Monika Svobodová
Vloženo 7.6.2016 - 16:56
Ahoj,
jelikož už mám dost rytí v zemi nosem, napadlo mě napsat sem jestli by někdo neměl radu jak odnaučovat toto lekání věcí pod nohama koně ... tím v zásadě nemyslím terén - ikdyž s tím máme problémy taky, ale řešíme na různých překážkách ( plachty, bahno, voda .. klasika ) ... jde spíš o to že předně v rychlejším chodu kobyla jako by nestihla prohlédnout si cestu ( nejvíc jí teď řeší neposekané louky) a na poslední chvíli se leká, buď stopuje ( to většinou ještě usedím) a nebo když si bubáku všimne až když je pod nohama tak mi vyskakuje do vzduchu ( a to už je ten průser, páč atletka to ona je to dobrá . .a to padám jak švestka)
... abych to popsala líp - kobyla se takhle baví i ve volnosti ,, hledá si bubáky a pak ukazuje kolegům jaké všechny kreace umí . . navíc je z pastevka s různorodým terénem, takže určitě nevlastním vystreslého koně co neví jak příroda vypadá ... vlastním koně temperamentního a mladého, na kterého bohužel nemám tolik času kolik by potřebovala :/ - to je asi kámen úrazu . .ale přeci věřím, že jí mohu naučit hledat zábavu v užitečnějších věcech než je lekání
první co mě napadlo řešit ( pokud vyloučím oční vadu, což si opravdu myslím že nemá)je pozornost koně - jelikož je to terv 6 letá temperamentní kobyla a zajímá jí co chvíli kde co a pak je jasné že se lekne ... takže snažím se pěkně zprostupňovat a mít ji na pomůckách ... ovšem při " sbalování " koně si nejen zaktivním zadní nohy a zprostupním koně, ale bohužel i zaktivním mozek - což v jejím případě znamená že začně velmi aktivně bubáky vyhledávat ( určitě to znáte, ten stav jak kůň intenzivně hledá čeho všeho se ještě může vyděsit) takže si ve skutečnosti ještě přitápím a je to horší ...
.. pokud kobylu nechám na vyvěšený otěži chrápat ( nezbudí mi ji něco jiného) tak celkem ťape na pohodu a kraviny neřeší .. no jo ale to zas je houby práce
Myslíte že má cenu za to kobylu nějak trestat, když jsem si jistá že to dělá z bujnosti ? . . . nebo nějak lépe odvádět její pozornost, bohužel nelze všude dělat kruhy a jiná cvičení ?
Jana Lohrová
Vloženo 7.6.2016 - 18:27
Pěkné téma, chválím :-)
Tohle řeší naprostá většina majitelů temperamentních koní, co se víc pohybují v terénu.
Už několik let chystám koně do vytrvalosti a vypozorovala jsem jistá fakta...
Každý kůň má v závislosti na svých zkušenostech (množství, kvalitě) určité tempo, kterým se dokáže pohybovat terénem bez lekacích úskoků. Předpokládám koně který je v terénu sám s člověkem, ne zapojeného ocáska, tam by bylo vlivů víc :-) Loni se nám sešli doma tři koně - nejstarší, nevychozenější, která nemá problém jít 20 minut plynulým cvalem. Prostřední, která zvládá na pohodu klus v rychlosti kolem 15km/h, rychlejší klus nebo cval spouští přesně to, co popisuješ. A nejmladší, která to v té době zvládala sotva na ruce, občas v kroku, ta udělala přes zimu poměrně velký skok a zvládá většinu pomalým klusem (do 12km/h) s občasnými přechody do kroku (změny povrchu, kameny vedle, listy jiné barvy, louže) a občasným sesednutím ("extrémní strašidla").
Kůň do toho tempa musí dozrát, musí ho tam člověk dovést, musí ho nechat okoukat a vychodit a podporovat správné chování. Vzhledem k tomu, že správně popisuješ, že "kůň na pomůckách - větší stres" je to celé o emocích koně, čili trestání bude mít málokdy úspěch (čímž neříkám, že nelze houknout "přestaň", ale dlouhodobě to nic neřeší).
Lze koně i "zaměstnat" natolik, že mu nezbyde kapacita, ale považuju to za nouzové řešení, navíc, pokud to bude zaměstnávání tlakové/pomůckové, může bouchnout o to víc - je potřeba ho umět z toho "natlakování" vyklidnit, protože temperament neunavíme.
Ad "tolik času, kolik by potřebovala"- nechodila bych do terénu pracovat, chodila bych tam vychovávat, tj. dělat si takového terénního koně, jakého chci. Přiježďovačky se dají dělat na jízdárně - nebo na nejbližší louce.
