Pro hiporehabilitaci je důležitý tým, který ji provozuje a který tvoří kůň, cvičitel koní pro hiporehabilitaci (HR), terapeut nebo instruktor. Podmínky, které by mělo středisko splňovat, závisí i na konkrétním oboru metody hiporehabilitace. Jiné požadavky na tým a zázemí budeme mít při hipoterapii (HT), jiné pro terapeutické využití koní psychologickými prostředky (TVKPP), ale to bude velmi podobné, jako pro aktivity s využitím koní (AVK). Pokud středisko provozuje parajezdectví, nároky budou opět v některých parametrech odlišné. Jedno však zůstává. V každém týmu je kůň, cvičitel a terapeut/pedagog/trenér jezdce, v lepším případě i asistenti. Všichni členové hiporehabilitačního týmu jsou stejně důležití a bez kteréhokoli z nich to zkrátka nejde. Proberme tedy jednotlivé členy týmu a požadavky na ně jednotlivě.

Kůň je vždy ústředním motivem. Podle toho, jaká je klientela, volíme koně. V hipoterapii může být lecjaký, ale v první řadě musí být zdravý. Přenáší na klienta (nejen) pohyb, který musí být, pokud má pomáhat, perfektní. Kůň tedy musí být na první pohled v dobré kondici, o pravidelnosti kroku nesmí být pochyb. To je snad nejnápadnější rys, ale zvíře musí být i jinak v pohodě. Dobře nakrmené, s lesklou srstí a jiskrou v oku. Tím chci naznačit, že i psychická pohoda má na pohybu koně svůj podíl. Jistě dobře víte, že pokud nejste "OK", bolí vás hlava, nebo žaludek, nejsou vaše pohybové projevy stejné, jako když je vše v normě.

Pro TVKPP a AVK je požadavek na zdraví koně shodný a protože se budeme s klienty o koně i starat, je pro nás důležitá i povaha zvířete, které má nemocnému něco poskytnout. Zejména pro děti je důležitý kontakt s "velkým hýbacím plyšákem" a plná důvěra v něj. Jestliže někdo pracuje s kousavou kobylou a klient musí nasednout pokud možno tak, aby si ho dotyčná nevšimla, o závěrečném poděkování a pamlsku nemluvě, těžko si klient terapii užije v pohodě a v uvolnění, jak je to potřeba. O ošetřování v boxu, sedlání apod. těžko může být řeč.

Plemeno koně není pro jeho zařazení do hiporehabilitace rozhodující. Je samozřejmé, že malý drobný koník poskytne v hipoterapii jiný typ pohybu, než statný pivovarský valach. Ten však zas v klidu odvozí skupinu klientů psychiatrické léčebny. Rozhodnutí, kterého koně pro kterého klienta použít, leží vždy na terapeutovi, který musí díky svému vzdělání a specializaci přesně vědět, co a jak chce prostřednictvím svého čtyřnohého kolegy docílit, aby to klientovi bylo ku prospěchu.

Cvičitel koně je člověk, který pro terapii koně připravuje po „dovednostní" stránce a vede jej při terapii. Kůň může být veden vpředu u hlavy nebo zezadu na dvou lonžích. Každý z obou stylů má svá plus i mínus; pro terapii není způsob vedení koně rozhodující, důležité však je, kdo koně vede. Pokud je to malá holka z jezdeckého oddílu, která má ráda koně a je zrovna po ruce, není situace zrovna nejlepší. Cvičitel koně je zodpovědný nejen za slušné chování koně v průběhu terapie, ale v hipoterapii např. i za tempo, délku kroku a jeho pravidelnost, a to dle požadavků terapeuta. Je tedy zřejmé, že koně musí dobře znát a umět s ním pracovat tak, aby jeho pohyb byl pro klienta co nejpřínosnější. Při TVKPP a AVK musí kůň reagovat a spolupracovat i na hlasové povely terapeuta. V hiporehabilitaci obecně je třeba, aby každý kůň zvládlprecizní přistoupení k nasedací rampě, a to oběma boky, ale i klidné stání do doby, než klient nasedne.

Česká hiporehabilitační společnost proto připravuje systém zkoušek, kterými by procházeli koně v hiporehabilitaci a po úspěšném absolvování byli uznáni a certifikováni, jako odborníci pro tuto práci. Poté samozřejmě bude nejjednodušší ptát se po příslušném certifikátu koně. Vím, že u nás není zvykem podobné dotazy vznášet, ale myslím, že je na čase, aby se s tím začalo, není na tom nic špatného.