Přestože formanské jízdy , tedy soutěže, mají za sebou na Moravě teprve desetiletou historii a dvouletou v rámci ČR, můžeme konstatovat, že se tato soutěž úspěšně rozvíjí a získává na oblibě nejen u samotných chovatelů a majitelů chladnokrevných koní, ale i u široké veřejnosti.

Zájem hipologické veřejnosti je soustředěn na klasické jezdecké discipliny a prezentace tzv. beganů byla jen doplňkovým zpestřením programů, nebo jim dokonce ničila udržovaná travnatá kolbiště a nebyla proto spíše vítaná. Snad je tomu na druhou stranu i dobře. Užití chladnokrevných koní je přece jen trochu jinde, než v jezdeckých areálech. Domnívám se, že by nebylo správné jejich historickou úlohu ve šlechtění výrazně měnit, protože bychom přišli o jedinečný typ koně. Pro jejich prezentaci v soutěžích bychom měli hledat takové prostředí, které je jim přirozené a bude vyhovovat k prověření jejich užitkových vlastností. Jsou to přírodní areály, agroturistická centra - či střediska jejich chovu. Takové prostředí v dnešní době i přitahuje veřejnost, která touží a vyhledává kontakt s přírodou, faunou, čistý vzduch, odpočinek, relaxaci a hezké prožitky. Výběr a volba místa pro první mezinárodní mistrovství formanů, proto zcela logicky od slovenských pořadatelů vyznělo pro město Dobšiná – centrum chovu norika muráňského typu.

Toto staré hornické město v údolí Dobšinského potoka ve střední části Slovenského rudohoří bylo založené již ve 14.stol. Svoji významnou úlohu sehrálo v období protihabsburských povstání, kdy dodávali ze svých hutí pro potřebu armády dělové koule, hlavně pušek a vykovávali meče. V 16. a 18. stol. město dále vzkvétalo po otevření měděných a stříbrných dolů. Největší rozkvět dosáhlo hornictví v letech 1860 až 1870 těžbou kobaltových a niklových rud. Koncem 19. stol. se však začala projevovat krize dobšinského hornictví a obyvatelé trpěli velkou nezaměstnaností. Poslední světlou kapitolou město zaznamenalo těžbou a zpracováním azbestu. Po vyčerpání nerostných ložisek byla jedinou alternativou zaměstnanosti pro tento region práce v zemědělství a proto se rozvíjel hlavně chov ovcí a koní nebo práce v lese a dřevozpracujícím průmyslu. Dnes je Dobšiná malým městem s 5 000 obyvateli, kteří pracují buď jako horníci v nedaleké Nižné Slanej, VSŽ Kovostroj, ale hlavně u Městských a státních lesů či na pilách. Na práci v lese a chov koní je proto upřena značná pozornost. Od roku 1988 je centrum vedení „ Správy chovu koní“ v Dobšiné.

V současnosti je chov koní soustředěný pouze do dvou středisek: Dobšiné a Velké Luky. Nadmořská výška pozemků je od 570 – 900 m.n.m. a pastviny se nachází až do výše 1200 m.n.m. Kvalita pastvy je ovlivněna vápenco-dolomitským podložím. Chovný cíl prošel třemi etapami – od chovu hucula, jeho zmohutňování, až po dnešní požadovaný typ – chov norika. Vzhledem k tomu, že proces zmohutňování hucula, jehož výsledkem byl typově značně roztříštěný kůň, bylo koncem 60. let přistoupeno k přerušení uvedené plemenitby a realizoval se nákup chladnokrevných klisen z Čech a Moravy. Ty byly následně připařovány pouze norickými hřebci, později i slezským norikem. Neuplatnil se maďarský chladnokrevník. Od 80 - tých let je chov zaměřený na čistokrevnou plemenitbu norika, který plně vyhovuje požadavkům na práci v lese. Cílem chovu norika muráňského typu je produkce kvalitních, lehce ovladatelných koní, vhodných pro práci v lese, zemědělství i agroturistice. V roce 1997 byl šlechtitelských chov norika muráňského typu vyhlášen genovým zdrojem. V současnosti se celkový počet chovaných koní pohybuje okolo 300 kusů, z toho je 60 chovných klisen a 6 plemenných hřebců. Po odchovech je značná poptávka , proto je odprodáván. Ve stádě je zastoupeno 91,7% krve norika a do 3% krve belgického chladnokrevníka. U klisen můžeme zaznamenat i do 3% podíl huculské krve, 1,23% haflinga, 3% maďarského chladnokrevníka a 8,66% neznámé krve. Tvrdé přírodní - klimatické podmínky lokality Muráň a pastevní způsob odchovu hříbat ve vyšších nadmořských výškách ovlivňuje jejich konstituci, podporuje tvrdost, pevnost, odolnost, ochotu k práci a nenáročnost. Ve srovnání s čistokrevným norikem konstatujeme menší tělesný rámec. Roční až pětiletí koně jsou odchováváni od května – října pastevním způsobem bez přístřešku a přídavku jádra v areálech , které jim umožňují získat výborné pohybové vlastnosti a obratnost. Pastevci se stádem kočují v maringotkách bez vody a elektřiny.

