Při sestavování krmné dávky v těchto případech záleží na mnoha faktorech. V první řadě na tom, zda kůň trpí závažnějším onemocněním celého organismu nebo má pouze lokální zranění (zpravidla pohybového aparátu, například nataženou šlachu). U koní, kteří trpí celkovým onemocněním, se často můžeme setkat s nechutenstvím, které samozřejmě musíme vyřešit jako první a koně „rozkrmit". Hladovění delší než pár dní poškozuje trávicí trakt a vede často k průjmům, což už tak oslabené zvíře může dále vyčerpat a prodloužit jeho rekonvalescenci. V extrémních případech lze koně umístit na veterinární kliniku a krmit jej sondou, pokud se ale podaří jej rozkrmit, je to mnohem lepší.

Můžete sáhnout po osvědčeném otrubovém mashi s trochou melasy a špetkou soli, která díky sodíku podporuje chuť k jídlu. Samotný mash ovšem není dobré krmit více než pár dní. Je chudý na obsah vlákniny, která je základem výživy nejen nemocných koní, ale také má obrácený poměr vápníku k fosforu. Dovolí-li to počasí, také můžete koni nasekat čerstvou zelenou píci nebo ho vezměte napást. Dále můžete zkusit přidat komplex B-vitamínů nebo pivovarské kvasnice, které jsou na ně bohaté. Vitamíny skupiny B podporují chuť k jídlu. Pokud váš kůň nechce žrát, je dovoleno prakticky cokoli, můžete mu nabídnout banány, hroznové víno, med, hroznový cukr... to vše je lehce stravitelné a bohaté na energii. Všechno je lepší než nic.

Jak vrátit energii koni zesláblému nemocí

Pokud jste překonali nechutenství a kůň dobře přijímá krmivo, je nutné zvážit jeho výživný stav. Koně, kteří jsou po prodělané nemoci hubení a vyčerpaní, budou mít poměrně vysoké požadavky na příjem živin v krmné dávce. Zejména koně po prodělaných infekčních stavech mají zvýšené energetické nároky. Vždy podáváme krmnou dávku postavenou na kvalitním seně. Dobrou volbou jsou také cukrovarské řízky, které mají dostatek dobře stravitelné vlákniny a přitom vysoký obsah energie. Pokud kůň z nějakého důvodu špatně přijímá seno, dá se dočasně až z jedné třetiny nahradit právě cukrovarskými řízky. Dále je potřeba přidat kvalitní bílkoviny např. ve formě vojtěškových úsušků nebo sójových produktů (s mírou) a jako doplněk energie ideálně tuk. Můžete s úspěchem zařadit extrudované lněné semeno nebo konopné otruby.

U koní v rekonvalescenci rozhodně nedoporučuji do krmné dávky zařazovat obilniny. Výjimkou jsou koně se zhoršenou funkcí jater. Ti totiž nejsou často schopni sami syntetizovat dostatečné množství glukózy, a je proto vhodné jim poskytnout obilniny jako zdroj škrobu, který se na glukózu v organismu rozkládá. Kupte koni kvalitní vitamino-minerální premix, zajistěte mu přístup k bílému solnému lizu a čisté vodě. Je dobré také zvážit přídavek vitamínu E a selenu jako důležitých antioxidantů.

Vždy koně na nové krmení po nemoci navádějte pomalu. Zpočátku krmte často po malých dávkách. Tuk přidávejte až jako poslední a opět pomalu. Dopřejte koni čas, aby si na krmení zvykl a netlačte na něj. Koně, kteří jsou i po prodělané nemoci v dobrém výživném stavu, postačí nechat na dietě z kvalitního sena přístupného ad libitum.

Vše výše uvedené se dá aplikovat i na koně podvyživené s tím, že podle stupně podvýživy a celkového stavu organismu a podmínek, ze kterých kůň přišel, se musí zpočátku opatrně dávkovat i seno a až poté pomalu přidávat ostatní krmiva, aby se předešlo tzv. „refeeding syndrome". Na toto téma jsme již psali zde.

Koně zranění

Pokud se kůň zraní, ale celkově je jeho organismus v pořádku, hlavním problémem pro nás bude, jak jej udržet v dobré kondici a přitom ho nepřekrmovat. Jako první věc je nutné u takového koně úplně vysadit obilniny a energetické koncentráty obecně. Obzvlášť nutné je to u koní, kteří nemohou plně zatížit všechny končetiny, protože více zatěžované zdravé nohy jsou náchylné ke schvácení. Vysadit energeticky bohatá krmiva je důležité i u sportovních koní, kteří se zranili v plném tréninku. Jejich záchovnou potřebu energie bohatě pokryjí kvalitní objemová krmiva v neomezeném množství.

