Skoková sezóna 1998

15. 2. 1999 Iva Zatloukalová Autor fotek: Milada Čištínová, Tomáš Holcbecher a Jiří Bělohlav

Jezdecká sezona 1998 je u konce a já dostala nevděčný úkol pokusit se ji rekapitulovat. (Neměla jsem k tomu mnoho chuti, neboť "není člověk ten, aby se zalíbil lidem všem" a díky mé vyjadřovací neobratnosti se vždy může najít někdo, kdo si nějaký názor vyloží jinak, a tak se mi podařilo ztratit již několik svých dřívějších příznivců, kterých si dodnes velice vážím a je mi to moc líto.)

Začnu organizační a legislativní stránkou. Již plně u naší jezdecké veřejnosti zakotvily zkoušky cvičitelů a až na některé jednotlivé případy, které se však týkaly spíše hodnocení některých komisařů, jsou tyto akce přijímány s uspokojením. Dobře se rozběhly i zkoušky rozhodčích a stavitelů parkúrů. Diskuse se v současné době točí kolem zkoušek základního výcviku jezdce, ale zdá se, že i ony svou oprávněnost již dostatečně prokázaly. Bohužel se zatím neuskutečnily zkoušky trenérů, což bude jistě jedním z hlavních úkolů nového člena VV ČJF odpovědného za vzdělávání, kterým se, jak už víme, stal mgr. Jaroslav Sedláček. Vzhledem k jeho zahraničním stážím a mým vlastním zkušenostem z jeho vedení některých ZZVJ si myslím, že je pro to tou správnou osobností.

S dobrým ohlasem se setkalo další soustředění s Jiřím Pecháčkem, který vytváří novou koncepci přípravy juniorů, pomalu se sžívá se svou novou, jím kdysi tolik odmítanou funkcí trenéra a postupně vytváří stabilní jádro jezdců, kteří by v budoucnu mohli tvořit naši skokovou juniorskou reprezentaci. Je jenom škoda, že se dosud nepodařilo najít trenéra pro naše nejlepší seniorské jezdce, kterého by většina z nich akceptovala. Chybí nám osobnost v podobě spolkového trenéra v Německu s všeobecnou autoritou a jasnou koncepcí dalšího vývoje našeho skokového ježdění.

Avšak abych zůstala u juniorů - v rozsáhlejším poli nadějných jezdců se dost výrazně vydělila skupina nejlepších, kterým k výborným výsledkům během sezony pomohli i schopní koně (na naše poměry): juniorky Zuzana Zelinková, Lucie Poláková a Kateřina Vodseďálková - přičemž Z. Zelinková nejen že patří mezi první desítku nejlepších jezdců v ČR, ale své umístění potvrdila jako jediná i výborným výsledkem v parkúru stupně T. Mezi juniory jasně exceloval Aleš Opatrný, jemuž i zkušenosti ze zahraničí pomohly k tomu, že se stal platným členem naší skokové reprezentace v Kiskunhalasi. Kvalita jezdeckého umění především Aleše a Zuzany vedla k tomu, že byli ČJF vysláni na ME do Lisabonu. I když zřejmě kvůli kvalitě koní a nedostatku zkušeností naši mezi nejlepšími umístěnými nebyli, přece jen jejich účast snad přispěje k tomu, že příští rok do Švýcarska odcestují již méně nervózní, s většími zkušenostmi, a z jejich výsledků se poučí i případní další kandidáti i funkcionáři ČJF, kteří pro jejich lepší výsledek vytvoří optimální podmínky včetně zahraničních výjezdů.

Nejen mým osobním názorem, ale i názorem mnohých dalších a povolanějších je, že někteří koně byli v průběhu sezony nepříliš dobře menežováni a proto by zvláště aspiranti na účast na takových významných závodech měli zatěžování svých koní více zvážit. I když chápu, že jezdci musí sbírat zkušenosti, každý majitel a potencionální poskytovatel kvalitních koní bude po letošním roce i přes kvality jezdců jejich zapůjčení více zvažovat. Přitom právě takových lidí je zvláště pro juniory potřeba.

Chyby v menežování se však projevily i v seniorské reprezentaci. Když jsem si na začátku právě končícího roku četla kalendář závodů, říkala jsem si, že takové množství kvalitních a zajímavých závodů nemůže jezdec s jedním či dvěma koni absolvovat. Přece jsme se o to (sebe nevylučuji) většinou pokusili a výsledkem tohoto nesmyslného "honění" byly nepříliš dobré výkony většinou ve finále v kategorii "B" Sparta-Cupu.

Doufejme (a už to tak v předběžném kalendáři vypadá), že kvalitních soutěží bude stále více, ale musíme si zvyknout, že je nelze všechny absolvovat. Tím by nám však trochu uniklo vzájemné srovnání. To by se mělo dít při mistrovství ČR, ovšem pokud se stane MČR takovou "popelkou" jako letos, jeho význam ve skokovém sportu zanikne, což by byla věčná škoda. Záleží však zřejmě pouze na žebříčku hodnot jednotlivých jezdců nebo majitelů koní, jestli dokáží povznést alespoň jednou za rok víceméně čestné ohodnocení svých výkonů nad lukrativnost ostatních závodů. Tento problém souvisí i s reprezentací, která je také více "věcí cti", jež v současném nejen koňském světě nemá mnoho zastánců.

