Světlo světa spatřil Petr poprvé 14. března 1956 a nebyl u toho sám, protože pochází z jednovaječných dvojčat, o chvilku ho předběhl jeho bratr Vladimír. Jejich sestra Anička, zvaná Míla, je o sedm let starší. Celá rodina žila v Řečanech nad Labem, a tak to neměl Petr daleko do Kladrub. Koně si zamiloval již v dětství a díky školnímu kamarádství s „Kladrubáky“ se dostal i do hřebčína. Jeho záliba ho dovedla až do Středního zemědělského učiliště, které absolvoval v letech 1971 a 1972. Pak již nastoupil do hřebčína do dostihové stáje v Kolesách. Trénovali ho Jaroslav Louda, Ing. Václav Nágr a Václav Čermák. 

Překážkové dostihy

Dostihům se věnoval téměř dvacet let a získal mnohá přední umístění v rámcových dostizích a také ve Velké pardubické. Jezdil kladrubské koně chlumeckého původu Norku a Novelu, dále Salda, Vitamina, Avaru, Šanci, Javora, Olina, Vestce, Daňka, Bahiru a mnohé další.

Na počátku 80. let kraloval ve Velké pardubické Pavel Liebich se Sagerem, zvítězili třikrát, a to v letech 1981- 1983. Když se Sagar zranil v kvalifikačním dostihu, snažil se ho zastupovat polokrevník Festival (Blatec xx – Fantasie po Diadém xx z F XVIII) s Petrem Vozábem. V roce 1984 se jim to sice nepodařilo, ale o rok později si již slavné vítězství nenechali uniknout. Radost z toho byla obrovská, protože se jim podařilo úspěšně hájit barvy hřebčína, a ještě na koni, který se v Kladrubech narodil. Krátce na to se Petr oženil se slečnou Jolanou a měli dva hochy Petříka a Honzíka. 

Dostihová stáj v Kolesách byla zrušena počátkem 90. let 20. století. Z dostihových koní přesedlal Petr Vozáb na kozlík a začal se věnovat zápřežím.

Soutěže spřežení

V roce 1992 přešel Petr Vozáb z koleských stájí do Kladrub k výcviku. Jednak se věnoval přípravě mladých koní na zkoušky výkonnosti a dále začal intenzivněji zapřahat. Aby mu to lépe šlo, byl na jaře roku 1993 poslán do Německa k Michaelovi Quinklerovi. Jeli tam společně s Jiřím Škodným a oba se učili u mistra opratí, jak správně zapřahat a jezdit podle Beno von Achenbacha. Pan Quinkler jim dokonce umožnil účastnit se v Německu několika závodů. 

Po návratu byl vidět velký posun kupředu a Petr začal soutěžit v soutěžích čtyřspřeží. Musel si dát dohromady čtyřku, kde základ tvořili Sacramoso Eroica XLIII, Generale Aversa XLIX, Favory Rava XXI a Sacramoso Clarisa III. Jeho nejoblíbenějším koněm byl Sacramoso Eroica XLIII, přezdívaný Majda. S ním absolvoval dojemné rozloučení na závěr jeho sportovní kariéry za ním dojel na kliniku do Heřmanova Městce, když hřebec odcházel na věčné pastviny…

Petr se zúčastňoval řady soutěží spřežení a na Mistrovství ČR v soutěžích spřežení získal celkem devět zlatých a tři stříbrné medaile. K tomu se zúčastnil několika mistrovství světa, poprvé v jednospřeží se Sacramoso Energica L v rakouském Ebbsu, ve čtyřspřeží v roce 2000 ve Wolfsburgu, v roce 2004 v maďarském Kecskemétu, v roce 2006 bylo MS součástí světových jezdeckých her v Cáchách a v roce 2008 se MS uskutečnilo v holandském Beesdu, kam přišlo na maraton 70 000 diváků.

Jezdecké dny

Od počátku nástupu do kladrubského hřebčína se Petr zúčastňoval všech aktivit souvisejících s jezdeckými dny. Soutěžil v loveckých jízdách, dělal čikoše a doprovázel stádo, jezdil čtverylky a hlavně jezdil odvážně uherskou poštu s pěti koňmi. Nikdy se nebál a pokud náhodou trošku, nedával to znát. Odvaha mu nikdy nechyběla.

A nechyběl mu ani šestý smysl pro koně. On většinou velice dobře rozpoznal, který kůň je dobrý, vynikající nebo je zbytečné ho trénovat. Koně i lidé k němu chovali respekt. 

Dar v porozumění koním od Pána Boha, trénink, pozorování ostatních jezdců či závodníků mu umožnily stát se svého času hvězdou nejenom při jezdeckých dnech, závodech či na výstavách, ale nakonec do dovedly i k českému rekordu.

