Já mam stejný problém. Jednou,pár let zpátky u mě byl veterinář koně ovočkovat, jehlu mu zabodl do krku, kůň sebou jen lehce škubnul, vet se lekl, uskočil, kůň na zadní, vytrhl se mi, běhal po dvoře se zabodlou jehlou v krku a od té doby vet nesnáší a to už jsem veterináře 2x vyměnila. Teď si očkuju sama, jinak to nejde. Veterinářku snesl jen když měl jednou koliku, to mu bylo asi dost zle :-) Proto bych také uvítala jakoukoli radu.

Bohužel, přidávám se k Vám oběma, můj 3-letý valach po kastraci veterináře taky nemusí... Očkovali jsme jen tak, že koník prostě kolem doktora prošel a bylo to. Odčervení - nadlidský úkol pro 3 lidi a kůň na fajce. Podlomy - po 3 týdnech si zvykl, že mu tu nohu mažu, já si zvykla rychle uskakovat před kopancem - jednou mě ale trefil. Naposledy jsem mazala očko - to se kupodivu obešlo bez protestů. Ale děsím se dne, kdy by si koník třeba natrhl kůži a bylo by to na šití. Musel by se uspat a píchnout ho do žíly je nemožné... Takže uvítám veškeré rady a nápady!

Stejny problem, kobyla veta spolehlive pozna a je zle. (Pritom treba pri kovani stoji jak pribita). Jak ji to odnaucit nevim. Ockujeme tak, ze veterinar se postavi do vchodu do sedlovny, kobyla se vyvadi ze staje ven a kdyz prochazi ulickou kolem veta, tak ji tu injekci rychle lupne. Kobyla si toho vetsinou ani nevsimne. Kdyby si vsimla a zacala vyvadet, ma vet moznost ustupu do sedlovny:-) Jinak kdyz ji bylo hodne spatne (akutni flegmona), stala jako beranek.

To je od hříběte.Já měla z A1/1 kobylku...Byla flegmatická na vše.Když se očkovala,tak v klidu.Až jednou přijela paní doktorka odebírat krev a trefila se až potřetí do žíly.Od té doby musela být taky na fajfce a stejně jsme měli 3 lidi co dělat,aby jsme ji udrželi.Teď mám ze stejné kobyly další kobylku.Je to blázen sám o sobě.:)Proto jsem na odebrání a očkování zavolala p.Nádvorníka.Proběhlo to úplně v klidu(což jsem nečekala).Na jaře byla nemocná a píchal ji i antib.Dělá to tak,že na jehle má gumovou trubičku.Tu zapíchne s jehlou kam chce a když koník je nervozní,tak ho hladí a nemusí stát přímo u ní,když ji pak vpichuje látku...přez tu hadičku.Kůň je klidnější.A taky dělá hodně plášť.On ho nepoužívá a když přijde ke koni,tak ho nejdřív pohladí a poškrábe..:)A koník se ho nebojí.

Moje kamarádka má kobylu, která se bojí jak veterináře i kováře a je přísná v boxe na všechny....Musí se jí dávat fajfka a bohužel i nejmenovaný pan veterinář z ní má strach a odmítá k ní jezdit.

Navykani, trpelivost a budovani duvery.Nejprve osetrovat od osetrovatele, (jen jako) bodat injekce, merit teplotu, prohlizet usi i oci. Vse v klidu, pochvala, odmena. Pote od nekoho dalsiho, ciziho cloveka idealne.Urcite se najde i veterinar, ktery se da uprosit a jednou dvakrat na kone prijede "jen tak" kdyz jede okolo za nejaky symbolicky peniz. Dulezite je pak davat pozor na to, koho si ke koni zvu, na jeho vystupovani, jednani, zda nema strach (viz vyse uvedeny pripad s uskocenim veta).Rozhodne je to vec, kterou bych resila a nenechala plavat, ze se podda, co kdyby si kun zpusobil treba tepenne krvaceni nebo neco podobneho?Zadny figl na to neni, ale vyse uvedene postupy opravdu funguji, jen to neni hned a chce to trpelivost.

No, velmi často se stane, že je problém v pánečkovi (častěji v paničce) :-) Takže pak je dobré poslat pánečky na druhý konec vesnice a zakázat jim přístup, jako pomocníka si vzít klidného zkušeného člověka, co se koní nebojí, jednat s koněm v klidu a jako by nic a většinou ouha, ono to jde ;-) Nejhorší je vet, co se bojí, stejně jako páneček, co už předem "ví" a horečně uklidňuje a víceméně dělá zmatky a koně znervózní.... Co nejméně lidí a klidné, rychlé a cílené chování a jednání, to je recept na úspěšné "banální" ošetření koně.