Pokud to už zašlo tak daleko, že kůň zdrhá pravidelně a s radostí, tak bych se vyprdla na jakékoliv pokusy to vyřešit po dobrém a zcela jasně a bez obalu mu vysvětlit, že takhle teda né! Není čas na hrdinství, pokud chodíte s koněm i za silnici, tak je to sakra nebezpečné. Pokud je kůň velkej a silnej (pravděpodobně to už i sám ví) tak bude třeba se na to připravit. Uzdečku vybavit nánosníkem s podepínacím řemínkem, který utáhnete tak, že se kůň nebude moct bránit udidlu tím, že otevře hubu (utáhnout nánosník i podepínák - samozřejmě ne tak, že to zvíře nebude moct dejchat, ale prostě tak, že tu hubu neotevře). Dala bych ostřejší udidlo (thiedelmana na spodní dírku, pelham na spodní kroužek, popř. jiné pákové udidlo, co má podbradní řetízek). Řetízek zapnout tak, aby působil (kolikrát vidím řetízky zapnuté jen tak na ozdobu...). Martingal - vidlici zapnout tak, aby opravdu působila, když kůň zvedne hlavu. Já bych si vzala i průvlečky, ale záleží, jak je jezdec zdatný, aby se, až půjde do tuhého, do dvojech otěží nezamotal... a v každém případě rukavice. Je potřeba, aby byl jezdec ve střehu. Na koňovi to jde poznat, že něco chystá. Ale i když to udělá bez varování, byt na to prostě připravená a v záklonu toho koňa prostě natvrdo zastavit, levá pravá, klidně ať se na prdel posadí. Záleží potom na situaci, dá se třeba otočit a vyklusat nebo vycválat zas směrem od baráku, ať si pacholek uvědomí, že tím získá leda prácu navíc. Koník bude tímto odporem z vaší strany pravděpodobně minimálně mírně zaskočen, možná i natolik konsternován, že si to rozmyslí napořád, ale rozhodně bych nějakou dobu jezdila takhle připravena a při jakémkoli dalším pokusu bych ho rázně vrátila zpět do patřičných mezí. Tak a teď klidně do mě, je mi jasné, že tady budou sluníčkáři, kteří by si s koníčkem hráli na schovku hlavně aby se mu náhodou nedělo nějaké příkoří, ale já se teda vozit nenechám a když kuň dělá něco, co nechci, je potřeba mu to vysvětlit...

Děkuji za názor. Budu si tedka půjčovat na zkoušku hackamore (bohužel mi bylo řečeno stájníkem při prodeji, že už ho měli i na páce a kdoví na čem všem, proto si nejsem jistá, jestli ho tím ještě víc nezprudím). Nyní je ježděn na roubíku, na kterém sem si říkala, že se alespoň stočí na kruh.... No omyl. On ani hlavu nemusí zvedat, prostě sílu má chladase. Na nějaké protahovaní nereaguje, brzdím ho vší silou v záklonu a vůbec nic.... Přitom se ho snažím chválit pokud v klidu cválá, zastaví na zapískání a potrestat ho bičem pokud se rozhodne, že to zabalí (dokonce už dostal i po hlavě) Nánosník má zaplý i s podpínkou.

Reakce na 1574058: Ono tohle je těžké, taky jsem měla kobylu, která se mě v terénu naučila odvážet, i když jinak byla citlivá, ale ve chvíli, kdy se rozhodla, by jí člověk tu hlavu urval, ale ona stejně valila dál. Já si potom k sedlu připínala provazy s karabinou a jako vyvazovačkou jsem ji vyvazovala, pokud jsem měla pocit, že by mohla přijít krize. U vás si tedy dovedu představit, že byste koně vyvázala až na cestě domů, kde hrozí, že by něco vyvedl. Taky se domnívám, že tohle moc po dobrém řešit nejde, ten kůň překračuje hranice a ví to, jen je mu to trochu fuk. A Vy tak musíte bohužel být silnější než on.

Reakce na 1574059: S těmi vyvazovačkami pouze na cestu zpět, to určitě zkusím! Super nápad, doufám, že to zabere. Zeptám se, zda je kobylka již v klidu?? Nebo stále vyvazujete??

