Grand National Handicap Steeplechase, Velká liverpoolská nebo prostě Velká národní - pro někoho životní sen, pro jiného tradiční velkolepá podívaná, fascinující zážitek, pro jiné týrání koní. Co dělá Velkou národní „velkou"? Tradice, náročnost, nepředvídatelnost, osobnosti, drtivé prohry i nečekané výhry outsiderů - a v neposlední (pro někoho v první) řadě peníze a riziko. Je testem chovatelských, jezdeckých a trenérských schopností na jedné straně a potenciálu koně na druhé. Nic není jisté zvláště při účasti 40 koní, což je trnem v oku ochránců zvířat, ale také šancí pro outsidery, jak nám ukázal loňský ročník, kdy proměnil ve vítězství svůj debut ve Velké národní žokej Ryan Mania na koni Auroras Encores s kursem 66:1.

Kurs steeplechase měří 7 180 m neboli 4 míle, 3 furlongy a 110 yardů. Koně překonávají 16 překážek včetně obávaného příbuzného Taxisova příkopu, slavného Becher´s Brook. Obtížnost této překážky je dána především příkopem na straně doskoku, což kůň netuší, dokud není ve vzduchu. Doskok je nižší a koně doskakují ve strmé letové křivce. Na překážce The Chair je to obráceně, doskok je vyšší než odskok a je to největší překážka. Koně jedou celý okruh dvakrát, absolvují celkem 30 překážek. Pouze dvě se jedou jen jednou a to slavná „židle" a vodní příkop.

Vše začalo u Watterloo

Ačkoliv se Velká národní oficiálně datuje od roku 1839, její historie začala mnohem dříve. Impuls pro vznik dnešního dostihového svátku dal v polovině dvacátých let 19. století majitel hotelu Watterloo v Liverpoolu William Lynn, podnikavý člověk s mnoha zájmy. Sponzoroval Waterloo Cup, největší chrtí dostihy v Anglii. Úspěchy tohoto podniku a touha zviditelnit se v rovinových koňských dostizích mu vnukla nápad pronajmout si pozemky kolem Aintree na dostihovou dráhu. Se svou pověstnou energií svůj plán začal realizovat a 7. července 1829 se zde běželo poprvé. William Lynn zde uspořádal tři dostihové dny, ale nebyl spokojený, a tak přišel s nápadem udělat v Aintree steeplechase.

Dostih datovaný 1836 měl okamžitě úspěch a bylo o něm psáno prvního března v místních novinách jako o „První steeplechase jaká se kdy běžela v sousedství Liverpoolu v uzavřeném okruhu poblíž dostihové dráhy v Aintree." Zvítězil kůň The Duke, jehož jezdcem byl kapitán Becher. Následující rok se dostih běžel v Maghull (také v Liverpoolu). Opět vyhrál The Duke, ale nikoliv s kapitánem Becherem, ale jel ho žokej Potts. Důvod, proč si svůj úspěch nezopakoval kapitán Becher, je prostý - den předtím jezdil koně v St. Albans a do Liverpoolu se tehdy nebylo možné přemístit tak rychle jako dnes.

Ten rok se dostih jmenoval Grand Liverpool Steeplechase. Další rok se opět podle některých zdrojů běželo v Maghull. Tentokrát kapitán Becher nechyběl a se zkušeným The Duke procválal kolem cílového sloupku jako třetí. Dnes se historici utvrdili v tom, že se od začátku Velká národní běžela v Aintree a nikoliv v Maghull, nicméně to nic nemění na oficiálním prvenství devítiletého valacha Lottery. Stále platí, že první Grand National se konala v roce 1839 s celým názvem Grand Liverpool Steeplechase. Historicky prvním vítězným koněm je tak i nadále Lottery (žokej Jem Mason). Kapitán Becher na startu oficiálně první Velké národní nechyběl, ale spadl na překážce, která dodnes nese jeho jméno.

Od těch dob se v tomto dostihu udály mnohé změny a příběhy, změny názvu na The Liverpool and National Handicap Steeplechase a jak jméno napovídá, jednalo se o handicap dostih. V roce 1847 došlo k další změně názvu na The Grand National Handicap Steeplechase a tento název platí dodnes.

