Výcvik staršího koně

8. 12. 2001 Redakce

Ačkoli výcvik mladého koně od hříběte je nepochybně lákavou představou, mnohý z nás se musí v každodenní praxi podřídit realitě a vzít zavděk tím, co je právě k mání. Často to bývá starší zvíře, na kterém se učí děti někde v oddíle základům ježdění, nebo je to vyřazený dostihový kůň, zajímavý hlavně svou cenou; jsou i případy, kdy jde o koně, který už byl odepsaný jako nepoužitelný a předurčený na jatka, a stejně dobře to může být váš stávající kůň, s nímž chcete vyzkoušet něco jiného, než jste doposud dělali. Pro všechny z nich platí jediné: pokud mají vhodnou povahu a stavbu těla, není důvod, proč by nemohli být přeškoleni a ježděni ve westernovém stylu.

Je sice pravděpodobné, že nikdy nedosáhnou takové úrovně jako koně, kteří prošli výhradně westernovým výcvikem nebo kteří patří k westernovým plemenům, ale v současné situaci na domácích kolbištích to i tak lze dotáhnout velmi daleko - vždyť kolik mistrovských titulů v posledních letech připadlo právě takovým koním!

Na samotný úvod celého tréninku staršího koně lze doporučit především jedno: jeden až tříměsíční odpočinek ve výběhu, nejlépe s dalšími koňmi. Velkým plus to bude především pro bývalé dostihové koně, u nichž se během pauzy srovná metabolismus, jenž byl přivyklý na energeticky bohaté krmné dávky podporující výbušnost koně. Pobyt ve výběhu a pastva tuto nežádoucí vlastnost obrousí. Pro vyřazené dostihové koně je to navíc mnohdy po velmi dlouhé odmlce šance být pohromadě s jinými koňmi, šance poopravit své "společenské chování" a obnovit duševní pohodu.

Jistěže se starším koněm nebudeme muset projít celý výcvikový program mladého koně. Musíme sami zvážit, jak ochotně jde kůň dopředu, jak naskakuje do cvalu, jak zastavuje na pobídku, zda dokáže ustupovat na tlak holeně nebo stát v klidu - protože to jsou pro westernové ježdění podstatné prvky. A i kdyby odpovědi na všechny předešlé otázky zněly "ano" a "dobře", pak i tehdy platí, že návraty k nejzákladnějším pobídkám a figurám nejsou nikdy na škodu - koni ani jezdci.

Než se pustíme do práce pod sedlem, měli bychom se nějakou dobu věnovat práci v kruhovém výběhu nebo lonžování, zejména když kůň začíná pracovat po určité pauze. Klasické lonžování i lonžování "na volno" má mnoho pozitivních účinků. Jednak nám i našemu koni dovolí navázat užší vztah, který v pozdějším výcviku rozhodně není zanedbatelný. U dostihových koní je prostředkem, jak začít zlepšovat krok i klus, které v jeho předchozí kariéře sloužily jen jako nepodstatná příprava pro to hlavní, cval. Protože práce na kruhu přirozeně zpomaluje rychlé chody, kůň poznává, že rychlost už po něm nebudeme chtít. Doplníme-li práci na kruhu ještě vhodnou formou vyvazování, učíme koně i novému nesení hlavy, jinému podsazení, nutíme jej zapojovat do práce svaly, které do té doby příliš nepoužíval. Navíc máme možnost ho během této práce naučit význam hlasových pomůcek, tedy především "hou", což je také významným krokem k další úspěšné práci. U koní přecitlivělých na pobídky holeněmi lze celý výcvik na zemi doplnit ještě prací na dvou lonžích.

Začátek práce pod sedlem musí být pozvolný. Přestože náš kůň umí klusat i cválat, měli bychom na to v prvních několika lekcích raději zapomenout. Ačkoli člověka ohromně láká šance vyzkoušet něco dalšího, musíme si stále opakovat, že v první řadě chceme koně uvolněného a klidného a že nám k tomu práce v kroku maximálně pomáhá. Uvolňování hlavy a krku do stran, sebrání a přilnutí, zastavení, kruhy, couvání, ustupování na tlak holeně - je toho tolik, co se dá v kroku dělat. Teprve po zvládnutí krokové práce postupujeme k rychlejším chodům.

Je docela dobře možné, že při převýchově staršího koně nás čeká náročnější práce než při výcviku hříběte. Starý kůň má své zkušenosti s lidmi, umí se obratně vyhnout požadovanému úkolu, má zlozvyky, špatné zážitky. S tím vším musíme ve výcviku počítat a obrnit se trpělivostí. Na druhou stranu ovšem musí fungovat důslednost při odstraňování nežádoucích zlozvyků, ať už je to házení hlavou nebo špatné naskakování do cvalu. Kůň se učí opakováním, a opakované trvání na správném provedení věcí je cestou k vytyčenému cíli.

Od prvních soutěžních vystoupení bychom neměli očekávat příliš mnoho. Staří dostihoví koně se okamžitě rozpomenou na dny zašlé slávy a zapomenou na klid a uvolnění. Na odlehlejším místě je musíme lonžováním či opracováním přimět k troše soustředění a pomalu se dostat až na opracoviště. Podobně to může vypadat i na několika dalších soutěžích, ale trpělivost se v tomto případě opět vyplatí. V rámci předsoutěžní přípravy hledejme všemožné příležitosti navštívit okolní jízdárny, jezdit s někým cizím, seznamovat koně s novým prostředím a s novými zvuky (magnetofonová nahrávka hluku závodiště včetně hlasatele a její časté přehrávání během tréninku je také užitečná).

Nezanedbatelným předpokladem ke spokojenosti jezdce s koněm je i reálné zhodnocení situace. Někdy tím nejtěžším okamžikem celé dlouhodobé přípravy bývá okamžik, kdy si - byť neradi - musíme třeba přiznat, že náš kůň prostě na splnění vytčených cílů v podobě stužek a pohárů nemá. Tuto hořkou chvíli bychom si ale mohli ušetřit, kdybychom uvažovali realisticky už zpočátku. Kostnatý plnokrevník s výškou 175 cm je jen stěží tím pravým kandidátem na reining nebo pole bending; kůň, kterého nedostanete na deset metrů ke krávě, bude sotva excelovat v cuttingu. Přitom pro oba zbývá mezi disciplínami westernového ježdění tolik možností, kde mohou předvést své jiné přednosti a kvalitní přiježdění. Stavba těla plnokrevných a teplokrevných koní jim ztěžuje pozici oproti Quarterům či Paintům tam, kde je potřeba maximální rychlost kombinovaná s dokonalou ohebností a hbitostí. Jestliže vyjdeme z této skutečnosti, pomůže nám to hned od počátku se zaměřit na disciplínu, která našemu "obyčejnému" koni dokonale padne a která z něj udělá koně neobyčejného. I když třeba jen v našich očích…

Nezařazené

Podobné články