Krmení hříbat a mladých koní

Výživa hříbat začíná pro chovatele okamžikem narození, a to skrze mléko klisny. Výživou matky můžeme do jisté míry ovlivnit kvalitu a množství mléka, které je hříběti první potravou. Velmi brzy však hříbě začíná také uštipovat trávu nebo ochutnávat žlabová krmiva a seno, které dostává klisna. Ta pravá alchymie však začíná v okamžiku, kdy hříbě odstavíme. Vezměme to ale od začátku, tedy od nejdůležitějších živin a kritických okamžiků ve vývoji hříběte.

Živiny důležité pro optimální růst

Je dobré, pokud si uvědomíte, že hříbě při narození váží asi 10 % ze své budoucí váhy, ve dvanácti měsících asi 61 % a ve dvou letech je to zhruba 96 % (Brown-Douglas et al., 2011). Co se v této době zkazí, později se napravuje velmi obtížně. Při špatné výživě rostoucích koní vzniká velké riziko vzniku ortopedických onemocnění jako jsou záněty epifýzy, špatné zaúhlení končetin nebo osteochondritida. Při krmení mladých koní je velmi důležité vybalancovat jejich krmnou dávku zejména v těchto živinách:

• energie
• bílkoviny (vhodná skladba aminokyselin a zejména dostatečné množství lyzinu)
• vápník
• fosfor
• zinek
• měď
• jód

Příjem energie velmi často u mladých koní určuje rychlost růstu. Zde je rizikem zejména její nadměrný příjem, který způsobuje překotný růst, což nahrává právě vzniku ortopedických poruch.

U bílkovin je velmi důležité dbát na kvalitu, tedy na aminokyselinové složení. Limitující aminokyselinou u koní je zejména lyzin následovaný treoninem. Jako velmi dobrý zdroj bílkovin při krmení rostoucích koní je možné použít sojový extrahovaný šrot, jeho nevýhodou je však vyšší cena. Často se můžete setkat s názorem, že nadměrný příjem bílkovin u mladých koní může způsobovat poruchy ve vývoji kostí, několik výzkumů to však vyvrátilo (např. Savage et al., 1993). Denní dávka bílkovin pro rostoucí koně se většinou určuje v závislosti na příjmu energie a množství přijatých bílkovin na jednotku energie se s věkem koně snižuje.

Vápník a fosfor je podobně jako u dospělých koní potřeba posuzovat společně. Jejich ideální poměr je u rostoucích koní 1,5:1, rozhodně by neměl spadnout pod 1:1 vápník ku fosforu.

Co se týče mědi a zinku, opět je důležitý jejich poměr, protože v organismu využívají stejný transportní mechanismus. Ideální poměr je 1:3-4 měď ku zinku (Brown-Douglas 2012).

Ještě je dobré u rostoucích koní hlídat příjem hořčíku, který je mimo jiné důležitý pro syntézu chondroitin sulfátu a pomáhá předcházet kostním malformacím.

Nedostatek, ale i nadměrný příjem jódu může způsobit zvětšení štítné žlázy. Dlouhodobé předávkování jódem může být také příčinou abnormalit ve vývoji kostí. (Harris, 2008). Pozor na předávkování jódem si dejte, pokud krmíte větší množství krmiv s obsahem mořských řas, která i u nás začínají být poměrně populární.

Jaká krmiva jsou tedy vhodná pro mladé koně?

Základem stále zůstávají objemná krmiva, ideální je kvalitní pastvina.

Pokud ovšem nemáte k dispozici dostatek kvalitní čerstvé píce, budete muset pro optimální příjem živin koni přidat koncentrovaná krmiva. Na trhu jsou k dispozici vybalancované krmné směsi speciálně pro rostoucí koně, většina chovatelů však sahá po obilninách, nejčastěji ovsu nebo ječmeni. To s sebou ale nese několik problémů. Jednak obiloviny sice obsahují dostatek energie, nikoli však minerálů jako jsou již zmiňované vápník, fosfor, zinek a měď. Problematický je také nadměrný příjem škrobu u mladých koní, týká se to zejména odstávčat. Vysoký příjem škrobu způsobuje také vyšší množství glukózy a následně inzulínu v krvi, což může být predispozicí pro výskyt osteochondritidy (Brown-Douglas, 2011 nebo Pagan et al, 2001).

Pro krmení mladých koní je tedy lepší použít krmiva, která nezpůsobují vysokou glykemickou reakci organismu, např. tolikrát zmiňované řepné řízky.

U odstávčat je velmi důležité, aby již v době odstavu byla plně navyklá na krmiva, kterými je chceme dále krmit. Pokud hříběti nedáte dostatek času, aby se s krmivy seznámilo, s největší pravděpodobností je určitou dobu po odstavu nebude přijímat vůbec nebo v minimálním množství, čímž se značně zpomalí jeho růst. Jakmile si hříbě na příjem nové potravy zvykne, s velkou pravděpodobností u něho dojde ke kompenzačnímu růstovému spurtu, který je opět predispozicí ke vzniku ortopedických onemocnění.

Krmení plemenných hřebců

Jak jsem slíbila, krátce se podíváme i na krmení plemenných hřebců. K plemeníkům je potřeba při sestavování krmné dávky přistupovat velmi individuálně, protože někteří hřebci jsou i během připouštěcí sezóny pravidelně ježděni nebo dokonce sportují, jiní jsou většinu dne ve stáji nebo na výběhu a ježděni prakticky nejsou. Podle toho se také mění jejich živinové požadavky. Průměrně jsou však nutriční požadavky hřebců během připouštěcí sezóny o cca čtvrtinu vyšší než mimo připouštěcí sezónu. Velmi také záleží na povaze hřebce. Nervózní a velmi vzrušiví hřebci budou potřebovat vyšší příjem energie než hřebci klidní a vyrovnaní.

Přídavek živin na práci je pak stejný jako u ostatních kategorií koní.

U starších hřebců, kteří mají problémy s udržením hmotnosti, je dobré zařadit do krmné dávky tuk, například ve formě rostlinného oleje.

Mimo připouštěcí sezónu bude mnoho nepracujících hřebců schopno vystačit s kvalitními objemnými krmivy, při jakékoli práci však nejspíš budete muset do krmné dávky zařadit i koncentrovaná krmiva. Často se také hřebcům zvyšuje dotace vitamínů A a E pro zvýšení plodnosti, studie však prokázaly, že to na plodnost nemá žádný výrazný vliv (Ralston et al., 1985, Rich et al., 1983).

Použité zdroje:

C. Brown-Douglas, Nutritional management of growing horses, Kentucky, USA, 2012

S. Duren, Delivering essentials nutriet to young, growing horses, Kentucky, USA

P. A. Harris, Hints on nutrition for optimal growth, Leics, UK, 2008

P. Gibbs, Stallion nutrition, Texas, USA, 2012