Velká pardubická ve fotografii

4. 11. 2004 Karel Šimána

V Galerii DESET v Praze 10 – Vršovicích byla ve středu slavnostně zahájena výstava fotografií a plastik ke 130. výročí prvního startu Velké pardubické. Své práce tu prezentuje třinácti českých fotografů a slovenský sochař Štefan Hudzík. Výstava potrvá do konce listopadu.

Už když se v 19. století scházeli pod Kunětickou horou u Pardubic jezdci s modrou krví v červených kabátech a vyjížděli tam na parforsní hony, oblíbené to štvanice zvěře, byl mezi hosty muž s fotoaparátem. Velkým, těžkým, deskovým. Jmenoval se Josef Pírko nebo také Pírka, jak uvádějí dobové prameny. Jako jeden z prvních zachytil tento pardubický c. k. dvorní fotograf a fotograf vévody Nassavského počátky dostihů ve městě a okolí. Dodnes jeho tvorbu připomíná rozsáhlá sbírka skleněných negativních desek ve Východočeském muzeu v Pardubicích, která by si jistě zasloužila knižní vydání nebo alespoň širší zveřejnění. Jeho unikátní a nesmírně ceněné snímky uchovává i Hipologické muzeum na státním zámku ve Slatiňanech na Chrudimsku i muzea v Rakousku. Pírka patřil vůbec mezi první české sportovní fotografy. Po něm přicházely stovky dalších.

Také fotografové rok co rok běží svůj dostih. Muži s okem navíc běží závod s náhodou a okolnostmi o co nejlepší záběr. Za třicet let vytvořili tisíce záběrů, mezi nimi ale třeba pět, deset unikátních snímků, kterých se pár probilo i na prestižní světovou výstavu fotožurnalistů World Press Photo. Například slavné akční snímky pardubického fotografa Vladimíra Davida, který má za sebou už pět desítek Velkých pardubických a dvě vydané knížky o dostizích. Prostě, chce to být ve správném okamžiku na správném místě. Jak se to povedlo Jiřímu Kolišovi, Jiřímu Pekárkovi, Josefu Noskovi, Vladimíru Davidovi, Eduardu Karkanovi, Eduardu Erbenovi, Petru Joskovi, Václavu Jirsovi, Jaroslavu Legnerovi, Milanu Šustovi, Evženu Báchorovi, Jaromíru Šindelářovi a Jaroslavu Mejvaldovi, kteří v Galerii DESET - po úspěšné říjnové pardubické premiéře expozice - vystavují.

TVORBA ŠTEFANA HUDZÍKA

Významné postavení v celoživotní tvorbě Štefana Hudzíka má motiv koně, koníka a jezdců. S tímto tématem jej spojují víceré osobní vazby: jsou to vzpomínky na otcovu kovářskou dílnu a kování koní. Jsou to také vzpomínky na koně v selských dvorech, při práci na poli a v lese a v tahu. V rodné obci rovněž chovali jezdecké koně a pořádali zde jezdecké soutěže. Silnou inspirací je jeden z nejvýznamnějších evropských dostihů - Velká pardubická.

Hudzíkovi koně a koníci jsou lyričtí a poetičtí, ale i dynamičtí a dramatičtí. Jsou plni života a síly, rychlosti a odvahy běžet, cválat, skákat a překonávat překážky. Překážky jsou specifickými motivy z Velké pardubické. Taxis, Irská lavice…Je v tom však i jiná významná symbolika. Síla, schopnost, odvaha živého organismu, zvířete i člověka, překonávat překážky na dráze života. V roce 2003 vytvořil s touto tématikou dvě špičková monumentální díla. Ve dřevě to byla kompozice Nad živým plotem (dub, výška 240) realizovaná na Mezinárodním sochařském sympoziu v Banské Štaivnici. A kamenný dvojstranný reliéf Pocta Velké pardubické (hořický pískovec, 200x300x40) realizovaný na Mezinárodním sochařském sympoziu v Hořicích v Podkrkonoší.

Koně v umění

Podobné články