Reakce na 1574060: Kobylce je 17, už není má, a nová majitelka s ní z bezpečnostních důvodů do terénu nechodí, protože ona se tam dokáže chovat opravdu nebezpečně (krom těch úprků byla nepřiměřeně lekavá a ve chvíli, kdy se dostala "do rauše", s ní prostě nebyla řeč). Na jízdárně tenhle problém nemá.

Tak já sice nejsem sluníčkář, ale po zkušenosti s naprosto, ale naprosto nezastavitelným koněm bych do toho ostrým udidlem a vyvázáním už nikdy nešla. Měla jsem na něm věci, že bych si dneska přerazila ruce a stejně to bylo na houby. Pomohlo až líp jezdit a víc myslet. Neexistuje totiž udidlo, mechanismus a bicepsy, přes které by kůň neprošel, pokud projít chce. A kůň z dotazu už ví, že přes leccos se projít dá. A tam bych začala. Aby k této situaci už nikdy nedošlo. Už teď je zbytečně pozdě, mnohem líp by se všechno řešilo, když jak píšeš, začal nenápadně naklusávat. Takže: vracet se jinou cestou, vracet se pěšky, domluvit se s někým, že přijde naproti... cokoliv dle situace a možností. Pak je tady další aspekt. Polovičatými neúspěšnými pokusy (zkusím hackamore, zkusím vyvázat...) se kůň stále utvrzuje v tom, že i když je to nepříjemné a bolí to, jakmile dost zabere, dosáhne svého. To mu do hlavy asi implantovat nechceš. Tyhle problémy principiálně jdou vyřešit jednorázově silou, posadit koně na prdel rukou, ale musí to udělat velmi zkušený jezdec s vynikajícím načasováním a jaksi mentálně disponovaný, čili znalý, dominantní a velmi rozhodný (jsi ten typ?), a i tak je to risk. Kůň může i tak projít přes, může se převrátit, ošklivě zranit, získá odpornou zkušenost nebo pochopí, že někteří ho na ten zadek posadí, ovšem jiní možná ne a začne zkoušet jak je na tom. Myslím, že tyhle postupy koně zbytečně ničí. A záměrně se vyhýbám komentáři o etických aspektech věci. Jezdec by měl být chytřejší, nikoliv silnější než kůň..... To nemíním jako frázi, ale jako jednu z nejzákladnějších věcí, kterou jsem se za celý život o koních naučila. Pokud mi něco někdy pomohlo, bylo to myšlení, ne šňůra. Navrhuju zastavit se a zamyslet se nad motivacemi a logikou řešení. Nevěřím moc na bezdůvodné změny chování a náhlá hnutí mysli. Potom zahodit hackamore (pokud je to ten kovový krám, bosal nepředpokládám), bič bych si nechala na vodění, pokud by se pokusil projít přes mně. Zflákat ho potom co uteče a doběhne do stáje je k ničemu. To ho trestáš za to, že došel domů, při troše smůly začne utíkat ještě i před tou situací, jestli mi rozumíš. Pokusila bych se naučit zastavení jednou otěží. Pokud už zastavovat na hulváta tahem, tak takhle, obouruč to nefunguje. Pak bych se staromódně snažila trochu přijezdit. Kdysi jsem četla, myslím v Lyonsovi, že projít obtížným místem se dá dopředu, couváním, předkem, zadkem, bokem nebo přeskočit :-). Velká pravda. S prostupným koněm se dají kritická místa prokroužkovat, provlnit, proosmičkovat, pročtyřlístkovat, procouvat, projít úplným překrokem a než se tam dostaneš, kůň dávno nikam prchat nebude :-). No a chovej se k němu tak, aby zdrhat nechtěl a nemusel, míněno vzletně eticky i ryze prakticky. Nabídni mu v místě, kde se pokouší odskočit, něco pěkného..... A zásadně bych se vyhla situacím na které nestačím ve kterých se kůň cítí špatně.

