Nápad karlovarského hoteliéra Leonarda Kohla, a to vybudovat na zelené louce kousek od léčivých pramenů dostihovou dráhu, vyvolal velký ohlas.

Z knihy Martina Cápa „Příběhy lázeňských dostihů“

1893 - 96

Shodou okolností ve stejném čase je spolek Böhmischer Rennverein nucen ukončit pořádání dostihů na Císařské louce v Praze a začíná se poohlížet po dalších místech, kde by mohl rozvíjet své aktivity. Kohlova iniciativa nemůže přijít v lepší chvíli. Myšlenka na pořádání dostihů ve vzkvétajících lázních je lákavá. Kromě Böhmischer Rennvereinu se o vybudování a provozování závodiště zajímá i vídeňský Jockey Club a klusácký spolek z Berlína. V létě 1894 přijíždějí na obhlídku vytipovaných pozemků zástupci všech tří spolků. Böhmischer Rennverein zastupují hrabě Rudolf Ferdinand Kinský a baron Felix Aehrenthal. Schvalují vybranou plochu ve Dvorech a spolu s karlovarským lékárníkem Lippmannem jednají se starostou Ludwigem Schäfflerem (1848–1915). Jejich trumfem jsou dobré kontakty napříč českou šlechtou i mnohaletá zkušenost s pořádáním dostihových mítinků v Praze a Pardubicích. Karlovarský starosta slibuje svou podporu a v pomyslném závodu, kdo vybuduje karlovarské závodiště, nakonec vítězí Böhmischer Rennverein. 

Pánové svěřují rozvržení budoucího areálu kapitánovi ve výslužbě Wilhelmu Slawkowskému, který se osvědčil už jako inspektor vídeňského závodiště Freudenau. Počítá se s dráhou pro rovinové dostihy a překážkovým kursem, obsahujícím čtrnáct pevných překážek včetně tří vodních příkopů. Uvnitř rovinového oválu má vzniknout i 1200m dlouhá a 15m široká klusácká dráha. Tribuny v secesním stylu se prozatím stavějí ze dřeva, ale mluví se o jejich budoucí rozšíření v módním „cottage stylu“. Stavebními plány budov je pověřen architekt Alfred Bayer (1859–1916), karlovarský rodák, který projektoval například městské divadlo, ale je podepsán také pod domy Atlantic, Esplanade nebo koncertním sálem Granhotelu Pupp. 

1899

Čtyřdenní zahajovací mítink je rozprostřený mezi 2. a 9. červencem. Karlovy Vary ožívají skutečnou dostihovou horečkou. Dva dny před začátkem mítinku dochází ke slavnostnímu předání areálu a kapelník Ernst Eberhart uvádí v kavárně Sanssouci nový kvapík s názvem „Karlovarské závodiště“. Během mítinku se ve městě koná květinové korso, tedy průvod slavnostně vyzdobených spřežení, a celá řada vážených občanů Karlových Varů vstupuje do Böhmischer Rennvereinu. Kromě L.Kohla, starosty Schäfflera, císařského rady Henricha von Mattoniho a jeho syna Lea se členy spolku stávají například Carl Bernharth, MUDr. Adolph Bernharth, knihkupec Hans Feller, MUDr. Carl Nagl, Wilhelm Weishaupt nebo svobodný pán Anton von Wikanow. 

Prvním vítězem na karlovarské dráze se za hustého deště stává dvouletá hnědka Allerweil Fidel ze stáje arcivévody Otty. Dcera vítěze rakouského a německého derby Zsupána má v sedle Antona Kapouska, jediného domácího jezdce, který na zahajovacím dnu dostává v těžké konkurenci anglicky mluvících profesionálů příležitost. Tleská mu zhruba 10 tisíc diváků, v čestných lóžích sedí například kníže Max Egon zu Fürstenberg, hrabě Moritz Esterházy, hrabě Carl Trauttmansdorff, baron Felix Aehrenthal, hrabě Zdenko Kinský nebo rytmistr Louis Erlanger. Hlavní dostih mítinku - Cenu Karlových Varů (1200m, 10 000 korun) - vyhrává tříletá klisna Sandwich, kterou pro žokeje Roberta Adamse nasedlal trenér John Reeves. Nejúspěšnějším jezdcem týdne se stává se čtyřmi úspěchy Frank Rossiter. Třikrát se raduje jediný vítěz Velké národní i Velké pardubické George Williamson, který na tomto mítinku jezdí pro knížete Franze Auersperga.

