Jappeloup de Luze je oficiálně zapsán jako francouzský jezdecký kůň (SF), ovšem reálně je křížencem hřebce klusáka a plnokrevné matky. Narodil se 12. března 1975 na farmě Henryho Delage a zemřel na zástavu srdce v roce 1991. I když by se podle původu mohlo zdát, že se černý hřebeček narodil omylem z úplně bezcenných rodičů (a o to působivější by jeho životní příběh byl), není tomu tak. Nebyl to žádný odpad ani omyl, ale promyšlené spojení. Jeho chovatel dobře věděl, co dělá a očekával koně s dobrým skokovým potenciálem a rychlostí do překážkových dostihů. Na dráhu se ale Jappeloup nikdy nepodíval, mladá francouzská jezdkyně Françoise Terrier-Thuaultová odhalila jeho výjimečný skokový talent a uprosila chovatele, aby jej nechal pro parkurový sport.

Jako čtyřletý byl nabídnut Pierrovi Durandovi (*1955). Ten byl tehdy sice mladým, ale již velmi známým a zkušeným jezdcem, měl za sebou dva starty na Mistrovství Francie a účast na juniorském mistrovství Evropy (v roce 1972 s klisnou Velledou). Durand ho ale shledal příliš malým a protože hledal koně do mezinárodních soutěží, odmítl si ho i vyzkoušet. Jezdila ho tedy dál Françoise Terrier-Thuaultová, která s ním i skákala. Jappeloup jevil velký skokový potenciál, ale byl velmi temperamentní, velmi svéhlavý a obtížně zvladatelný. O rok později ho Durand viděl znovu a svůj názor přehodnotil. Navzdory malé výšce (Jappeloup dorostl pouhých 158 cm kohoutkové výšky) měl totiž valach neuvěřitelný odraz a byl velice pružný.

Tím začala Durandova a Jappeloupova hvězdná sportovní kariéra: posbírali mnoho umístění v soutěžích Grand Prix, stali se dvojnásobnými mistry Francie, mistry Evropy, opakovaně získali medailové umístění i na Světovém poháru a mistrovství světa. V roce 1984 se kvalifikovali i na olympijské hry (v Los Angeles), kterých se zúčastnili. A tam došlo před zraky celého světa k velmi vážnému nedorozumění mezi poněkud silovým a ambiciózním jezdcem a tak trochu naštvaným koněm. Jappeloup přímo v soutěži odmítl jezdci poslušnost a poslal ho do skoku. Pierre Durand dopadl na druhou stranu skoku a v ruce mu zůstaly pouze otěže a uzdečka, kterou Jappeloupovi při pádu stáhl. Jappeloup poté utekl do stáje.

Musela to být pro úspěšného jezdce pořádná potupa, tím spíše, že se na něj snesla kritika z mnoha stran. Durand s vědomím toho, že koní jako Jappeloup v životě zřejmě moc nepotká, si valacha ponechal a rozhodl se problém vyřešit změnou přístupu a způsobu tréninku. Dvojice k sobě zjevně znovu našla cestu, o tom svědčí množství dalších umístění v závodech nejvyšší obtížnosti. Už v roce 1985 byli společně třetí ve Světovém poháru. V roce 1988 se kvalifikovali na olympiádu znovu, tentokrát do Soulu. A dařilo se! Nejen, že zvítězili a získali zlatou medaili, ale i z videozáznamu soutěže je patrná i větší souhra a citlivější působení jezdce.

Jaký vlastně Jappeloup byl?

Podle Duranda „dost ošklivý, zdálky i zblízka působil nemotorně a pohyboval se svým typickým kolébavým pohybem klusáků. Když ale člověk seděl na hřbetě, bylo to úplně jiné, byla cítit obrovská energie. Skoky velmi respektoval a hodně se snažil, aby se jich nedotkl."(1)

A kdo je Pierre Durand? To je aktuálně asi nejzajímavější otázka, protože je jedním z kandidátů na předsednictví FEI. Po ukončení kariéry s Jappeloupem v roce 1991 už významnějších úspěchů na mezinárodní scéně nedosáhl a začal se věnovat spíše kariéře funkcionářské a politické. V roce 1993 se stal prezidentem Francouzské jezdecké federace a v roce 1997 byl do této funkce zvolen znovu, o rok později se jí ale vzdal. V srpnu oznámil kandidaturu na předsedu FEI. Volby proběhnou v prosinci a každá národní jezdecká federace bude disponovat jedním hlasem.

Jappeloup byl penzionován v září 1991 opravdu velkolepě - na závodech přímo pod Eiffelovkou. Dva měsíce nato uhynul na srdeční zástavu v pouhých šestnácti letech. Nějakou dobu po jeho úhynu byl Durand obviněn z jeho zabití - kůň byl totiž pojištěn na poměrně zajímavou částku. Durand podal žalobu pro pomluvu, kterou vyhrál, ale přesto na něm ulpěl stín, který poznamenal jeho politickou a funkcionářskou kariéru. Jappeloup je pohřben na Durandových pozemcích.

O filmu

Francie / Kanada, 2013, 130 min
Režie: Christian Duguay
Scénář: Guillaume Canet
Hrají: Guillaume Canet, Marina Hands, Daniel Auteuil, Lou de Laâge, Noah Huntley, Tchéky Karyo, Donald Sutherland, Marie Bunel, Arnaud Henriet, James Flynn

Počátkem 80. let Pierre Durand opouští slibnou kariéru advokáta, aby se mohl plně věnovat své vášni, parkurovému skákání. Podporován otcem vsadí na mladého koně Jappeloupa, do kterého nikdo nevkládá velké naděje. Příliš malý, příliš svéhlavý, příliš nepředvídatelný. Mnoho chyb, ale také pozoruhodné skokanské nadání. Soutěž od soutěže dvojice postupuje a prosazuje se v jezdeckém světě. Ale olympijské hry v Los Angeles skončí nezdarem a Pierre si uvědomuje svoje slabosti. S pomocí manželky Nadii a podkoní Raphaëlle Pierre znovu získá důvěru Jappeloupa a vybuduje vztah, který je dovede až na olympiádu v Soulu 1988, kde získají zlatou olympijskou medaili.

Projekce filmu v kině 35:

• 15. a 21. 10. v 11:00
• 21. 10. v 18:30
• 24. 10. v 11:00

Ke ztvárnění role slavného Jappeloupa bylo ve filmu použito několik koní: andaluský kůň Baturo pro detailní záběry, klisna Océanie du Châtel při tréninkových scénách, hanoverský hřebec Wellcome Sympatico pro záběry ze závodů, oldenburský hřebec Incello na nejtěžší skoky, mladý hřebec Sea Biscuit, který se svoji barvou srsti nejvíce podobá hlavnímu hrdinovi, dále Centinero, Bodio, Power a Playboy.

Guillaume Canet, který ztvárňuje roli jezdce Pierra Duranda, se díky tomuto filmu vrátil po dlouhých 20 letech k ježdění. Pro potřeby filmu trénuje až 9 hodin denně se známým francouzským parkurovým jezdcem Frédéricem Cottierem. Toto jméno je nám hlavně známé z letošních Světových jezdeckých her v Normandii, kde působil jako stavitel parkurů. Sám byl jako člen bronzového družstva svědkem fenomenálního vítězství Jappeloupa v Soulu v roce 1988. Při nejtěžších skokových a technicky náročných záběrech ho zastupuje Rodrigo Pessoa.

(1) http://fr.wikipedia.org/wiki/Jappeloup_de_Luze