Moje kobylka má dědu Servátora 51, uvolňuje se lehce, jemná na ježdění, temperamentní a učenlivá, ohromná síla v zádi, výborný skok - ovšem jak tu bylo řečeno:pokud má den. Prostě nevypočitatelná, jedeš na trénink a nevíš co čekat - že poslední dva byli super u ní nic neznamená...někdy to člověka zdeptá. Jinak povahově dobrá, i když k cizím lidem trochu nedůvěřivá ( to je ale asi i tím, že do 7 let skoro nepracovala a nic se po ní nechtělo ).Jeden kovář mi říkal, že jezdil dvě Servátorky v kočáře, prý jeden den extra - nadšený jaké má výborné koně, kam s nima vyrazí a druhý den pomalu nevyjel ze vrat, jak magořily. Jako bych viděla tu moji :-)

Mám kobylku po Servátor 21 - Ceres. Obrovská 18 letá ryzka. Koupila jsem ji zhruba před půl rokem. Vychozené má parkury stupně L a drezuru ST. Ohromně pohodová kobyla, strašně hodná. Jezdí na ní začátečníci, na jízdárně super v terénu také. Žádné povahové problémy. Totálně nezákeřná. Občas se jí někam nechce, když na ní sedím, ale jakmile slezu, vleze za mnou kamkoli. Obrovsky důvěřuje člověku. Měla problémy s předními nohami - schvácení, takže neskáčeme. Letos se jí snažím připustit Geniusem Lysákem. Je to prostě naše zlatíčko. Foto můžu zaslat mailem.

Ve škole jsem jezdila Servátora(Servátor Gerhild) plem.hřebec,temperamentní koník,tvrdší na hubu,skákal ochotně,ale skákali jsme jen malé skoky.

Mám kobylku po Servátor-21, z matčiny strany. Malá, nenápadná kobylka, uprostřed velké hrubé hlavy svítí bílý kosočtverec :-) Ačkoli menší vzrůstem, zato s obrovským srdíčkem. Nikdy jsem nepoznala koně s větším charakterem jako je ona. Co se týče skákání, šla vždy a do všeho, i když jsem ji mnohokrát na parkuru svojí vlastní blbostí poslala "do sraček", byl to koník, který mě v nich nikdy nenechal, i když tisíckrát mohl. Jediná světlá výjimka v mé "sbírce" idotů, kterým každý den slibuji, že je čeká šibenice :D

Ahoj,znala jsem (je to už 15 let) jednu Servátorku jménem Dorotka, kterou jezdil Tomáš Tesárek a jednou jsme měla tu čest jet tu "bestii" v parkuru osobně. Velmi nepříjemná kobyla........., šla proti holeni, vyhazovala po ní, neochotně pracovala na jízdárně, byla těžko voditelná na parkuru(na pelhemu), štycovala překážky s dojezdem i tři metry, občas i kopla po člověku a při tom všem brajglu uchcávala (omlouvám se za tento výraz)a točila ocasem jako vrtulí. Když si na to vzpomenu byla jsem blázen, že jsem na ní kdy lezla. Když jsem na ní tehdy jela, tak v cca polovině parkuru (kdy jsme již frčeli kosmickou rychlostí) před obyčejným kolmáčkem hodila takovou brzdu (samozřejmě nezapomněla dát hlavu k zemi), že jsem ke skoku přilítla jako Gagarin a udělala stojku přes vrchní kladinu. A pak jsem se začala smát až se mi podlamovali slabostí kolena, protože jsem si uvědomila, že jsem to šílenství přežila. Pak jsem se se Servátorkou setkala ještě jednou, ale byla to kobylka na rekre, ale i tak to byla nepracovité ludra co občas vymyslela na svého páníčka pěknou sviňárnu a odložila ho.

Omlouvám se za dablované vložení, ale tvářilo se to, že to nic nedělá........

Shodou okolností obě naše kobyly jsou po matkách ze Servátor-jedna z kombinace Pasqual*2144-Servátor 21,druhá Blatec II*49 Servátor 51 -a nemůžem si stěžovat.Pracovité(někdy až moc),nelekavé,venku skočí cokoli,vlezou kamkoli,doktor i přeprava naprosto bez problémů.Ta z Pasquala je až s prominutím dřevo,na kterém může jet pytel brambor.Teď fungují jako hobby koně,ale obě absolvovaly pár závodů endurance a když jsem viděla,co umí někteří arabi,no,poopravila jsem si úsudek o jejich jezditelnosti a začala obdivovat odvahu veterinářů,kteří jsou vůbec ochotni je vyšetřit.

O víkendu jsem měla zajímavý zážitek s naší Servátorkou - Ceres. Vozím hnůj přes dvě stavení k soukromému zemědělci na hnojniště. Kobylka se pase na zahradě zabraná do trávy, takže vrátka ani nezavírám, vyklopím hnůj a slyším rachot. Zvednu hlavu a vidím jak po cestě letí rezavá čmouha směrem kam chodím kobču pást. Tam kde jsem stála mě nemohla absolutně vidět kdyby neotočila hlavu, za kousek cesta končí a navazuje na silnici. Tak jsem zakřičela jak nejvíc to šlo a Terka hodila brzdu a začala se rozhlížet. Když mě konečně našla, tak se začala roštím drát ke mě. Šla jsem jí naproti okolo plotu. Byla úplně nadšená, že mě našla a už se ode mě nehla. Takže jsme chodili vyvážet hnůj spolu. Takže zlatá Servátorka.

Reakce na 109657: mám koně z maminky po Servator - 59 , je to mohutný tmavý hnědák s odznaky, takový ,,barokní typ" :o) a musím říct, že lepšího koně jsem nikdy neměla, je to obrovský gentleman a charakter, pod sedlem trochu komplikovanější, nicméně to beru spíše jako přednost, je poměrně temperamentní a citlivý, s úspěchem chodí drezury, skáče - zatáhne si a i když jsem poleno a někdy to nevyjde, nikdy se na mě nevykašlal, umísťuje se i na hobby závodech typu gymkhana (hry v sedle) , je to kůň jednoho pána a jezdce, pokud se na něm člověk naučí jezdit a vycházet s ním, udělá cokoli s radostí a na myšlenku, pokud je jezdec hrubý, tvrdě narazí .... ovšem maximálně se snaží vyjít vstříc. Ovšem bordýlek udělat taky umí, nedělá ho často ale dá najevo nevoli, spíše když se něčeho lekne a nemůže dopředu , nicméně nikdy neni sprostý, už jsem na něm několikrát vysela na krku, a vždycky mě podržel. Je to vážně nejlepší parťák. Servatoři jsou specifičtí, ale nemyslim si že jsou špatní.

Tak s tímhle popisem můžu na 110% souhlasit, mám klisnu po Libero -3 jehož matka je Servator 34, její potomstvo tuto povahu už nezískalo,naprosto komunikativní ochotný zlatíčka.Znám další klisnu po tomto hřebci a když mi majitelka popisovala povahu té klisny,tak to bylo jak o kopii té mojí, velmi podobný vzhled,stejné vady i stejné přednosti.