Představu o atmosféře zahajovacího mítinku si lze udělat z reportáže zpravodaje Prager Tagblattu a průkopníka sportovní žurnalistiky v českých zemích Siegfrieda Raabeho–Jenkinse. Vydává do Varů zvláštním vlakem, který vyjíždí z Prahy v 6:00 ráno a přijíždí do lázní v 9:30. „Speciální vagóny vypravené Buštěhradskou dráhou zaplnilo do posledního místa nečekané množství dostihových diváků. Z vídeňských vagónů, ve kterých se nacházel velký počet sportovců, trenérů a žokejů, byl vytvořen speciální expresní vlak, který dorazil do Karlových Varů s lehkým zpožděním. Hosty přivítal déšť, který s menšími či většími přestávkami vydržel po zbytek dne… Hlavní téma hovoru tvořily dostihy, díky typickým postavám trenérů a žokejů se výrazně změnila i fyziognomie města. Je více koňařská,“ píše Raabe-Jenkins. „Závodiště je jedno z nejkrásnějších v monarchii. Proti hledišti se tyčí řetěz karlovarských kopců, vlevo leží samotné Karlovy Vary. Za tribunami se nacházejí průmyslové Dvory s továrními budovami, vedle nichž se rozprostírá rovina ohraničená v dáli Krušnými Horami. Zkrátka a dobře, okolí závodiště je překrásné…“

Jak už to v životě chodí, ke karlovarskému závodišti osud vždycky milosrdný nebyl. První krize přišla už rok po velkolepém zahájení provozu. Dostihy se díky prázdné městské pokladně stávaly prodělečnou záležitostí. Dráha byla převedena do správy rakouského Jockey Clubu. V roce 1905 dokonce karlovarským dostihům vyzváněl umíráček.

„Příběhy lázeňských dostihů“

Rokem 1921 začíná zlatá éra velkých letních mítinků. Obsahuje sedm dní mezi 3. a 17. červencem, dostihy se běhají vždy v úterý, čtvrtek a neděli. Památeční byl rok 1925. Během dvouměsíčního letního období se uskutečnilo 16 dostihových dní. Tehdy se v areálu pohybovalo najednou i 300 koní. Poprvé vítězí v Karlových Varech i panský jezdec Rudolf Popler. 24letý nadporučík v roce 1923 dovádí někdejšího vítěze Velké pardubické Periwiga k velmi lehkému vítězství v Kysibelské steeple-chase. 18. července 1929 strnou tisíce karlovarských diváků úžasem. Těsně před čtvrtým dostihem přijíždějí před tribuny dva jezdci na koních – a v jednom z nich překvapené publikum poznává prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který využívá skuliny ve svém letním programu a poprvé za dobu v úřadě navštěvuje dostihy. Za International Club Karlsbad ho vítají Ottokar Westphalen a Eberhard Mauve. Vzácný host přijíždí právě včas, aby stihl atraktivní Napajedelský handicap, do něhož nastupuje rekordní pole 15 koní.

Gyi lovam! a Rudolf Popler, kteří na podzim 1930 zvítězí ve Velké pardubické a brzy nato se vydají na výpravu do Aintree u Liverpoolu, zaznamenávají unikátní hattrick. 26. června triumfují velmi lehce o 8 délek v Kysibelských dostizích s proutěnými překážkami na 2400 metrů, 5. července následuje už předem jisté vítězství v Měšické steeplechase na 4000 metrů, kde se proti populární dvojici odvažuje postavit jediný kůň. A sérii završuje procházka proti dvěma soupeřům v Memoriálu knížete Karla Kinského na 4500 metrů.

