....Když sme se po domluvě se všema zainteresovanejma stranama jeli podívat na vybranýho hřebce do Valmezu, byl ustájenej dočasně u pana Žilinskýho. Ten akorát přijel s kolegou z lesa po kopytě a tak odstrojil Reb (legendární Rebeku) a ještě ňákýho malýho šikulu valacha a pak jsme se teda postavili na dlážděnej dvorek a čekali na Neuga, jak vyleze ze dveří světlohřívej slezskej válec, takovej typickej, jak jsme ho viděli u Mylera. Tý jo, to byla prda! Vyšel skrček, žádnej pohlavní výraz samce, jak sražený spodní prádlo! Nebyl snad hubenej, ale taky na něm nebylo nic, co by stálo za řeč o poušťákovi. Předem vodvařenej, to bylo jasný - nikdo po něm netoužil než do rachoty.

S Josefem jsme si pak nenápadně vyměnili pohledy, jestli jako o TOM byla předem řeč a jestli jako TOHLE je ten Neugo - všim sis čísla?, snad to je von? No prostě jsme si, zatím co ho strojili do chomoutu někde mimo, vyměnili i pár vět vo tom, že se musíme držet našeho úplně prvního dojmu z éercéčka a výsledků z testu hřebců. Neuga zapřáhli s jeho minimálním sebevědomím do traktorový pneumatiky a pak přišla ta věc s holínkou k pobídce...

18. ledna 2006 byl vyřazen z plemenitby úhynem po zdravotních komplikacích 2775 Neugo s.v., plemenný hřebec slezského norika, chladnokrevná legenda okresu Rychnov nad Kněžnou.

Přicestoval v začátku roku 2002 na stanici na Hradčanech a v euforickém očekávání se stal miláčkem ošetřovatelů a příznivců a bezvýznamným prckem v očích koňařů. Jenže "prckova" přednost spočívala ve snadné ovladatelnosti a po vyladění komunikace mezi šéfem stanice předváděl svoji šikovnost v lese a na "opičích" dráhách soutěží. Začal sbírat trofeje prvních umístění v místních, regionálních a národních soutěžích. Ve formanských jízdách "to rval", co to šlo s klisnou, s hřebcem, jak bylo potřeba. To bylo první rok pobytu na stanici.

Jeho zkušenosti z lesního provozu, klidná povaha a postupující fyzická vyspělost z něho udělala překvapení v TéTéčku, kdy jeho 640 kilogramů živé váhy "přetlačilo" na dvaceti metrech příznivého povrchu kalibrovanou zátěž 1850 kg. Bez pobízení! Triumf pokračoval i na pardubické dostihové dráze, kdy očekávaný váhový outsider skončil šestý v pořadí...

Těžko soudit, jestli vrcholem osobnosti hřebce, uctívaného svým šéfem na stanici, bylo Národní finále v ovladatelnosti v "Pardubkách", nebo kvalita charakterů a konstituční tvrdosti potomstva. V "národním" jako vždy veden na jedné oprati vysekl strkání klády obkročmo a je tak dosud nepřekonaným borcem, o jehož dokonalý výkon se jiní pouze pokouší. V produkci potomstva je otcem hodných a skromných koní pro každého dobrého člověka, protože on sám hodný a skromný byl. V závěru jeho působení na stanici Hradčany se v citlivé chvíli jeho šéf - obdivovatel vyznal ze svého vnitřního vztahu ke spolehlivému koni: "Už nikdy nebude nikomu tahat tak jako mně. Vím to."

Po třech hradčanských letech mu byl slíben návrat do Beskyd k žírnému žlabu. V Karolince se teprve z něho měl stát hřebec s velkým H a prověřený rozsévač na dlouhé časy. Se slíbeným váhovým přírůstkem však přišly zdravotní komplikace spojené s reprodukčními orgány, které byly víc než vážné a mladého a dobrého hřebce dovedly k předčasnému konci. Se zvěstí o jeho úhynu putovala českou krajinou i informace, že už jej nikdo nepřiměl k ochotnému supervýkonu...

A tak možná nechtíc v oblasti, kde mu pšenka neměla kvést, kde na něho tři roky zpět hleděli jako na skrčka hodného kopance holínkou do řiti a žádný jeho pomníček stát neměl, mu vyrostla přímo mohyla, která poroste s každým dobrým koněm po Neugovi.

Jindřiška a Josef z Hradčan
18. ledna 2007