Příběhy

Každý ročník Velké národní by mohl být námětem na knihu, za každou startující dvojicí a průběhem dostihu je tým lidí, léta tvrdé práce a sbírání zkušeností, souhra někdy neuvěřitelných náhod. Zvláštní svět. Na jedné straně tribuny rozkvetlé roztodivnými klobouky, cinkají sklenky šampaňského a rezonují emoce, sázkové tikety vlhnou ve zpocených dlaních a dole na dráze ryzí živočišná síla v maximálním nasazení.

Manifesto

Ryzák s bílou hvězdou po Man of War (Ben Battle - Rataplan) z Vae Victus po King Victory - výborný původ, dobře stavěný a silný kůň nesl rekordních 12 st 7 lb (79 kg). Také drží rekord váhy pro umístěného koně s váhou 12 st. a 13 lb (82 kg). Manifesto je navíc rekordmanem v počtu startů ve Velké národní - byl jejím osminásobným účastníkem.

Připlaval a (ne) zvítězil

Příběh ve stylu pořadu Věřte-nevěřte se odehrál v roce 1904. Z Nového Zélandu se na lodi přepravoval účastník Velké národní, kůň Moifaa. Loď ztroskotala a kůň musel plavat cca 25 mil (údaje se liší zdroj od zdroje) na ostrůvek, kde ho objevili rybáři. Zcela vyčerpaný Moifaa se zotavil a na Velké národní nebyl jen kompars ostatním, ale zvítězil. Americký tisk se chopil této vděčné příhody a zpráva se šířila po světě. Ale kdo tomu uvěřil, mýlil se - Moifaa sice připlul na lodi, ale ta neztroskotala a kůň se dostal na břeh suchou nohou. Ve stejný den však tehdy vyplouvala z Nového Zélandu do Anglie jiná loď se dvěma koňmi. Tato loď opravdu ztroskotala a koně Chesney a Kiora přežili. Kiora nemohli najít a mysleli si, že se utopil. Nakonec byl nalezen vyčerpaný na ostrůvku, kam doplaval. Údajně se poté do Liverpoolu přece jen dostal a startoval ve Velké národní, ve které Moifaa zvítězil.

Vítězka dostihu, který se nekonal

Polovička žokejů v roce 1993 přeslechla druhý špatný start a vydala se na trať - až do konce čtyřapůlkilometrového dostihu neměli tušení, že dostih byl anulován pro chybný start. Zní to divně, jenže tenkrát bylo období, kdy se kolem dostihů rojili ochránci zvířat a žokejové v domnění, že jsou to tito aktivisté, ignorovali snahu funkcionářů je zastavit. Zvítězila klisna Esha Ness - a místo vavřínů pro ni zbyl jen tento příběh.

Jablko nepadá daleko od stromu

Rok 1999 přál rodinným vztahům. Vítěz Velké národní z roku Tommy Carrbury v roli trenéra se mohl kochat vítězstvím svého syna Paula na Bobby Jo. Stejný příběh se odehrál hned o rok později, když trenér Ted Walsh se mohl radovat z vítězství syna Ruby na Papillon a v roce 2013 Rubyho sestra Katie Walsh dojela na třetím místě.

... a dojeli dva

V roce 2001 si náročnost kursu připsala rekordní počet pádů. Suverénně si naopak vedl Red Marauder, druhým šťastným byl Smarte.

Rekordní výhra

Vítězství koně Monty´s Pass poněkud zastínila rekordní výhra sázkaře, který měl svůj velký den - vyhrál 800 tisíc liber.

Média

BBC v roce 1927 trhala rekory v poslechovosti při prvním rozhlasovém přenosu velké národní - zvítězil Spring.

Komentátor tvrdý chleba má - v roce 1952 se Tophamsovi (tehdejší majitelé dostihové dráhy v Aintree) nepohodli s BBC a rodina se rozhodla zvládnout komentátorství vlastními silami. Pokud jste názoru, že sportovní komentátorství je celkem pohodový džob, záznam tehdejšího komentáře vás z tohoto omylu vyvede. Bylo to popsáno jako strašné a znamenalo to rychlý návrat k profesionálům.

První televizní přenos Velké národní BBC zprostředkovala v roce 1960, tedy v době, kdy v Československu byla televize vzácnost.