        Závodiště v roce1904

Jako jedno z nejšťastnějších období uvádějí historické prameny dvacátá léta minulého století. Památeční byl rok 1925. Během dvouměsíčního letního období se uskutečnilo neuvěřitelných 16 dostihových dní. Tehdy se v areálu pohybovalo najednou na 300 koní. Podobná situace se opakovala až o sedmdesát let později. V roce 1995 se závodiště díky společnosti Systém 93 spojené s ing. Václavem Chaloupkou přiblížilo k dobám své největší slávy. Sezóna čítající deset dostihových dní začala v květnu a pokračovala až do půlky září. Z každého mítinku byl pořízený televizní šot, z významných zkoušek (OAKS, Cena Jezdectví, Velká karlovarská steeplechase, Karlovarská dvojnásobná míle) dokonce přímý přenos. Tím nejhodnotnějším dostihem ovšem bylo České derby, poprvé konané mimo pražskou Chuchli.

Od roku 1996 je závodiště výhradně v rukou karlovarských podnikatelů. Do každé sezóny se snaží vstoupit s nějakým vylepšením. Připomeňme experiment v podobě vypsání dostihového dne uprostřed pracovního týdne, který v Čechách neměl a stále nemá obdoby. Při atraktivním Dni evropské šlechty se závodiště v záplavě klobouků, cylindrů a fraků plně ztotožňuje s tradičním královským Ascotem. Zdá se vám srovnání s nejmodernějším a nejluxusnějším závodištěm světa, s dubajským Meydanem, nemožné? Ne tak docela. Obě dvě závodiště mají postavený bezpečnostní podchod pro koně přicházející na start. Celý dvoukilometrový ovál s dlouhou cílovou rovinkou je díky golfovému hřišti, situovanému uprostřed, bezvadně udržovaný a pečlivě zavlažovaný.

Secesní tribuna druhého nejstaršího tuzemského závodiště patří k nejvzácnějším skvostům města. Evokuje tak příjemný pocit časů dávno minulých. Pohled z ní na areál topící se v okolní zeleni je jedinečný. V našich končinách je jedinou původní, zachovalou a naštěstí stále funkční. Na stejném místě, kde dnes sedávají diváci, bývali k vidění slavné osobnosti jako Jeho císařská výsost arcivévoda Otto, baron Černín, perský šách Musaffer-Edin nebo prezident Masaryk. Taková myšlenka zahřeje u srdce!

        Závodiště před 110 lety, v roce 1914

Významné dostihy

Cena města Karlovy Vary (CMKV) je jedním nejstarších testů, které se těšily a dodnes těší největší vážnosti. Hlavní slovo měla CMKV hned při prvním čtyřdenním mítinku v roce 1899. Byla jeho nejdůležitějším bodem programu. Přístupná dvouletým a starším koním na trati 1.200m a dotovaná 10 tisíci korunami. Triumfoval v ní hřebec Sandwich v majetku Jeho císařské výsosti arcivévody Otty v sedle s jezdcem Adamsem. V letech 1900 až 1902 CMKV vládl hřebec Mindegy, jeden z nejlepších koní své doby. V roce 1904 ho napodobil Bon Mod, vítěz německého derby z předešlého roku. Z dlouhého seznamu vítězů vyčnívají jména Valčík, Napoli, Liberál, Blyskač, Pierot, Darsalam, Blue Coral, Tullamore nebo Torlus. V roce 2012 byla CMKV nejlépe obsazeným dostihem, který se v České republice kdy uskutečnil. Na prvních třech místech doběhli svěřenci trenéra Šavujeva a příslušníci extra třídy Green Destiny, Mikhail Glinka a Dux Scholar, tedy koně, kteří bodovali na světové scéně.  CMKV má asi nejpestřejší historii. Do roku 1920 byla vypisována jako překážkový dostih na 4.500m. Později se běhala výhradně jako rovinová zkouška na vzdálenosti 1.600m až 2.800m, až se ustálila na délce dnešních 2000m. 

Více než osmdesátiletou tradicí se může pyšnit Lázeňská míle (LM). Srovnávací zkouška příslušníků klasického ročníku se staršími nosila nejrůznější pojmenování. Z výkonnostního i chovatelského pohledu patří k absolutním vrcholům karlovarské sezóny. Zúčastnila se jí celá plejáda předních mílařů, ale také účastníků Derby. V 90. letech byla LM oblíbeným cílem řady výtečných koní – Latén, Ajanta, Gay Devil, Laurena, Palomia, Yokom, Hyphen, Lymond, All Meine Träume, Certus. Úmorné vedro, které panovalo v roce 2003, nezabránilo vytvoření nového českého rekordu na míli. V čase 1:35,34 min se o něj zasloužil Kifaab, jenž se z hloubi pole vydal na stíhací jízdu a ve finále o pět délek porazil stájového kolegu College Classica, stříbrného z Derby 2002. LM bývala doménou hnědáka Sharpoura. Ve čtyřech po sobě jdoucích letech v ní nenašel přemožitele.  Žádný jiný kůň se tomuto rekordu prozatím nepřiblížil.