Je proto logické, že právě Lesy SR s.p., SCHK Slovenska a Asociace formanů Slovenska se zde rozhodly zorganizovat první Mezinárodní mistrovství formanů a k prověření a srovnání užitkových vlastností chovaných chladnokrevníků na mezinárodní úrovni připravili právě areál chovu koní v Dobšiné.

V centru chovu koní Lesů SR s.p. se 21.10.2006 sešlo celkem 11 pozvaných formanů ze Slovenska, Polska a ČR, aby změřili svoji dovednost, ovladatelnost, rychlost a sílu svých spřežení. Soutěž se skládala z klasické trojkombinace – vozatajský parkur, tah v kládě a těžký tah. Discipliny byly hodnoceny samostatně s vyhrazenou úpravou pravidel pořadatelem a poté kompletně. Do krásného přírodního areálu přišlo formany povzbudit na 1500 diváků, což nebylo ani pořadateli očekáváno. Toto podcenění návštěvnosti se projevilo malým počtem stánku k občerstvení a tím vzniku dlouhých front. Tento malý organizační nedostatek byl kompenzován širokou nabídkou dalších prodejců od lesní mechanizace, zboží lidového umění, jezdeckých potřeb až po pestré dárkové zboží a vystoupením lidových uměleckých souborů. Pro přímé aktéry mistrovství byly pořadatelem připraveny k občerstvení speciality z divočiny.

Za této atmosféry byla odstartován první dvoukolová soutěž vozatajského parkuru. V prvním kole byl požadován pouze klus a druhé kolo v libovolném tempu. Povoleny byly pouze hlasové pobídky. První čtyři startující ze Slovenska předvedli velmi vyrovnané výkony a jejich celkové časy z obou kol byly přes 6 min. Náš první startující zástupce pan J. Petřek se Sasankou a Rulou předvedli, že se dá hlavně v druhém kole jezdit velmi rychle a dostali se tak průběžně na druhé místo. Start druhého našeho zástupce pana P. Vlašice s Elzou a Luckou, kteří dosáhli z obou kol výsledný čas 5.35 min - nasadili laťku hodně vysoko. Tento skvělý čas potom překonal už jen favorit celé soutěže náš p. J. Blizňák se Steimanem a Nacho Salazarem., když dosáhli čas 5:15 min. Tento čas dosáhl Jan nejen promyšlenou jízdou ale i výrazně lepší mechanikou pohybu jeho plemeníků v klusu.

Druhá soutěž byla prověřením nejen šikovnosti a ovladatelnosti koní, ale i trochu ruletou se štěstím. Tah 8 m klády ve slalomu nečinil nikomu žádný problém. Pořadí určovala překážka, kde čelem klády tlačené koňmi za konec musel forman jako tágem na kulečníku trefit kužel s balónkem. Nerovný terén, lehce prohnutá kláda způsobovala někdy nečekaný a nekontrolovatelný pohyb klády. Nezdařený pokus znamenal nutnost nové odtažení klády , nové natočení, což znamenalo značnou časovou ztrátu. Následný skok koní s kládou přes ležící strom nečinil už nikomu problém a proto následný finiš spíše prověřil vydatnost kroku formanů, kteří nesměli za koňmi zaklusat. V této soutěži zazářil forman P. Chobor, který jako jediný trefil kužel jako kulečníkový mistr hned napoprvé a tak s přehledem zvítězil. Z našich byl opět nejlepší J. Blizňák na 3. místě, J. Petřek skončil na pěkném 4. místě a P. Vlašic startovní pole uzavíral.

