Avizovaná změny trasy se pro hustou mlhu nekonala a byla zvolena loňská trať č. 1.

Vlečka s proviantem nasadila vysoké tempo, kterému stačila jízdní složka výpravy, pěšáci nadávali až do první občerstvovací stanice s grogem a čajem a sušenkou! Vlečka se pohybovala velkým tempem i po ohlášení „Jedemé karé!", kdy ujela klusem k velké radosti osazenstva vlečky náskokem nutným k obsazení parkovacích míst.

Další „občerstvovačka" byla už pod samotným vrchem Zakletý, který se tentokrát nechal hýčkat sněhovou dekou. Koně tedy zůstali na stanici a nezúčastnili se výstupu, kterým by patrně trpěl namočený povrch sjezdovek. Do nich vystoupali pěšáci, doprovázeni svým radostným halekáním, a koně a dospěláci mezitím odpočívali na úpatí. Nutný přesun po části modré sjezdovky řešil rychlý kilometrový přechod na talíř teplé polévky ve Skiklubu.

Děti výpravy byly báječné, hledaly cestu lesem podle indicií, tlačily vůz, kde bylo třeba, brzdily vůz, kde bylo třeba, a staraly se o koně i tam, kde nebylo třeba. Ty děti, které v průběhu roku získaly zkušenosti u koní, se střídaly jako jezdci a vozatajci a byly báječné. Další členové expedice si sdělovali zážitky a příjemně si uvědomili svoji podstatu bytí únavou po výletu s begany.

S chladnokrevníky se rychlost času zpomalí a jejich klid a pach potu vám dá odvahu i do nejbláznivějších projektů. Ten, kdo neodjel po výšlapu domů, odpočíval do rána v roubence s okny do ohrady s oblými zadky. Není co dodat - bylo to fajn.