Josefa Pírku proslavily snímky parforsních honů

15. 2. 2000 BO

Autorem více než poloviny z pěti tisíc skleněných negativů, které má ve sbírce Východočeské muzeum v Pardubicích, je tamní rodák Josef Pírka. Pírka, který proslul snímky populárních parforsních honů a šlechty, patří mezi průkopníky sportovní fotografie a byl i nejlepším dokumentaristou Pardubic. Jeho snímky zachycují život a proměny města od osmdesátých let devatenáctého do třicátých let dvacátého století. "Výběrem témat výrazně přesahovaly Pírkovy snímky rámec běžného regionálního fotografa. Na rozdíl od většiny svých kolegů se nevěnoval jen portrétní fotografii, ale díky uměleckým ambicím byl i nadšeným amatérským malířem a v jeho tvorbě se objevují i snímky přírodních scenérií. Fotografoval romantická městská zákoutí či typické pardubické postavičky," říká kurátorka fotografické sbírky pardubického muzea Renáta Kupková.

C.K. DVORNÍ FOTOGRAF

Josef Pírka se narodil 6. června 1861 v rodině obuvníka na pardubickém Zeleném předměstí. Ve dvanácti letech opustil reálku a začal studovat u akademického malíře Antonína Glöcknera v Šumperku. Do Pardubic se vrátil v roce 1877, kdy získal povolení fotografovat parforsní hony. "Brzy se dostal do vyšší společnosti a díky dobrým doporučením začal dělat portrétní fotografie honorace. První velkou zakázku získal od následníka trůnu vévody Nassavského a jeho ženy, což mu otevřelo dveře do šlechtické společnosti. Později získal i titul c.k. dvorního fotografa a pozvání do zámku Laxenburg u Vídně," říká kurátorka.

O zrod pardubických parforsních honů, které byly na podzim Pírkovým pravidelným chlebem, stál důstojnický sbor pardubické jízdní posádky. První hon, při kterém podle anglického vzoru nešlo o to zvěř ulovit, ale zahnat ji do vody a tam odchytit, se konal 15. září 1841. "Jelen označený mašličkou byl vypuštěn z vozu a po chvíli se po jeho stopě vydali honci se smečkou loveckých psů. Jeleni chovaní pro tento účel v ohradě u pardubického akciového pivovaru či v oboře knížete Auersperga u Dvakačovic, si ale po čase na tento průběh zvykli. Proto místo toho, aby se nechali štvát, zaběhli do první vody, kde čekali na odchycení. Kvůli tomu byli později dováženi až z Ameriky," popisuje legendární hony Kupková.

KORUNNÍ PRINC ZABLOUDIL

Vyhlášených pardubických honů se mimo důstojníků účastnila i aristokracie. Například v roce 1874 to byl i císař František Josef I. s chotí Alžbětou a v roce 1881 korunní princ Rudolf s manželkou Stefanií. Na tento hon, který se táhl od Kunětické hory přes Labe k Holicím, při němž psi místo jelena chvíli stopovali zajíce, vzpomíná Pírka ve svých pamětech. Jejich výňatek byl v roce 1994 otištěn ve zpravodaji Klubu přátel Pardubicka.

"Halali bylo u Ostřetína. Začalo se stmívat a hebký, tichý deštík padal. Rozsvěcovaly se petrolejové lampy a korunní princ nikde. Společnost byla již v kasině. Korunní princ dosud nikde, ruch ohromný, jednotliví šlechtici sedali na koně ho hledat do Polabin. Při přechodu Labe u Kunětické hory zůstal princ osamocen. V tom velkém ohni honu přes Labe přebrodili všichni a korunní princ bez přiděleného průvodce zůstal zde sám. Rudolf nevěda si rady, kde by přebrodil, terén neznal, zůstal zpět a bloudil," vzpomínal fotograf. Poslední parforsní hon se konal v roce 1913 a tradice nebyla již nikdy obnovena.

HULÁNI A KAVALÍŘI

Svůj první ateliér si Pírka otevřel roce 1888 a o osm let později věnoval pardubickému muzeu soubor 103 fotografií starých Pardubic. Ty byly s velkým úspěchem vystaveny na Národopisné výstavě v Praze. Velkou předností Pírkových snímků je, že fotografoval domy či ulice i s jejich obyvateli či okolním ruchem. V roce 1907 zavítal fotograf spolu se svým asistentem Juliem Koníčkem do Ruska, kde na pozvání hraběte Josefa Gižického fotografoval koně na jeho panství a také dostihy.

Po měsíci pobytu však Pírka odřekl další lukrativní zakázky petrohradské a moskevské šlechty a vrátil se zpět do Pardubic. Jeho dobré styky se šlechtou se staly i jedním z námětů satirického románu Huláni a kavalíři v němž spisovatel a poštovní úředník Jan Václav Rosůlek popsal konec monarchie v Pardubicích. Zesměšnil i řadu vážených pardubických občanů včetně Pírky, kterého vylíčil jako podlézavého a patolízalského fotografa Dýchavce, který nakonec skončil v blázinci. Soudní spor o urážku na cti, vyvolaný Pírkovou žalobou, skončil v roce 1928 podmínečnou pokutou pro autora a konfiskací knihy.

"Svou řemeslnou zručnost a fotografický cit prokázal Pírka také při fotografování podzimních dostihů, především už tehdy populární Velké pardubické steeplechase. Právě tyto snímky jsou nejstaršími dokumenty v majetku muzea připomínající slávu dostihového sportu v Pardubicích. Díky záběrům z parforsních honů a dostihů lze Pírku považovat za jednoho z průkopníků sportovní fotografie," míní Kupková. Velkou pardubickou fotil Pírka až do třicátých let. Své práce vystavoval i na Výstavě tělesné výchovy a sportu v roce 1931 v Pardubicích a o osm let později nechyběly ani na výstavě k 100. výročí československé fotografie. Poslední snímek pořídil den před svou smrtí. Zemřel v den svých 81. narozenin 6. června 1942. Rozsáhlou sbírku skleněných negativů získalo muzeum z jeho pozůstalosti. Mimo dnešní besedy, která začíná v 18 hodin v přednáškovém sále muzea budou Pírkovy fotografie k vidění i na výstavě Stoleté ohlédnutí, kterou pardubický zámek otevře v létě. Budou tvořit i základ stejnojmenné publikace, která vyjde na konci roku.

Koně v umění

Podobné články