V tuto roční dobu dochází ve zvýšené míře k fyzickým i verbálním střetům mezi jezdci a cyklisty, jezdci a pěšími turisty, mezi jezdci a lufťáky trávícími svou dovolenou na zahradách rekreačních zařízení, v přírodě a u vodních ploch. Koní v naší krajině přibývá a nějaká ta rodinná stáj je v podstatě standardním „vybavením“ většiny českých vesnic. Z toho důvodu je tedy stále více a více důležité, aby se jezdci chovali ohleduplně, používali zdravý rozum, akceptovali místní vyhlášky a vůbec – snažili se dělat jezdeckému sportu tu nejlepší možnou vizitku. Jen to zajistí mírové soužití jak s majiteli půdy, tak i ostatními uživateli krajiny. Pokud nechceme, abychom v blízké budoucnosti zůstali uvěznění v jezdeckých areálech, a netoužíme po tom, aby naše vyjížďky dnes a denně čeřily střety a hádky s místními i přivandrovalými jezci i nejezdci, musíme se intenzivně snažit všem myslitelným i nemyslitelným konfliktům předcházet. A o tom, co je v zásadě dobré dělat & nedělat si něco povíme právě dnes.

Setkání? Přechod do kroku nebo do zastavení!

Vždy, když se při pohybu mimo prostory jezdeckého areálu setkáme s chodci, cyklisty či jinými jezdci na koních, přejdeme do kroku. Jedná se o pravidlo s nejvyšší prioritou. Ideální je, pokud přejdeme do nižšího ruchu až sto metrů před očekávaným setkáním. Nejen vy a váš kůň totiž potřebujete dostatek času, abyste se na setkání s neznámými připravili. Nikdy nemůžeme dopředu vědět, s kým budeme konfrontováni. Je možné, že pocestný má z půltunového zvířete strach a nebude se chtít ocitnout v jeho těsné blízkosti. Je možné, že má s sebou psa, kterého je nutné upoutat na vodítko, je možné, že bude potřebovat alespoň pár vteřin na to, aby na setkání s vámi připravil svého malého cyklistu anebo turistu... Předvídejte a buďte ohleduplní. Procválat kolem skupiny cyklistů/turistů je vrchol sprostoty, který jezdectví na kreditu rozhodně nepřidá. Pamatujte, že podle vás bude vyděšený/rozezlený člověk posuzovat všechny další jezdce v sedle při všech dalších setkáních. Nabídněte tedy dostatek prostoru pro mírové soužití.

Z toho důvodu také v tomto ročním období nikdy necváláme na frekventovaných, nepřehledných místech. Možnost, že za zatáčkou vletíme do skupiny cyklistů/turistů, hrozí úrazem na obou frontách a je výrazem vaší lehkomyslnosti a opět – bezohlednosti. Nic na tom nemění skutečnost, že i vy sami se v terénu jistě setkáváte s všelikými nevychovanci. Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem je ale jediné moudré východisko. Ano, typickým problémem posledních let jsou čtyřkolky, krosky, sjezdaři na horských kolech, kteří neomaleně létají nepřiměřenou rychlostí po lesích, i když tam nemají co dělat, a také majitelé ne zrovna vzorně vychovaných psů (a často i dětí :)). Vy ale jděte příkladem, chování druhých by s vámi a vaším chováním nemělo mít co do činění. Nereprezentujete pouze sami sebe, ale i naši komunitu.

V poslední době se objevil i další problém. A tím je setkávání jezdců sousedících stájí. I tady platí, dvakrát měř, jednou řež. Jestliže trasa vyjížďky vede kolem cizích výběhů, nezrychlíme při průjezdu na maximum tak, abychom rozdováděli celé cizí stádo. Samozřejmě – hrozí riziko úrazu/nehody! Neznáte složení stáda, které míjíte! Ve stádě může být vysokobřezí klisna, čerstvě narozené hříbě, rekonvalescent anebo senior. Co souvisí s koňmi, samozřejmě souvisí i s hospodářskými zvířaty na pastvinách a divokými zvířaty ve volné krajině. Ohleduplnost si tedy nezaslouží jen koně, ale i skot, ovce, daňci... Po nás potopa? Ne!

Konfliktní zónou mohou být i venkovní jízdárny. Pokud projíždíte v těsné blízkosti cizího cvičiště, přejděte do kroku. Je možné, že právě probíhají výcvikové lekce začátečníků, pracuje se zde s handicapovanými, mohou být přítomni nezkušení jezdci/vodiči či se obsedá mladý kůň. Naší prioritou musí být snaha eliminovat možnost jakéhokoliv narušení právě probíhající výuky/provozu/bezpečnosti.

Bez výjimky tedy platí – při setkání s neznámými osobami/koňmi/zvířaty přejděte do kroku nebo zastavte!

Setkání? Vřelý pozdrav!

Na koni zdravíme, vřele a hlasitě, všechny osoby, s nimiž se setkáme, a to bez výjimky. V této souvislosti stojí za zmínění... může se stát, že přestože se my sami chováme slušně a zdvořile, druhý nás nejenže nepozdraví, ale i ohrožuje či je vůči vám verbálně agresivní. Vyhrocený konflikt s takovým typem lidí nemá žádný smysl nikdy, sedíme-li v sedle, pak ale zvláště ne. Ozbrojte se trpělivostí a mravním kodexem. V této souvislosti rozhodně není nejlepší obranou útok. Slušně komunikaci ukončete a odejděte.

Pokud se zdá, že bude nutné v konfrontaci dále pokračovat, pak sesedněte z koně. Někomu může jezdec na koni připadat jako někdo nadřazený, arogantní a vyvyšující se, což může dráždit a smysluplné diskusi bránit. Jakmile sesednete a ocitnete se nevraživě naladěnému člověku tváří v tvář, dost často roztají ledy. Tímto gestem vezmete dotyčnému svěží vítr z plachet a další rozhovor se následně může vinout v přátelštějším duchu. Pokud jste verbálně napadeni majitelem pozemku, zemědělcem, lesníkem, je často velmi dobrým řešením, pokud ihned naznačíte, že postoji stěžovatele rozumíte. Máme dostatek pochopení. Je možné, že dotyčný utrpěl v minulosti v souvislosti s koňmi škodu a tuto svoji negativní zkušenost připisuje plošně všem jezdcům bez rozdílu. S nepravdivým obviněním samozřejmě nesmíte souhlasit, ale můžete projevit pochopení a zavést dialog. Nemá smysl se okamžitě začít hádat a křičet „já to přece nebyl“. Diplomacie musí být v takových situacích naše zbraň.

Totéž bychom měli udělat, když se setkáme s člověkem, který se nás evidentně bojí (senior, matka s kočárkem, malé dítě). Je dobré veřejnost ladit vůči jezdcům na koních pozitivně. Pokud je váš kůň hodný a vy zrovna kdoví jak nepospícháte, můžete nabídnout možnost kontaktu. Divili byste se, jak může taková nabídka fungovat. Věta: „Chcete/chceš si ho pohladit? Je to moc hodný kůň a skvělý kamarád.“ někdy dokáže zázraky. Nic nestojícím vstřícným gestem můžete nejen přispět k obecně pozitivní konotaci veřejnosti k jezdcům, ale ve výsledku i rozšířit řady zájemců o náš sport!

Obecně samozřejmě platí, že na koni je dobré se chovat kultivovaně. Neškodíme, neohrožujeme, dodržujeme odstup a zbytečně nehlučíme. To platí rovným dílem jak při průjezdu obcí, tak i při pohybu volnou krajinou.

Cestou necestou

Neměli bychom zapomínat, že pro jezdce platí všechna práva a povinnosti účastníků provozu. Po silnicích jezdíme vždy vpravo a výhradně v zástupu. Pohybovat se na koni nesmíme po dálnicích a silnicích 1. třídy. Platí rovněž, že na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci smí jet na koni pouze jezdec starší 15 let. Osoba starší 12 let smí na koni jet pouze pod dohledem osoby starší 15 let. Osoba mladší 12 let se po těchto komunikacích jako jezdec pohybovat nesmí. S mladšími dětmi tedy na vyjížďky tohoto typu nejezdíme!

Za snížené viditelnosti by měl být jezdec na koni označen na levé straně bílým světlem viditelným zepředu a červeným světlem viditelným zezadu. Využití dostatečného množství reflexních prvků by, nejen při jízdě po silnicích, mělo být vždy samozřejmostí.

Jezdec na koni není oprávněn používat chodníky pro pěší a stezky označené „Stezka pro chodce“ či „Cyklostezka“. Naopak pokud se jedná o „Stezku pro jezdce na zvířeti“ měli bychom tuto tuto cestu použít.

Nepoškozujeme cizí majetek a neomezujeme druhé

V některých lokalitách existují místní vyhlášky, které jasně upravují pohyb jezdců/osob v krajině a obci. Ty bychom samozřejmě měli znát a měli bychom se jimi řídit. Bez ohledu na ně je ale dobré, pokud aktivně používáme hlavu. Samozřejmě, že neplatí, že co není zakázáno, je dovoleno! Jestliže dlouho pršelo a povrch cesty – která je často využívána místními občany – je blátivý, je vhodnější volbou, když skupina jezdců zvolí jinou trasu či se pohybuje v zástupu po okraji. Nemá smysl zbytečně obtěžovat ostatní tím, že kopyty koní rozryjeme to, co nezbytně není potřeba. Toto pravidlo samozřejmě platí i v jiných souvislostech, stačí, když se zamyslíme, kde všude může náš kůň způsobit škodu a vyvolat tak možnou nevoli.

Totéž se týká ale i v létě tolik oblíbeného plavení. Může se stát, že majitel rybníka nebude s koupáním koní souhlasit (plašení ryb, poškozování břehů). Je velmi vhodné se s majitelem vodní plochy, kterou chceme využívat, nejprve osobně setkat a domluvit si podmínky. Od věci není nabídnout úplatu. Obvykle není přijata, vstřícnost a slušnost ovšem může být výhrou a dlouhodobým přínosem.

Akceptovat také musíme, pokud naše přítomnost na břehu řeky/rybníka/přehrady obtěžuje ostatní návštěvníky. Jestliže se není možné domluvit, musíme odejít a koně musíme chodit plavit v době, kdy je lokalita méně exponovaná. V tomto bychom si mohli vzít příklad ze zahraničí. Například v Nizozemí je při vstupu na pláže obvykle umístěna informační cedule, která upravuje podmínky užívání pláže a na které je mimo jiné jasně uvedeno, v které části dne se mohou jezdci na koních pohybovat po pláži bez omezení. To jasně narovnává vztahy a je pro všechny zúčastněné velmi výhodné. Návštěvníci pláže pak jasně vědí, s čím v danou část dne mají počítat a svou návštěvu tomu uzpůsobit. U nás nic takového nemáme. Musíme si tedy své místo „na pláži“ vybojovat sami za pomoci svých brilantních verbálních schopností...:) Je ovšem pravda, že Češi v akceptování „druhové pestrosti“ na místech vhodných ke koupání bohužel příliš nevynikají. Snad se právě vám podaří zasít semínko vstřícnosti a tolerance i u našeho, tak trochu štítivého, národa! :)

Jste na veřejné komunikaci? Sbírejte trus!

