a drezura, která je již dlouho v nemilosti, znovu dostává za uši. Jako by drezuře nestačil vír, který stále více roztáčí existence drezurních udidel, ostruh, příliš dotažených nánosníků, rollkur nebo opakovaně zachycené hrubé zacházení s koňmi před soutěží…

Isabell-Werth-DSP-Quantaz.jpg

Ještě větší pozornost ale v Cáchách přitáhla tragédie, která v sobotu zasáhla všestrannost. Mimořádně úspěšný valach KWPN, „World Champion“ Allstar B (Ephebe For Ever La Silla po Galoubet A x Ekstein Narenca B) britské jezdkyně Rosalind Canter narazil v krosu levou přední končetinou do překážky. Přestože byl ihned převezen na veterinární kliniku, musel být vzhledem k povaze zranění utracen. Neštěstí nepoznamenalo jen atmosféru v Cáchách, dost možná zasáhne i celou disciplínu. Allstar B je letos již čtvrtým koněm, který přišel při závodech nejvyšší úrovně všestrannosti o život. Při červnovém Bramham International Horse Trials podlehli následkům zranění koně Ventura de la Chaule a Ms Poppins. Při dubnovém Weston Park Horse Trials zemřel krátce po dokončení cross-country části soutěže na srdeční selhání kůň Arctic Soul. Všechny tyto smutné události samozřejmě znovu staví všestrannost do centra pozornosti. Už proto, že rok 2022 není v této souvislosti nijak výjimečný. I loni mělo military stejně smutné skóre. Fatální nehoda navíc poznamenala i olympijské hry. Během terénní zkoušky v Sea Forest parku se jen pár skoků před cílem zranil švýcarský kůň Jet Set, kterého sedlal Robin Godel.

22382463-1695050907180169-3253307602199782837-o.jpg

To všechno veřejnost silně vnímá a pozvolna přestává být jezdeckému sportu nakloněna. Uvnitř naší sociální bubliny se nám možná zdá, že se nic moc významného nekoná. Nehody ke sportu patří a nešťastné události média často zbytečně a nesmyslně nafukují. Realita je ale taková, že jezdecký sport stále více ztrácí na popularitě a pokud bude tento trend pokračovat, jistě nám to nic dobrého nepřinese.

Jak to vidí ti, kteří mezi nás „nepatří“?

Jaká je realita? Ovlivňují image jezdeckého sportu především hlasité názory radikálních aktivistů nebo je popularita jezdeckého sportu u široké veřejnosti skutečně na sestupu?

Na tuto otázku se pokusil najít odpověď výzkum , který jako nezávislý průzkum veřejného mínění provedla přes zadavatele britská organizace „World Horse Welfare“. Klíčová zjištění byla před nedávnem publikována na webových stránkách organizace „World Horse Welfare“.

Výsledky výzkumu

Průzkumu, který se uskutečnil v květnu tohoto roku, se zúčastnilo více než 2 000 dospělých respondentů ze Spojeného království (různá socioekonomická prostředí, různá pohlaví, různý věk, …), přičemž naprostá většina (94 %) respondentů měla v poslední době malý nebo žádný kontakt s koňmi a 45 % nikdy nemělo žádný kontakt s koňmi.

Klíčová zjištění výzkumu byla následující:

  • 40 % respondentů by podpořilo účast koní ve sportu pouze v případě, že by se zlepšila jejich pohoda 
  • 60 % respondentů se domnívá, že by v jezdeckém sportu měla být zavedena další opatření v oblasti bezpečnosti a dobrých životních podmínek zvířat
  • 16 % respondentů mělo pocit, že jejich důvěra v dobré životní podmínky koní ve sportu byla negativně ovlivněna médii v posledních 2–3 letech
  • Více než polovina – 52 % – respondentů se domnívala, že dobré životní podmínky koní by měly mít větší prioritu
  • 20 % respondentů v žádném případě nepodporuje účast koní ve sportu

I kdybychom se na výsledky výzkumu podívali maximálně střízlivýma očima, nic dobrého z nich vyčíst nemůžeme. Jasně totiž ukazují, že společenská akceptace jezdeckého sportu – i v tradiční „zemi koní“ – je na hraně. 60 % (tedy většina) respondentů uvádí, že se jim současná situace v jezdeckém sportu nelíbí – míra bezpečnosti a welfare se jim zdá být neuspokojivá, a proto požadují změnu. Celých 20 % respondentů se dokonce prohlásilo za kategorické odpůrce jakéhokoli druhu jezdeckého sportu – a trvali by na tomto svém postoji, i pokud by byla provedena efektivní zlepšení v oblasti ochrany zdraví zvířat a jejich welfare. To rozhodně je na pováženou a to bez ohledu na to, kdo za studií stál nebo stojí a kde je pravda. Všichni asi totiž v kostech cítíme, že objektivní tyto výsledky plus mínus budou…

291975216-7679110022162415-227469388248260786-n.jpg

Nemá proto žádný smysl křičet: „To není pravda! Sport koně potřebují! Co bychom bez sportu s koňmi dělali?“ Strnulý pasivní přístup k negativním postojům veřejnosti a ani ostrá kritika aktivistů a radikálů nám nepomohou. Je nejvyšší čas tuto vlnu kritiky přijmout – bez ohledu na náš (subjektivní?) pohled na věc – a podnítit na toto téma v jezdeckém sportu hlubší dialog.

Jezdecký sport může znovu získat důvěru veřejnosti a tak i bohabojné a světlé zítřky, ale jen bude-li otevřený změnám. Jezdecký sport, a všichni, kdo se na něm podílejí, by měl začít brát všechny výtky týkající se ochrany a pohody zvířat vážně. Jinak by se mohlo stát, že sport s koňmi zmizí ze světa stejně tak rychle a hlasitě, jako zmizel parkur z moderního pětiboje. Časy se mění – a jezdecký sport – pokud chce mít peníze, respekt a prestiž – se zřejmě bude muset změnit též…

Podobné články

O problematice etiky v jezdeckém sportu se mluví často a domníváme se, že by se mělo dál, protože koně nejsou cvičebním nářadím. Zveřejňujeme…

A vyřeší navrhovaná řešení něco? Přesně na to se Chris Hector ptá světových odborníků!