Výcvik postupně, nic se nesmí přeskočit. Než budete pracovat na výcviku pod sedlem, začít s výcvikem na ruce jehož součástí je navázání=napojení koníka na sebe. Prakticky začít procházkami na ruce, pokud začně šílet po stádu, musíte mu nabídnout něco ,,lepšího", co ho zklidní a odvede ,,myšlenky na stádo", mě u všech koní supr fungovala pastva, prostě procházka ruce, napást. K tomu se časem připojila práce na ruce - ustupování, couvání...postupně lonžování, se samostanou prací pod sedlem pak větší problém už nebyl, ale míra závislosti na stádu je u každého koně jiná a je to věc, která se nikdy neodstraní a vrací se, pokud se na osamostatnění nepracuje dát.

Dobře, jezdíš někdy na vyjížďky s kobylou sama? Bereš někdy tříletka ssebou na ruku nebo volně? Následuje Tě? Nebo zůstává vzadu a pase se? Na tohle zkus odpovědět. :)

Mám s tím totiž taky zkušenost a fungovalo to takhle: vždycky jsem vzala kobylu na vyjížďku a mladá (její dcera, 2 roky) šla pokaždý pěkně bez problému vedle nás, navolno. Jakmile jsem jí nechala vzadu a vytratily jsme se malé z dohledu, řehtala, a honem nás utíkala dohnat, abychom se jí nikam neztratili. Časem se postupně na delší a delší dobu začala zapomínat, zůstávat vzadu a pást se. Doběhla nás až když už nás měla dávno z dohledu. Přsto byla úplně klidná. A teď jí musim z kobyly vést za vodítko, protože když je navolno, zůstane se pást a i když už na nás ani nevidí, neřehtá a neběží za námi.Prostě stojí a jí, my jsme jí docela fuk. Jen doufá, že se jen tak neobjevíme, protože to znamená konec pasení a pokrasčování v cestě. Chci tím říct, že jsem takhle docílila, ani ne cíleně , toho, že hříbě ze svojí vlatní vůle přestalo úzkostlivě následovat svou matku a osamostatnilo se. Kůň dostal možnost sám se rozhodnout, spolehnout se na sebe, zvážit, je-li lepší v klidu stát, pást se, ale zároveň na chvíli oželet matčinu přítomnost a její ochranu nebo jít a sledovat každý matčin krok... Zvíře se (pokud se nevyskytuje jiný důvod k úprku) přirozeně rozhodne pro odpočinek a pastvu (=pohodlí). Jen na to musí samo časem přijít. Mně v tom jistě pomohlo to, že kobylka se rychle naučila, že se pro ni po chvíli stoprocentně vždycky vrátim. Bylo by pro mne sice mnohem pohodlnější, kdyby se kobylka opět držela u nás, abych se pro ni nemusela furt vracet nebo ji vést, ale právě aspoň jí nevadí být sama a není na matce už závislá.

Mojí kobyle je sice teprve 1,5 roku, takže s ní zatím nijak pracovat nechci, ale bojím se až budu chtít začít tak narazím na stejný problém. Beru jí taky na vyjížďky s matkou a je to přesně jak říkáš-nejdřív se držela u matky a postupem času se začala taky někde zapomínat a přiběhne až když už jí nevidí(ale vždy přiběhne)! Ale když vedeme koně do výběhu a já s ní chci jít první, tak nechce jít i když ostatní koně má přímo za zadkem, stejně tak jsem se jí pokoušela jednou jen vyvést samotnou z výběhu, kousek šla a najednou se šprajcla a odvlekla mě zpátky!Teď v zimě nemám moc času jí učit chodit někam samotnou(jezdím z práce za tmy)! Tak nevím, jestli mám ještě počkat jestli se osamostatní sama(což si myslim že asi ne)nebo na tom začít víc pracovat?

Nám se osvětčilo brát co nejdřív koníka na malou procházku, třeba jen za roh aby neviděl ostatní, než jsme začli chodit takhle na rocházky musel zvládnou vodění a ochotně vycházet z výběhu. Máme jázdárnu rovnou přes ohradu, takže se pilovalo rovnou na ní. Jestli je problém s vyváděním z výběhu, měl by nejdřív zvládnout vodění ve vnitř. Když to moc nepomůže, přivolala bych si na "pomoc" kyblík s odměnou, za tou pak většinou vylezou. Ale hlavně to chce z jeho strany vůči tobě jak respekt, tak důvěru a to v rovnováze. Jinak nám se i starší koníci většinou drželi v terénu u ostatních, takže to je asi věc dost individuální a moc bych na ní nespoléhala, aby pak ten problém ještě víc nenarostl.

Na závislost je zaděláno. Zkusila bych provazovou ohlávku a delší lano (třímetrové), aby tě tak snadno neodvlekla, pamlsek, pochvalu a zejména postupné přivykání. Odejít kousek, pochválit a vrátit se. Podruhé větší kousek, zase se vrátit, postupně chodit dál a dál od koní. Může to pokračovat třeba voděním do výběhu "po jednom" nebo procházkami do terénu na vodítku s dalším koněm (a střídat pozice první, druhý) a nakonec chodit ven i o samotě, pouze s člověkem. Chce to trpělivost, ale když si s tím dáš trochu práce, kobylka se to naučí. Můžeš to cvičit vždy o víkendu - za světla, stačí 2x týdně, nemusí to být denně.

Ano, tak nějak podobně bych to taky řešila. Kobylku postupně vyvádět dál a dál od ostatních koní. Takto- vyveděš ji do vzdálenosti, kde je ještě úplně klidná, a zastavíš se. Necháš ji pást, nebo jí můžeš dát nějaký pamlsek- spojí si vyvedení od koní s něčím příjemným. Postupně bude získávat větší jistotu a pokaždé Ti dovolí se vzdálit o něco dále. Je to velmi pravděpodobně taky věc respektu (v jaké míře, to lze usoudit jen z reakce koně), na kterém můžeš pracovat různými postupy a metodami. Rozhodně ale si ho pro další vztah s koněm nějak získat stejně musíš. A čím dřív, tím líp.

My máme také jeden a půl roční kobylku, koníky máme ve stádě, kde je 5 kobyl. Nejdříve sme začali kobylku vodit na procházku s mámou, postupně když už znala dobře cestu, jsme s ní začali chodit ve předu ze začátku se jí nechtělo, ale když jsme vzali ještě další koně který jeli hodně daleko před náma, tak sme spíše řešili problém druhý, jak jí udržet, protože byla zvyklá běhat na vyjížďkách mezi koňma, ale i to se nám podařilo zvládnout, hodně nám pomohly základy přirozené komunikace. Nakonec jsme s ní šli s jinou kobylkou ze stáda, s kterou se snáší a mámu nechali doma. Teď s ní samotnou už můžeme jít bez problému, ale ne vždy to jde takto lehce. Měli jsme ještě jinou kobylku a tu se nám to nepodařilo naučit, nakone jsme to vyřešili jejím prodejem. Ale naprostým základem je si na toho koníka udělat čas a věnovat se mu. Jinak asi tento problém nevyřešíte. Hlavně je důležité aby vám koník důvěřoval a z toho plyne že s ním musíte trávit nějaký ten čas.... Přeji vám úspěch s vaší kobylkou, ať se vám to podaří.