Zádrže jsou kouzelnou formulí jízdy na koni. Trenéři a odborníci z Cavallo vysvětlují, co je důležité při jemném ježdění a jak ho zlepšit.
Neobejde se bez nich žádná drezurní úloha, proto je trenéři často zařazují do svých lekcí. „Dej poloviční zádrž.“ Tuto větu slyšel snad každý. Jenže co to přesně znamená? Názory a pohledy se liší, a to jak ve významu, tak v provedení – a spousta jezdců z toho má zamotanou hlavu.
Zažili to i naši experti. Drezurní trenérka Claudia Butry vzpomíná, že od svého trenéra slyšela znovu a znovu požadavek na zádrž, ovšem bez srozumitelného vysvětlení, jak ji provést nebo proč. „Tato zkušenost je také důvodem, proč chci sama z pozice trenérky všechno jasně vysvětlovat. K nedorozuměním dochází ještě dnes,“ podotýká. Na svých hodinách proto se studenty diskutuje o tom, jak pojmu zádrž rozumějí, co tím myslí ona sama a jak by měla být použita.
Také drezurní rozhodčí Britta Schöffmann potvrzuje komunikační problémy. „Většina jezdců tento termín sice zná, ale dost často mají mlhavé (až dobrodružné) představy o provedení, použití a smyslu.“
Pravidla Česká jezdecká federace i Deutsche Reiterliche Vereinigung hovoří jasně: „Poloviční zádrž je téměř současně koordinovaná činnost sedu, holení a ruky jezdce s cílem zvýšit pozornost a zlepšit rovnováhu koně před provedením cviků nebo přechodů do nižších a vyšších chodů.“
Trenérka Daniela Wilsing zjistila, že koně ze správného používání zádrží těží i mentálně. „Když se kůň naučí cválat s ohnutými zadními končetinami a zvednutým, uvolněným ramenem, je na něm vidět, že je sám na sebe pyšný.“
Jak přimět koně jemněji reagovat na zádrže, ukazují následující doporučení čtyř trenérek.
Sevřete pěst
Jemným signálem lze přibrzdit zadní nohu na dané straně a přimět koně k většímu ohnutí. Optimální okamžik pro poloviční zádrž nastává tehdy, když má kůň odpovídající zadní nohu ve vzduchu. Při zádrži pravou otěží udělá kůň pravou zadní nohou o něco kratší krok dopředu a lépe ji ohne. K tomu je nutné pobízet v rytmu pohybu koně. Postup je následující: v krátkém impulsu stiskněte otěže a znovu je uvolněte.
Brzděte pánví
Pokud chcete zpomalit tempo, nakloňte mírně pánev z neutrální polohy vzad. Tuto pomůcku důkladně procvičte i v sedle. Na delší otěži můžete trénovat změny tempa pouze pomocí sedu. Zůstaňte uvolnění a netlačte pánev příliš dopředu, jinak byste vyvíjeli nadměrný tlak. Kůň pak může spíše zrychlovat, než zpomalovat.
Britta Schöffmann je instruktorka, autorka odborných knih a drezurní rozhodčí. Sama jezdí na úrovni Grand Prix.
Co chci zádrží dosáhnout: Zádrž, především poloviční, vede ke snížení rychlosti v rámci jednoho chodu a umožňuje přechody mezi chody. Slouží k přípravě na shromáždění koně. „Pomocí poloviční zádrže jezdec koně více rámuje, zkracuje a přenáší jeho váhu z předních končetin směrem k zadním,“ vysvětluje Schöffmann.
Jezdec přitom koně takzvaně uzavře, aby mohl při různých požadavcích udržet rovnováhu. To platí i pro celou zádrž vedoucí k zastavení, která se skládá z několika přípravných polovičních zádrží.
Souhra pomůcek: „Existují tři pomůcky, které následují v rychlém sledu a vzájemně se propojují,“ říká Schöffmann. Má na mysli pobídky holeněmi, zachycení otěží a působení váhou – a především následné uvolnění.
„Zda zádrž působí na vnitřní, vnější nebo obě otěže, závisí na tom, zda se kůň pohybuje po přímé, nebo ohnuté linii. Vnitřní existuje pouze tehdy, pokud existuje sestavení dovnitř – protože jen tehdy je vůbec nějaká vnější,“ vysvětluje.
Ze zkušenosti ví, že poloviční zádrže pro přechod do pomalejšího chodu bývají často dávány nevědomě. Naopak při zpomalení tempa v úvodu obratu nebo při práci na shromáždění se na zádrže často zapomíná, případně se příliš brzdí otěžemi.
