Představte si, jedete po okresní cestě v klidu se svým vozem v perfektním stavu s patřičnou sílou a technickými schopnostmi, připojen máte bezvadný zánovní vlek a v něm zcestovalé, klidné, pohodové koně, které sledujete kamerovým systémem, jak spokojeně uždibují chomáče sena ze síťky. Najednou si všimnete v protisměru jedoucího kamionu, který vás upoutá snad příliš rychlou jízdou. Jakmile prolétne kolem, náhlá změna tlaku způsobí, že se váš přívěs začne vlnit jako ryba, kymácet ze strany na stranu. Snažíte se držet rovný směr, když se kolo vašeho přívěsu dostane na nepříliš zpevněnou krajnici a než stačíte jakkoli znovu zareagovat, přívěs se převrací do příkopu...

Ačkoli nikdo z nás si neplánuje nehodu, přesto se stávají. Klíčem k řešení nastalých skutečností je, že se nechám poučit experty na krizové situace, kteří znají postupy, co udělat v případě, když už se něco stane.

Idea je být proaktivní (čili připravit se dopředu) než být reaktivní (řešit až nastalou situaci).

Dr. Jim Hamilton, přední koňský veterinář koní až olympijské kategorie, zpracoval metodiku řešení krizových situací speciálně pro úředníky Severní Karoliny do jejich celostátního kalamitního plánovacího programu. Spolupracuje na dalším vzdělávání formou nejen konzultací, ale i přímého nácviku záchranářských složek. U nás zatím nic takového nemáme, snažíme se prostřednictvím Koňské záchranky formou přednášek na výstavách objasnit rizika nejen chovu koní jako takového, ale i rizik, spojených s přepravou. Samozřejmě hodláme rozpracovat i u nás celý systém školení nejen profesionálních složek IZS, ale i personálu hřebčínů, ošetřovatelů či budoucích terénních spolupracovníků koňské záchranky.

Dr. Hamilton říká:

špičkoví sportovci dnes často využívají tzv. mentálního výcviku, to znamená zavřít oči, představit si možnou situaci, snažit se v duchu řešit nenadálé situace a stanovit si tzv. vítěznou strategii. Rozpracují si možnou situaci do posledních detailů, krok za krokem řeší v duchu situace, které mohou nastat. Když přijde čas a situace skutečně nastane, jdou za svým cílem bez zaváhání s důvěrou a navíc s pocitem, že už to znají a může je tak máloco překvapit.

V případě nenadálé situace, kdy člověk zůstane nepříjemně překvapen, přirozeně zapomíná na spoustu věcí, které jinak považuje za samozřejmé. Je potřeba ctít jedno ze základních pravidel, a tím je zajištění bezstresového prostředí, myslet tedy jasně a zřetelně, eliminovat vyděšené a nepřiměřené reakce. Dokonce i v situacích, kdy není nikdo zraněn, úzkost a stres může způsobit znemožnění důmyslného či jinak vynalézavého uvažování lidí. Nejen plánování, ale i promýšlení situací, do kterých se může váš kůň dostat, stanovení si základních pravidel a směrů možného řešení situací, nakonec si představte sami sebe, jak byste reagovali na nastalou možnou situaci tak, aby se problém vyřešil.

Plánování

Jedním ze základních prostředků je koňská lékárnička, kterou si sestavíte za pomoci vašeho terénního veterináře. Informujte se nejen o tom, co by měla obsahovat, ale i možnostech použití jednotlivých léčiv, či případně možnostech podávání uklidňujících preparátů. Je důležité si uvědomit, kam až sahá vaše schopnost ošetřit zraněného koně v případě nouze, případně si lze mnohé natrénovat doma ve stáji v klidném prostředí bez stresu a strachu.

Mezi základní problémy koní na cestách je nejen dehydratace, vyčerpanost, kolikové stavy následkem úžehu, ale i povrchové zranění, hluboké rány, zlomeniny končetin. Jestliže jste jako majitelé koně nikdy nepodstoupili kurz první pomoci, bylo by záhodno prodiskutovat toto se svým veterinářem, případně asistovat při drobných zákrocích přímo ve stáji. Učte se poznávat nejen techniky sedlání, uždění, jízdy na koni, ale i anatomii, základní praktiky první pomoci.

Jeden z nejběžnějších problémů při přepravě, které popisuje Dr. Hamilton, je nedostatek vody v horkých měsících. Nejčastější omluvou pro toto bývá, že nejedou nijak daleko, že v místě, kam měli dojet, je vody dost. Toto považuje za jeden z nejčastějších případů špatného plánování cesty.

Představte si, že na silnici nižší třídy vám tažné vozidlo vypoví službu a to, jak známo, na nejméně vhodném místě přímo na pečícím slunci uprostřed polí, na dohled nikde žádný stín. Pomoc je sice na cestě, ale trvá to nejméně hodinu či hodinu a půl, než dojede servisní vůz, zjistí, že nemá potřebné prostředky k opravě či odtahu, další hodina k tomu a koně se stávají dehydrovanými. Pomalu zjišťujete, že vodu potřebujete nejen k pití, ale i k ochlazení organismu a tím odvrácení případných kolikových stavů.

Máte-li přívěs na dva koně, Dr. Hamilton doporučuje vézt s sebou cca 20 litrů vody na koně na pití, při extrémním horku dalších 20 až 40 litrů na ochlazení koně např. ve stojící koloně, případně ještě několik desítek litrů na omytí případných ran. To je cca kolem 100 litrů vody, na dlouhých cestách množství úměrně větší. Nádoby s vodou lze umístit na oj přívěsu, existují speciální úzké nádoby s velkým objemem s možností montáže na vnější stěny přívěsu a podobně.

Dalším možným již docela odborným plánováním je možnost fixace zraněné končetiny. Dr. Hamilton popisuje možnost využití plastových PVC trubek, rozříznutých podélně, různých průměrů a délek upravených podle jednotlivého koně, označené nesmyvatelnou fixou jménem koně. Samozřejmě by mělo být vše konzultováno s veterinářem, aby se neudělalo více škody než užitku. V případě volání terénního veterináře na místo bude jistě k užitku, pokud bude k dispozici odpovídající základní zdravotní materiál pro koně.

Pro případ zastavení krvácení či očištění rány je dobré mít sebou např. několik ručníků, mohou též posloužit jako podklad k případné dlaze, kterou lze v případě nouze vyrobit třeba z nějaké součásti přívěsu. Mohou posloužit i jako pomoc při zastavení krvácení pomocí tlaku na ránu.

Toliko ze základů prevence, příště budeme pokračovat radami, jak se v krizových situacích chovat.