Problém může nastat u koní, kteří jsou náchylní k přibírání, přežírání, nebo u koní zvyklých přijímat větší množství koncentrovaných žlabových krmiv na úkor krmiv objemových. U koní se sklony k obezitě, které nemůžeme krmit neomezeně objemnými krmivy, volíme seno horší kvality, mícháme jej se slámou, a nebo určenou dávku sena (zpravidla ne víc než 2 % hmotnosti koně na den) dáme do sítí s malými oky, aby kůň žral pomalu a celý den. To je důležité i proto, aby kůň svou dávku sena nesežral rychle a pak neměl po zbytek dne hlad. To nesvědčí ani jeho trávicímu traktu, ani psychice. Kůň, který je celý den zavřený v boxe, je náchylný ke vzniku pohybových stereotypů či agresivitě, pokud je hladový, platí to dvojnásob. Koně, kteří jsou drženi na dietě pouze z objemných krmiv, by měli dostávat vitamino-minerální premix, aby byla zajištěna optimální dotace všech důležitých živin.

U sportovních koní, kteří jsou krmeni velkým množstvím koncentrovaných energetických krmiv a poměrně malým množstvím krmiv objemných, může být senná dieta nedostačující. Je to dáno jednak tím, že nejsou schopni do sebe dostat potřebné množství sena, které by pokrylo jejich denní záchovnou potřebu, a jednak tím, že jejich organismus je nastavený na využívání živin (zejména energie) z krmiv koncentrovaných, a krmiva objemová nevyužívají tak efektivně. Na senné dietě pak tito koně hubnou a ztrácejí svalovou hmotu velmi rychle. Z mé zkušenosti se toto děje nejčastěji u koní, kteří žerou v tréninku denně méně než 6 kg sena včetně (u koně o hmotnosti 500 kg). U těchto pak lze použít příkrm složený z cukrovarských řízků, vojtěšky a přídavku tuku (ve formě rostlinného oleje nebo olejnatých semen - lněné, slunečnicové, lze použít rýžové nebo konopné otruby, ovšem u nich pozor na obsah nepovolených dopingových látek).

Pokud je kůň krmen větším množstvím obilnin (obecně koncentrátů) na úkor krmiv objemných, je ideálním postupem pomalé ubírání jádra, aby se udržela stabilní mikrobiální populace trávicího traktu a aby se organismus koně postupně naučil využívat jako zdroj energie primárně právě objemná krmiva. Bohužel praxe toto často neumožňuje. Pokud má kůň povolen alespoň nějaký pohyb (procházka na ruce, kroková vyjížďka, malý paddock), doporučuji jádro ubírat postupně alespoň několik dní. Pokud je kůň znehybněn úplně (např. jedna noha v kastu a zvýšené riziko schvácení zdravé a více zatěžované končetiny) nebo je více vzrušivý a mohl by zranit sebe nebo ošetřovatele, je potřeba jádro sebrat úplně a hned. Je ovšem potřeba si uvědomovat rizika takového postupu (narušení mikrobiální populace trávicího traktu, tedy „rozhození" trávení a rychlý úbytek hmotnosti, viz výše).

Po ukončení léčby a opětovném zařazení koně do tréninku je potřeba začít se zařazováním koncentrovaných krmiv a zejména obilnin pomalu podle zvyšující se zátěže. Tento postup zařídí, že se trávicí trakt koně opět postupně připraví na příjem původní krmné dávky.

Krmení před a po plánované operaci

Před plánovanou operací se doporučuje koním zamezit v přístupu k jakémukoli krmivu po dobu 6-12 hodin před zákrokem. Anestezie a podaná analgetika mohou mít negativní vliv na střevní peristaltiku a spolu s hladověním delším než 18 hodin před operací tak mohou být predispozicí pro vznik pooperačních kolikových stavů.

Koně po menších zákrocích nebo operacích nezasahujících trávicí trakt bývají krmeni po cca 6-12 hodinách od odeznění anestezie. Koně po závažnějších operacích bývají krmeni i po dvou dnech od operace. Ihned po operaci mají koně sníženou záchovnou potřebu energie proti běžnému stavu na cca 70 %. Potřeba kvalitních bílkovin zůstává nezměněná. Běžný postup postupného rozkrmování zahrnuje zpočátku podávání 0,5 kg sena každé tři hodiny. Toto množství se postupně navyšuje a přístup k píci ad libitum se doporučuje až 24-48 hodin od prvního krmení. Někteří chirurgové doporučují krmit koně i dříve než 6 hodin po operaci, nicméně k tomuto způsobu krmení je zatím jen minimum dokumentace a není běžně praktikován. Voda se koním nabízí obvykle ihned po operaci, někteří chirurgové doporučují podávat litr vody každou hodinu až do doby, než kůň přestane být žíznivý a až následně předložit koni seno.

Na závěr bych ráda zmínila, že je vždy nutné zohlednit jak individuální stav koně, tak konkrétní zákrok, který kůň podstupuje. Uvedené postupy jsou obecnými pravidly, které se ovšem musí přizpůsobit každému jednotlivému případu.