        Čtyřnásobný vítěz Lázeňské míle Sharpour, V. Janáček a M. Laube, 2008

Jen málokterý z dostihů pořádaných na karlovarském závodišti se může pyšnit tak dlouhou a bohatou historií, jako Karlovarská dvojnásobná míle (KDM). Tento specifický dostih je obdobou slavného Melbourne Cupu, neodmyslitelně spjatého s fenomenálním ryzákem Phar Lapem. Při vzdálenosti 3.200m je KDM společně s podzimní pražskou Cenou prezidenta nejdelším tuzemským rovinovým dostihem. Svoji jedinečnost si udržuje tím, že je jediná v Čechách vypisována jako handicapový test, ve kterém zúčastnění koně nesou rozdílné váhy podle svých předchozích výkonů. Dostih, v němž mají všichni startující relativně stejnou šanci na vítězství, se poprvé uskutečnil v roce 1928, tedy necelých třicet let po slavnostním otevření závodiště. Její konání v celé dlouhé historii znemožnilo pouze válečné období. KDM je spjata s vítězem Čs. derby Rekem (1932) a Centem (1959). Senzační doběh se odehrál v roce 1972 v režii Metropola vedeného legendárním žokejem  Hulešem. Svěřenec mecenáše karlovarských dostihů Ivana Janatky tehdy svým heroickým výkonem porazil Vlhníka (ž.F.Minařík) a pozdějšího vítěze Velké pardubické a čtvrtého z Čs. derby Václava (ž.J.Šach).

Cena Masise (CM), první důležitý srovnávací test dvouletých koní v dané sezóně, se běhávala již na sklonku v osmdesátých let minulého století. V roce 1994 se z centrálního závodiště ve Velké Chuchli přestěhovala do Karlových Varů a kromě drobných přestávek (léta 1998 a 1999) je pravidelnou součástí lázeňského dostihového kalendáře. Historický význam zmiňovaného dostihu podtrhují samotní vítězové - Wichita, která si za svoje výkony na dráze vysloužila ocenění Nejlepší dvouletá klisna a Kůň roku 1990.  O sedm let později ji napodobila populární bělka Librilla. V letech 2003 a 2004 dostih ovládli Monolit (šampión dvouletých hřebců pro rok 2003) a Jazz Dancer (šampión dvouletých hřebců pro rok 2004 a vítěz všech významných dostihů dvouletých koní). V roce 2009 Ramble On porazil skvělého Shamalgana. Václav Chaloupka dovedl v průběhu deseti let k triumfu celý kvintet svých svěřenců – Ferminu Marquez (1995), Librillu (1996), Maracudju (1997), Toinette (2002) a Portu Coeli (2005). Žádnému jinému trenérovi se tento rekord dosud nepodařilo překonat. 

Pevné místo v dostihovém kalendáři západočeské oblasti má čtvrtý klasický dostih sezóny Oaks, po Jarní ceně klisen v pořadí druhý určený klisnám.

Letní cena klisen (LCK), specialita karlovarského závodiště, má ze všech dostihů nejkratší historii. Specifický vytrvalecký dostih II.kategorie dlouhý 2.000m je od r. 2004 vypisován jako srovnávací zkouška tříletých a starších klisen, které se nedostaly na startovní listiny nebo neuspěly ve významných chovatelských testech. Našel příznivce z řad trenérů i majitelů a tak je každoročně zárukou kvalitní podívané. Diváci mohli v akci během uplynulých let vidět např. šampiónky dvouletých - Divokou Orlici (z roku 2007) a Magmu (2008), vítězky OAKS Vltavu a Rabbit Zamindar (2009) nebo účastnici Českého derby Letní Bouři (2008). Dvakrát LCK vyhrály Play Station a Saša. 