Dá se říci, že letos, co se jmen jezdců a koní týče, se neudálo mnoho nového. Mimo již zmiňované excelentní výkony Z. Zelinkové a A. Opatrného, kteří své umění potvrdili i vítězstvím ve svých kategoriích na MČR a některých dalších juniorů, včetně úspěšné účasti L. Polákové na CSIO Praha, jsme mohli v nejdůležitějších závodech tleskat především T. Navrátilovi (stáj Bříza) - ten stanul na nejvyšším místě jak na MČR seniorů, tak ve finále SpartaCupu a navíc byl vyhlášen nejlepším domácím jezdcem na pražské CSIO. K tomu přispívá jistě i to, že měl asi nejvíce koní na T parkúry - Aktiva a Le Cordiala, pokud nemohu mluvit o zraněné Gartě a zásluhou pana Starnovského i Turba.

Vynikající sezonu po nepříliš úspěšné předloňské zažil Petr Doležal a to nejen díky Krisovi, raději již bez přívlastků. Radost stáji Bost udělala i Romina, která proměnila dva starty v soutěžích na 150 cm ve vítězství a jistě i Crazy Boy. Pochopitelně jedním z největších a ojedinělých úspěchů, mimo tří vítězství v kvalifikacích na Sparta- Cupu, je vítězství stáje Bost ve všech kategoriích ve finále KMK Canto Z, Columbie, Kris.

Ve skokové elitě se pevně usadil také M. Matějka, který byl se svými většinou mladými koňmi (Lipka Uniren, Equiservis Grand Pohona Axel Internacional) již minulý rok v soutěžích stupně S a nižších prakticky neporazitelný a nyní posunul své úspěchy opět o příčku výše (vítězství v ceně CAC - ST Lino J) a s německým Linem J sbírá body i v soutěžích absolutně nejvyšších.

O tom, že není pořád posvícení, by mohl mluvit Jiří Skřivan, naše stálice na skokovém nebi, který měl po vítězství v Poděbradech na CSI (Labe Jeff) v ostatních významných soutěžích smůlu. Ta snad vygradovala chybou na prvním skoku při finále kategorie A v Chotýšanech, která je připravila možná o vítězství.

Velká smůla pronásledovala i mistrného Jiřího Pecháčka, který v průběhu sezony ztratil nadějného Afona a akrobatická Finn Korea jej mohla v těch nejtěžších soutěžích jen těžko zastoupit.

V ženské špičce se objevila staronová suverénka - Andrea Plimlová. Přes mládí svých klisen dokázala zvítězit na MČR seniorů (Freska) a být i nejlepší ženou na Sparta-Cupu. Loňská mistryně R. Jeníková musela brát ohled na věk svého Pabla a po startu v T v Poděbradech, kdy ještě podal velmi dobrý výkon, jej písek chotýšanského závodiště pro nejvyšší soutěže příliš vyčerpal. Doufejme, že brzy za něj najde alespoň částečnou náhradu. Mým osobním největším zážitkem byla účast v Grand Prix CSIO Praha, ve které jsem měla pocit, že rozhodně není nad Arotovy síly.

Vím, že se nyní dostávám do velice těžké situace. Je mnoho jezdců a koní, kteří by si zasloužili, aby se zde o nich napsalo (např. výkon K. Papouška s Galem v T na S+B Odolena Voda či vítězství P. Humplíka s Mendy Ciminga ve finále B Sparta-Cupu - ale už dost!) a mnohé mrzí, že jsem je zde nezmínila.

O čem se však určitě zmínit musím, jsou pořadatelé. Ti mají jistě lví podíl na tom, že se tato sezona dá považovat za úspěšnou. Těžko by se zde stanovovalo pořadí, proto namátkou jmenuji Hradec Králové, Chotýšany, Ostravu, Opavu a Svinčice. Bohužel za nimi mírně pokulhávají pořadatelé obou našich mezinárodních soutěží Poděbrady a Praha, i když zvláště u Poděbrad by byly výtky minimální a nedostatky lehce odstranitelné.

Na konci listopadu se konala celostátní konference ČJF, která zvolila do čela nové funkcionáře a všichni jim budeme přát, aby se jim podařilo udělat výrazný krok ke zkvalitnění rozvoje jezdeckého sportu. Pro splnění tohoto požadavku je však zcela nezbytné získat dostatek finančních prostředků, což je v současné době úkol téměř nadlidský.

Podle mne není dobrá cesta k rozvoji jezdeckého sportu vedená pod heslem, které se u nás v současnosti ozývá, že "jezdecký sport je jenom pro ty, kteří na to mají, a potom pro ty, kteří to umějí, a ostatní tam nemají co dělat". Myslím si, že ani toto sportovní odvětví nemůže "neviditelná ruka trhu" povznést. Pro vytvoření lepších podmínek rozvoje potřebuje jezdecký sport širokou popularitu mezi občany tohoto státu. Cestou k tomu je pouze jeho rozšíření v jeho nejjednodušší formě, přístupné nejširší veřejnosti, tak, jak to popisuje ing. Jan Kutěj ve svých poznatcích z cesty po severní Americe. Jedině touto cestou lze získat do ochozů našich kolbišť dostatek odborně fundovaných a citově vázaných diváků a posléze i movitých sponzorů.

Tímto moje hodnocení, mnozí možná řeknou - bohudík, končí. V žádném případě si nepřisvojuji právo dělat nějaké odborné závěry, ale takto se sezona zdála mně, a každý ať si ji posoudí podle sebe.

Přeji všem mnoho štěstí a úspěchů do té další.

S laskavým svolením redakce pro web zpracoval Equichannel.cz.

Skokové ježdění

Podobné články