Rodina

Petr bydlel s rodinou nejdříve Kolesách, později se přestěhovali do Kladrub. Ještě než chlapci dorostli, došlo k rozvodu rodičů. Petr si vzal Petříka a Honzíka do vlastní péče a staral se o ně. Dokonce jim i sám velmi dobře vařil, pekl a zastal mnoho domácích úkolů. Své syny brával s sebou na závody, ale nikoliv jako diváky, ale jako důležité spolujezdce. Se závodní čtyřkou nemůžete na kočáře sedět sám a musíte mít dva groomy. Jeho synové se tak stali i ošetřovateli koní, důležitými navigátory v maratonu a odvážnými přísedícími. Není nad to spolehnout se na vlastní rodinu. Ne vždy bylo snadné i v NH sehnat spolujezdce na trénink a na závody…

Dvaadvacetispřeží

Běžně zapřahal Petr Vozáb čtyřku, při slavnostních příležitostech vícespřeží – šestkou počínaje a dvaadvacetispřežím konče. Od roku 1992 do roku 2023 se ve hřebčíně nekonaly jezdecké dny. Obnoveny byly v roce 2004 a tehdy Petr zapřáhl šestnáctispřeží, v roce 2006 vyjela z koleské brány dvacítka a o dva roky později přidal ještě jednu páru. V zápřeží tak bylo 19 plemeníků a tři valaši, protože další hřebce již hřebčín neměl. Tento rekord byl zapsán do České knihy rekordů v Pelhřimově. Třebaže ve světě jsou k vidění občas i větší zápřeže, většinou jsou v nich zapřaženy klisny a valaši, a to je jistě jiná kategorie. Kladruby, pokud to množství koní dovolí, zapřahají hlavně hřebce. 

Pozice

Z hlediska pracovních pozic si Petr prošel vším od píky, jak to má správně být. Začínal jako dostihový jezdec, později jezdec u výcviku, vedoucí výcviku a správce hřebčína. Na krátkou dobu byl i zástupcem ředitele a od konce roku 2009 také náměstkem. 

Kromě těchto pracovních pozic byl špičkovým dostihovým jezdcem, vynikajícím jezdcem soutěží spřežení a reprezentantem České republiky v soutěžích spřežení. Měl dar dobře trénovat, takže byl i trenérem a později stavitelem parkurů a tratí pro soutěže spřežení. Věděl, co koním vyhovuje, co je pro ně obtížné a jeho parkury a tratě byly vždy kvalitně a zajímavě postavené dle potřeby akce – náročné pro klasické soutěže a atraktivní pro diváky třeba při halových závodech. S těmi se začalo právě díky Petrovi po návratu z Equitany 2005. V březnu roku 2006 jsme uspořádali první halové závody ve Slatiňanech tak, aby na ně navazovala již klasická soutěžní sezona. 

Výstavy

Petr Vozáb byl velkou hvězdou mnoha našich i světových výstav koní. Nejvíce se mu dařilo na největší evropské výstavě koní Equitana v Essenu. Té se zúčastnil několikrát, a dokonce vystupoval i ve večerním program Hop top show, což se do té doby nikomu z Čech nepodařilo (většina vždy vystupovala v denních programech). Díky tomu následovaly pozvánky do Holandska, Rakouska, Švýcarska, Německa a dalších zemí. Nikde se Petr neztratil a udivoval přihlížející odvahou a pěkným vedením koní – což ocenil i velký znalec koní hrabě Günzel von der Schulenburg z Wolfsburgu. Za hvězdu byl nejen v Essenu, ale také ve Friedrichshafenu, Hamburku, Lipici, Zwolle, Salcburku a na mnoha dalších místech. 

V Kladrubech ho potěšilo, že mohl vézt dostihového jezdce a nejslavnějšího spisovatele detektivek Dicka Francise, šéfku výstavy Equitana z Essenu Tinu Uetz, kdysi též našeho prvního ombudsmana Dr. Otakara Motejla, ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a část z jeho doprovodu stovky diplomatů z 52 zemí světa, ministry zemědělství a kultury, hejtmany a mnoho dalších.

Ohlédnutí

Většina lidí v životě občas neudělá všechno úplně dobře. Na druhou stranu dokáže ty drobné či větší problémy vyvážit něčím jiným. A to Petr dokázal skvěle. Převážila jeho celoživotní láska a porozumění koním. Dokázal si zjednat pořádek a uznání, zbytečně nemluvil, ale uměl vše ukázat a předvést. Nebál se riskovat, byl osobně statečný, většinou hodně upřímný, někdy prakticky taktizující, často byl vtipný a nad věcí, tvrdohlavý, oddaný koním a jejich správnému chovu, výcviku a předvedení. Pro koně a pro hřebčín byl zásadní osobností. Takové by neměly odcházet… Ale jde do dobré společnosti, tam nahoře se uvidí nejenom se svými milovanými koňmi, především s Majdou, ale i s řadou osobností, které kdy potkal nebo vozil, včetně prince Philipa, doni Pilar de Bourbon či Dicka Francise…

Za tohoto výjimečného člověka a jezdce bude sloužena smuteční mše v sobotu 18. května od 11:00 hodin v kostele sv. Václava a Leopolda v areálu Národního hřebčína Kladruby nad Labem.