V důsledku výstavby golfového hřiště zcela vymizela jedničková Velká karlovarská steeplechase, která se do roku 2002 běhávala na rozmanité pětikilometrové trati. Kdysi bývala zároveň jednou z kvalifikací na Velkou pardubickou. 

        Ivan Janatka po vítězné steeplechase - v 60. letech

Významné osobnosti

V sedlech se při prvním červencovém mítinku roku 1899 představili Angličané, Američané a Australané, kteří porovnávali síly s maďarskými jezdci nebo Čechy žijícími v Maďarsku. Věřilo se, že nová dráha, podle tehdejších odborníků nejlépe položená v celém Rakousku-Uhersku, zastíní slávu Baden-Badenu. Nikomu nepřijde tedy divné, že byl na tribuně k vidění arcivévoda Otto, kníže Auersberg nebo arcivévoda Friedrich s arcivévodkyněmi Isabellou a Marií Kristinou. Nechyběly komentáře k pádu slavného anglického jezdce George Williamsona na jedné z překážek kurzu. Jeden z nejzkušenějších jezdců své doby se může chlubit jedním velkým prvenstvím. Jako jediný totiž dokázal vyhrát oba nejznámější a nejtěžší evropské dostihy. Ve Velké národní v Liverpoolu triumfoval v roce 1899 s koněm Manifesto. Velkou pardubickou absolvoval čtyřikrát a dvakrát v ní zvítězil. V roce 1890 s ryzákem Alphabetem, který patřil Hraběti R.F. Kinskému, a o tři roky později se sedmiletým hnědákem Hadnagy Gen. Hraběte Lamberga. 

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk navštívil roku 1929 v doprovodu hraběte Westphalena a hraběte Nostice, majitele zámku v Sokolově, jeden z probíhajících mítinků na karlovarském závodišti.

        T. G. Masaryk na závodišti (1929)

Na konci 50.let minulého století bývala ve dvorských stájích při každodenním tréninku k vidění výrazná osobnost československého jezdeckého sportu. Byl jím František Ventura, příslušník 87. dragounského pluku knížete Václava Svatého a především olympijský vítěz z roku 1928. V roce 1955 se s rodinou přistěhoval do vilky v Tašovicích u Karlových Varů. Brzy se začal zajímat o tamní jezdecký sport. Netrvalo dlouho a ocitl se v areálu původní secesní jízdárny v městské části Tuhnice, kde působily hned čtyři jezdecké kluby (Slavoj, Slovan, Tatran a armádní ÚDA). Pod svá ochranná křídla si mimo jiných vzal dorostence Ivana Janatku, pozdějšího trenéra dostihových koní, jenž připravoval Metropola, Talcum, Valgrena, Mini Fora, Peruána či Panenku. Šestnáctiletý Ivan absolvoval pod Venturovým dohledem skokový i drezurní výcvik, od kterého byl jenom malý krůček k military a dostihové průpravě. 

„František Ventura byl i v pokročilém věku skvělý. Především svým osobním příkladem. Sedl si na Azura a jeli jsme na trénink do terénu. Při absolvování přírodních překážek a vodních příkopů mě doslova nadchl svou odvahou a zkušenostmi. Trénoval mě na soutěže všestrannosti a na parkurové skákání. V roce 1956 jsem na mistrovství Československé republiky absolvoval military s koněm Igorem a parkury s koněm Elév a skončil pátý v jednotlivcích a třetí v družstvech. Ještě lépe se vedlo o rok později při mistrovství ČSR v Poděbradech. V drezúře jsem se s Blankou umístil na 4. místě, na parkuru s Centrem na 2. místě v družstvech. To jsme dokonce porazili xaverovskou ekipu v čele s majorem Josefem Dobešem“, vzpomíná na velkého trenéra Ivan Janatka.

„Terén mezi Tašovicemi a Dvory se spoustou valů, příkopů a náspů se zdál být ideální. Naše úspěchy nespočívaly v honění koní ve cvalu nebo neustálém skákání přes překážky. Do příkrých kopců se jezdci doslova škrábali vedle koní, fyzičku jsme pilovali dlouhými klusovými trasami třeba až do Lokte (pozn. jedna trasa byla dlouhá až 20 kilometrů). Na závodech pak byli koně v naprosté pohodě, výtečné formě a dokonale připraveni“, vzpomíná Julius Vally, který mistrovy svérázné metody v pozdější době uplatňoval při vlastním tréninku parkurových koní. 

