Jako první zápolili menší koně - především haflingové, kteří však mnohé přítomné překvapili obrovskou ochotou pracovat.

Jediná klisna v poli - Lucka pana Hrušky - ohromila všechny přítomné svojí ochotou.

Chladnokrevníci byli pak rozděleni celkově do dvou skupin, všechny tři české reprezentanty váha zařadila do skupiny první- do 800 kg. Za naši republiku se tedy zúčastnili: Jan Blizňák s dvěma plemennými hřebci slezského norika 2868 Nacho Salazar- ZV a 2885 Steiman, oba v majetku pana Karáska z Velké nad Veličkou a pan Jan Hruška s norickou klisnou Lucka (dvojnásobná vítězka MČR v ovladatelnosti v tahu klády v roce 2004 a 2005), která byla jedinou klisnou mezi startujícími a pro svoji neuvěřitelnou pracovitost a ochotu si vydobyla obrovské sympatie německého publika.

Plemenný hřebec slezského norika 2868 Nacho Salazar- ZV byl obdivován pro svůj charakter a jedinečný styl tahu.

Při odpoledním zápolení v jednospřeží utáhl Nacho Salazar 2100 kg na dráze 16m, čímž získal třetí místo, Lucka jako jediná klisna v poli obsadila skvělé 5. místo a Steiman jako nejmladší člen české výpravy se umístil na 7. místě. Při celkovém počtu 21 startujících a rozdílných pravidlech, než na která jsme u nás zvyklí, je tento výsledek skutečně vynikající.

Vítěz v kategorii do 750kg 4letý Robbi pana Müllera.

Následovala soutěž dvojspřeží, kde Jan Blizňák s Nachem a Steimanem skončili opět na 3. místě s konečnou hmotností 4 200 kg. Soutěž tahu v páru se protáhla až do pozdních večerních hodin. Na naše poměry nevídaná byla účast diváků, kteří vydrželi až do úplného konce zápolení.

Čtyřletý hřebec President se i přes obrovské problémy se zapřaháním a přes celkovou neovladatelnost umístil na 2. místě.

Jak jsem již naznačila, německá pravidla soutěží v těžkém tahu se od našich zásadně liší. Za pozitivní rozdíly považuji pouze rozdělení koní do váhových kategorií a určování váhy nákladu dle hmotnosti koně. Pro celkové urychlení soutěže a zvýšení atraktivnosti pro diváky je výhodné také přidávání nákladu po 400 kg, na rozdíl od našich 100 a poté 50 kg. V německých pravidlech také chybí věkové omezení pro startující koně, proto jsme mohli vidět dva tříleté koně, kteří podali výkon skutečně nad svoje fyzické možnosti.

Bez komentáře...

Délka dráhy 40m se zdá poněkud zbytečná. Ochotu k tahu kůň dostatečně prokáže i na 20 m. Dvouminutový limit s možností libovolného zastavení vedl k tomu, že většina koní náklad škubáním a skákáním do postrojů tak nějak dopravila za cílovou čáru. Německá pravidla jsou také až příliš benevolentní co se týče chování kočích (i když v některých případech šlo spíše o „majitele koně“, nebo ještě lépe majitele „závodního nástroje“) . Kůň se může tahat za ohlávku a za postroje, což s prokázáním ochoty k tahu, kdy by měl kůň zabrat pouze na hlasový povel, nemá pranic společného.

Běh pozadu na 40m před téměř dvěma tunami živé váhy...

Při soutěži párů jsme pak mohli vidět pomocníka běžícího pozadu před vyskakujícími koňmi, protože bylo třeba aby jim držel hlavy od sebe, jinak by se pravděpodobně poprali (soutěžili především hřebci). To je v našich podmínkách nemyslitelné, protože v popředí naštěstí stále zůstává bezpečnost jak lidí, tak koní.

Je třeba poznamenat, že sbor rozhodčích i publikum velmi ocenili připravenost a vynikající charakter všech tří českých koní. Pravdou je, že v porovnání s některými domácími koňmi, které zapřahalo až 5 pomocníků a poté celou čtyřicetimetrovou dráhu proskákali za velmi hlasitého pobízení svého pána, působili plemenní hřebci pana Blizňáka skutečně jako beránci. Nejen, že byli zapřaženi bez jakékoli cizí pomoci, ale předepsanou dráhu absolvovali s úžasným stylem a v kroku. Nutno však říci, že vítězný kůň v jednospřeží ve váhové kategorii do 750 kg, čtyřletý Robbi pana Müllera, se od ostatních německých koní v tomto ohledu také odlišoval, především vyrovnaností a stylem tahu.

Některé výkony domácích účastníků nás přinejmenším překvapily. Dalo by se říci - jiný kraj, jiný mrav. Většina koní bohužel působila dojmem, že jsou využíváni pouze k tomuto druhu „sportu“, a to se již silně podepisuje na jejich psychice. Systém pravidel této soutěže dovoluje kočím sáhnout skutečně až na dno sil jejich koní. Většinou byli koně v této soutěži čtyřletí, byl tu však i tříletý účastník který nakonec utáhl 1720 kg. Nejstarší kůň byl osmiletý. Z toho lze usuzovat, že tento způsob jednostranného využití chladnokrevníků není tím zcela správným směrem, kam by se měl chov chladnokrevných koní ubírat. Dle našich pravidel se soutěží v těžkém tahu může účastnit kůň minimálně pětiletý. Tím je respektována tělesná dospělost chladnokrevných koní a zamezuje se trvalému poškození jak fyzického tak psychického zdraví koně. Na soutěžích v těžkém tahu u nás můžeme vidět koně starší 15 let ve skvělé kondici.

V soutěži tahu v páru nakonec získali hřebci Steiman a Nacho Salazar pro svého majitele pana Karáska také 3. místo.

Závěrem zbývá poděkovat panu Tomáši Jandovi za jeho velmi obětavý přístup, bez kterého by se tato výprava pravděpodobně neuskutečnila. A velký dík patří také našemu hostiteli panu Falterovi, který nás po celý den provázel a ochotně se vším poradil a pomohl.

Doufejme, že podobných účastí na zahraničních soutěžích bude přibývat, protože jak je vidět, naši chladnokrevní koně, ač nevynikají obřím vzrůstem jako většina cizích chladnokrevných plemen, mají stále navrch co se týče charakteru a pracovitosti.


Jan Blizňák a Nacho Salazar nakonec obsadili 3. místo.