Kůň volně žijící v přírodě potřebuje pro své přežití velmi citlivou senzorickou výbavu, má své charakteristické chování, temperament, své zkušenosti a tak každý jinak reaguje na podněty z okolí. Co nás zajímá, pokud chceme koně zařadit do terapie, a to jak do oblasti činností pedagogické nebo psychoterapeutické? Na rozdíl od hipoterapie, kde při výběru klademe největší důraz ne mechaniku pohybu, hledáme pro aktivity s využitím koní (AVK), pro působení v oblasti pedagogiky a sociálních služeb i pro terapii s využitím koní pomocí psychologických prostředků takové koně, kteří nemusí být po stránce mechaniky pohybu bezchybní, ale zajímá nás:

• různý temperament
• dobrý charakter
• spolehlivost při ošetřování ve stáji a ve výběhu
• snadná manipulace s koněm ze země
• akceptování začátečníků v sedle
• klidná reakce na náhlé nepředvídané podněty ze strany klientů nebo okolí (výskání, křik, náhlé pohyby)
• dostatečná psychická odolnost při střídání klientů.

Proč bychom měli do terapie zařazovat více různých koní?

Odpověď je jednoduchá. Tak, jako rozlišujeme různé typy lidí, ať již po stránce charakterové nebo tělesné, tak tyto typy můžeme hledat také u koní. Každý kůň je jedinečný svou tělesnou stavbou a svojí osobností. Z vlastní zkušenosti vím, že kůň je citlivým barometrem osobnosti člověka, který s ním spolupracuje. Díky svým vyvinutým smyslům je schopen vnímat podprahové signály, které člověku běžně unikají. Kůň velmi citlivě vnímá aktuální naladění člověka. Přijímá informace, které vyjadřujeme formou neverbální komunikace (způsobem pohybu a postoje, napětím svalstva), i verbálně (intenzitou, intonací a chvěním hlasu) a okamžitě na tyto signály reaguje. Koně neoklameme. Kůň si člověka „přečte" v okamžiku prvního setkání a podle toho jej nadále vnímá.

Terapeut by si měl být vědom hierarchického postavení svého koně ve stádě a cíleně ho v terapii využívat. Postavení zvířete ve stádě plyne totiž z jeho vlastností (míra dominance, bojovnost, inteligence, šikovnost, atd.) a to by měl šikovný vůdce - terapeut využít. U lidí je to stejné jako u koní. Člověk s přirozenou autoritou je vůdce - empatický, přirozeně klidný, vyrovnaný a při komunikaci s koněm trpělivý. Dává svému partnerovi dost času, aby vše pochopil, nikdy jej netrestá bičem, dává mu pocit bezpečí a klidu. Přirozených vůdců není mnoho. V ideálním vztahu, člověk a kůň se vzájemně respektují a úspěšně spolupracují. Pokud je člověk vnímán koněm jako diktátor jednající z pozice nadřazené síly, respekt u koně nezíská (a většinou ho nemá ani u lidí). Kůň na něj může reagovat agresivně a neuroticky.

Kůň nabízí člověku přátelství, „zrcadlo", vzájemný respekt, prožití pocitu „teď a tady", ježdění, upřímnost, nestrannost, sama sebe a také umožňuje přenos zkušeností v jednání s koněm do běžného života.