Fenomén RED RUM

Když v roce 1973 poprvé vyhrál, pro diváky byla zajímavější prohra favorizovaného koně z Austrálie (Crisp) než výhra Red Ruma. O rok později se krizí zmítaná Velká národní nadechla, když zvítězil podruhé. Tento příběh však měl ještě další pokračování. "Rummi" - Red Rum je dosud jediný kůň, který zvítězil ve Velké národní třikrát, přičemž mezi dvěma prvními vítězstvími v řadě a třetím byl dvakrát "pouze" druhý. Red Rum je také dalším z řady slavných koní, kteří měli to štěstí, že je někdo objevil a vytáhl z šedé inkognitní masy dostihových koní na výsluní. Red Rum prodaný z domovské stáje ještě s jedním koněm po 400 quineí zažil na svém hřbetě dvacet čtyři žokejů včetně Lestera Piggota. V deseti letech měl potíže s nohama a jeho tehdejší trenér Donald (Ginger) McCain ho udržoval v pevném zdraví pohybem v moři. Třetímu vítězství se příliš nevěřilo, Red Rum byl dvanáctiletý a v tomto věku už jsou šance na vítězství malé. Trenér Ginger mu však věřil a věděl, že je kůň ve výborné formě. Jeho žokej tuto důvěru nesdílel a Ginger neváhal a v roce 1977 měl Red Rum nového - Toma Stacka. S nástrahami dostihu si poradili, Red Rum krátce po Becher´s Brook převzal vedení a zvítězil s náskokem 25 délek.

Glasgow Herald 1977: Tomy Stack stěží zadržuje slzy po svém prvním vítězství ve Velké národní: „Věřil jsem, že vyhrajeme. Terén byl pro Red Ruma ideální a on byl skvělý. Je to tak inteligentní kůň a Aintree je pro něj výzva. Hledá si cestu v poli, umí se vyhnout kolizím a stále dává pozor, co se kolem něj děje. Je to ideální dostihový kůň"

Ženy - první vlaštovky

V roce, kdy Red Rum slavil svůj hattrick, se na start postavila první žena v historii Charlotte Brew. Bylo jí jednadvacet a obtížnost dostihu si nepřipouštěla, podle svých slov se spíš nemohla dočkat. Bohužel skončila na čtvrté překážce a ani při dalším startu o rok později se jí nepodařilo dostih dokončit. První ženou, která Velkou národní dokončila (na osmém místě), se stala jezdkyně všestrannosti Geraldine Rees v roce 1982. Dojela na posledním osmém místě. Z osmnácti žen dokončilo Velkou národní dosud jen sedm, ale je jen otázkou času, kdy se prvního ženského vítězství dočkáme.

Letos bude jedinou ženou na palubě Velké národní trenérka loňského vítěze Teaforthree Rebecca Curtis. Ta se na účast žen ve Velké národní dívá pragmaticky. "Abych byla upřímná, nemyslím si, že jsou ženy na to dobře vybavené, protože nejsou tak silné jako muži. Jezdí u mě mnohé ženy v práci, ale tam nepotřebují tolik síly, jako v dostihu." Celý rozhovor najdete ZDE.

Smolný den Dicka Francise

Scéna jak vystřižená z detektivního příběhu oblíbeného spisovatele. Píše se rok 1956. Tribuny se otřásají jásotem nad očekávaným vítězstvím královského koně. Kůň Devon Loch královny matky překonal poslední překážku a poté záhadně uklouzl. Dodnes je tato situace předmětem diskuzí. Dick Francis byl přesvědčený, že koně vyděsil bouřlivý jásot oslavující vítězství královnina koně. "Jeho zadní nohy se na zlomek vteřiny odmítly pohnout. Přední nohy zvedl, jako když skáče, ale neskákal. Měl jsem pořád náskok, kdybych ho přiměl běžet, ještě by zvítězil, ale on znovu sklouzl. Šel jsem pryč." Na podivnou událost se můžete podívat na těchto záběrech.