Já tu situaci vůbec nevidím jako rozmar nezvladatelného koně... Ale jako pokažení koně člověkem. Ten kůň normálně fungoval a dal se ovládat a postupem času se situace horšila - pokud se koni nestupňuje zdravotní problém, tak to znamená, že člověk dělá něco hodně špatně. A protože těch věcí může být milion (kůň je přetažený, jezdec sedí jako pytel, jezdec koně stresuje, kůň nemá motivaci pracovat a poslouchat, v prostředí je něco pro koně nekomfortního, změna ve stádě, cokoli dalšího), tak bych doporučila přestat dělat pokusy. To není rozmar, ale prostě informace od koně "CHCI DOMŮ, RYCHLE". Osobně bych se na ježdění na koni, který chce domů, vykašlala. Se svými koňmi chodím ven, abychom si to všichni užili. Neměla bych žádné potěšení z toho nutit koně, aby mě nosil po lese při jeho zjevném odporu. (i když v minulosti jsem to absolvovala... a fakt nic moc, žádná radost ;-)) Takže... jezdce na zem a začít stavět vzájemnou komunikaci od nuly, vnímat, co jak a proč ten kůň dělá, co chce, co si myslí. Následně samozřejmě přijezdit - aby tušil, co se po něm chce. Kůň co se rozhodne to zabalit a dostane po hlavě bičem by měl zareagovat jak? Jak je pravděpodobné, že zareaguje? Mělo toto řešení úspěch? A ještě ad pojem "trest" - aby bylo něco trestem, tak to musí zastavovat chování A snižovat pravděpodobnost, že se chování bude opakovat. Jinak je to nesmyslné násilí, buzerace nebo pomsta. Fran - like! A ještě... No, vzhledem k tomu, že zadavatelka podle popisu úspěšně naučila za uplynulé měsíce koně, aby ji odvážel domů, dost pochybuju, že má šanci "to koni vysvětlit". Spíš ji při pokusech aplikovat vysvětlování ten kůň zabije... A nejde se mu divit, doteď bylo chování posilované a kůň byl v podstatě odměňovaný za to, co dělal.

Upřímně, řeknu že také nejsem nějaký zastánce vyvazování, zvyšování ostrosti udidla, případně možnosti nejezdit s koněm ven. Nezastavím ho ani za jednu otěž, v místech kde nepospíchá se s ním snažím dělat kruhy a pracovat. Bohužel pokud dojde na poslední louku, k prostupného koně se tane naprosto zablokovaný a neochotný. Ale zapracujeme ještě na tom víc! Ale také se nechci s koněm trápit a ani nevidím řešení v jeho prodeji, jako mu to udělalo již spoustu lidí. cesty se snažím obměňovat, nejezdíme stále stejnou trasu, nicméně kde je domov moc dobře ví. Já bohužel řešení nevidím, ač jsem opravdu přemýšlela proč to dělá a proto jsem se obrátila na diskuzi, abych třeba s nápady ostatních přišla na to, proč by to mohl dělat.

Reakce na 1574071: Tak já si myslím, že ona ta motivace koně je docela jasná, spousta koní prostě spěchá domů. Doma jsou jiní koně, je tam žrádlo... venku je jen se svou jezdkyní, kterou evidentně až tolik nerespektuje, díky tomu se samozřejmě doma cítí bezpečněji a řeší si situaci po svém. A je zvyklý to dělat, asi to dělal už dřív (když mu předchozí majitelé dávali páku a podobně), a bude to zkoušet dál. Tohle bych neházela na současnou jezdkyni, je možné, že byl před prodejem "srovnaný", ovšem využil situace a toho, co už uměl a znal... Bohužel jsem s tímhle problémem měla ještě jednoho koně (toho jsem tak koupila, ten odvážel lidi od samotného obsednutí) a cestu ven jsem z toho nenašla. Taky to byl silný kůň, který prostě věděl, že přes ruku projde. A snažil se o to skoro pořád. Nenaučila jsem ho to, ale ani neodnaučila (a ne, mí současní koně mě nikdy neodvezli). Možná bych zkusila jít na tu louku u stáje jako první, nikoliv jako poslední. Jít tam, udělat tam nějakou práci, ale malinko, otočit se a zkusit odejít domů pod kontrolou. Nejdřív třeba i slézt a odvést ho domů na ruce. Pokud to bude fungovat, opatrně interval prodlužovat. Chová se stejně i s koňmi, nebo s koňmi funguje? Pokud je s koňmi poslušný, pak bych minimálně na čas eliminovala samostatné vyjížďky. Ale ze své zkušenosti vím, že to ne vždy jde... a pak bych ho prostě na těch posledních pár minut vyvázala, ono ho to opravdu nezabije.

