Benický a Jeho Veličenstvo kůň
V červnu se Karol Benický, slovenský fotograf, který v 90. letech přesídlil do Prahy, zúčastnil jedinečného světového setkání. V Číně se totiž sešli fotografové z celého světa. Od nás pozvali přávě Karola Benického a jeho syna Matúše.
Jistě na to měla vliv skutečnost, že Benický už více než rok pracuje na fotografické publikaci věnované Číně; bez toho, že jde o mistra fotografie, by ho ale na podobnou akci nikdo nepozval. O svých kvalitách přesvědčil i nedávno vydanou knihou Veličenstvo kůň (Art Benický).
"Máme to štěstí, že jsme to právě my, komu je dopřáno otevírat bránu třetího tisíciletí našeho letopočtu. Važme si toho. Společně - bok po boku - jsem se vydal s koňmi na dalekou cestu, prošel jsem v jejich stopách všemi kontinenty světa a snímal jsem jejich osudy ve více než čtyřiceti zemích naší modré planety," řekl mi Benický.
Na svých cestách-necestách, po rovině jako stůl v maďarské pustě Hortobád, v panenských koutech slovenského Rudohoří, v nebetyčných horách Kavkazu, v pouštních píscích Kuvajtu, v biblické krajině Jordánska, uprostřed bílých lipicánů v chorvatském Djakovu či v čínských velehorách, tam všude nacházel Benický své koně a fotografoval jejich portréty.
Tuto sysifovskou práci, více poslání než práci, započal coby muž středního věku plný síly a završil ji jako šedesátník s prošedivělým plnovousem právě v roce 2000. Není to podle něj jen shoda čísel a jubileí, je v tom i kus magie, osudu jeho samého i ušlechtilého čtyřnohého přítele, kterému "Bůh vložil do očí hvězdy".
"Zvíře pomohlo člověku na jeho dlouhých cestách poznávat pravdu, doprovázelo ho jako pomocník i přítel, jako přelud nebo krásný sen... Člověk se s ním radoval i trpěl, žil i umíral, jako sebe rovného ho bral do přístřeší, spolu s ním uléhal do chladného hrobu. Člověk jej uctíval - v Písmu svatém se vyznává z jeho božského původu a vyvolenosti, dosadil jej dokonce na nebesa, aby táhlo sluneční vůz," píše zasvěceně v prologu ke knize - "bibli" Veličenstvo kůň jeho přítel Zdeněk Mahler ml. Kůň se do lidských dějin zapsal jako žádné jiné zvíře a žádné jiné zvíře pro člověka tolik neudělalo...
"Má práce je završena, dílo se povedlo, kniha přichází do vašich rukou," řekl Benický a dodal: "Moje manželka Eva, která mě často provázela na cestách-necestách za koníčky, mi teď připomněla, že by jednou chtěla jet se mnou na dovolenou jenom tak, jako každý jiný normální člověk - bez povinností, rekreovat se, užívat si. Ale řekněte mi - je to vůbec možné, když všude kolem jsou koně a jiné krásy?"
Rozhovor s Gianlucou Tormenem – objevitelem jezdeckého portrétu Leopolda Medicejského ze zámku Konopiště
Na státním zámku Konopiště visí obraz, který až nedávno určil italský historik umění Gianluca Tormen jako významné dílo vlámského malíře Justa…
Co má společného kůň Jana Žižky na Vítkově a ten u zámku ve Slatiňanech?