Reakce na 1585791: Těžko radit na dálku bez bližší znalosti věci, jenom namátkou: koně se lekají jinak než lidi. Asi nejvíc se leknou náhle se objevivší rychle se pohybující věci - živý i neživý. Z vlastní zkušenosti si pamatuju například lítacího draka, co náhle vyletěl nad stromy. Drak navíc zašustil, to je druhá podstatná lekací záležitost: šustivý zvuky, a to hlavně zezadu. Jsou to zvuky, který my nemusíme ani pořádně vnímat, protože nám splynou s celkovým šumem v pozadí, anebo je nevnímáme jako "bubáka". Opět vlastní zkušenost: cyklista, o kterým kůň věděl, kterej nám dojel za zadek, zamáčk brzdu a guma zašustila o pneu. V lese na listí to šustí, reakce koně pak závisí na povaze, cviku, zkušenosti a důvěře v člověka. Jako takový to šustění - hlasitý chrachtání igelitový plachty to úplně není. Kromě nácviku u obou situací je hodně důležitý zachovat si vlastní klid. Tvoje obavy vůbec nemusej bejt spojený s tím, čeho se lek nebo bojí kůň - hlavou se ti prožene, co by se všechno mohlo stát, jsi vynervovaná, jestli koně chytíš atd. - ale kůň si dost dobře může tvoje chování a emoce, který velmi dobře vycejtí, spojit se svým vlastním startovacím podnětem. Problémy s koňma má spousta lidí a často i ti, do kterejch bys to neřekla, nebo který sami dělaj velký borce. Z tvý poslední věty mám pocit, možná ale mylnej, jako by ses trochu omlouvala ("Opravdu nejde o pravidelný problém"). Ber to tak, že ani pravidelnej problém není ostuda, lidi a jejich zkušenosti jsou různý, koně a jejich povahy i zkušenosti jsou různý. Koně jsou bytosti, který mnohem víc než přecivilizovanej člověk žijou "tady a teď." Snaž se tomu přizpůsobit a situace s koněm řeš taky jako "tady a teď." Hoď za hlavu, co si může kdo myslet a pomyslet. A to "tady a teď" se netýká jen problémovejch situací, kůň vycejtí i tvoji pohodu, dobrou náladu, radost ze života tady a teď a taky to celkově pomáhá. Co si pak osobně myslím o neznámým terénu atd., řekl bych, že to pro koně obecně hrává menší roli než pro člověka. Myslím, že neznámej terén působí víc na lidi ("Dokážu najít cestu zpátky?" "Co je támhle za tou zatáčkou?" "Půjde to tudy vrátit se?") a ty nevědomky přenášej svoji nejistotu na koně. Koně vnímají bezprostředněji. Samozřejmě, že terén výrazně se lišící od navyklýho, nejen vizuálně, ale i s jinejma zvukama a pachama, koně znejistí. Bezprostřední okolí domova a vlastníma nohama prochozený pěšiny kůň taky vnímá obecně bezpečněji. Ale pokud se dosud neznámý okolí nějak výrazně neliší od známýho, a kůň nemá problémy s opouštěním domácího (stáj, pastvina u baráku, stádo), pak cesta jako cesta, les jako les, louka jako louka. Je to trochu zjednodušený, ale jsem přesvědčenej, že větší roli než co jinýho hraje potom sám člověk. Můžu se mejlit. Tady je to teď bohužel celkem mrtvý, ale třeba ještě zareaguje. Hodně zdaru a radosti!

Reakce na 1585791: Ahoj přečetla jsem si tvůj příspěvek a pokusím se ti poradit. Před tím než se koně zdomácněli a staly se příteli lidí žily divoce v divočině na ně číhalo nebezpečí a z toho plyne, že se tak lekají neznámých věcí. Psala jsi že klisna se leká hlavně když je věc za zadkem. To je celkem normální, protože je to stádní pud který v zdomácnělých koní vězí ještě z divočiny. V divočině byly šelmy koním nebezpečné proto na věc kterou neznají nebo je v jejich hlavě nebezpečná reagují ÚPRKEM je to normální věc ze stádového pudu divokých koní. Taky si psala, že klisna jde pouze v doprovodu jiných koní to souvisí taky se stádovým pudem, protože se v přítomnosti jiných koní cítí jistěji kůň není samotář proto vyhledává přítomnost jiných koní. Na lekání závisí povaha koně jak je dobře vycvičený na bubáky jakou má důvěru v člověka a jestli si předmět nespojil s něčím s čím měl v minulosti špatné zkušenosti:) Hodně na klidu taky závisí rozpoložení jezdce kůň vycítí tvoje pocity a jakou máš náladu. Takže když jdeš na vyjížďku a objeví se předmět z kterého ty víš, že se kůň lekne nesmíš mít strach kůň to vycítí a bude mít strach také. Co se týče výcviku začala bych od znova tudíž ze země. Stavěla bych různě bubáky s kterými se kůň může v každodenním životě setkat např. plachty, igelitové pytlíky, šustící předměty, svítící předměty. Dále bych zkoušela koně učit aby když mu něco proběhne za zadkem nevyletěl by jak plnokrevník na dostizích:) Začni raději ze země je to jistější když tyto věci zvládneš ze země přejdi do sedla, ale ne rychle. Nejprve na koně dej sedlo a uzdu toto cvičení s bubáky budeš provádět úplně stejně jako když kůň postroj neměl. Když i tohle kůň zvládne přejdi k tomu abys ho pomalu připravovala na to, že na jeho hřbetě přibyde váha tudíž jezdec:) Fígl na to abys na to koně připravila je takový že mu na záda přivážeš malý balík sena bude to simulovat váhu jezdce když i tohle kůň zvládne můžeš se směle vyhoupnout do sedla:) počítej, že to bude trvat díl, ale měj trpělivost stojí to za to:) Hodně štěstí :)