Reakce na 1574072: Bohužel si nejsem jistá co dělal dříve, pouze sem byla stájníkem upozorněna na to zda mám úrazové pojištění a že mě nechce strašit, ale že ten kůň již měl spoustu uždění. Zmínil se že právě ho měla nějaká holčina půjčeného na vyjížďce a že přijela dřív než ona měla v plánu ( No to víte koně už jsem nakládala a neměla moc času, takže tyto super rady jsem slyšela až po koupi :/ a ještě si říkala, nojo když to půjčí nějaké holčičce bodejď byjí neodvezl)... A ejhle on odveze i mě. Bohužel až tolik koní ve stáji nemám a každý pracujeme jinak, takže musím chodit ven sama. Louky jsou všude kolem stáje, takže po nějaké se vracet stejně musím, ale některé tolik nesvádí :) Zkusím popracovat na jízdárně a pak mírně na louce, jít třeba jen

Fran, janinka : like Filomenka: sice mám holšiškoidní přístup, ale lajkuji z pragmatismu, dámy radí mnohem bezpečnější směr s mnohem větší šancí na úspěch. Čas nápravy bude na měsíce až roky , ale každý další nezvládnutý pokus vždy ještě pár týdnů přidá, tak bych opravdu nechvátala.

Měl jsem podobný problém. Kobyla temperamentní, v terénu koukavá, lekavá, rychlá, a domu byla schopná cválat i 15 kilometrů sama od sebe. Bylo potřeba jí vysvětlit kdo je pánem, prací. To pochopila, nicméně zdrhací domu byla pořád. Pomohlo chodit ven s dalším koněm a cestu domu zásadně v kroku. I tak měla zdrhací tendence, ale přítomnost druhého koně jí drobet zklidnila a bylo možné vybudovat hierarchii že ten nahoře vždycky velí. Teď je je už několik let ve stavu že zkouší jestli to pořád platí. Pro jezdce to znamená být připraven reagovat dřív než se stačí zadníma odrazit do úprku, nedovolit přejít klusu (a jeho zrychlování). Jsou dny kdy je v terénu spací a není potřeba se nějak o ni starat. Naopak když je koukavá a svižnější, je potřeba být připraven. Myslím že kůň zadavatelky byl ukázkově zkažen člověkěm ;-)

Osobně bych volila cestu ppindiana. Druhý klidný spolehlivý kůň s sebou a na kritických úsecích se za něj zapíchnout s tím, že mi udělá zeď. Někdy pomůže, pokud ho má druhý jezdec na vodítku (symbolicky, je jasné, že by ho neudržel). Pochybuju ale velmi silně, že by bylo bezpečnější z toho koně slézt a vést ho, protože zkušený jezdec si ze sedla poradí mnohem snáze, než ze země. Pokud je šance, že ze země kůň s člověkem zůstane snáz a nebude chtít utíkat, pak začít nejprve procházkami na ruce a já osobně bych pamlskovala, je-li to bezpečné. Velký souhlas i s tím, co píše fran, nejhorší jsou polovičatá řešení. Já osobně bych to řešila z bezpečnostních důvodů průvlečkou (už jsem to tu někde psala, že jsou určité situace, kdy je vyvázání menší zlo a lepší volba než všechny ostatní alternativy a jednou z nich je, když jde o bezpečí jezdce) a vysvětlením koni, že pomůcky se pomůcky se neignorují, jenomže - já už jsem podobně zkažených koní nebo zdrhacích dostiháků pod zadkem pár měla a věřím si, že bych to bez problémů zvládla. Není to řešení, které bych si troufla doporučit tazatelce, která tyhle zkušenosti velmi pravděpodobně nemá. Tam pokud nebude fungovat řešení odstavce 1, bych asi radši doporučila do toho terénu zatím nejezdit, resp. jezdit tam, kde se dá vracet lesem, kde to koně k útěku nesvádí. A velmi účinné řešení u většiny koní je dát ho do stáje, kde se chodí zpátky po kamenité cestě a sundat podkovy.:-))) A prosím - hlavně to nezkoušejte řešit pomocí hakamore! Hakamore je úžasný nástroj, osobně ho miluju, ale rozhodně to není uzdění, za které by se dalo chytit a koně zastavovat, riskujete jednak zranění koně a za druhé otupení poslední citlivé části, pak už by nemuselo jít možná ani koně vodit, protože nebude reagovat vůbec na nic!