Důsledně nezvyšuji tempo, pokud nemám koně vyklidněného - i kdyby to znamenalo, že místo plánované cvalovky půjdu krokem na ruce. Každá uskakovací vyjížďka posiluje uskakování před každou blbostí... Opakováním se to chování utvrzuje.
Snad to není moc chaotické :-)
veronika sedlarova
Vloženo 8.6.2016 - 15:16
Toto téma se mi líbí. Něco podobného mám doma. Gumídek. Nejvíc se to projevuje sezónně a občas. Když je o sezoně zaměstnaný tak je rád za klidnou volnou vyjížďku. V momemtu, kdy má dojem, že zaměstnaní není dostatečné mám podobné kulturní vložky jak popisuje baddy. Bohužel je to již starý pardál a vypozorovat na začátku vyjížďky jaká verze to bude nelze - až při vyšším ruchu.
Nepomohlo nic jen vydržet a klidně jet dál. Žádné trestání vše bylo kontraproduktivní spíš ho to v tom utvrzovalo. Nakonec jsme si vždy stanovili cíl jak vyjížďka bude a tam jsme dojeli - at uz v kroku, v klusu nebo pěšky.
Vyrovnala jsem se s tím, že je takový a naučila jsem se hodně o konňské a vzdušné akrobacii i když někdy to bylo hodně bolestivé.
Helena Smutná
Vloženo 10.6.2016 - 0:09
Reakce na 1567260: Překrásně napsáno! Perfektní.
Mám taky kobylu temperamentní - no, araboidka,. je tomu 14, ale že by ty roky pomohly, to tedy ne.
Donedávna toho moc nenapracovala, tak to asi dohání.
Takže myslím, že funguje klasika: pravidelnost (v našem pojetí skoro denně ven), na úlek tohohle typu houknout (s přihlédnutím k tomu, že lekat se smí kupředu, nikoli na stranu - ovšem v jejím případě je tohle komplikované faktem, že než udělá 180°obrat nad zlotřilým lopuchem, vezme člověka na záda tak, že ho přitom nesundá... takže houk musí být velice, velice přiměřený).
Plus sebejistota jezdce, resp. nestrach.
Chjo. Zlatí ČT (resp. MT)! V porovnání s touhle příšerou ČT odpustí snad všecko. Tahle si všecko pamatuje. Jo, vynese mě z každého průšvihu. Ovšem - jediné, co si nepamatuje, je to, že mě do něj napřed taky navezla 8-)
Jinak rychlosti má tři. V klusu i cvalu. Je to na čudlík: zmáčkneš a jede - a zůstane v tom tempu libovolně dlouho. Tedy do chvíle, než se najdu - i s ní a na ní, tedy zatím - čtyři metry mimo trasu, nejlíp v nějakém příšerném křoví, kopřivách nebo hromadě stavební sutě, protože dáma mimo jiné trpí absolutní neúctou k terénním složitostem. Však ono se to zase zahojí, že...
Buď je to tím, že je araboidka, nebo že já stárnu, nebo obojím. Ovšem ono i to houknutí je často nesmírně problematické tím, že prostě není možné někoho věrohodně sprdnout, když se u toho chechtáte tak, že málem sletíte i bez podnětu...
Tohle všechno se nějak dá. Co ale nechápu a fakt nevím, co s tím, je, že ona se prostě nedrží vyšlapané cestičky. Jsem zvyklá od svých MT kobyl, že ji sledují, dokud neřeknu jinak... tahle ale povlává cestou necestou... a to je v terénu poněkud otravné.
Jana Lohrová
Vloženo 13.6.2016 - 10:33
Ad. pravidelnost - z mých zkušeností je potřeba, pokud se někam posouvám. Pokud postavím kvalitní základ na seznámení koně s terénem a člověkem, můžu ho vytáhnout klidně po roce a on je plus minus na té úrovni, na které jsem před rokem sesedala. Pokud má režim, který mu vyhovuje (stádo, krmení, pohyb). Samozřejmě na té úrovni nebude fyzicky, takže nebudu dělat totéž. A i když ten kůň s tím je OK, já zrychleně procházím celou výcvikovou škálu - ověřuji, jestli funguje vše, co má.
A jsou koně, kteří pravidelnou prací čumí a hopkají míň, ale může to být i "zakrytí", ne naučení "nehopkej". To je hodně individuální :-)
Ad držení se cesty - to je taky cvik. A kreativní kůň nemá důvod držet se cesty, nabízí složitější cviky, hodný kůň! :-D Pravda je, že když se zakochám na nejmladší, ocitáme se čelem ke stromu, v trní, nebo aspoň v blátě. Ale ona se naučí :-) A s tím související chůze rovně po pláni be korekcí jezdce je taky jeden z těžších terénních cviků - pro některé koně. Některým to jde samo, někteří se učí dlouho.
