Přinášíme vám příběh jednoho chlapce a dostihového šampióna.

U Codyho Dormana nestála dobrá sudička při narození, na svět přišel se závažnou diagnózou, která se nazývá Wolfův-Hirschhornův syndrom. S touto diagnózou přicházíte na svět těžce psychomotoricky retardovaní, část dětí se rodí rovnou mrtvá nebo po porodu zemřou. Cca 35 % se dožije dvou let, u zbylých se předpokládá dožití do 20–40 let. Buď nechodí vůbec, nebo mají velké potíže s chůzí. Někteří zvládnou mluvit v krátkých větách. To je ona diagnóza, se kterou přišel na svět Cody. Cody se narodil do rodiny farmářů, takže život se zvířátky jim nebyl vzdálený a patrně díky tomu Cody měl vztah k přírodě odmala. Byl tedy jako každý jiný venkovský chlapec, byl rád venku a v kontaktu se zvířaty. Ale bohužel s velkým ALE. Cody nemohl chodit nebo mluvit, byl závislý pouze na svém přístroji, jen díky němu dokázal komunikovat se světem.

Roku 2018 si Cody přál jednu věc. Potkat se s dostihovým koněm. Shodou okolností jedna z největších dostihových stájí a chovů na planetě, arabský Godolphin, měl program „Make a Wish“ (Něco si přej). A právě Cody byl vybrán. Jeho rodiče ho vzali na Godolphinem vlastněný Gainsborough Stud v Kentucky, kde mu ukázali místní chov a hříbátka. Manažer stájí Danny Mulvihill přemýšlel nad tím, jak docílit toho, aby se ke Codymu na vozíku vůbec nějaké hříbě, z těch 40, co tam tehdy měli, přiblížilo a nechalo se pohladit. Problém se vyřešil sám, protože hříbě vybrané pro svoji klidnou povahu samo od sebe přišlo k chlapci a položilo mu hlavu do klína, kde se nechalo dlouze Codym hladit. Dokonale ohromující moment pro všechny, ale nejvíce pro samotného Codyho, který na chvíli mohl žít krystalicky pozitivním momentem.

Ono hříbě byl hnědý hřebeček po Curlin (připouští aktuálně za 225 tis. USD za živé hříbě) z výborné dostihové klisny Dance Card (Tapit). Hříbě se na rozdíl od Codyho narodilo se zlatou lžičkou v tlamě a předurčenou velkou budoucností.

Uplynula nějaká doba, mezitím Codymu zemřel milovaný dědeček, prodělal řadu závažných komplikací spojených se svojí nemocí a také přišla … pandemie, která tíživě dopadla i na zdravé lidi. A tak upadl do deprese. Rodiče si dlouho nevěděli rady, pak si vzpomněli, jakou radost mu přineslo setkání s oním hřebečkem. A tak napsali do Godolphinu, jestli by se jejich syn mohl znovu s tím koněm setkat.

To už ale mezitím hříbátko vyrostlo ve velkého bujného mladého hřebce. A také byl pojmenován jako Cody´s Wish (Codyho přání), protože magický dojem z onoho setkání z mysli lidí nezmizel.

Panovaly nicméně obavy, aby další setkání pro chlapce neskončilo hořkým rozčarováním. Koně jsou koně a pochopitelně kratičké setkání v životě plném událostí pro ně nic neznamená. Hřebec byl přeci jenom už „veselý“ a dosti sebevědomý, tak ještě byly strachy, aby se nic nepřihodilo. Ale hřebec si chlapce pamatoval ­… jakmile ho vyvedli ze stáje, okamžitě si Codyho všimnul a zamířil nekompromisně k němu, vodiče táhnul za sebou. Dotknul se ho na pozdrav nosem a pak se nechal hladit. Po celou dobu z chlapce nespustil oči.

Jak řekl jeho otec k druhému setkání: „Mohl bych spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsem ho slyšel se smát nahlas. A on se ten den zase smál. Bylo to úžasné.“ Setkání s hřebcem Codymu pomohlo dostat se z deprese a zase „žít“.

Hřebec se mezitím připravoval na dostihovou kariéru. Jako dvouletý pro svoji pozdnost neběhal (je to dost časté, častější, než si mnozí myslí). Ve třech letech debutoval v Belmont Parku, kde byl třetí a později ještě dvakrát třetí v Saratoze. Jeho kariéru Cody s rodinou pochopitelně sledovali. Cody trval na tom, že musí být na dostihové dráze, aby kůň mohl konečně zvítězit. To bylo možné při debutu v Churchill Downs (dostihové dráze v Kentucky, kde se koná i slavné Kentucky Derby). Cody sice napoprvé nemohl do padocku, tak byl divákem za zábradlím, ale i tak si ho Cody´s Wish všimnul, zastavil se a chlapce pozdravil aspoň na dálku z očí do očí. Hřebec pak dostih vyhrál. Vyhrál i další.

A tak se Codyho pokojíček začal plnit fotkami z dostihů, oslav vítězství a různými dostihovými upomínkami.

Cody na podzim pak oslavil svoje narozeniny před boxem hřebce, jako krásné zakončení sezóny.

Již jako čtyřletý Cody´s Wish pak přesně podle předpovědí malého chlapce doběhl druhý o krk v Challenger Stakes, aby následně vyhrál v květnových Westchester Stakes, grupa tři. Hřebec narozený se zlatou lžičkou již byl oficiálně grupový vítěz a slibný budoucí plemeník.

Ale jeho cesta k dostihové slávě byla teprve na počátku. To nejdůležitější mělo teprve přijít a rozcvičil se k tomu dalším vítězstvím, a to v červencových Hanshin Stakes. O měsíc později Cody´s Wishe čekal nejdůležitější start jeho kariéry – v Gr. 1. Forego Stakes, kde ho ale čekalo silné pole a hlavně velký favorit a šampión ve skvělé formě jménem Jackie´s Warrior. Ovšemže Cody tvrdil, že Cody´s Wish vyhraje, ale přeci jenom … tady se s tím opravdu nepočítalo. Ale Cody měl pravdu, jak se ukázalo přímo na dostihové dráze, Cody´s Wish dokázal s šampiónem sprinterů nejenže bojovat, ale také ho i překvapivě porazit. Velký šok, který prohra Jackie´s Warriora způsobila, definitivně přilákal velkou pozornost médií k hřebci a hlavně jeho příteli na kolečkovém křesle.

Z hřebce se mezitím stal favorit dostihu o milión dolarů s názvem Breeder´s Cup Dirt Mile (dvoudenní mítink Breeders Cup je vrcholem podzimu v Americe a zúčastňují se ho nejlepší koně Ameriky v kombinaci s četnými zahraničními návštěvníky). Je to velká akce, která znamená hodně pro všechny. Zatím Cody koni přinášel štěstí, hřebec neprohrál žádný dostih, vždy když se na něj chlapec s rodinou přijel podívat. Ale vyhraje i tento dostih? Ano, byl favoritem, ale v dostihovém světě platí jenom jedno pravidlo: „Jistá je jenom smrt.“

Když Cody s rodinou přijeli na Breeders Cup, každý věděl, o koho jde, a všichni ho srdečně zdravili a hulákali „ahoj Cody“ nebo „Go Cody´s Wish“!

Cody´s Wish svedl v BC Dirt Mile nejtěžší souboj svého života se společným favoritem dostihu, skvělým Cyberknife, ale jak řekl jeho jezdec: „Od určitého momentu jsem věděl, že to vyhraje, cítil jsem z něj tu agresivní vůli ten dostih vyhrát.“

Jakmile hřebec protnul cílovou pásku jako vítěz, komentátor NBC vyhrkl: „Oooooh, přání se splnilo! To je pro tebe, Cody!“ Obvykle upovídaní komentátoři pak zmlkli, aby po odmlce řekli: „Ach můj bože, myslím, že jsme tady všichni ztratili dech.“

Zde se můžete podívat na krásné video nazvané jako „Přání, které se splnilo“ prezentované Godolphinem https://youtu.be/2vtUQlJg1kU nebo ještě tady na dokument NBC „How Cody's Wish got his name and a friend for life“ (Jak dostal Cody´s Wish své jméno a přítele na celý život) https://www.youtube.com/watch?v=6dQgQm-ISJY

Příběh chlapce a koně měl ještě na konci roku jednu dohru. Ryze ceremoniální.

Cody´s Wish totiž obdržel „Secretariat Vox Populi Award“, tradiční cenu popularity, kterou založila majitelka famózního Secretariata Penny Chenery. Tu dostávají koně, kteří nejlépe pozitivně zpopularizovali dostihový sport v daném roce. Jak řekla dcera Penny Chenery, Kate Chenery Tweedy: „Nejenže Cody´s Wish vyhrál Breeder´s Cup Dirt Mile, jak předpověděl Cody, ale oba dva Codyové vyhráli srdce každého. Jejich ohromující příběh je příkladem ideálů této ceny, tak jak si to maminka přála.“

A chlapec? Cody Dorman dostal na konci roku speciální ocenění „Big Sport“, kterou je udílena na základě hlasování mezi dostihovými novináři. Ocenění dostávají osobnosti nebo skupiny, které popularizují dostihy. Cody si to ocenění zasloužil více než vrchovatě. Jak k ocenění řekl Wendy Davis, prezident TPA (The Turf Publicists of America): „Cody nám všem ukázal, co to znamená být silný a statečný ve svém osobním životě a zároveň zdůraznil výjimečnou komunikaci, která se odehrává mezi koňmi a lidmi. Je pro nás všechny inspirací.“

Příběh ale ještě nekončí. Letos sedmnáctiletý Cody a hřebec Cody´s Wish mají společné plány i na další rok. Tak se těšme.