Reakce na 1574051: Jen možná malý postřeh z hluboké minulosti. Jako prevence takových situací jsme na zpáteční cestě na vyjížďkách dělali kruhy. Cca 3, po cestě domů, kde to šlo (ono se špatně vybíralo místo, jezdilo nás 10 - 14). Jako začátečníci (pozor, tenkrát tento výraz znamenal to, že máte odježděno spoustu hodin na jízdárně, nacváláno, naskákáno a pak teprve ven) jsme to nejdříve nechápali, proč ty kruhy. Nicméně, staré dobré osvědčené metody se fakt vyplatily, jellikož jsme jako 12 leté děti jezdili na dostihácích v tréninku. Takže - čumákem domů vždycky v kroku a kde to jde, kruh. Toť jako prevence.

Mozna drobnost, ale ujisti se, ze kun 1) nejde na vyjizdku hladovy, za 2) nedostane hned po prichodu do staje krmeni.

Reakce na 1574051: Mě jediné co pomohlo na utíkavého koně bylo naučit ho ohýbat se v krku a už při prvním náznaku napření se do otěží si ho malinko přistavit k ruce a přiohnout, aby když vyrazí neměl příležitost se opřít do obou otěží. To bych s koněm nacvičovala ze země přes parelku, na jízdárně průběžně pořád i ze sedla, a na vyjíďkách průběžně hned od odchodu od domu, dokud je v klidu. Zkuste si zapamatovat, kde s vámi vyráží, kontrolně si občas na vyjížďkách zastavit a jak o tom začne diskutovat, tak být připravená - být v klidu, nerozčilovat se, nedat nijak najevo, že čekáte že vyrazí, ale být připravená okamžitě reagovat, jakmile bude jen náznak že ignoruje váš povel k ohnutí, zpomalení, zastavení. Už při podezření ho přiměřeně ohnout v krku a případně navést na vlnovky (celé kruhy se mi moc neosvědčily, ale u některých koní fungují). Co mi taky fungovalo, že při pospíchání směrem domů jsme nikdy nešli domů, ale oklikou přes jízdárnu. Někdo tu navrhnul průvlečky, nevím, jaké s tím mají zkušenosti jiní, i mě je kdysi na tenhle problém doporučili, ale mě fungovali jen 2x - potřetí mi kobyla strčila dolů hlavu mezi nohy a prostě se do nich pověsila a letěla, a bylo to o dost horší než bez nich, protože jsem nemohla vůbec manipulovat s polohou hlavy jinam než dolů a byla to pekelná jízda na koni úplně bez brzd, místo na koni se špatnýma brzdama.