Češi v Liverpoolu

Karel Kinský

Přestože je v záznamech u jeho jména AUT, nikoliv CZ, pocházel z Heřmanova Městce, což nás opravňuje k jisté dávce národní hrdosti. Nebýt jeho anglického trenéra Rowlanda Reynoldse, možná by ho ani nenapadlo zatoužit po vítězství ve Velké národní. Podařilo se mu to na hnědce Zoedone v roce 1883. Tehdy bylo na startu deset koní, nejméně v historii dostihu. Navíc bylo špatné počasí, od rána dráhu bičoval vytrvalý déšť. Karel Kinský dostal jednoduchou radu: "Jeďte první kolo, jako kdybyste byl na honu. Potom, ne dřív, se můžete začít koukat kolem sebe, jak jsou na tom ostatní." Tato strategie fungovala výborně a i když bylo dosaženo druhého nejpomalejšího času, velmi těžký terén výkon Zoedone a jejího jezdce nijak nesnižuje.

Karel Kinský byl v roce 2011 v Aintree uveden do síně slávy a poblíž závodiště je jeho pamětní deska.

Essex a Fráze

Václav Chaloupka se na start Velké národní postavil dvakrát - v roce 1986 s vynikajícím skokanem Essexem a v roce 1991 s Frází. Ani jeden kůň celý dostih neabsolvoval. Essexovi praskla přezka u třmenu a Fráze měla zdravotní problém. Podle Chaloupky měla Fráze se svým strojovým tempem a výkonnými plícemi větší šanci než brilantní skokan Essex. Samozřejmě koně neměli dostihovou historii na ostrovech a handicaper je zatížil nejvyšší váhou.

Valencio

V černobylském roce 1986 valach ze stáje Františka Holčáka s druhou nejvyšší váhou dokázal proklouznout kolizními situacemi a vše vypadalo nadějně až do 25. skoku, na kterém Valencio padá, protože ho kříží volný kůň. Žokej Rowell na nezraněného Valencia znovu nasedne a dokončí dostih na 23. místě. Klasifikován však není, v Anglii je pád koně brán jako známka únavy koně a ten je z výsledkové listiny eliminován. Přesto byl Valencio prvním českým koněm, který Velkou národní dokončil.

Welfare

Nemá smysl nad tím zavírat oči. Velká národní si připsala na vrub svého účtu 4 úmrtí koní jen během dvou let 2011 a 2012. V roce 2013 bouřlivé ovace nepatřily ani tak nečekanému vítězství outsidera, jako spíš sdělení komentátora, že všichni koně jsou v pořádku. Tlak organizací jako Aid Animals je velký. "You Bet, They Die" - Vy sázíte, oni umírají. RSCPA je umírněnější - konzultant pro oblast jezdectví David Muir zaujímá věcný postoj a sám sebe pasuje do role "kritického přítele". Ví, že Velká národní je ikona dostihů, že vnáší do Liverpoolu úžasnou atmosféru, dává lidi dohromady, ale je potřeba hledat řešení, co více udělat pro bezpečí koní. Je přesvědčený, že by pomohlo snížení limitu 40 koní a tento názor sdílí mnoho dalších včetně Josefa Váni. Zatím došlo k posunutí startu o 90 m, aby byli koně při startu dál od bouřících tribun, a k úpravě některých překážek.

Nová kniha

Kdo se chce dozvědět víc, sáhne po publikaci, která u nás nedávno vyšla - Velká pardubická a Velká národní liverpoolská: Příběh dvou dostihů". Autory jsou John Pinfold (historik závodiště v Aintree) a Kamila Pecherová.

Kniha vyšla v roce 2010 v nakladatelství HELIOS - Razskazov a dá se sehnat v e-shopech od 350 Kč.

Letošní Grand National Handicap Steeplechase se běží v sobotu 5. dubna v 16.15 jako pátý ze sedmi dostihů tohoto dne.

Aktuální kurzy:

• 8-1 Teaforthree (loni na třetím místě)
• 12-1 Monbeg Dude, Double Seven
• 14-1 Long Run, Tidal Bay
• 20-1 Rocky Creek, Burton Port, Prince De Beauchene, Pineau De Re, Triolo D'Alene
• 25-1 Bar

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Grand_National
http://grandnational.racingpost.com/guide/
www.grandnational.org.uk
http://www.aintree-grand-national.net/grand-national-fences.php
www.animalaid.org.uk
http://www.mirror.co.uk/sport/horse-racing/grand-national-2013-fence-by-fence-guide-1797575
https://openlibrary.org/books/OL23303283M/Heroes_and_heroines_of_the_Grand_National