Před poslední soutěží se dělil J. Blizňák s P. Choborem o první místo, v končeném součtu však rozhodoval výsledek tahu klády. Všem bylo jasné, že rozhodne třetí disciplína – těžký tah. Dráha 20 m dlouhá mírně do kopce, suchá a tvrdá zem s velkým třecím odporem stěžovala kalkulaci, jak na tom bude konkurence. Vědělo se , že Poláci jsou profesionálové v přibližování dřeva a jejich koně mají co do síly natrénováno. Soutěž začala na hmotnosti 700 kg, která nečinila kromě klisny P. Vlašice nikomu žádný problém. Proto se ostatní dohodli, že místo přidávání po 100 kg přejdou přímo na 900 kg do druhého kola. P. Vlašic vědom si, že jeho typem lehčí klisna nemá šanci, sportovně vzdal, za což byl odměněn potleskem obecenstva. Druhé kolo bylo konečným hned pro další 3 startující z nichž jeden byl i náš J. Petřek. Následující kola byla strhujícím zážitkem pro všechny a koně jako by cítili, že jde o vše, bojovali i srdcem. Hmotnost 1150 kg a dráha 15 m byla i konečným výsledkem pro J. Blizňáka. Následná kola , která znamenala brzy konec i pro konkurenci, když zvítězil s1200 kg a dráhou 2,4 m polský zástupce K. Gorzolka, však nevymazala již náskok J. Blizňáka a Nacha, který se tak společně s celou českou ekipou mohl radovat ziskem titulu prvního Mezinárodního mistra formanů.

Po tónech české hymny byli formani dekorováni ředitelem Lesů SR s.p. panem Ing . I. Viszaleiem, org. ředitelem Lesů SR panem Ing. L. Veselým, výkonným ředitelem SCHKS panem Ing. F. Graczem, obchodním atašem ČR na Slovensku Ing, Machem aj.

Mistrovství věnovala pozornost i televize, která připravila reportáž do pořadu Halali, který bude odvysílán na STV.

Vítězství J. Blizňáka a českých koní znamená i vynikající propagaci našeho chovu.

Plemení hřebci Slezského norika 2868 Nacho Salazar Zbojník z Velké a 2885 Steiman jsou polobratři z matky 69/194 Francina Klokočovského chovu po 2414 Hegar – 1, dále Neugot z Lán – 1 a Gofal. Prvý jmenovaný se narodil 9.3.2001 u pana L. Karáska a je zároveň v jeho majetku. Po otci 2677 Nýr náleží k linii 1542 Nero Diamant VI, zkoušky výkonnosti vykonal v r. 2003 v Tlumačově s celkovým hodnocením 7,7 b., ovšem s velmi dobrou výkonností (8,37 b.). Druhý jmenovaný 2885 Steiman se narodil 6.3.2002 u pana M. Šviráka a je v majetku opět p. L. Karáska z Velké n. Veličkou. Hřebec byl hodnocen při výkonnostních zkouškách známkou 8,59 za výkonnost, celkově pak 7,98. Po otci 2691 Streimur náleží k linii 1350 Streiter Vulkan. Oba hřebci jsou zařazeni do Genetických zdrojů plemene slezský norik v ČR. Vynikají mechanikou pohybu – především v klusu a pracovitostí.

Domnívám se, že právě tato soutěž jako kombinace tří disciplin dobře prověřuje plemenné a užitkové hodnoty chladnokrevníků a je ji proto žádoucí podporovat a rozvíjet. Takový úspěch zavazuje a proto jsme se rozhodli, že příští ročník uspořádá ASCHK v ČR.