Dost možná je to pro vás banalita, nad kterou jen mávnete rukou. Vždyť hromádka na cestě je bezva bioprodukt a každý může být rád, když právě u jeho zahrádky náš kůň něco tak úžasného vytrousí. Bohužel není tomu tak – každý rád není. Znečištění silniční vozovky anebo turistické cesty mnozí vnímají velmi negativně, možná i o poznání víc, než by měli. Igelit od svačiny nevadí, koňský trus rozhodně ano. To ale myslící jezdec musí pochopit a akceptovat. Pokud není možné trus našeho koně odkopnout do vysoké trávy ve škarpě anebo do podrostu, je naší povinností ho sebrat. Jezděte tedy exponovanými místy se sáčky na exkrementy v kapse a sběr trusu a jeho převoz trénujte. Není to u nás ještě plošně zvykem, ale zvyknout si opravdu budeme muset. Uprostřed lesa to samozřejmě řešit nemusíme, u dětského hřiště rozhodně ano. Opět jsme zpátky na začátku. Naší povinností je ladit veřejné mínění pozitivně, nechceme vytvářet zdroje možných svárů. Koneckonců, disciplína nám v této souvislosti neuškodí. Sběr trusu po koních je chronický problém a věčné téma i ve většině našich jezdeckých areálů.

Akceptujte zákazy

Jestliže jste v dané lokalitě nováček anebo v blízkosti vaší stáje vznikly nové cesty/poznávací stezky, vždy je dobré se informovat o tom, zda se po těchto cestách/stezce smí jezdit na koni, případně za jakých podmínek. Na mnoha místech platí konkrétní dohody (někdy je zavedena i forma úplaty) mezi zemědělci/lesníky a majiteli stájí. Pokud tedy vidíte, že na určité ploše cválá kůň, neznamená to automaticky, že tam můžete cválat i vy. Je velmi výhodné, když si před tím, než se začnete pohybovat krajinou dané lokality, zjistíte vlastníky půdy a kontaktujete je. Ten, kdo nedodržuje místní a obecně platná pravidla (nevstupujeme na udržované parkové plochy, nepoškozujeme kulturní a lesní porosty, neporušujeme zákazy vjezdu) se velmi brzy stane velmi nepopulárním nejen v řadách majitelů pozemků, ale i svých kolegů.

Pokud dojde k nehodě, například kůň se lekne, vběhne na zemědělskou plochu a poškodí plodinu před sklizní, nečekáme na to, až nám poškozený zaklepe na dveře stáje. Škodu neprodleně sami oznámíme majiteli/nájemci a nabídneme finanční kompenzaci (doporučuji si pro tyto případy sjednat pojištění). Pokud škodu uhradíme, jen výjimečně máme později problémy s další komunikací. Jestliže tedy způsobíme škodu, nikdy nestrkáme hlavu do písku, nesázíme na to, že nás nikdo neviděl a nezametáme problém pod koberec! To je velmi krátkozraké a sobecké řešení! Stačí pár takových neidentifikovatelných incidentů a vše může skončit plošným zákazem vstupu všem jezdcům na koních. Opět tedy platí – naše komunita je malá a pověst má jen jednu!

Nikdy tedy nedělejte mrtvého brouka, a to i když jste škodu způsobili v lokalitě, kde vás nikdo nezná a jen jí projíždíte v rámci letního puťáku. Pamatujte, že jiní jezdci jsou na bezproblémovém soužití na dané lokalitě závislí!

Nepodceňujte rizika

Rizikům jsme se podrobně věnovali v jiných článcích. Připomeneme si tedy alespoň ta zásadní. Významné riziko v naší krajině představují myslivci. Za soumraku nikdy nevjíždějte do lesa, nejezděte po jeho okrajích – existuje vysoká prevalence nehody. Používejte širokou paletu bezpečnostních prvků, za šera, mlhy, deště, soumraku bezvýhradně. I v tomto nám může být příkladem zahraničí. Ve většině západních zemí jezdci areál bez bezpečnostních prvků umístěných na výzbroji a výstroji vůbec neopouštějí. Doporučit lze i navázání kontaktu s místním mysliveckým spolkem.

Všichni víme, jak časté jsou nehody související s činností myslivců v krajině, nošení bezpečnostních signálních prvků a dobrá komunikace s nimi je za daného stavu jedinou možnou a účinnou prevencí. Komunikace může být užitečná i při nastavení pravidel pohybu v lesním porostu. Co je psáno, to je dáno, totiž nemusí vždy a všude striktně platit. Domluvit se často lze i na věcech nevídaných! Stačí, když použijete zdravý selský rozum a oprášíte svůj šarm! :)