Důsledek: Kůň ztrácí rovnováhu, opírá se do otěží a dostává se na předek. Pokud je zádrž zaměněna za tahání za otěže, ztrácí rovnováhu také – zatvrdne v hubě, týlu i hřbetě a přestává reagovat. „Když se pak jezdec snaží zastavit aktivním taháním rukou dozadu a možná i špatně pochopeným hlubším sedem, nemůže to fungovat,“ říká Schöffmann.
Načasování a dávkování: „Dobří jezdci jsou se svými pomůckami tak rychlí, že dokážou ovlivnit jednotlivé fáze cvalového skoku,“ říká Schöffmann. Cílem je aktivovat zadní nohy, zatímco otěž dávkuje pohyb vpřed a uvolnění směřuje výslednou energii dopředu.
Daniela Wilsing je pracovní jezdkyně Deutsche Reiterliche Vereinigung, trénuje různé jezdecké styly a věnuje se i problémovým koním.
Zádrže s bezudidlovou uzdečkou: Při jízdě například s obnoskem pracuje se zádržemi nebo impulsy. Bezudidlové uzdečky často využívá při nápravě koní. U mnoha koní s handicapem, například s onemocněním kissing spines, zjistila, že v základním výcviku nepochopili význam zádrže v kombinaci s otěžemi a udidlem. Místo zvednutí hrudníku a ohnutí nohou dochází k opaku – kůň zkroutí krk a propadne se v zádech.
Různé druhy působení: Na rozdíl od uzdy, která působí na dolní čelist, působí obnosek na horní čelist. Ta je přes týlní kost spojena s páteří. „Jakmile kůň pochopí signály pro polohu hlavy a krku, mohu pomocí tlaku na nos vytvořit ze sestavení podélné ohnutí,“ vysvětluje trenérka.
Cesta k větší prostupnosti: Jakmile si kůň vybuduje potřebné svalstvo a pochopí základy pomůcek, je připraven na práci pod sedlem. „Pak se naučí nezaťažovat předek, ale vycházet z práce zadních končetin se zvednutými, uvolněnými plecemi,“ dodává.
Corinna Lehmann trénuje koně i jezdce klasickým způsobem a specializuje se na sed.
Čtyři pomůcky pro zádrž: „Než může jezdec proměnit posuvnou sílu na nosnou a koně shromáždit, musí se naučit správnými pomůckami zpomalit tempo,“ vysvětluje. Zádrž zahrnuje mírné brzdění a jemné vedení do shromáždění, což si mnoho jezdců plete s pouhým brzděním.
Zádrž se skládá ze čtyř základních pomůcek: výdechu, naklonění pánve, impulsu otěží a propnutí kříže. Kůň by měl zpomalit a podsadit zadní nohy více pod těžiště. „Nejlepší je cvičit jednotlivé pomůcky odděleně a postupně je spojovat,“ říká Lehmann.
Nejúčinnější brzdou je dech. Pomalý výdech a uvolnění vytvářejí nejjemnější přechody. Dalším jasným signálem ke zpomalení je sed.
Změna tempa prostřednictvím sedu: „Nikdy neseďte trvale ve shromáždění,“ radí Lehmann, „jinak vzniká napětí místo harmonie.“ Otěže nejsou nutné ke zpomalení, ale slouží k podpoře ohnutí nohou.
Při přechodech by měla být poloviční zádrž zaměřena na vnější zadní nohu, aby nedocházelo k vybočení vnitřní zadní nohy. Při zastavení je vhodné působit oběma otěžemi střídavě podle pohybu zadních nohou.
Správné propnutí kříže: Jezdec tím zvyšuje napětí svého těla a podporuje dynamiku pohybu. Kůň si na tuto pomůcku musí zvykat postupně.
Claudia Butry je trenérka a specialistka na pohybový trénink.
Zádrže jako signály: „Obecně se používá několik polovičních zádrží, které předcházejí celé zádrži,“ říká. Kůň by měl být ovládán především sedem a holeněmi, otěže jsou až doplňující pomůckou.
Celá zádrž vedoucí k zastavení nemusí být silnější, liší se však svým účelem. Ruka může být pevnější, ale nesmí docházet k tahání dozadu.
Správné dýchání místo otěží: „Často stačí vydechnout a zatáhnout břišní svaly. Tím přeruším pohyb pánve a naznačím koni zpomalení,“ vysvětluje. Pokud to funguje, další pomůcky navazují automaticky.
Načasování pomůcek: Celá sekvence by měla proběhnout během zlomku sekundy. „Velmi často vidím, že nejdřív přijde ruka, což je špatně,“ upozorňuje Butry.
Bez ohledu na úroveň platí stejné pořadí: nejprve váha, poté holeně a nakonec otěže. Jezdec by neměl zpomalovat „v hlavě“, ale aktivně vjíždět do pomalejšího tempa, aby zachoval dynamiku pohybu.
