Dr. Hamilton doporučuje, protože v krizových situacích může být pro člověka velmi těžké myslet jasně a zřetelně, aby každý, kdo se vydává na cestu s koňmi v přívěsu, měl v přihrádce pokyny, jak se zachovat. Tedy jak postupovat krok za krokem:

Zůstaňte co možná nejvíce v klidu

To znamená, zhodnoťte fyzický i psychický stav všech zúčastněných pasažérů a rozhodněte, kdo může dle svých možností opravdu koním účinně pomoci. Záchranáři z praxe uvádějí, že mnohdy nejobtížnějším úkolem je uklidnit a dostat mimo nebezpečnou zónu hysterického majitele ještě před započetím samotných záchranných akcí. Z vlastní zkušenosti doporučuji takto náchylné osoby náležitě nahlas poučit a poslat je například usměrňovat dopravu z důvodu prevence ohrožení ostatních účastníků provozu nebo odeslat do blízké vsi pro pomoc - traktor, místní dobrovolné hasiče apod. Naučte se přemýšlet ve vypjatých situacích klidně a věcně.

Zhodnoťte situaci a zejména to, jestli a v jaké šíři potřebujete pomoc od druhých

Potřebujete-li, volejte 112 centrální dispečink, je dobré mít s sebou telefonní čísla veterinářů, odtahové služby, jiných přepravců koní. Je samozřejmostí mít k dispozici nabitý mobilní telefon (hovor se může protáhnout) s patřičným aktivovaným roamingem v zahraničí, kudy vede vaše cesta - nebo CB radiostanici ve vozidle. Mít možnost dovolat se pomoci je zásadní pro to, aby vám ji mohl kdokoli poskytnout.

Zhodnoťte stav koní a jejich potřeb

Krvácí kůň hodně? Jeho tep je slabý? Dýchá rychle a povrchně? Nejdřív musíte zjistit zdravotní stav koní, než začnete shánět odbornou veterinární pomoc. Může to být jen ve vašich rukou, pokud půjde jen o technickou pomoc a na vás je jen zajistit koním klid, krmení, napájení do příjezdu pomoci. Veterinář po telefonu může zjistit akutní potřeby koní jen tehdy, dostane-li adekvátní informace a může tak zajistit odbornou pomoc. Čím kvalitnější a jasnější informace od majitele dostane, tím lépe může pomoci.

Koně skládejte zásadně jen tehdy, jestliže jste schopni být v klidu a zajistit absolutně neutrální zónu a dostatek personálu k tomu, aby zaručil bezpečí pro koně a ostatní účastníky provozu

Základním cílem po nehodě je zjistit a zabezpečit zdravotní stav koní včetně ošetření případných úrazů. Ať tak či onak, Dr. Hamilton varuje, zásadně nikdy neskládat na dálnici či velmi frekventované silnici, to je cesta k pohromě nejen vlastní. Pokud je to možné, zajistit vhodné prostranství mimo hlavní tahy, nebo pokud jde jen o technickou závadu, koně neskládat a počkat na odtah či náhradní přepravu. Při překládce důrazně zajistit prostor mezi přívěsy nejen při složení, ale i při nakládce - osobně doporučuji lonže, provazy, udělat z nich uličku, dostatek náležitě schopného personálu je samozřejmostí. Je dobré mít k dispozici ohlávku s udidlem, štajgr nebo uzdečku. Pokud stoprocentně kontrolujete hlavu koně, kontrolujete tím i celého koně. Na vypolstrované samotné luxusní ohlávce kůň utáhne i pět pověšených chlapů, máme s tím své zkušenosti, že?

Určete, co je skutečně ve vašich silách, jak účinně pomoci koni

Např. při hluboké sečné ráně je uklidnění koně a přitlačení např. mokrého ručníku na ránu do příjezdu odborné pomoci asi maximum, co můžete v dané situaci dělat. Jestli má kůň spíš kolikové stavy, uklidněte ho a donuťte ho pít do příjezdu odborníka, nezkoušejte v dobré víře udělat víc, než sám zvládnete nebo na co máte potřebnou výbavu k dispozici, můžete tím situaci neúměrně zhoršit.

Další velmi kritickou situací je stav, kdy vy sám z objektivních příčin nemůžete pomoc koním poskytnout - zranění, bezvědomí či již mimo nehodu samotnou dopravován k lékařskému ošetření. Kdo v tomto případě může dělat zásadní rozhodnutí? Dr. Hamilton doporučuje mít za oknem auta zřetelnou plastovou nebo zalitou kartu se jmény koní, telefonů na majitele, domovskou stáj, ošetřujícího veterináře. Aby nenastala situace, že zachraňující složky vůbec netuší, komu mají zavolat, koho oslovit v případě nouze. Měly by to být informace jasné pro policii či jiný zachraňující personál v situaci, kdy vy sami jste nedostupní. Je mnoho případů, kdy bezradní policisté v důsledku absence základních informací zbytečně nechali usmrtit koně i v případech, kdy to nebylo nezbytně nutné, v domnění, že kůň umírá - jak působí na koně neúměrný stres a dehydratace, víme snad všichni.

Ve spolupráci se záchrannými týmy USA Dr. Hamilton zjistil, že naprostá většina zachraňujících složek nemá ani tušení, jak se v takových situacích zachovat a z toho vzniká strach při práci s ohroženými koňmi. Nevědí, jak použít ohlávku, jak bezpečně se přiblížit ke koni a už vůbec ne, jak ho případně bezpečně z dopravního prostředku vyprostit. Proto se rozhodl ve spolupráci s koňskými odborníky vypracovat projekt 12hodinového školení pracovníků záchranných složek a společně s hasiči a darovaným starým přívěsem vytvořili podmínky pro praktické školení zachraňujícího personálu. Toto pak bylo zapracováno do celostátního preventivního programu Severní Karoliny.

O prosazení něčeho podobného se snažíme i my, členové Koňské záchranky, kdy jednou z našich priorit je opravdová praktická výuka složek IZS v terénu, zatím ovšem narážíme na zásadní finanční i legislativní problémy. Doufáme, že v relativně blízké budoucnosti se nám podaří uskutečnit nejen praktické nácviky ale i školení zainteresovaných složek. Teoretický značný zájem je pro nás potěšitelný, tak alespoň formou přednášek nejen na výstavách, ale i na školách či přímo ve školícím středisku IZS JMK obeznamujeme s danou problematikou profesionály i laiky.

Co však můžeme ovlivnit my sami, je předcházení nenadálým událostem, a to kontrolou a údržbou nejen tažného vozidla, ale i přívěsu, stavu a huštění pneumatik, stavu spojovacího zařízení - opotřebení koule a spojovací "žehličky", celkovému technickému stavu a vybavení - tažné lano, startovací kabely, dostatek vody nejen pro koně ale mnohdy pomůže i do chladiče na dojetí či zmizení z frekventované dálnice na bezpečné místo. Rezerva na vozíku by měla být samozřejmostí, pozor, klíč na kola pro auto se nemusí mnohdy shodovat s velikostí šroubů na přívěsu, totéž platí i o zvedáku, případně mít k dispozici nájezdový či zakládací klín, o potřebě správného osvětlení, použití reflexních znaků a náhradních zdrojů světla jsme již psali v předchozích příspěvcích.

Takže závěr tohoto pojednání je: Nejhorší nehoda je ta, která se nemusela stát, které jsme se my sami mohli vyhnout.

Články o problematice převozu koní nekončí, opustíme prevenci a krizové situace a na přepravu se příště podíváme trochu z jiného hlediska.