Renata Jeníčková
Vloženo 29.6.2016 - 10:47
Reakce na 1567260: Souhlas s posledními dvěma odstavci:-) Opravdu pokud chsi koně v klidu procházet kolem nějakého bubáka, neřeším v tu chvíli zda jde v tu chvíli hřbetem a na otěži, ale pohyb kolem bubáka... Tak že řešit jednu věc, ne víc zaráz, to si člověk zadělává...
V čem nesouhlasím, je že by kůň po kterém chci venku nějakou práci, měl být ve stresu. Já po koni tedy práci v terénu chci naprosto běžně, není to pro něj nic neobvyklého přijde mně to i celkem přirozené, že chci podobné věci jako na jízdárně přilnutí, přechody atd. Když je dobrý povrch, tak klidně stranovou práci, atd.
Vladimíra Šebková
Vloženo 19.7.2016 - 14:41
Zaujalo mne ".. pokud kobylu nechám na vyvěšený otěži chrápat ( nezbudí mi ji něco jiného) tak celkem ťape na pohodu a kraviny neřeší .. no jo ale to zas je houby práce."
tenhle názor mne překvapil - v příhodném terénu se dají nacvičit jednotlivé chody tak, aby v nich kůň byl na zahozené otěži vyvážený a dokázal v nich setrvat dlouho. To se mi např. na jízdárně dělá hůř.
Ad lekání se - taky náš 14ti letý arab vymýšlí kde a čeho by se lekl - ten 12ti letý jen na něj blbě kouká. takže úplně araboidem to nebude, ale spíš tím, jaký má kůň temperament.
bubáky, araboid a Janinka v roli trenéra - to je dlouhá story - pravda, nejhorší bylo zkoušení deštníku :-).
Monika Svobodová
Vloženo 29.7.2016 - 9:34
Děkuji všem za zajímavé příspěvky.
Reakce na 1567940:
no ono práce v terénu na zahozený je samozřejmě i u nás praktikovatelná, pokud jedem za jiným koněm tak určitě a nebo když jedem na vandr tak ani jinak nejezdím a to není problém
ale času je málo a tak jelikož když jezdím sama a jen na hodku či hodku a pul tak tu hodku času vždy kobyla prostě stráví kocháním se po okolí a z toho plynou zcela nevyrovnaný chody . já vlaju jak hadr na holi do toho uskoky, otočky apod .. .takže abych se vubec udržela nahoře (pokud tedy nechci jít jen krokem) potřebuji aby šla v nějakém sestavení a na ten klus a cval se trochu soustředila a pracovala nejen zádí ale i hlavou rovnoměrněji ;-))
navíc jsem velkým zastáncem drezurní práce v terénu, takže jí i při obyčejné vyjíždce (jak to jde dle terénu) podstrkuji kdejaké stranové cviky, protahovací či jiné schromaždovací apod ... takže i proto uvádím že jezdíme v terénu pracovat
Nikol Kopečná
Vloženo 27.6.2017 - 11:53
Sice starší příspěvek, ale možná se někomu bude hodit:))
Mám valacha 10let, prostě hledí a leká se a bude až do smrti. Na tom se nic nezměnilo, ale změnila jsem přístup. Vůbec u nás nefunguje, maká = je klidnější, prostě se leká pořád, jen při málo práce je to fakt mega zábava!:)) Co mi ale pomohlo, tak bylo nevšímat si "vyšilování"(tohle mi funguje na manipulaci ze země) a ježdění na zahozené otěži v terénu a udávat tempo a i cviky(ty které potřebují korekci hlavy rukou, nedokonale, ale v ten okamžik o to nejde) jen sedem. Je to těžší(než se člověk naučí, tak i fyzicky) a složitější, hodně práce na jízdárně, ale potom je to, dá se říct spolehlivý lekací kůň. Protože v ten moment můj kůň řeší jen "bubáka" a moje pomůjka sedem a oleněmi - zůstaň v tomhle tempu a směru.
A taky kůň je v režimu 24/7, dříve 12/12 a se stádem koní, kde se může zábavně vylekat, což si myslím, že také pomáhá:)
Tohle jsem začala praktikovat až s novou trenérkou, která sice nemá vysokou výkonnost s jiným než svým koněm, ale za to má obsedlých na 100 ne - li víc mladých koní, které i připravovala buď pro majitele nebo dál prezentovala v nižších soutěžích.
PS: Jsem hroznej popisovatel, tak snad z toho někdo něco pochopí:D