Kůň vypadá jako chytrolín... Samozřejmě bych se snažila, aby mě neodvez, tj celkově zlepšit reakci na udidlo, naučit ho stát v pauze (s ušima níž než kohoutek, uvolněného), na poslední louce (a asi už i před tou loukou) mu zaměstnat mozek nějakými úkoly co zná a umí - kroužky, couvání, nebo když začne mít to ťik-ťak, ťik-ťak tak přejít do zastavení a klidně ho třeba nechat i popást aby klesla hladina adrenalinu, to se musí vypozorovat zda cokoliv z toho funguje aby to nesbalil, tak to použít... ALE - pokaždé když to nedopadne a kůň to sbalí, tak pak by šel rovnou bez pardonu makat na jízdárnu, a pořádně, cválal by až by se z něj kouřilo, v tempu, bez pauzy. POKAŽDÉ když by to sbalil. Až dokud fakt nebude mít dost, pozná se to podle toho že začnou tak jako zalykavě polykat. Pak vykrokovat a pak až teprve domů... Chce si na to udělat čas, klidně schválně plánovat ty krátké "sbalovací" vyjdy i když je hodně času, aby vyzbylo na tu jízdárnu. Myslím že kůň je chytrej a pokud to jezdec udělá poctivě pokaždý když se to domů sbalí, tak ho nějaký lítání domů časem přejde. Pokud by zvládl vrátit se v kroku, jen bych třeba obkroužila jednou jízdárnu v tom kroku a domů. Pokud nenacválá ale odveze mě v klusu, mordovala bych ho na jízdárně v tom klusu taky... Prostě - pokud chceš běhat, OK, běhej. Ale ne jenom ke stáji, ale chlapečku běhej dokud nedovolím přestat.

Reakce na 1574135: No tak... jako jo, zabrat by to mohlo (za předpokladu, že se jezdec nebojí), ale otrávit mu jízdárnu na neomezený čas kvůli tomu? No, nevím, jestli je to dobrej nápad... Možná by stačilo důsledně jezdit tak, že "domů není domů" -pokaždé jen projet kolem stáje a jít ještě jinam. I poté, co to spakoval (tedy zejména poté). Pak třeba i popást; proč ne - aby viděl, že to může být i fajn. Za odměnu: jseš hodnej, smíš se chvilku pást... Jakmile ale nakročí víc, než je žádán, směr domov - šup, a další trasa. Nemusí být dlouhá, jen musí být ještě jinam... a nejlíp pokaždé, přinejmenším první dva tři týdny. Dělám tohle už preventivně, se všemi koňmi, co mi prošli prackama, už leta. I kůň, co to dřív nedělal, jakmile změní prostředí a zabydlí se, to často zkusí. Tak mi tohle přijde jako takové docela mírné, nicméně zatím vždycky dobře fungující řešení... a zadavatelce dostupné.

Velice děkuji, za každý nástin řešení! Samozřejmě kůň po vyjížďce nažrat nedostává. Budeme makat na ohýbání a prostupnosti koně. Jediný problém je v tom, že pokud to přeženu a jeho přestane bavit daná práce (např. kruhy na bezpečné louce) zabalí to. Takže ho pak nechci ani moc mordovat a pokoušet jeho trpělivost. Nicméně na kruhách jsem již začla aktivně pracovat a musím říct že na poslední "rychlovyjížďce" jsme to úspěšně zvládli!! Ke stáji jsem šla po relativně bezpečné louce krok/klus (střídaně... pokud moc zrychloval přešla jsem, povolila otěže a nechala ho v kroku) a čím mi udělal největší radost je že se nechal stáhnout a nešli sme přímo kolem výběhu, ale delší cestou :)

mna napadlo nieco podobne, ako aja...ked to so mnou zabali, ide sa naspat- ak sa clovek neboji tak naspat do terenu. osobne by som najprv planovala kratucke vychadzky po jazdiarenskej praci, ked sto metrov tak sto metrov, ale na ceste spat sa hrat so zastavenim, kruzkami a samozrejme nie prilis dlho, aby nezostal kon znechuteny. a postupne predlzovat. vytvarat situacie, v ktorych budete problem uspesne zvladat, nie take, v ktorych kon "vyhra". ak by ma odviezol, ide makat, nie ziskat to, o co mu islo..ist domov krokom je podla mna alfa omega. ziaden klus domov, ziaden cvala domov, aj keby sa nechal vziat spat.

Vy řešíte úprky domů a nezvladatelnost, lámete tu z nás rady a stále směrem ke stáji takového koně necháváte klusat? K tomu už asi není co dodat.

Domov treba rok chodiť krokom a keď prídete domov tak na jazdiareň a polhodinky ustupovačky, práca na dvoch stopách a pod,.,Keď bude kôň spotený tak ho vykrokovať a nechať tak. Ostrejšie zubadlá sú cestou do pekla a končia predajom tvrdohubého koňa.