První úhel pohledu patří manželovi klientky, panu L. Tušerovi:

"Už je tomu 5 let, co moje žena vážně onemocněla a prodělala operaci mozku, která se nezdařila. Po této operaci ji ochrnuly všechny části těla. Zůstala ležící, neuměla mluvit, polykat, jíst, pít a ani moc neviděla. Docenti z Královéhradecké fakultní nemocnice, kteří ji operovali, mě řekli, že už se nedá nic s tímto stavem dělat a že moje žena zůstane nehybná. S tím jsem se nehodlal smířit a za velké pomocí našich rodin, doktorů a sestřiček z Jilemnické nemocnice, rehabilitačních pracovníků v Jánských Lázních, doktorů a sester na rehabilitačním oddělení Liberecké nemocnice jsme se pustili do malého zázraku.

< P. Tušerová na Chanelovi na jaře 2006. Klientka vyžadovala intenzivní jištění z obou stran, slovní korekci a velmi pomalé tempo. (foto L. Tušer)

Na pomoc přišli také chlupatí doktoři. Tak jsem říkal psům, kteří dělali na rehabilitačním oddělení Liberecké nemocnice canisterapii. Manželce se opravdu zlepšila hybnost prstů a rukou. Pak přišla naše neteř s nápadem, že by teta mohla zkusit i hiporehabilitaci. Zjistila na internetu, že v Liberci Horním Hanychově provozuje hiporehabilitaci Občanské sdružení Svítání. Kontaktoval jsem pracovníky tohoto sdružení a na základě lékařské zprávy a lékařského doporučení byla manželka přijata. Poté následovala seznamovací lekce, jestli se manželka nebojí koní a jak na ně bude reagovat. První lekce dopadla na výbornou.

Následující lekci ji byl vybrán kůň jménem Dan. Po této jízdě fyzioterapeutka zjistila, že Danův pohyb je pro moji ženu příliš náročný. Pro další jízdy dostala vysokého a štíhlého koně jménem Chanel. Při prvních jízdách vypadala manželka jako postřelený kovboj, kymácela se ze strany na stranu. Časem se opravdu začala zlepšovat a na Chanelovi držela jako přišitá. Za nějaký čas nám fyzioterapeutka sdělila, že Chanel ji už víc nenaučí a dostala zase Dana. Dan má mnohem akčnější pohyb hřbetu a tím pádem musela manželka zapojovat do činnosti jiné svaly, aby udržela rovnováhu. Teď už na Danovi jezdí o moc lépe.

Červen 2009 - klientka je jištěna jen lehkým dotykem, dokáže svůj sed zkorigovat sama. (foto archiv OS Svítání) >

Pracovníci OS Svítání jsou opravdu odborníci na svém místě. Vědí, jakého koně mají naordinovat klientovi a kdy ho mají vyměnit za jiného, aby se klient stále zlepšoval. Jsou stále v pohodě a šíří kolem sebe dobrou náladu, což zlepšuje u klientů psychiku. Když jsme začali jezdit na hipoterapii, musel jsem manželku na nastupovací rampu vynést a teď po třech a půl letech ji držím jen za ruku a jdeme vedle sebe. Co jezdíme na hipoterapii, manželka se zlepšuje ve všem, což mě potvrdili doktoři liberecké rehabilitace a i pracovníci v Jánských Lázních. Jsem velmi rád za tento perfektní přístup, protože mi to dává naději, že se moje žena vrátí do normálního života."

A stejný příběh ještě pohledem fyzioterapeuta:

"P. Tušerové je 50 let a před pěti lety byla diagnostikována s centrální kvadruparézou po krvácení do mozkového kmene, ke které se ještě přidala těžká smíšená dysartrie. Před touto nehodou vedla klientka velmi aktivní a šťastný život. Milovala společnost a tanec. Když k nám s manželem přišli, bylo vidět jejich odhodlání, odvaha, optimismus a síla čelit všem problémům. Vždy s mužem přijížděli a odjížděli s úsměvem na rtech a nikdy nezapomněli přinést dobrotu pro koníky.

Hipoterapii jsme zahájili v dubnu 2006 s frekvencí 1krát týdně. Klientka byla nejdříve posazena na 12tiletého slezského norika Dana, jehož pohyb byl však pro ni příliš náročný na udržení rovnováhy a proto od další terapie přesedlala na 13tiletého českého teplokrevníka Chanela. Pohyb Chanelova hřbetu je velmi klidný, klient se na něm cítí uvolněně a příjemně. Hipoterapie probíhala pravidelně do letních prázdnin, kdy klientka sice již seděla rovněji, ale stále ke konci terapií byla velmi unavená. Klientka musela být jištěna z obou stran a kůň byl veden ve velmi pomalém tempu.

Po prázdninách se k nám vrátila, chodila již jen za jednu ruku s manželem. Na koni byla opět nestabilní a fyzioterapeutka ji musela stále slovně upozorňovat na správný sed, uvolnění, postavení hlavy a dolních končetin. V říjnu začala zvládat symetrický sed po celých 20 minut, předtím se nakláněla doleva. Přesto terapie neprobíhaly vždy se stejným výsledkem, velmi záleželo na mnoha dalších faktorech, nejvíce na únavě.

V listopadu jsme opět zvolili Dana, kterého již dobře zvládla v pomalém kroku. Od dubna 2007 jsme zrychlili tempo a zvýšili frekvenci na 2krát týdně. Další měsíc při sesedání z koně na rampu zvládla přehodit nohu přes jeho hřbet. Na konci května jsme opět zvolnili tempo, ale klientka jela bez držení za madla. To jí pomohlo se uvolnit a zlepšit sed. Počet terapií s kvalitním a symetrickým sedem převládal. V červnu 2007 byla p. Tušerová ochotná demonstrovat své schopnosti před účastníky námi pořádaného semináře.

Po letních prázdninách si opět musela zvyknout na pohyb koňského hřbetu, ale tato aklimatizace proběhla velmi rychle. Dan dostal madla s většími a vyššími úchyty, které klientce nabízely dobrou oporu, ale „nevisela" na nich. Terapie probíhaly s a bez držení za madla.

P. Tušerová s námi jezdí dodnes a bude pokračovat tak dlouho, jak to bude potřebné. Klientka chodí jen s lehkou dopomocí od manžela, zvládá přesuny ze sedu a zpátky taktéž jen s lehkou dopomocí. Její komunikace se zlepšila, rozumí všemu a neváhá se slovně vyjádřit. Rehabilitačním cílem je zlepšení rovnováhy, koordinace, což pozitivně ovlivní chůzový vzor, stabilitu a samostatnost klientky v jejím běžném životě.

foto Manželé Tušerovi s Danem. (foto archiv OS Svítání)