Léčba koňmi 9: Hipoterapie - Příběh malé klientky

25. 5. 2009 Věra Lantelme Autor fotek: archiv autorek

Počet fotografií: 1

Dnešním dílem, který je z pera Radky Fišerové, hlavní fyzioterapeutky OS Svítání, ukončíme hipoterapeutickou část seriálu. Abyste měli představu, jak hipoterapie vlastně probíhá a jaké má výsledky, seznámí vás s konkrétním případem - malou holčičkou Larou s opožděným psychomotorickým vývojem.

Lara je dvouletá holčička s opožděným psychomotorickým vývojem, která do OS Svítání poprvé přišla v září roku 2007. Měla nejvíce postižené dolní končetiny, nemluvila a ani moc nekomunikovala s okolím. V té době byla schopna se opřít o natažené horní končetiny vleže na bříšku, otočila se ze zad na bříško a zpět, plazila se a udržela se ve vzpřímeném kleku. Také zvládla polohy jako šikmý sed na boku a sed v kleku na patách, do kterých se dostala sama. Pokud ji rodiče podali ruce, vytáhla se do stoje. Lara doma pravidelně a poctivě cvičila s maminkou Vojtovu metodu a bodovou techniku s prvky doktorky Kleplové, dle instrukcí její fyzioterapeutky.

Již dosažené Lařiny pohybové schopnosti a její nízký věk dávaly naději na dobrou prognózu zlepšení jejího stavu, a proto se náš fyzioterapeutický tým rozhodl pro intenzivní hipoterapii se 3 návštěvami týdně.

Terapie jsme zahájili v září 2007 na koníkovi Gulliverovi (plnokrevný tmavý hnědák s klidnějším pohybem hřbetu). Nejdříve jsme začínali prvních 10 minut v poloze vleže na bříšku s oporou o předloktí pro nastimulování trupu a pánve. Dalších 10 minut Lara již byla schopna udržet celkem korektní sed pozadu s dlaněmi opřenými o záď koně. Tato poloha je jednodušší než sed popředu a také se lépe buduje vzpřímení. Samostatný sed Laru velice motivoval, jako obvykle všechny naše malé klienty. Užívala si rozhled a na všechny kolem se usmívala.

hipoterapie

V říjnu byla Lara schopna sedět na koni pozadu s oporou o dlaně již od počátku terapie. Ke konci bývala unavená, proto si vždy mohla na závěr dostatečně odpočinout a protáhnout se stojícím koni. Lara se s Guliverem ráda mazlí, široký úsměv se pokaždé objeví na její tváři jak ho svými dlaničkami intenzivně hladí po zádi.

V dubnu 2008 Lara na nás začala mluvit jednoduchými slůvky jako je „mama a baba“. Při své intenzivní komunikaci vyžadovala naši plně soustředěnou účast, chtěla, abychom jí rozuměli. Ověřovala si, jestli víme o čem s námi „mluví“. Maminka nám s radostí vyprávěla o velké motivaci své dcery na hipoterapii, jak se Lara doma houpe na kolínkách, když se mluví o koníčkách.

Během následujícího června se sed pozadu výrazně zlepšoval. Lara byla schopná usedět tuto polohu s krásně rovnými zády. Demonstrovala také menší závislost na mamince, protože zvládla celou terapii bez jejího doprovodu. Doma se začala šplhat po nábytku a projevovala silnou motivaci do stoje. Celkově byla aktivnější a veselejší dítě.

V září 2008 se k nám vrátili po dvou měsících prázdnin. Lara sice opět vyžadovala přítomnost maminky u terapie, ale fyzicky opět poskočila dopředu. Zvládla několik kroků kolem nábytku a s držením za obě ruce. Do lezení se jí sice moc nechtělo, ale zato přesuny z jednotlivých poloh byly ladnější a funkčnější.

V listopadu se rodiče rozhodli na základě doporučení jejich fyzioterapeutky vynechat Vojtovu metodu ze cvičebního plánu, protože Laru bylo již obtížné udržet ve správné poloze při tomto náročném cvičení. Ve svém rehabilitačním plánu pokračují s „bodovou technikou“ a hipoterapií 2x týdně.

Lara je s námi dosud a dělá další pokroky, i když ne tak veliké, jako na začátku. Udrží se bez problému v těžišti koně a zvládá dobře klidnější pohyb koňského hřbetu. Samostatný sed pozadu je mnohem stabilnější, Lara se snaží více komunikovat (především vlastní znakovou řečí) nejen s maminkou, ale i s celým naším týmem. Na každou terapii se těší a pohyb na koňském hřbetu si velmi užívá.

Radka Fišerová, DiS.
Hlavní fyzioterapeutka OS Svítání

Příště: Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění