Žokejky a Velká národní

Ale k tomu, aby vyhrála žena v sedle, vedla velmi dlouhá a nesnadná cesta. Všechny její předchůdkyně jsou součástí této cesty. Cesta započala jezdeckou premiérou roku 1977 s prozatímním vrcholem roku 2021, kdy Minella Indo donesl Rachael Blackmore k výhře. V celém textu ženská jména nejsou přechylována.

Jak se vyvíjela Velká národní z hlediska účasti žokejek? Následující tabulka trochu napoví.

Jezdkyně a jejich účast ve Velké národní

Kdo byla vůbec první žena ve Velké národní?

Její jméno dobře známe. Startovala totiž s tím samým koněm i ve Velké pardubické a dokonce ve stejném roce. Slečna Charlotte Brew měla rok 1977 velmi dobrodružný. Ale jak k tomu došlo, že vůbec mohla startovat, v tak přísně konzervativním prostředí? Dostihy speciálně respektují neměnné postupy po mnoho staletí. Sport sám o sobě je to fyzicky velice náročný, takže pokud jezdí žena proti mužům, je skoro vždy v nevýhodě. A kromě toho samozřejmě čelí předsudkům. O to více jsou takové výsledky cennější.

Nicméně, na Ostrovech to bylo možné až díky zákonu Sex Discrimination Act, který vešel do praxe roku 1975. Paradoxně, u nás první žena ve VP startovala už před druhou světovou válkou a to už roku 1933! V lecčem jsme tedy byli pokrokovější, než tehdejší největší impérium na planetě.

Ale zpět k slečně Charlotte. Její příběh by tedy způsobil zdvižení obočí i dnes, a to proto, že samotná Charlotte se do Velké národní kvalifikovala díky teprve druhému oficiálnímu startu na překážkách – čtvrtým místem v Foxhunters´Chase 1976 s koněm Barony Fort, kterého dostala ke svým osmnáctinám. Její rodiče byli typičtí Angličani z venkova, kde bylo a je doposud pro všechny věkové kategorie normální a běžné jezdit takové hony, ve kterých – pro představu – by koně vlastně byli schopní ucválat a přeskákat Velkou pardubickou. Ostatně i samotná VP má přeci honební kořeny. Dlužno dodat, že koně si připravovala Charlotte sama a pro Velkou národní dostala samostatnou místnost, kde se mohla převlékat atd. K danému dni řekla, že byla samozřejmě nervózní, ale na překážky se těšila, než že by cítila strach. Koně, který do dostihu odskakoval s kurzem 200:1, zadržela 4 překážky před cílem a bylo to pro ni hořké zklamání. V dostihu zvítězil Red Rum, jehož trenér byl striktně proti účasti ženy. Ale ji zase podpořila jiná slavná jména jako Fred Winter nebo Richard Pitman. Shodou okolností také manžel Jenny Pitman, která se později stala první ženou, která trénovala vítěze Velké národní, a to koně Corbiere roku 1983 (to už ale byli dávno rozvedení). Jenny Pitman poté ještě připravila dalšího vítěze, Royal Athlete roku 1995, ale to odbočujeme.

Samotné Charlotte to otevřelo bránu k novým zážitkům, mj. i startu ve Velké pardubické v říjnu téhož roku. Do Aintree se vrátila na start až roku 1982 s koněm Martinstown, ale spadla. Poté připravovala koně pro point-to-point dostihy, zdrojem obživy byla její cateringová firma, což byla ideální kombinace, protože hlavní sezónou je léto, zatímco point-to-point se běhaly přes zimu.

A přišly další…

Každé jedno jméno v přehledu žen startujících ve Velké národní nese svůj příběh, ale dovolím si vyjmout jednu ženu, která Velkou národní nevyhrála, ba ani nedokončila, ale vyhrála ji jako trenérka. Venetia Williams startovala se dvěma dalšími roku 1988, přičemž v takovém počtu ženy startovaly znovu až letos! I ona pocházela z podobného prostředí jako Charlotte. S koněm Marcolo ji tehdy nedokončila, když spadli na Beeches Brooku. Kariéru amatérské jezdkyně ale musela nuceně ukončit o dva týdny později, protože děsivý pád na dostizích ve Worcesteru vyústil ve zlomený krk, konkrétně šlo o typickou „katovskou zlomeninu“. Naštěstí pouze zlomeninu a ne dislokaci, což by znamenalo ochrnutí nebo rovnou smrt. Paralýza byla jen dočasná, ale zážitek znamenal konec kariéry jezdkyně. Poté se stala asistentkou řady trenérů, než se rozhodla osamostatnit se roku 1995. S koněm Mon Mome zvítězila roku 2009 a bylo to obrovské překvapení, které dostatečně ilustroval i kurz vypsaný na koně. 100:1.

Velké jméno ženám ve sportu udělala Katie Walsh, která roku 2012 zaznamenala se Seabass, trénovaným jejím otcem, prozatím nejlepší výsledek ženy ve Velké národní, a to krásné třetí místo, kterýžto úspěch překonala až právě Rachael o 9 let později.

Ale prozatím nejvíce startů ve Velké národní má švagrová Katie jménem Nina Carberry, která startovala v letech 2006 s Forrest Gunner (9. místo), 2010 a 2011 s Character Building (7. a 15. místo), roku 2012 s Organisedconfusion (nedokončili), 2015 s First Lieutenant (16. místo) a naposledy roku 2016 s Sir Des Champs (nedokončili). Kariéru ukončila teprve nedávno, roku 2018. Je zde veliká šance, že ji slečny z nové generace překonají co do počtu startů.

Současná generace

V posledních letech se v Anglii urodila mimořádně silná generace význačných a vynikajících žen – žokejek, mezi něž můžeme počítat Katie Walsh, Lizzie Kelly, Tabithu Worsley, Bryony Frost a nakonec Rachael Blackmore. Všechny do jedné již ve Velké národní startovaly a do budoucna se domnívám, že se klidně můžeme dočkat dalšího vítězství ženy.

Letošní vítězka Rachael Blackmore se dočkala velké adorace díky jejím skvělým výsledkům na cheltenhamském festivalu. Aktivně jezdí dostihy již od roku 2011 a profesionálně od roku 2015, přičemž o tři roky později jela svoji první Velkou národní s Alpha des Obeaux, se kterým spadli na patnácté překážce. První velké vítězství přišlo roku 2019, když zvítězila s A Plus Tard ve velkém cheltenhamském dostihu a první Gr.1. vítězství nebylo s nikým jiným, než s Minella Indo v Anglii téhož roku a v Irsku se skvělou Honeysuckle. Její nejskvělejší hodina ale přišla letos, kdy zářila na Cheltenhamu, kde během čtyř dnů jezdila šest velkých vítězů jmény Bob Olinger, Sir Gerhard, Telmesomethinggirl, Allaho, Quilixios a především získala Champion Hurdle s Honeysuckle; a později i zasloužený celkový titul šampión jezdce mítinku. Neskutečná sezóna ale ještě nekončila. Vrcholila Velkou národní, kde ji k vítězství donesl starý známý Minella Indo. Jak řekla po vítězství: „Necítím se jako muž nebo žena, necítím se ani jako člověk…  je to neuvěřitelné.“

Ještě před půlstoletím neuvěřitelné se stalo uvěřitelným a nakonec realitou. Svět se pohnul.

Další články na téma ženy v dostizích:

• Žokejky v českém turfu
• Ženy ve Velké pardubické – sedm statečných
• Perličky vzpomínek na Latu Brandisovou
• Koně Kinští a Velká pardubická
• Žokejky
• Když se sen stane skutečností… první žena vyhrála Melbourne Cup