V březnu roku 1956 se v Karlových Varech narodil Josef Dolejší, jeden z předních českých dostihových jezdců osmdesátých let. S koňmi začínal jako dvanáctiletý v místním jezdeckém oddíle Slavoj. V dostihu se objevil poprvé ještě jako učeň v barvách PP Šamorín v dubnu roku 1972. O pět měsíců později slavil na chuchelské dráze v sedle ryzáka Gajera své první životní vítězství. Třikrát vyhrál Velkou jarní cenu (v roce 1979 se Spartou, v 1981 s Macaem, v 1983 s Pittsburghem), 2x OAKS (v 1981 s Fredou a v 1985 s Whisky), dvakrát Saint Leger (v 1979 se Sarnou a v 1981 s Fredou). V Československém derby triumfoval v roce1987 se slušovickým Doxem. V roce 1986 byl vrcholem karlovarské sezóny dostihový mítink socialistických zemí. A právě Josef Dolejší s hřebcem Hárošem získal v Ceně Bucurešti na trati dlouhé 1.400m pro Československo jediné vítězství. V okamžiku, kdy se mu po emigraci do Německa začalo jezdecky dařit i tam, tragicky zemřel. V dostihu. Pod kopyty koně. Cena města Karlovy Vary nosí k uctění památky přívlastek Memoriál Josefa Dolejšího.

Patnáctinásobný žokejský šampión (7x roviny, 8x překážky) a vítěz Čs. derby z roku 1955 Karel Havelka jednu ze svých mistrných jízd předvedl ve Velké karlovarské steeplechase. Jím ježděný Havran, se kterým ovládl v roce 1959 pardubické proutky na 2.800m, v průběhu dostihu sice upadl, ale Karel Havelka opět nasedl a vyhrál. 

Dříve, než se hnědák Koran stal vítězem Velké pardubické, testoval své kvality ve Varech. V roce 1954 absolvoval někdejší svěřenec trenéra Truhláře čtyři rovinové dostihy a jednou zvítězil. O čtyři roky později se vrátil, aby oba překážkové testy (jedním z nich byla Velká karlovarská steeplechase na 4.200m) pod K. Havelkou a M. Šustou pohodlně vyhrál. Stejný program na Korana čekal v následujícím roce. V obou případech zvítězil. Pokaždé s K. Havelkou v sedle. Sezónu 1962 opět začínal v K.Varech. Vítězstvím ve Velké karlovarské steeplechase s Jiřím Davidem.

Na karlovarském závodišti se dařilo také Karlu Stibůrkovi. Překážkový jezdec a později úspěšný trenér (Valtz – Velká dubnová cena, Whisky – Jarní cena klisen, Oaks, druhá v Čs. Derby, Mys – dvakrát Cena Jezdectví, Československá cena), pětinásobný překážkový šampión a vítěz více než stovky dostihů, se v roce 1958 ve Velké pardubické umístil s Liptovem jako druhý. Neúspěšně se ji pokoušel zdolat také s Koranem. Největších úspěchů dosáhl při Mezinárodních mítincích v Pardubicích. Třikrát triumfoval ve Velké karlovarské steeplechase (Sherry 1950, Carmen 1957, Cech 1960). Poslední vítězství kariéry zaznamenal na dvorské dráze v roce 1967. S Mariborem vyhrál v dostihu přes proutěné překážky.  

