Poté se hipoterapie rozšířila do rehabilitačního ústavu v Chuchelné u Opavy pro dětské klienty, kam v roce 1979 fyzioterapeutka Helena Hermach-Lewitová dovezla 2 huculy ze Zmrzlíku a také metodiku a zkušenosti i ze zahraniční stáže. Následně se tato metoda léčebné rehabilitace začala nabízet v  lázních Karviná-Darkov, Luže-Košumberk a psychiatrických léčebnách Zbůch, Praha-Bohnice a na mnohých dalších místech. Rozvoji hiporehabilitace pomohla i odborná podpora osobností v oblasti rehabilitace, jako Doc. MUDr. František Véle, CSc., primář MUDr. Lubor Zahrádka, profesor Karel Lewit a Doc. PaedDr. Pavel Kolář.

Na začátku 90. let zavládlo i u nás nadšení a profesionálové cítili potřebu se sdružit a komunikovat. V roce 1991 byla založena Česká hiporehabilitační společnost (ČHS), která v té době sdružovala špičky v tomto oboru. Názvosloví a náplň vzdělávacích kurzů byly převzaty z Německa. ČHS se stala přidruženým členem FRDI a také poprvé v historii český zástupce byl na mezinárodním kongresu v Dánsku v roce 1991. Sídlo bylo původně v lázních Luže-Košumberk, později se přesunulo do PL Bohnice v Praze. Cílem společnosti je sdružovat lékaře, terapeuty, pedagogy i jezdecké instruktory, všechny, kteří pracují s koňmi v některých disciplínách hiporehabilitace. Společnost je otevřená i pro klienty a jejich rodinné příslušníky. V roce 2006 ČHS sdružovala 40 středisek provádějících především hipoterapii a léčebně pedagogicko-psychologické jezdění (LPPJ) a 160 individuálních zájemců. Bohužel neprovádí garanci nabízených služeb.

Obr. 1: Hipoterapie před dvaceti roky – fyzioterapeutka Vanda Casková v TJ Krakonoš Trutnov ve Svobodě nad Úpou s klientem z dětské léčebny Vesna v Janských Lázních. Klisna Váza, nar. 1968, ČT, dosažený stupeň výkonnosti ST. (archív V. Caskové)

Určitě se stojí zmínit o rozvoji parajezdeckého sportu u nás. Parajezdectví neboli sportovní ježdění pro osoby se zdravotním postižením je jednou z disciplín hiporehabilitace, která se těší značné oblibě. Paravoltiž existuje v ČR od roku 1995 a každoročně se konají Mistrovství ČR. Paradrezúra má přibližně stejné začátky a od roku 1999 se koná každým rokem Mezinárodní mistrovství a Mistrovství ČR. V roce 1997 přibylo paravozatajství a v roce 2003 se objevila další disciplína, a tou je parawestern.

Obr. 2: Současnost – cvičenci paravoltiže z APA VČAS Olomouc v doprovodném programu na mistrovství světa VOLTIŽ 2008. (Archív A. Ježkové)

Realita hiporehabilitace v ČR je trochu chaotická. Neexistují oficiální kritéria a regulace, jak hiporehabilitaci provádět z hlediska bezpečnosti a poskytování kvalitní péče. Spíše se stává, že ti zkušení a zodpovědní volají do světa pravidla a žádají ostatní, aby je v zájmu klientů respektovali. V současné době, existuje jen několik opravdu kvalitních středisek, které provozují hiporehabilitaci pod vedením zkušených a vzdělaných profesionálů na perfektně vycvičených a zdravých koních. Prozatím je možné, že kdo má koně na dvorku, může o sobě prohlašovat, že dělá hiporehabilitaci a žádat i o dotace a granty. Tento přístup může poškodit klienty se zdravotním postižením (někdy i trvale) a samozřejmě to poškozuje jméno a pravý význam hiporehabilitace. To je také jedním z důvodů proč existuje tento seriál – napomoci osvětě a těm, kteří se chtějí hiporehabilitaci věnovat, poskytnout dobrý informační základ.

Příště: Rozdělení hiporehabilitace.