Při letním mítinku roku 1964 si ve Velké karlovarské steeplechase pro těsné druhé místo doběhl již zmiňovaný Koran s Františkem Vítkem. Tato dvojice spolu vyhrála Velkou pardubickou v roce 1963. Sedminásobný československý překážkový šampión a posléze trenér šesti vítězů Derby (Valdaj 1979, Latina 1980, Arva 1988, Lancelot 1989, Lykeion 1991 a Regulus 1995) tvořil výborný tandem ještě s jiným koněm. S klisnou Mocnou. Společně se radovali z triumfu ve Velké v roce 1965. Dříve, než se tak stalo, objevila se Mocná několikrát na karlovarském oválu. V roce 1961 absolvovala dva rovinové dostihy nižší kategorie a oba vyhrála. V následující sezóně zde na ni čekaly starty tři. Nejlepšího umístění, druhého místa, dosáhla v trojkovém handicapu Tržního pramene. O rok později se na oblíbeném závodišti představila v dostihu přes proutěné překážky, který pod vedením J. Bárty ovládla. Se stejným jezdcem vyhrála také svoji první životní steeplechase a výborné 4. místo ještě obsadila pod legendárním Josefem Šachem v rovinové Karlovarské dvojnásobné míli. Jedna z nejvýraznějších koňských osobností své doby se do lázní naposledy vrátila v roce 1968, aby pod V. Šebestou obsadila druhé místo ve Velké karlovarské steeplechase. František Vítek byl prvním trenérem, který vavřínový věnec s modrou stuhou pro vítěze Derby přebíral před jinou, než chuchelskou cílovou podkovou. Jeho svěřenec, napajedelský odchovanec Regulus, se pro nejvýznamnější triumf své závodní kariéry vydal do Karlových Varů, které v roce 1995 suplovaly vrcholnou dostihovou událost, do té doby náležející pražskému závodišti. Regulus, díky svým předchozím výkonům (vyjma jedničkové Ceny Karlovarské Becherovky) docela nenápadný koník, si na velmi těžké a hluboké trati liboval. Zvítězil s ohromným náskokem patnácti délek na druhého Zain Dancera.

Luboš Izrael, brněnský rodák působící v PP Šamorín, do Karlových Varů v roce 1968 jezdil s koňmi na překážkové dostihy. Osud tomu chtěl, aby se do lázeňského města natrvalo přistěhoval. Třikrát startoval s bělkou Lukavou ve Velké pardubické. Populární dvojice svůj první start v roce 1966 pro pád jezdce nedokončila. Luboš Izrael prožil obrovskou sportovní tragédii v následujícím roce. Jeho klisna na vítězné pozici upadla. Na poslední překážce kurzu. Podle odborníků následkem momentální srdeční příhody. V roce 1969 skončili ve Velké šestí.

V srpnu 1986 se stalo karlovarské závodiště dějištěm významné akce tehdejší doby – Mezinárodního mítinku socialistických zemí. Jednalo se o vrchol sezóny. Ve výčtu jezdců nechyběli Vlastimil Smolík ani Karol Šarina. Bohužel u obou pánů si osud vybral krutou daň. Oba jezdci se na karlovarské dráze potkali 3. července 1994 v Ceně Dostihového klubu Tochovice. Karol Šarina s Lordem Anitasem tehdy vyhrál, Vlastimil Smolík skončil s Bastienem třetí. Bylo to jejich poslední společné účinkování. Následující den Vlastimil Smolík, patnáctinásobný rovinový šampión a šestinásobný vítěz Čs. Derby, podlehl zraněním po autonehodě. Kariéra Karola Šariny, vítěze Derby s Progressionem a Norou Jeane, byla přerušena v polovině srpna 2003. V karlovarské Ceně Masise po pádu z hnědáka Arrows Pepe utrpěl závažná zranění, kvůli kterým se do sedla již nevrátil.

 Ze zahraničních jezdců, kteří byli ve Varech k vidění, můžeme zmínit Leslie Lomaxe. Anglický žokej a trenér působící dlouhá léta v Chuchli je dvojnásobným vítězem Československého derby. V roce 1942 lehce s ryzákem Lionelem ovládl tehdy pojmenovanou Modrou stuhu českomoravskou. S německým odchovancem a svěřencem trenéra Josefa Cellera Ravellem si úspěch zopakoval o tři roky později. 

        Leslie Lomax na karlovarském závodišti - 30. léta

V červnu 1989 do lázeňského města u příležitosti Mezinárodního mítinku zavítal Angličan Michael Richardson. Jezdec, který během své kariéry absolvoval 25 překážkových dostihů a na svém kontě měl více jak 100 rovinových startů, byl hlavním lákadlem celého odpoledne. Představil se čtyřikrát. Vyhrál v sedle Talky (III.kat.) a Canavy (V.kat.). S Inercjou skončil pátý v Ceně Časopisu Jazdectvo a také ve dvojkovém sprintu s koněm Smarty.

Lázeňské míle roku 1994 se zúčastnili hned dva zahraniční hosté. Na vítěznou domácí dvojici Latén – Jan Demele sice neměli, ale druhé a třetí místo si C. Piccioni a A. Shoults vzít nenechali. Prvně jmenovaný kromě v cíli druhé Laureny odjezdil ten den ještě ryzčiny tréninkové a stájové kolegyně La Scalu (3. místo v Ceně Masise) a The A La Menthe (5. místo v Oaks). Adam Francis Shoults, Angličan jezdící v rakouských službách, vešel v povědomost zejména ve spojení s F. Vítkem a klisnou Ajantou. Právě ji dovedl do cíle zmiňovaného jedničkového testu na třetím místě. Ještě lépe se mu dařilo v Oaks. Triumfoval s Vadarou. Ještě před tím, než žokejské řemeslo pověsil na hřebík a začal se zabývat squashem, zavítal do Varů ještě jednou do dvou grupových zkoušek. S Gay Devilem zvítězil ve Velké ceně Prahy, s Tu Es La skončil ve vytrvalecké Velké ceně českého turfu sedmý.

Dalším Britem, dlouhodobě žijícím a jezdícím v Rakousku, je William Lord. Před triumfem v Českém derby a St. Legeru 1996 s Glowingem se v nejvýznamnějším českém rovinovém dostihu prosadil s napajedelskou rodačkou Arvou. Strhující souboj s favorizovaným Laténem v roce 1988 patří k nejkrásnějším doběhům. Ve třech velkých dostizích se představil karlovarskému publiku v červnu 1995. S Jacinthem obsadil v Českém derby 7. místo. Ve Zlatém poháru ZN (Gd-2, 2.600m) skončil s Peaceful Gentlemanem čtvrtý a v Ceně Hřebčína Napajedla (CH, 2.200m) s Dendrologií šestý.

Sympatický blonďatý Skot Gary Hind patří k největším světoběžníkům ve světě turfu. Počet zemí, ve kterých jezdil, překročil třicítku. Je potěšitelné, že vedle takových štací jako např. Spojené arabské emiráty, Turecko, Indie, Amerika, Austrálie, Macao, Tunisko a většina evropských států od severu po jih patří také Česká republika. Žokejský šampión Dubaje, Kataru a Bahrajnu mnoho dostihů odjezdil pro trenéra J. Gosdena. S jeho svěřenci dosáhl grupových úspěchů (Pollen Count, Francie 1994, Prix Quincey, Gr 3, Leap For Joy, Itálie 1995, Premio Omenoni, Gr 3, Squeak, Anglie 1997, Lancashire Oaks, Gr 3). Byl jedním z prvních žokejů stáje Godolphinu. Kromě nezapomenutelného Lammtarry, Hallinga či Shantou sedlal další koně jako např. Cezanne (Dubai 1994, Dubai Triple Crown, Gr 1), Medaaly (Anglie 1996, Racing Post Trophy,Gr 1) nebo Spindrift (Dubai 1999, Dubai Triple Crown, Gr 1). Gary Hind se z českého dění před dvěma lety vytratil. Předtím dosáhl vítězství na karlovarské dráze s koňmi Moloko (2003) a Hefner´s Choice (2008) v dostizích třetí kategorie. Nejlépe se mu ve Varech dařilo s Poderosem, kdy vyhráli dvoukilometrový jedničkový Audi Cup 2005. 

        Cena Jockey Clubu - rok 1931 (Baby, J. Altmann)

Provozovatelé závodiště:

1899 Böhmischer Rennverein

1900 rakouský Jockey Club (1905 končí)

1909 Böhmischer Rennverein se vrací do dění

1919 závodiště přebírá Čs. Jockey Club

1924 Internationaler Club Karlsbad

1950 Čs. dostihový spolek

1953 Státní závodiště 

1986 areál má na starosti Jezdecký oddíl TJ Slavoj Dvory

1993 v nájmu FZPK a Systém 93 s ing. Václavem Chaloupkou 

1996 karlovarská stavební firma Balcar

2000 HIPODROM HOLOUBEK s.r.o. - za působení Karla Holoubka se areál těší největšímu rozkvětu i naději do budoucna